Tajný svět Akyry

Noví členové

Vejdu do svého malého bytu a jdu si udělat čaj. Zatraceně, proč se to muselo stát zrovna teď? Abyste byli v obrazu, našeho vůdce napadli vlkodlaci. Už jsem zranění způsobené vlkodlaky viděl, Nick na tom byl hůř. Je velice nezvyklé, aby zaútočili před úplňkem, a dokážou to jen čistokrevní. Ti se tu neobjevili hodně dlouho. Vlastně ještě nikdy. Když nad tím tak uvažuji, muselo je sem něco přilákat, ale co? Zkontroluji záznamník a je tam jen vzkaz od matky, ať se vrátím. Ušklíbnu se a vymažu vzkaz.

Tak a teď jsem na chvíli za smečku zodpovědný. Nevím, jestli jsem neudělal chybu, když jsem Nickovi neřekl, že je Asan Hikageho vlk, ale zrovna teď s tím moc nenadělám. Stejně mám pocit, že mu moc nevěří.

Udělám si jídlo a přemýšlím, co dál, nikdy jsem neměl ambice, že bych chtěl smečku, i když Nick k tomu také přišel jako slepý k houslím. Jdu si lehnout, zítra bude těžký den, no vlastně celý týden než se Nick vzpamatuje.

Ráno se probudím kupodivu odpočinutý a po zběžné snídani jdu do školy. Pod stromem se setkám se zbytkem smečky. Všichni vypadají trochu přepadle, ale Nikola je na tom asi nejhůř. Oči má lesklé jako o horečce, opuchlé a červené, stejně tak nos. V ruce svírá mokrý kapesník, kterým si každou chvíli utírá oči a nos. Musela probrečet celou noc. Jí se nemusím ptát, jak jí je. Zbytek bez Nicka vypadá podivně bezbranně.

„Máš nějaké zprávy?“ zeptám se Nikoly. Ta jen zavrtí hlavou.

„Máma tam volala, jeho stav se nezměnil,“ zamumlá, že je jí sotva rozumět. Povzdechnu si.

„Nějak to překlepeme,“ pokusím se je povzbudit.

„Jedině za předpokladu, že by nás bylo víc nebo bychom nebyli mezi dvěma smečkami,“ zavrčí Saburo.

„Počítám, že jako první se nás pokusí dostat původní a teprve pak Hikage,“ zamyslí se Jiro.

„Nesnáším vlčí války,“ zavrčí Saburo. Musím s ním souhlasit.

„To nejsi sám,“ ozve se za námi Assan a sedne si vedle mě.

„Ahoj prý hledáte lidi do party,“ ozve se. Všichni se otočíme na kluka s černými vlasy. Je nedbale oblečený a přes rameno má přehozenou tašku. Znám ho, patří k původní smečce a rozhodně jsem nezaregistroval, že by od tama odešel. Věděl bych o tom. Navíc je to jeden z vnuků toho starého manipulativního zmetka.

„Nehledáme,“ odpovím naprosto klidně. Kluk se na mě zamračí.

„ Co tu děláš?“ zasyčí na mě.

„Stojím, vidíš, že bych provozoval nějakou činnost?“ ušklíbnu se.

„S tebou se nemíním bavit, chci to slyšet od Alfy, kde je?“ vyštěkne. Ocitli jsme se na nebezpečné půdě.

„Kde by, řekl, že s hnusem jako ty se zabývat nechce,“ odpoví za mě Jiro.

„Slyšel jsem o útoku vlkodlaků.“ Ušklíbne se kluk a odejde. A jsme v háji.

„Kdo to byl?“ podívá se na mě Nikola.

„Katoru Ökami,“ odpovím zachmuřeně. Nechce se mi věřit, že vyslali někoho koho znám.

„Když už se něco sere tak pořádně,“ prohrábne si vlasy Jiro. To s ním fakt souhlasím. Koutkem oka postřehnu, že za Ökamim se vydají dva Hikageho vlci. Co ten zmetek má v plánu? Zapřemýšlím a sleduji Hikageho nehybnou tvář. Jako vytesaná do kamene. Přimhouřím oči, ale Hikage mi nevěnuje pozornost a vede svoji smečku do školy. Uvědomím si kolik je hodin a rychle se pohnu. O přestávkách se snažím vlkům narvat do hlavy, co v žádném případě nemůžou říct. Hlavně mám obavy u Nikoly, vypadá, jako by jí šlo něco do hlavy a všechno ven. O obědu k nám zamíří sedm vlků. Všichni samotáři a taky tvrdí kluci. Nemazlí se s ničím.

„Kde je Nikolas?“ zeptá se mě Serž, vystupuje něco jako mluvčí vyděděnců. Nebudu mu lhát, nezaslouží si to a Nickovi bych jen přitížil, pokud by je do smečky chtěl. Pravda je, že teď potřebujeme každého vlka.

„V nemocnici napadla ho smečka vlkodlaků, podle Assana, který u toho byl, jich bylo asi deset nebo dvanáct, bojoval jen s tím hlavním,“ vysypu ze sebe polohlasně.

„Starší, původní vlkodlaci jsou vzácní. Co po něm chtěli a proč ho napadli?“ zeptá se mě Serž. Nevědoucně pokrčím rameny. To ví jen Nick. Aspoň jsem se to domníval, že jen on.

„Jak moc je to vážné?“ zeptá se mě dál Serž.

„Docela dost,“ začnu mu vyjmenovávat zranění, co utržil, „ do konce týdne by měl být prý v pořádku,“ dodám.

„S tímhle zraněním a do týdne v pořádku? Je ten vlk normální?“ zeptá se Serž překvapeně. Znovu pokrčím rameny.

„Nick není normální vlk, ani já. Patříme do rodu Ökami. Kdysi naši matku vydědili, protože si vzala normálního člověka. Vadilo jim to i v případě, že ona sama se měnit nemůže. Naší mámě to hodně ublížilo. Nick se k nim odmítl přidat právě kvůli tomu. Nenávidí podlost a vypočítavost. To samé splňuje i Hikage, jenže mám pocit, že je za tím něco víc, jinak by se k němu přidal, když už kvůli ničemu tak natruc původní smečce. Co za tím je nevím,“ promluví Nikola. Zůstanu na Nikolu hledět, tak o tom jsem neměl ani ponětí, ale je fakt, že jsem Nicka ještě neviděl proměněného.

„Cením si tvé upřímnosti. Takže jste něco jako mezi dvěma mlýnskými koly, že,“ podívá se Serž na mě. Zkroušeně kývnu a Seržovi se na tváři objeví úsměv. Jedním pohledem přes rameno se domluví s vlky.

„Přidáme se k vám, aspoň to budou mít těžší. Kdo tu velí, zatímco je Nick v nemocnici?“ zeptá se. Zkroušeně zvednu ruku. Seržovi vystřelí obočí vzhůru.

„Čekal jsem, že to bude, buď Jiro, nebo Nikola,“ prohodí překvapeně.

„No, Danno je z těch tří nejrozumnější a navíc je Nickův partner,“ ozve se Assan s jemným odkašláním. Serž to vezme na vědomí s klidem, jen povytáhne obočí v němé otázce jestli o Assanovi Nick ví. Zkroušeně zavrtím hlavou. Potřese hlavou a se zbytkem odejde. Přidá se k nám, až přijde Nick. Musím mu o nich říct co nejdřív.

„Proč jste mi o tom sakra neřekli?“ otočím se na Nikolu, ale vztek mám hlavně na Nicka.

„Nick by ti nejspíš řekl, že ses ho nezeptal, to je pravda. Druhá věc je, že se naší rodinou moc rád nechlubí a já s tím souhlasím. Je mi jedno kdo to je, ale ublížili naší mamce, to nejde jen tak odpustit,“ odpoví mi Nikola.

Překvapeně zamrkám, zrovna od ní jsem rozumnou řeč nečekal.

„Proč jsi to tedy řekla jim?“ zeptá se Assan. To by mě taky zajímalo.

„Protože se na to zeptal a my je potřebujeme. Nechce se mi zrovna skončit jako vítězný koláč na jednom ze dvou talířů těch smeček,“ pokrčí rameny. Jiro se usměje. Je vidět, že u něho stoupla v ceně. Škoda, zrovna takový krásný vlček a musí být heterosexuál. Jenže den vypadá rozhodně modřeji. Jestli započítám vlky, co se k nám přidali je nás dvanáct … no s Assanem třináct. Tohle už nevypadá tak pochroumané. Kolem krouží ještě pět samotářů, možná se k nám přidají i oni. Je pravda, že nebýt proslovu Nikoli, asi by se k nám nejspíš nepřidali. Jsem u nich teprve pár dnů a nevím o nich naprosto nic. Vlastně jsem se k Nickovi přidal jen proto, že mě samota ubíjela. Kdyby se neobjevil, tak bych se přidal k Hikagemu i přes moji averzi k němu. A on by mi nemohl nikdy věřit, protože bych se ze zoufalství snažil dostat zpátky do původní smečky. Neprospělo by mi to. Navíc Nick je báječný milenec. Hodně u mě stoupl v ceně, když mě odmítl jen jako rohožku do postele a začal se mnou chodit.

Pokud existuje něco, jako vlčí kodex, objevil ho Nick. A to je něco, co zatraceně dokážu ocenit. Tímhle krokem se z něj stal můj vůdce a já se mu milerád podřídím.