Tajný svět Akyry

S pravdou ven

Nestačím ani dvakrát cvaknout zuby, když se v ulici objeví další stíny a vrhnou se na vlkodlaky. Podle toho poznám, že to jsou vlci. Teď jsme zase pro změnu v přesile my.

„Nikol?“ ohlídnu se po sestře.

„Bacha,“ vykřikne cizí vlk, tak tak uhnu vlkodlačímu kousnutí. Zuby mu cvaknou jen milimetr od mé srsti. Při tom uvidím Nikol, kterou chrání tři vlci a nedovolí vlkodlakům, aby se dostali blízko ní. Uklidním se a bok po boku s cizím vlkem se vrhneme na hrdlo vlkodlaka, který setřásl vlka. Proti třem už nemá šanci a my ho rozsápáme. Nezdržujeme se okukováním, kdo to je a vrhneme se na pomoc ostatním. Bohužel, tyhle příšerky neví, kdy mají dost a tak je musíme pobít všechny, při troše štěstí se změní na lidi a už se nebudou moct měnit, v tom horším případě umřou.

„Jsou všichni v pohodě?“ zeptá se vlk s temně kouřovou srstí, je o něco větší než ostatní.

„My jo, tati, ale ten stříbrný to schytal,“ ohlásí jeden.

„Dobře Nikko, vezmi ho za babičkou, ta si s tím již poradí a my doprovodíme tyhle dva. Pěkně pitomý nápad se tu promenádovat v tuhle noc,“ otočí se vůdce na nás. Nechápu to, on je jasný vůdce, ale co tu pak dělá Hikage a kdo vůbec je?

„Že Nikol, jako bych to neříkal,“ obrátím se na sestru, která nemá daleko k nervovému zhroucení, ale zatím se drží.

„Vy jste ti noví, co se přistěhovali před třemi dny?“ obrátí na nás pozornost vůdce.

„Jo a vy jste…?“ nechám větu dojít do ztracena.

„Sin Ökami, nynější vůdce původní smečky, to jsou mí synové, synovci, neteře a ti co se k nám připojili,“ představí se vůdce.

„Prý je tu ještě jedna smečka…“ pozvednu obočí.

„Přistěhovalci a zbabělci, ani mi o nich nemluv. Jsem rád, že se nám drží z cesty, nadělají víc zmatku než užitku,“ odfrkne si vůdce.

„Kromě Hikageho, toho dostat na naši stranu tak se nám vlkodlaci klidí z cesty,“ odsekne jedna drobnější vlčice.

„Jenže ten zase radši jedná na vlastní pěst a vede svou smečku zbabělců,“ odsekne vůdce. Tak teď nevím, co si o něm myslet. Nechce se mi věřit té jedné části, tak si ho přejmenuji na zbabělce.

„Jo, to říkáš jen proto, že jim nařídil, aby o úplňku nevycházeli ven,“ odfrkne si vlčice.

„Arisu to říkáš jen proto, že ses do něho zakoukala, ale musím tě zklamat, je to gay,“ vyplázne jazyk bronzový vlk.

„Ty si děláš prdel,“ zakňučí chcíple vlčice.

„Arisu, vyjadřuj se slušně!“ zavrčí vůdce.

„Ano tati, víš, že jsi mě před nimi zatloukl? Jak to víš, Rine?“ dožaduje se odpovědi vlčice.

„Protože po škole nahání jednoho kluka,“ uculí se bronzový vlk ve chvíli, kdy vůdce zabručí něco ve stylu, jestli se mu diví.

„Nikol, asi bychom měli jít,“ podívám se na sestru, která se už jakž takž vzpamatovala. Jen kývne a opatrně projde mezi vlky. Podívám se na její boty na vysokém klínku a zavrtím hlavou.

„Jak v tomhle dokážeš chodit natož běhat?“ chci vědět s úžasem.

„Vy chlapi to nepochopíte, jste padesát let za opicemi,“ mávne rukou Nikol.

„To máš pravdu, kde jsi tu krásu sehnala?“ zavrní vlčice a zblízka se kouká na ségřiny boty. Zbytek smečky si jen povzdechne.

„V Anglii,“ uculí se Nikol.

„Škoda, ale možná seženu něco podobného i tady,“ povzdechne si vlčice.

„Strejdo, slyšeli jsme vytí,“ vběhnou na prostranství další vlci.

„To my taky, přišlu jsme akorát včas, abychom zachránili chlupy dvoum vlků a krk téhle slečně. Doprovodíme je domů a pak se ještě rozhlídneme po městě,“ odpoví vůdce.

„Dobře,“ kývne vlk a podívá se na nás. Najednou mám chuť je zdvořile odmítnout, ale jsem si vědomý toho, že kdyby na nás zaútočili vlkodlaci, bylo by po nás, tak jen odevzdaně kývnu. Vůdce s asi pěti dalšími se zvedne a jdou s námi domů. Normálně chodím po míň osvětlených ulicích, ale teď udělám výjimku a jdu po těch, co jsou nejvíc osvětlené. Pořád jsem v podobě vlka, připraven kdykoliv bránit svoji, teď bezbrannou sestřičku.

„Odkud jste říkali, že jste?“ začne opatrně vůdce. Mlčím, podle mého jim do toho nic není, i když nejspíš začínám tušit, kdo jsou.

„No z Anglie, táta tam měl rodinu, teď ho v práci přeložili sem a tak jsme tady,“ pokrčí rameny Nikol.

„Oba vaši rodiče jsou Angličané?“ vyzvídá vůdce dál. Jemně zavrčím, abych dal najevo, že mi nejsou příjemné a že má ségra mlčet. Ale Nikol to nebere nijak vážně.

„Ne máma je Japonka, bydlela kdysi prý v této oblasti, pak se nepohodla s rodinou a odešla s tátou,“ vyzvoní to, co říkat neměla. Probůh, občas má dny, kdy jí to fakt zapaluje, ale dnešek je nejspíš přesně naopak. Zoufale obrátím oči v sloup a běžím jí v patách. Když jsme mimo město na dohled našemu domu, proměním se do své lidské podoby a protáhnu se. Jsem unavený, dnešek byl hodně akční a už se těším do postele. Rozloučíme se s doprovodnými vlky a já odemknu. Nikol vletí do domu jako uragán. Zavřu za námi a vyzuju se, jen doufám, že s nimi nebudou žádné problémy.

Zaposlouchám se do ticha domu a po chvíli strnu, Nikol není ve svém pokoji, ale v ložnici. Podle vzdechů, které jsem slyšel, když jsme vešli, naše vyrušila zrovna v té nejméně vhodné době a nejspíš i začínám tušit proč. Já tu holku zabiju! Nejspíš jsem neměl očekávat, že by to udržela v tajnosti jako máma.

„Nikolo, sakra to nemůže počkat do rána?“ zaslechnu tátův vzteklý hlas.

„Rozhodně nemůže,“ ozve se Nikoliin hysterický hlas.

„Tak počkej v obýváku,“ zavrčí vztekle tátův. A všechno to utajování je v čudu, jen doufám, že z toho nebude kompletní rozvrat rodiny, to bych jí asi neodpustil. Opřu se o zeď vedle dveří a čekám na zbytek, nikdy jsem neutíkal a teď s tím začínat nebudu. Do obýváku vejde Nikola a podívá se na mě napůl s děsem napůl vítězně. Pokud si umínila, že mě naprosto znemožní, teď se jí to nejspíš podaří. O chvíli později do pokoje vejde rozezlený táta a za ním jde máma, která po mě hodí rychlým pohledem. Smutně kývnu a máma si jen povzdechne.

„Tak o co jde Nikol a varuji tě, aby to fakt bylo důležité, nebo se fakt naštvu,“ vyštěkne táta na ségru.

„Nick je vlkodlak! Zdá se ti to moc důležité?“ zaječí Nikola.

„Vyprošuji si, abys mi tak říkala,“ zamračím se na ségru.

„Co je to za blbost?“ ztuhne táta.

„Jaká blbost? Já jsem byla tam venku, šla jsem z diskotéky, když se na mě vrhla jedna z těch bestií, co znáš z filmů. A pak se přiřítil vlk, který tu ani nežije, a vrhnul se na tu bestii, která se proměnila v člověka. Nick byl najednou u mě. Pak mluvil s tím klukem a pak… pak se proměnil ve vlkodlaka a ten kluk taky. Potom se na nás vrhla další bestie, která vypadala, jako oni z tlamy jí kapaly krvavé sliny. Ti dva ho zahnali, ale pak se vrátil s dalšími. Potom se objevili další vlkodlaci,“ ječí Nikola na tátu, který ji sleduje s otevřenou pusou.

Tohle nedopadne dobře.

„A jsi normální? Nic takového jako jsou vlkodlaci, upíři, lidi co se mění do vlků, neexistují, jsou to pouze výmysly! To si vymysleli režiséři do hororů a fantasy světů, stejně tak jednorožce. Nejlíp asi uděláme, když zítra půjdeme k psychologovi, abychom se ujistili, že jsi v pořádku,“ rozhodne se táta.

„Jsem naprosto v pořádku, ale ty začínáš blbnout!“ obviní tátu Nikola a táta znovu zrudne zlostí. Už se zdá, že ségru fakt vyfackuje, když zasáhne máma.

„Nemáš pravdu Mete. Vlkodlaci a měniči, jak se oficiálně lidé, co se mění ve zvířata a zpět, opravdu existují. Stejně tak upíři, víly a další. A vím to proto, že patřím do rodiny měničů,“ promluví máma tiše. Táta se na ni podívá, jako by ji viděl poprvé.

„Co prosím?“ zeptá se zpitoměle.

„Měl by sis sednout,“ strčí máma tátu do nejbližšího z křesel.

„V téhle oblasti se vlkodlaci stejně jako měniči objevují odnepaměti. Nikol se spletla jen v rozlišení, ty krvavé bestie, jak je nazvala, jsou skuteční vlkodlaci. Jsou to měniči, kteří mezi úplnou proměnou a částečnou proměnou snědli lidské maso, dřív než se proměnili ve vlky. Vlci ostatní lidi chrání před vlkodlaky a upíry, ty naše rodina doufám zničila v této oblasti nadobro.  Ale i čistotné rodině měničů se objeví výjimka. Ta výjimka spočívá v tom, že se daná osoba nemění, ale stále je přenašečem genu, který se může projevit v jejich dětech. Já jsem ta výjimka, která se nemění. Nick a Nikol se mění, Nick už teď, Nikol to teprve čeká.

Proto jsem ti řekla, už když jsme se poznali, že vzít se, není nejlepší nápad, byla jsem si vědoma toho rizika. Můj otec nesouhlasil z téhož důvodu. Ty jsi obyčejný člověk, proto jsi do našeho světa neměl být nikdy zatažen. Odešla jsem s tebou, protože jsem tě milovala a stále tě miluji.

Bohužel moje rodina to nepochopila a vydědila mě ze svého středu. Nikdy jsem ti nesměla prozradit, kdo ve skutečnosti jsem. Bohužel, Nikol to udělala za mě,“ povzdechne si máma, když skončí s vyprávěním.

„To nemůže být pravda. Jak je potom možné, že vyspělý svět se o vás nikdy nedozvěděl?!“ vykřikne táta, když se po deseti minutách, jakž takž vzpamatuje.

„Protože jsme se naučili skrývat své tajemství a svou druhou podobu, přizpůsobili jsme se. Museli jsme, protože svět na nás není připraven. Kdyby o nás věděli, nejspíš teď žijeme v laboratořích, kde by nás testovali anebo by nás vybíjeli po tisících jako zvířata. Báli by se nás, žili jsme už tisíce let před vámi, před tím než se vůbec zrodil první člověk. Viděli by v nás jen bestie, nic jiného, tak jsme se museli přizpůsobit stejně jako každý živočišný druh, který chce přežít,“ podívá se máma na tátu prosícím pohledem, aby ji nezavrhoval.

„Moment, tím chceš říct, že budu stejná bestie, jako je Nick?“ ozve se hystericky Nikol.

„Neříkej o mě, že jsem bestie, ty mrcho!“ vyjedu na ségru se zavrčením. Teď už nemá cenu skrývat svou druhou podobu.

„Nicku, nech toho a kroť se!“ ozve se přísně máma. Jen si povzdechnu a opřu se znovu o stěnu.

„To je vtip, že jo? To je jen zlý sen, noční můra a až se probudím, bude všechno zase v pořádku,“ zaklíná se táta a drží si spánky.

„Ty mi nenamluvíš, že se Nikolas mění na vlka!“ vyskočí táta z křesla a ukáže na mámu prstem.

„Nicku, prosím tě ukaž mu to, nebo se tu budeme dohadovat do bílého dne,“ povzdechne si máma. Taky si povzdechnu a udělám dva kroky do místnosti, abych měl místo, a proměním se. Přátelsky zavrtím ocasem a posadím se na zem. Podívám se na tátu, který stojí s otevřenou pusou vyvalenýma očima a legračně na mě ukazuje prstem. Je v dokonalém šoku. Po chvíli se zkoprněle otočí a zamíří k baru, kde má ostřejší pití. Roztřesenou rukou si začne nalévat do sklenice whisky. Spíš má víc vedle sklenice než v ní, tak toho nechá a napije se rovnou z láhve. Vypije ji skoro celou.

Nikola se na mě vítězně ušklíbne a já na ni na oplátku vztekle vycením zuby. Zbledne a couvne ode mě pryč. Jen co táta vypije láhev, položí ji zpátky, zavře bar a odejde do ložnice. Za chvíli se vrátí s náručí svých peřin a s efektivním třísknutím se zavře v ložnici pro hosty. Všichni jen nadskočíme. Proměním se zpátky a lítostivě se podívám na mámu, které se z očí valí slzy jako hrachy.

„Mami,“ přijde k ní Nikol, která začíná litovat, co se stalo. Až příliš pozdě.

„Jdi pryč, Nikolo!!“ vzlykne máma a uteče do ložnice, kde za sebou třískne dveřmi.

„Gratuluji, sestřičko, pokud ses snažila o totální rozklad rodiny, podařilo se ti to za půl hodinu. Jsi geniální,“ ujistím ji sarkasticky a nechám ji i s jejím černým svědomím v obýváku a vyběhnu do svého pokoje, kde se s třísknutím zavřu. Tohle posrala přímo geniálně, kdyby si aspoň před tím promluvila s mámou…

No škoda mluvit. Hodím sebou na postel a zavřu oči, prokletý úplněk!