Tajný svět Akyry

Milenec

Vyjdu s ostatními z brány a mrknu na hodinky.

„Musím ještě do města, uvidíme se nejspíš až zítra,“ prohodím k ostatním. Dám jim tak jasně najevo, že nechci, aby šli se mnou. Kývnou a vydají se opačným směrem. Jdu rovnou do práce a domluvím se se šéfem, že dnes skončím dřív. Ryuu už tam je a rozhodně není extra nadšený, že mě vidí. Pozdravím Nikka a jdu se převléct. Pak jdu tahat těžké bedny, které Nikko už jen vybaluje, když mám čas, pomůžu mu.

„Nicku chybí zelenina,“ křikne na mě šéf, který obsluhuje uzeninu. Jen kývnu a rozběhnu se do skladu.

„Je to divné, jsi tu už dvě hodiny a zatím žádná hádka,“ prohodí šéf a zvědavě se na mě podívá. Vyrovnávám do vytřené bedny čerstvé okurky a snažím se ignorovat fakt, že mi je zákazníci berou přímo zpod ruky.

„Snažím se toho švába za pokladnou ignorovat. Popravdě už mám jednu děsnou hádku za sebou a další už nepotřebuji,“ vysvětlím mu s klidem. Šéf s porozuměním kývne hlavou a usměje se. Podívám se, co ze zeleniny ještě chybí, a jdu pro další bedny. Ty už vyskládám bez problémů. Obchod je na chvíli prázdný. Šéf mě už pustí domů, tak se jdu převléct. Vyjdu ze šatny a zaslechnu tichý hovor, nedá mi to, abych nenastražil uši. Je to rozhovor mezi Nikko a Ryuu.

„Slyšel jsem, že se tu objevila nová smečka,“ promluví zrovna Nikko.

„Jo, šéf ji chce pro sebe, přece jen pak už budeme ve většině a budeme moct zmáčknout Hikageho smečku. Už by bylo na čase, ta jeho smečka se s každým úplňkem rozrůstá,“ ozve se Ryuu.

„Kolik členů má ta nová smečka?“ zeptá se Nikko.

„Zatím čtyři, ale samotáři, a že jich tu není málo, se k novému vůdci chtějí přidat. Myslím, že už mají plný zuby toho, jak na ně jedna nebo druhá strana tlačí,“ odpoví Ryuu.

„To bude dost problém, samotářů je nejmíň deset a třináct vlků už je pořádná smečka,“ zavrčí Nikko.

„To ano, musíme nějak nalákat toho nového vůdce,“ zamručí Ryuu,

„Předpokládám, že ten náš už má plán,“ uchichtne se Nikko.

„To víš, že ano, chce na smečku zaútočit, až bude celá a zahnat ji do propasti, je to uprostřed skal, tam a ven vede jen jedna cesta, úzkou cestičkou, ven by museli po jednom, ale to se jim nepodaří. Budeme tam my a zablokujeme jim cestu,“ vysvětlí Ryuu. Mám co dělat, abych nevrčel, ještě že jsem se to dozvěděl. Můj původní plán, koupit Nikole brusle padá, teď budu muset najít, kde bydlí Jiro. Jsem to ale vůdce, ani nevím, kde bydlí zbytek!

„Kdy to bude?“ zeptá se Nikko.

„To zatím nevím, vůdce chce do jeho smečky propašovat vyzvědače. Budeme vědět o všem během pár minut,“ ozve se Ryuu.

‚To určitě, jen přes moji mrtvolu!‘ odseknu v duchu. Víc se nedozvím, protože je zavolá šéf. Ještě štěstí, že jsem Nikkovi neřekl, že jsem vlk. Ujistím se, že nikde nikdo není a vyběhnu postraním vchodem.

‚Budu muset všechny požádat o čísla,‘ pomyslím si a spěchám k místu, kde nás o úplňku napadli vlkodlaci. Jiro přece říkal, že bydlí nedaleko!

Konečně se tam dostanu a zabočím o jedné z ulic, musím v sobě částečně probudit vlka, abych pochytil jeho pach, ale vyplatí se to. Zastavím se před větším rodinným domkem, odkud jde jeho pach. Už se chystám zazvonit, když se odněkud přižene pes podobný vlku a začne na mě zuřivě dorážet. O tři minuty později se rozletí vchodové dveře a ven vyletí Jiro jen v džínech. No tak tělo má božské, jako správný gay málem slintám. Je nádherně vypracované a vymodelované, jako by vystoupil z nějaké sochy.

„Argo, okamžitě toho nech! On není zlý,“ snaží se zvládnout psa, který má nejspíš něco z vlka.

„Klidně mu domluvím po vlčím,“ nabídnu Jirovi.

„Ne díky, chci, aby mi ze psa něco zbylo,“ odmítne Jiro a pokusí se znovu odtáhnout psa. Zbytečně. Nechce se mi zrovna čekat.

„Pokus se ho odtáhnout za dům,“ doporučím mu a přeskočím plot. Psisko se vysmekne Jirovi a vrhne se na mě. Varovně zavrčím, aby se mě nepokusil kousnout, pak bych ho musel kousnout já, ale nevím, jestli by to pak přežil. Psu se zježí chlupy a s ocasem mezi nohama uteče za dům. A je klid.

„Varuj mě, abych tě nevytáčel, až budeš mít blbou náladu jo?“ podívá se po mě Jiro.

„Bez problému,“ ujistím ho a znovu si přeměřím jeho nádhernou postavu. Jeho tělo fakt stojí za hřích!

„Počkej moment jo?“ zmizí v domě a vrátí se v triku. Parchant, nedopřeje mi ani, abych se podíval! Zklamaně se na něho podívám.

„Nebudu dráždit hladového vlka,“ zasměje se a pozve mě dovnitř. Jdu za ním a pozdravím se s jeho mámou, která na mě kouká nějak podivně. Jiro mi vrazí do ruky sklenici s pitím, s druhým pitím a miskou něčeho k zakousnutí, mě vede do svého pokoje.

„Čemu vděčím za tvoji návštěvu? Máš štěstí, zrovna jsem se chystal na rande,“ mrkne po mě Jiro.

„Průšvihu,“ opovím mu a sednu si na postel.

„Do čeho ses dostal?“ pozvedne obočí.

„Mezi dvě smečky a dnes jsem si vyslechl celkem zajímavý rozhovor se členy původní smečky,“ nadhodím.

„Hmm o čem?“ podívá se na mě Jiro a sedne si na židli. Řeknu mu to hlavní a taky o pasti, co na nás šijí.

„Vymyšleno to mají dost dobře. Tu propusť znám, vážně je ideální na past. Teď jen se nechytit,“ kývne Jiro.

„Zavedeš mě tam? Možná by to šlo obrátit proti nim,“ nadhodím. Jirovi blýskne v očích zvědavost, ale udrží ji na uzdě.

„Bude stačit zítra? Dnes mám to rande,“ zeptá se mě. Zamyslím se, rande mu kazit nemíním, a jestli zítra půjdeme běhat, budu muset ségře ty brusle koupit až v den jejich narozenin.  No aspoň je nenajde.

„Jo to bude stačit bohatě, nemůžu ti zkazit něco tak důležitého jako je rande,“ uchichtnu se.

„Dobře a mohl bys mi naznačit něco víc z toho tvého plánu?“ nakloní se ke mně. Zatřesu hlavou, už je to se mnou fakt špatné, když chci líbat heterosexuála!

„Co za to?“ jemně přivřu oči tak, aby vynikly mé řasy. Skoro si ani neuvědomím, co provádím. Do pokoje vtrhne nějaká holka, která mě probodne pohledem.

„Netušila jsem, že pán je na klučíky. Neměl bys odprýsknout?“ oboří se na mě hnusně. Jasně cítím její žárlivost.

„Teda Jiro, já myslel, že ségra je nesnesitelná, ale jak vidím, ty jsi okázal sbalit doslova Jedu babu, to je sestra Baby Jagy?“ podivím se a mrknu na Jira, který vyprskne pití z pusy. Zamumlám něco o potřebných blatníkách.

„C-C-co si to dovoluješ, ty hulváte?“ zaječí na mě holka. Nevěnuji jí pozornost, nelíbí se mi.

„Omlouvám se Nicku, domluvím ji,“ mrkne na mě Jiro.

„Být tebou tak se ji zbavím, po světě chodí i dost normálních holek než tyhle slepice. Ale je to tvá volba nebudu ti do výběru kecat. Uvidíme se zítra,“ zvednu se a zamířím ke dveřím. Kolem holky projdu jako by tam nebyla. Nestojí mi za to.

Na schodech zaslechnu jejich háku.

„Víš, jakou jsi mi udělala teď ostudu?“ zavrčí na holku Jira.

„Já? Skoro po tobě lezl, ten nechutný hnusák, nesnáším teplouše! Jsi nechutný, když mu něco takového dovolíš!“ zařve holka.

„Ten hnusák je můj alfa, takže kdyby chtěl tak bych mu do té postele vlézt musel. Jen se mnou trošku flirtuje, ale nic si nedovolí. Ty jsi navíc pěkná káča a začínám tě mít plné zuby. Ty na mě žárlíš, i když se usměju na prodavačku. Stou žárlivostí bys měla něco dělat!“ ozve se Jira rozhodně. Tak tohle jsem nechtěl. Trochu si povzdechnu a sejdu poslední schody. Tam stojí Jirova matka a nedívá se na mě moc s nadšením. Rozloučím se s ní a vyjdu ven. Není mi moc příjemně. Zpoza rohu zavrčí Jiruv pes, stačí jediný pohled, aby zalezl. Vyjdu z branky a pomalu se loudám domů, dokonce si začnu pohrávat s myšlenkou, že si koupím prostituta, když podlehnu pocitu, že mě někdo sleduje.

Trochu se napřímím a zajdu do jedné uličky, kde nikdo nechodí. Kolem proběhne kluk a po chvíli se vrátí a bezradně se rozhlíží. Tohle musí být on. Přikradu se za něj a za krk ho vtáhnu o uličky, kde s ním třísknu o zeď a chytím ho pod krkem. Zaskočeně se dívám o tváře kluka, který se mi líbil jako druhý.

„Proč mě sleduješ?“ zeptám se ho klidně. Kouká na mě trochu překvapeně.

„Chci s tebou mluvit,“ vyjde z něj po chvíli.

„To‘s  mě nemohl normálně oslovit? A vůbec proč bych ti to měl věřit?“ zeptám se ho.

„Jsem taky vlk, samotář,“ promluví. No tak to je trochu jiná, pustím ho.

„Nemáš místo ruky svěrač?“ zeptá se a začne si mnout pohmožděný krk.

„Ne, ale promluvit bychom si měli jinde,“ usoudím a vyjdu z uličky. Kdyby mě chtěl napadnout, vycítím to.

„Nejsi moc opatrný,“ poznamená vlk za mnou. Jen pokrčím rameny a jdu do parku, v jednom stánku si koupím hoddog a sednu si na jednu lavičku, co je bokem.

„Chci se k tobě přidat,“ oznámí mi.

„Proč?“ zeptám se klidně.

„Nebojíš se Hikageho a na původní smečku kašleš. Něco málo jsem slyšel,“ odpoví mi. Trochu se netrefil, z Hikageho mám nahnáno, ale odmítám to dát najevo, je šíleně silný i na vlky.

„A jakou mám jistotu, že nejsi z původní smečky?“ zeptám se ho. Pořád váhám, jestli mi říká pravdu, zvlášť po tom, co jsem vyslechl.

„Kdysi jsem u ní byl, vyštvali mě, když jsem vyjel po jenom klukovi, co se mi líbil. Nafoukl to,“ odpoví mi. Zaujme mě to, on je gay?

„Jsi gay?“ zeptám se ho.

„Ano, a nebudu mít nic proti, když za místo budu platit postelí,“ řekne na rovinu.

„Hm,“ zamručím a podívám se mu do očí. Uvidím tam samotu a touhu někam patřit.

„U mě se místo nekupuje nijak. Jestli s tebou budu spát, zaleží na domluvě mezi námi. Ne na tom, jestli jsem, výš než ten druhý. Teď mi řekni, jméno toho kluka,“ vyzvu ho.

„Ryuu Kashani,“ odpoví mi.

„Hele, nepracuje ten Ryuu v obchodě?“ řeknu mu adresu. Udiveně kývne.

„Tak s tím jsem se už stačil seznámit, pracuji tam také,“ ujistím ho. Klukovi cuknou koutka s pochopením. Chvíli se na něho dívám, než se rozhodnu, že ho k nám vezmu.

„Dobře, souhlasím s tím, aby ses k nám přidal. Jak se jmenuješ?“ kývnu, když už ho napínám dlouho. Pro vlka je ponižující, když musí žádat o místo ve smečce.

„Danno Moriti. Nebude to té vlčici a dvěma vlkům vadit?“ zeptá se starostlivě.

„Ne. Ta vlčice je moje sestra a ti dva vlci si oddechnou a nejspíš se pokusí nás dát dohromady,“ ušklíbnu se. Danno se úlevné usměje. Představím se a prohlížím si ho. Fakt by stál za hřích. Danno čeká, než se vymáčknu, určitě vycítil moji žádostivost a nakonec se rozhodne vzít věci do svých rukou.

„Bydlím kousek a sám,“ nadhodí klidně. Ušklíbnu se.

„Nebude ti to vadit?“ zeptám se. Danno jen zavrtí hlavou a usměje se. Určitě doufá, že tak bude krytý, kdyby se situace ve smečce vyhrotila.

„Tak dobře,“ kývnu, popravdě moc na výběr nemám. Nechci jít za prostitutem, není nijak zaručeno, že nejsou nemocní, i když tady taky ne.

„Jsem zdravý, měl jsem jen jednoho a u něho jsem si to taky ověřil,“ ujistí mě po chvíli.

„Ty čteš myšlenky?“ zeptám se ho.

„Ne, jen předpokládám, že tohle očekává každý. Co ty?“ podívá se na mě.

„Spal jsem jen se svým přítelem. Po kontrole jsem asi dva měsíce, zdravý,“ opovím klidně. Danno s úsměvem kývne a vytáhne klíče. Mezitím jsme došli k jedné menší bytovce. Odemkne a vejde dovnitř. Vede mě do posledního patra, kde odemkne dveře a pozve mě dovnitř. Ocitnu se v klasickém japonském bytě s posuvnými dveřmi po stranách.

Vyzuji se a tašku si nechám na chodbě, je zbytečné ji tahat dovnitř.

„Dáš si něco k pití?“ zeptá se mě. Kývnu proč ne? Stejně mám žízeň. Podá mi sklenici se šťávou a lehce nervózně mě pozoruje. Napiji se a sklenici po sobě opláchnu.

„Vážně jsi si jistý?“ zeptám se ho naposled. Místo odpovědi mě políbí. Tak jo. Oplácím mu polibky a začnu ho pomalu svlékat a hladit. Není o nic pozadu a já cítím, že se jeho nervozita rozpouští. Otevře jedny dveře a vtáhne mě dovnitř. Jen co se od něj odtáhnu, zjistím, že jsme v ložnici, povalím ho na postel a stáhnu z něj zbytek oblečení. Jsem až příliš nedočkavý!  Skloním se a začnu ho líbat, zároveň ucítím, jak mi rozepne kalhoty a vezme můj penis do ruky. Jen přidušeně zastenám.

Podaří se mi najít místečko, které má citlivé, poznám to z toho, že vykřikne. Mazlím se s ním a vzrušuji, po chvilce ho začnu připravovat, pak si uvědomím, že mám pořád na sobě kalhoty, odtrhnu se od něj, abych je sundal, a když se na něho podívám, jen zalapám po dechu.

Danno vzrušený z mých her si klekl tak, abych měl snadný přístup a všechno to vyprovodil vzrušujícím pohledem. A proč ne, postavím se za něj, a co nejopatrněji do něho proniknu. Je krásně úzký, mám co dělat, abych chvilku vydržel, než si zvykne. Po chvíli se pohne proti mně.

 Zavrním, a přirazím proti němu. Vykřikne, pousměji se. Kluka jsem neměl tak dlouho, že trvá jen pár minut, než vyvrcholím, naštěstí se mi podaří vzít Danna s sebou.

„Proboha,“ vydechne udýchaně Danno. Podívám se na něho.

„Moc srovnávat nemůžu, ale rozhodně jsi lepší,“ vysvětlí. Polichotí mě to. Usměji se na něho a naše další milování je o něco volnější. Než se stačíme pomilovat potřetí, domem se rozlehne zazvonění.

„Můj telefon to není,“ zazmatkuje Danno.

„To je můj, už musím domů,“ vysvětlím a dám mu pusu, kterou mi oplatí. Obléknu se, když si vzpomenu.

„Dáš mi telefon?“ zeptám se ho. Když kývne, dojdu si pro něho na chodbu. Prozvoním ho zpátky.

„Zítra tě s ostatními počkám pře bránou jo?“ podívám se na něho. Kývne a usměje se. Rozloučíme se a já běžím domů. Trochu mi trvá, než se z toho městského bludiště vybloudím. Konečně jsem před domem, kam vpadnu jak velká voda.

„Kde jsi?“ oboří se na mě Nikola.

„Tady, že bych byl neviditelný, že jsi mě přehlídla? Co se děje?“ zeptám se.

„Mám hlad, to se děje!“ ujistí mě.

„Jdeme s otcem na rande a ty máš za úkol pohlídat sestru,“ vysvětlí mi máma.

„Aha. Proč ji nedáte do klece s kusem masa?“ zeptám se. Zrovna se mi nijak nechce ji hlídat.

„Protože má staršího brášku a ten ji milerád pohlídá, protože nechce mít domácí vězení,“ odpoví mi máma přesvědčivě. Obrátím oči v sloup a kývnu, být zavřený je horší než bojovat proti sani se jménem Nikola!