Tajný svět Akyry

Třetí smečka

Je mi blbě! Tahle věta mi vibruje zmoženým mozkem celou neděli a ještě v pondělí ráno, kdy se snažím sám sebe přesvědčit, že musím o školy. Neděli jsem prozvracel, za což mohl alkohol. Nějak jsem musel oslavit, že táta nás neopouští a že budu mít bratra nebo sestru ne?

Jenže jak jste si stačili všimnout, vlk a alkohol nejde dohromady, nebo spíš ty šílené opice, co mě pořád cpali banány, už jich mám plný zuby. Banánů i opic! Nikola se baví o sto šest, nepila tolik, vypila jen trošku šampaňského, víc jí máma nedala, že prý sotva dovršila patnáctky a tak si ze mě celou neděli dělala prdel. K jejím nejlepším, pro ni, vtipům byla připomínka, ať máma nedělá okurkový salát, špenát nebo cokoli zeleného, že by si to spletla s mým obličejem. A já se nezmohl ani na ň! Jen jsem ji poslal někam, kde slunce nesvítí. Táta si zavedl deníček s poznámkami a první byla ‚vlci nesnáší alkohol. Bodejť bychom ho snášeli, že.

Nakonec se odhodlám vykulit z postele, částečně za to může i pohrůžka, že jestli nebudu do minuty dole, dovleče mě do školy bez snídaně a třeba nahého. Tak po tomhle rozhodně netoužím. Za prvé bych měl z ostudy kabát, za druhé bych se mohl jít odstřelit a za třetí Hikage by se na mě nejspíš vrhl! Konečně se nasoukám do školního oblečení, jeden pohyb mi trvá bezmála tři minuty!, a pak se i s taškou ploužím dolů.

„A zavítal k nám Rákosníček, jakou pohádku neseš?“ šťouchne si Nikola. Jen se na ni podívám a mávnu rukou. Momentálně ji nejvíc naseru, když ji budu ignorovat. Sednu si ke stolu a máma mi podá čaj a suchý toast. Pochybuji, že to do sebe nasoukám, ale i tak to zkusím, když budu zvracet, třeba mě nechá doma. Kupodivu mi to udělá dobře.

„Já jsem tě varovala, kdybys mě poslechl,“ mrkne na mě máma. Ušklíbnu se, jo varovala, ale kdo by poslouchal mámu že!

„Škoda, začínáš ztrácet tu krásnou brčálovou barvičku,“ ozve se Nikola.

„Jo, té se rád zbavím, stejně jako jedné husy, neuletělo ti hejno?“ ušklíbnu se na Nikolu a napiju se čaje. A je mi zase o něco líp.

„A já pořád, co mi chybělo, a ono to vaše požďuchování,“ uchichtne se táta.

„Ještě že už si šetřím na in-line, pak nebudu závislá na tvém doprovodu,“ zaúpí Nikola. Ona má vlastně za dva dny narozeniny! Málem bych na to zapomněl.

„To nemusíš být ani teď. Pokud si přeješ letět tak v komoře jsem viděl proutěné koště, myslím, že původní majitelce nebude vadit, když si ho vezmeš. Jen dej pozor, aby tě nesestřelili, byla by dost otrava tě seškrabovat z asfaltu,“ ušklíbnu se na Nikolu, která po mě vrhne takovým pohledem, že potkat ji v noci, radši se převtělím do suchého stromu!

„Mě dokáže urazit jen inteligent, ne polovičně uschlý kapradí,“ zavrčí Nikola.

„Jak vidíš, zvládám oboje, to jsem genius co?“ zazubím se na Nikolu, šťastný, že se dostávám zpátky do formy.

„Je teprve ráno a já už tě mám plný zuby, čím to bude?“ zeptá se mě přezíravě Nikola. Jasné varování, abych přestal, jenže to bych nebyl já že.

„Třeba špatnou výplní zubu, to by chtělo nového zubaře, ale možná prozatím bude stačit párátko,“ zasměji se.

„Ještě slovo a jsem jedináček. Vážně doufám, že to malé bude sestra, dalšího bráchu tvého ražení a jdu si hodit mašli!“ zavrčí ségra a jde odnést talíř. To mi připomene čas, jedním mrknutím se ujistím kolik je hodin, dopiju čaj, dám nádobí do řezu a popadnu tašku.

„Kulihrášku popadni tašku, koště a jdeme!“ křiknu na Nikolu.

„Na co koště?“ zeptá se mě.

„Ty ho nechceš? Já myslel, že je to tvůj dopravní prostředek!“ podívám se na ni udiveně. Vzápětí vyletím ze dveří, abych se vyhnul její tašce, kterou po mě mrskne, takhle to odnesou jen chudáci dveře. V další vteřině se tam objeví rozběsněná Nikola a žene se po mně. Jen se uchichtnu a valím ke škole. Máme mírné zpoždění. V půlce narazím na Jíru s nějakým dalším klukem a schovám se za něj.

„Co se děje?“ podiví se Jiro a v zápětí pochopí, když uvidí rozzuřenou Nikolu.

„To tě honí hejno sršňů?“ podiví se, Jiro.

„Tady je jen jeden sršeň a ten se schovává za tvými zády!“ zavrčí Nikola.

„A co ti provedl?“ zeptá se zvědavě Jiro.

„Řekl, že jsem čarodějnice!“ osekne Nikola.

„Tak to moment, to jsem neřekl! Jen jsem řekl, ať si vezmeš koště, aby tě nebolely nohy, tak ses mohla vézt. Já to myslím s tebou dobře a ty jsi na mě zlá jak nějaká čarodějnice křivonohá,“ odfrknu si. Nikola se sykavě nadechne.

„Od tebe to beru, tajtrlíku,“ odsekne Nikola a tentokrát se urazím já. Jiro z toho má Vánoce. Nechám ho a zvědavě se podívám na kluka, ještě ho neznám. Není k zahození, i když znám hezčí exempláře.

„To je Saburo Konenchi, je to zrovna ten, co jsme ho zachránili v sobotu od těch příšerek,“ prohodí Jiro. Kývnu, že si vzpomínám.

„Měli bychom si pohnout,“ prohodím a vydám se do školy. Ostatní jdou za mnou, všimnu si, že se Saburo snaží přede mnou schovávat.

„Co mu je?“ zeptám se Jira.

„No o tobě je známo, že jsi gay a on je zrovna nemusí,“ pokrčí rameny Jiro. Tak to by mě zajímalo, proč přišel sem. Už se ho chci zeptat, když mě přeruší Hikage.

„Nicku, můžu s tebou mluvit?“ozve se trochu namíchnutě. By mě zajímalo, co zase má. Otočím se k němu a všimnu si, že jsem u školy. Hikage ke mně míří dlouhým krokem a hovor kolem utichne, jak se k nám všichni otočí v očekávání, co bude následovat. Ať zapomenou na nějakou rvačku, v pátek mi to stačilo.

„To ještě nevím, co takhle se zeptat trochu jinak?“ odseknu a zamířím k bráně, nemíním tu dělat divadlo. Asi to pochopí, protože se otočí a počká na mě, pak jdeme dovnitř. Všichni samozřejmě za námi, stačí jeden vzteklí Hikageho pohled a zákrok jeho smečky a všichni se rozprchnou. Všichni kromě Nikoli, Sabura a Jira.

„Jděte do třídy,“ obrátím se na ně, není třeba, aby měli průšvih i oni.

„Fakt budeš v pořádku?“ zeptá se Jíra. Ušklíbnu se, jako bych si s Hikagem ještě neporadil.

„Za chvíli bude zvonit,“ namítne nesměle Saburo.

„Tak řekněte učiteli, že mu bylo špatně, barvu na to má. To jsi pořádal alkoholový dýchánek? Táhne to z tebe jako z bečky,“ otočí se na mě Hikáge.

„Jasně hned tři, musel jsem si někoho vybrat, ty jsi absolutně nevyhovující kretén! Ne, jen jsme něco oslavovali,“ zavrčím.

„Nehraj si se mnou,“ vyštěkne Hikage.

„Tady to vypadá nebezpečně, radši počkáme,“ osekne Jiro.

„Něco jsem řekl!“ otočí na něho Hikage. Jsem zvyklý, že jeho rozkazy se plní hned, proto mě zaskočí Jirův tvrdý pohled.

„Nevzpomínám si, že bys byl můj Alfa, poslouchat tě nemusím,“ vyštěkne na Hikageho vztekle. Hikage vztekle otočí oči v sloup.

„Můžeš mu něco říct?“ podívá se na mě.

„Ne, nemusím, a když jsme u toho, tebe taky poslouchat nemusím a taky nebudu!“ odseknu a vydám se do třídy. Udělám sotva tři kroky, když mě Hikageho ruka chytne a mrští se mnou nepřirozenou silou o stěnu. Takřka mi vyrazí dech a já se schoulím u stěny, abych dech chytil. Ozve vztekle zavrčení a zvuky rvačky.

„A dost! Další věc, co tu potřebujeme je rvačka dvou smeček!“ zaječí ředitel. Jeho hlas rezonuje chodbou.

„Právě to se tu snažím vyřešit!“ ozve se Hikáge. To tak určitě, zavrčím. Na sobě ucítím snad pohledy všech.

„Neublížil jsem ti? Pořád zapomínám, že mám oproti vlkům vetší sílu,“ ozve se u mě Hikage. Oženu se po něm, ale stačí uhnout.

„Dobře vy dva si promluvte, a zbytek do tříd!“ ozve se ředitel. Koutkem oka zachytím tázavý pohled těch tří, zbytek se otočí na Hikageho.

„Je mi jedno, ke které smečce patříte, ve škole ještě pořád velím já!“ zařve ředitel, když ho ani po třech minutách nikdo neposlechne. Hikage kývne hlavou a jeho smečka se opatrně začne stahovat. Přinutím se taky kývnout hlavou, Jiro se Saburou a s Nikolou jdou pomalu do třídy. Chodba se zvolna vyprázdní. Zvednu se a jdu na střechu, za sebou slyším Hikageho.

„Vážně mě to mrzí,“ ozve se za mnou lítostivě. Jen si odfrknu. Vyju na střechu a počkám, až zavře dveře.

„Co jsi ke všem čertům zač?“ vyštěknu na něj. Viditelně se napne.

„Proč si sakra zakládáš smečku? Vlastně sis ji už založil,“ ušklíbne se Hikage. Tohle tak miluji!

„Nevyhýbej se sakra odpovědi! Chci vědět, co jsi zač a o jaké smečce to mluvíš!“ zaječím na něho.

„Nechceš to vyhlásit hlásnou troubou?“ zeptá se mě kousavě.

„Na tohle nemám ani čas ani nervy!“ zavrčím a vyrazím ke dveřím. Je tam rychleji a v klidu se o ně opře.

„Nedělal jsem si prdel, když jsem s tebou chtěl mluvit,“ podívá se na mě. Podívám se na něho mým nejhorším pohledem. Hikage si povzdechne.

„Jsi tvrdohlavý. Kdo jsem… bude lepší, když to vědět nebudeš, aspoň pro zatím. Teď mi řekni, proč jsi založil třetí smečku, dvě jsou na tenhle kraj až příliš, natož tři,“ vrátí se zpátky k tématu.

„Můžeš mi říct, o čem to mluvíš?“ zeptám se ho, co možná nejklidněji. Tomuhle fakt nerozumím.

„Vytvořil jsi třetí smečku,“ oznámí mi.

„Ty jsi fakt blbej, nic jsem nevytvořil, prostě jsem pomohl pár liem a oni u mě zůstali,“ zamračím se.

„Právě o tom mluvím. Když zachráníš vlka, automaticky se staneš jeho alfou, tedy vůdcem, na smečku stačí dva vlci, ty máš tři,“ vysvětlí mi. No tak to je průser!

„Nic takového jsem neplánoval,“ zamračím se.

„To ti věřím, právě teď ses ocitnul jako alfa, mezi dvěma kameny. Každá z těch smeček tě bude chtít na svoji stranu, budou tebe a tvou smečku napadat, aby ses k jedné nebo k druhé připojil,“ prozradí mi další novinku. Tak to jsem v háji, budu je muset varovat.

„Přepokládám, že ty jsi jedna z těch smeček,“ podívám se na něho značně ironicky.

„To jsem a musíš uznat, že jako tvůj partner mám přednost,“ podívá se na mě. Nevěřícně se na něho podívám.

„Už jsem ti jednou řekl, že k tobě nemám důvěru a nejsem tvůj partner, nerad se opakuji. Kdo je ta druhá smečka?“ zeptám se ho.

„Ta původní. Je to rod Ökami,“ odpoví mi a dívá se na mě. Fajn, tak mám na výběr mezi vlčím idiotismem a rodinou, co vydědila mamku.

„Aha,“ opovím mu zvadle.

„K nim se nepřidáš?“ zeptá se mě.

„Ne, ale to neznamená, že se přidám k tobě,“ ujistím ho a trhnu dveřmi, které se otevřou, ale jen díky tomu, že mi uhne.

„Prozatím mi stačí, že se nepřidáš k nim,“ ujistí mě. Seknu po něm pohledem, dojdu si pro omluvenku a zamířím do třídy. Omluvenku hodím učiteli na stůl a sednu si do lavice. Jiro na mě vrhne zvědavý pohled, a já jsem rád, že zatím netápe. Mrknu k sousedovi, kde jsme, a otevřu si učebnici, na ní mi přistane lísteček. Otevřu ho a je tam pozvání k rande, kdyby to byl šikovný kluk, proč ne. Rozhlídnu se a pohled se mi zastaví na celkem krásné holce, která má na mě velice upřený pohled. Nejspíš autorka pozvání. Povzdechnu si. Smůla no. Zvednu dopis v němém dotazu, jestli ho poslala, kývne. Zavrtím hlavou, že to nepřijímám a papírek zmačkám. Včas, aby ho nezachytil učitel.

Nejsem ve třídě ani deset minut když zazvoní. Sbalím si věci a s Jirem jdu ke dveřím, jsem skoro u nich, když mě někdo ze zadu strčí, musím se chytnout Jira, abych neryl nosem v zemi. Otočím se včas, abych viděl odmítnutou holku, která kolem mě prolítla.

„Co jsi jí provedl, Ariu většinou vychází se všemi,“ pozvedne obočí Jiro.

„Odmítl jsem její pozvání na rande, jak jí mám v hodině asi vysvětlit, že randím jen s kluky?“ zeptám se Jira, který dostane záchvat smíchu, ale vysvětlení mi nepodá.

„Potřebuji mluvit s tebou a taky se Saburou,“ podívám se na Jira. Jiro přikývne.

„Bude to stačit na obědové?“ zeptá se. Kývnu. Během dopoledne se pak už nic zajímavého nestane.

Loudám se na své místo u stromu a nenápadně se rozhlížím, jestli někde neobjevím někoho, na kom by spočinulo mé oko. Je jasné, že myslím dalšího gaye! Jeden kluk mi celkem i padne do oka.

„Tak na něho zapomeň, tedy pokud myslíš toho dlouhovlasého, je to zapřisáhlý heterosexuál a gaye střílí minometem,“ ozve se za mnou Jiro

„S tímhle světem není něco v pořádku, buď jsou všichni šikovní kluci, zadaní, nebo na holky, to snad není možné!“ zaúpím zničeně.

„Jsou vás jen čtyři procenta, musíš hledat. Ty počkej a Hikage by s tebou šel na rande rád, toho nepočítáš?“ zarazí se Jiro.

„Ne, toho nepočítám. Je to sexistický, manipulativní idiot a měl by být vyzmizíkován z planety. U něho bych čekal, že bude mít na sebe minimálně zbrojní pas! Zatraceně, jestli s někým neskočím do postele tak se ze mě stane nadržený kačer,“ povzdechnu si, zatímco Jiro se po několikáté za den poroučí k zemi.

„Proč si nenapíšeš inzerát ‚ jsem namyšlený, idiotský kretén a potřebuji dobrého bušiče?‘“ ozve se za mnou ironicky Nikola, a v dalším momentě se po mě ožene taškou. Uhnu ji.

„Já jsem to chtěl udělat trochu tradičnějším způsobem. Co to do tebe zase vjelo?“ chytnu jí tašku.

„Ale nic, poslední dvě hodiny, jsem uklidňovala jednu holku, že jsi jí dal košem,“ probodne mě pohledem.

„Jo to je fakt,“ kývnu.

„To jsi jí ke všem čertům nemohl říct, že ji gay?“ zavrčí Nikola.

„V hodině jsem k ní těžko mohl přijít s ‚Promiň, nepůjdu s tebou na rande, protože dávám přednost klukům!‘, po ní vysmahla tak rychle, že ani nevím jak,“ odpovím ji kousavě.

„Debile, to jsi nemohl počkat na přestávku a pak jí to vysvětlit?“ zeptá se Nikola.

„To mě nenapadlo,“ přiznám. Sakra, z nedostatku sexu mě začíná zakrňovat mozek!

„Primitive,“ povzdechne si Nikola a zamíří pryč.

„Tak tomu se říká ženská,“ zavrní Jiro. Otočím se na něho a vidím, že má oči přilepené na Nikolu, respektive na jedno místo, které nebudu jmenovat.

„Hele nekoukej po mojí ségře, když chodíš s jinou ženskou a hlavně ne na její určité partie, nebo ti vydloubnu oči,“ zavrčím na Jira, který se okamžitě podívá jinam. Spokojeně kývnu a zamířím pod strom, kde se složím. Chvilku po nás přijde Saburo. Sedne si ode mě co nejdál.

„Klid, na kluky sice jsem, ale nejsem takový pako, abych někoho nutil proti jeho vůli, jako někdo!“ prohodím k němu. Dost hlasitě na to, aby to slyšel i Hikage, který je se svou smečkou poněkud dál. Podívá se po mě hodně nepěkně. Saburo kývne a uvolní se.

„Tak co jsi chtěl?“ podívá se po mě Jiro. Seznámím je s obsahem rozhovoru s Hikagem.

„Tohle není dobré. Proč se vlastně nespojíme s tou původní smečkou?“ chce vědět Sabura.

„Protože moji mámu vydědili, když si vzala mého otce. Nemám jim co říct,“ opovím mu. Saburo na mě vyvalí oči.

„Ty jsi spřízněný s původní smečkou? A Hikage o tom ví?“ vyjekne Jiro, až ho kopnu do nohy. Zakňučí a začne si mnout nohu.

„ Jo a ne pokud jsi mu to zrovna nevykvákl,“ povzdechnu si a nenápadně se podívám jeho směrem. Hledí přímo na mě se zuřivým výrazem. Povzdechnu si, nejspíš mě čeká další konfrontace a já na to právě teď fakt nemám myšlenky!

„Promiň, ale tohle jsem nečekal, ale zase to vysvětluje tvůj a Nikolinin kožich, tuhle kouřovou barvu má jen tenhle rod. V tomhle městečku mají hlavní slovo, založili ho,“ vysvětlí mi Jiro.

„To je mi jedno. K mé mámě se zachovali hnusně, to je už dost na to, abych jim na jméno nepřišel,“ odpovím mu s pokrčením ramen. Oba chápavě kývnou a dál to nerozebírají.

Rozhlídnu se a v očích se mi usadí kluk, že nad ním skoro slintám. Je vážně pěkný a má i krásnou postavu. Jestli bude na kluky, je můj a vůbec mi nevadí, že má krátké vlasy. Jiro sleduje můj pohled.

„U toho bys mohl mít úspěch, je to samotář a na pohlaví nemá vymezený názor. Je tak trošku do větru musel bys sis ho zkrotit,“ poznamená Jiro. Super, uvidíme, jestli se chytne na háček.