Tajný svět Akyry

Jíro

Po skončení akce, kdy jsme vymetli smečku původních, jdu domů se svěšenou hlavou. Pořádně mi to v ní šrotuje, především to, jak to tátovi vysvětlit. A musím to vymyslet pořádně rychle, po Nikole kouká dalších pět vlků. Zatraceně, moc se mi do toho nechce, ale teď je ta nejlepší doba. Nedělám si iluze. Ta mrcha použije všechny páky, aby si mě udržela a hlavně proto potřebuji, aby to naši pochopili. Když se k domu doloudám, odemknu.

„Jsem doma,“ zavolám, jako bych šel z pohřbu. Ovšem ze svého vlastního.

„Co se stalo?“ vykoukne máma z kuchyně, dost zděšena. O našich problémech ví, vytáhli to ze mě.

„Mělo se něco stát?“ zeptám se zmateně.

„No vypadáš, jako kdyby vás převálcovalo stádo mamutů a pak se ještě vrátili,“ odpoví táta, který vykoukne z obýváku.

„To je dost nereálné, nemyslíte?“ zeptám se pobaveně.

„Co ty víš, teď sleduji pořad podle kterého megalodon ještě stále žije. Důkazy jsou víc než přesvědčivé. Ale neodvracej téma, od sebe a smečky,“ zamračí se na mě.

„Stalo se to, že Nick nakopl tu svoji bedničku, co nosí místo hlavy a dostal ze srabu nás i Hikágeho smečku,“ pousměju se.

„No a pak, že to nejde,“ usměje se máma.

„Doufám, že jsi na členství v původní nepomyslel,“ pozvedne táta obočí.

„No je tu drobný zádrhel. Nick je Ökami,“ zazubím se. Oběma spadne brada.

„Proč teda není v původní smečce?“ zeptá se po chvíli máma.

„Protože je nenávidí za to, že jeho mámu vyhnali, když se rozhodla vzít člověka,“ objasním důvod.

„To bych se s nimi taky nekamarádil,“ usoudí táta.

„Pojď se najíst a řekneš nám, jak to vyřešil,“ pousměje se máma. S povzdechem ze sebe shodím bundu a jdu se najíst. Při jídle ze mě tahají rozumy a já se nemohu v klidu najíst, dokud to ze sebe nevysypu. Táta se uchichtne, Nickovi drží pěsti už od začátku. Hlavně proto, že mi o úplňku pomohl, abych se nestal vlkodlakem.

„Máš dobrého alfu,“ pousměje se. To mi nemusí říkat. Rozhodně bych neměnil.

„To mám a taky ještě větší neřešitelný problém,“ zabručím, čímž si opět získám plnou pozornost rodičů.

„Já.. chci se rozejít s Leiko,“ řeknu narovinu. Rodiče se po sobě podívají.

„A co ti v tom brání?“ zeptá se otec. Vytřeštím oči. V tu chvíli mi začne docházet, že ji nejspíš neměli moc v lásce. Zhluboka se nadechnu a pak ze sebe všechno vysypu. Trvá to dost dlouho.

„Dobře Jíro, bral jsi ohled na nás. Ale to neznamená, že sám musíš být nešťastný. Víš, v našem životě se odehrála jistá změna. Z firmy odcházím, chci zkusit pracovat na vlastní pěst. No už jsem začal a zatím se to rozjíždí. Pokud o práci přijdu, tak nevadí. Buď se budu věnovat podnikání naplno, nebo si najdu jinou práci. Tahle mě tak nějak nebaví, vlastně to bylo východisko z nouze. Trvalo to pár let, ale vím, co chci. Jestli se s tou husou chceš rozejít, udělej to nejlíp veřejně, když tam bude někdo z tvé smečky…. A udělej to co nejdřív, jestli ještě překročí náš práh, nejspíš ji vynesu v zubech,“ otočí se na mě táta, který šel pro pití. Pousměji se. Ani jsem v tohle nedoufal.

„Je v tom jiná holka?“ zeptá se opatrně máma.

„Je,“ kývnu. Táta se vrátí s prázdnou sklenicí a pozvednutým obočím. Vím, na co se chtějí zeptat.

„Nikola. Je to alfova sestra,“ přiznám.

„No jestli má něco ze svého bratra, tak bude dost rázná,“ poznamená.

„To je a právě to se mi líbí. Když není po jejím tak si to udělá, jak chce a nefňuká. Dokáže každého vyslechnout a zklidnit tak jemným způsobem, jako když tank prorazí zeď. Rozhodně ji nemusím vodit za ručičku,“ usměji se. Jo všechno tohle se mi na ní líbí a pak je nádherná. Ty její dlouhý černý řasy, azurové oči, kde se třpytí kapky rosy nebo když se jí v očích zablýskne… no dobře konec snění.

„Jdu se na zítřek vyspat,“ vstanu a zamířím ke schodům, ani si nepovšimnu pobavených pohledů rodičů. Musím jim Nikolu představit!

 V pondělí se nevyspaný vleču do školy. Proboha, já civěl do zdi do úsvitu a snil o Nikole! Se mnou je to fakt zlý.

„Nazdar mrtvolo,“ pozdraví mě Nick vesele. Zastavím se a rozhlídne se.

„Nazdar, co svítíš jak radioaktivní ryba?“ zabručím a šinu se dál. Sotva dosednu pod náš strom, přistane mi před nosem kelímek s černou tekutinou. Civím na to dobře půl hodiny, než si uvědomím, že mi někdo ze smečky podává kafe.

„Neděkuji,“ zívnu a napiji se. Skoro si spálím patro.

„Opatrně, hele to jsi hledal celou noc myši?“ zeptá se Nick.

„Ne, hráblo mi na karbit tak jsem prolízal myší díry,“ neubráním se dalšímu zívnutí. Ozve se smích. Dál už požďuchování ignoruji.

„To jsme to chytli, vylézá princezna,“ odfrkne si Dano a já zbystřím. Pohled do brány mi sdělí, že dorazila Leiko, která se jako vždycky se nechala dovézt až k bráně. Teď anebo nikdy. Někomu vrazím nedopité kafe do ruky a vyrazím k ní.

„No ne, že by ses umoudřil a nechal ty ubožáky na pokoji?“ usměje se na mě. V mém podání nahodí ksicht leklé ryby.

„Doufám, že už ty lůzry pošleš pryč, musíš si uchovat úroveň. Takže jdi k nim a řekni, že už u nich být nechceš. Když už u někoho musíš být, jdi k původním. Necháš je na pokoji,“ podívá se na mě ta… no klid Jíro.

„Nechám, ale tebe. Mezi námi je konec,“ oznámím jí klidně.

„Ty si děláš legraci,“ zaboří do mě oči.

„Pořád jen vtipkuje,“ oznámí všem okolo.

„Nevtipkuji. Už tě nemůžu ani cejtit, sbohem a šáteček,“ ujistím ji.

„Ty parchante, to ti nedovolím, už neuděláš ani krok,“ zaječí vzteky. Ignoruji ji a jdu ke své smečce.

„Z tebe se stal buzerant, co? Musíš držet jemu prdel, kdykoliv potřebuje. Ubožáku, to sis teda vybral, já jsem ikona, víš,“ vzteká se jako mimino, kterému ukradli hračku. Vzteky se vůbec neznám prudce se otočím a dojdu k ní, úplně ignoruji její vítězný úsměv.

„Jestli ty jsi ikona, tak to už se nedivím, že je kolem tolik gayů. Byl to nejspíš jediný útěk před tvojí vlezlostí. A rozhodně budu radši zadek držet Nickovi, než vůbec někam chodit s tebou. Sice vystupuješ jako super trapná husa, ale spíš si jen hnida, která dává najevo okolí jen to, jak se nosí pozlátko. Mít s tebou něco společného fakt nechci,“ ušklíbnu se a nechám ji tam stát s tlamou otevřenou jak vrata. Cítím se naprosto báječně!

„Ty… ty kurevníku, že ti není hanba. Jen počkej, jak můj otec zatočí s tím tvým!“ vřeští jak pavián. Ne, Jíro ignoruj ji, prosím! Zaúpím, copak má pusa si dala říct, ale ta vlčí ne a já cítím, jak sebou moje tělo škubne a vynoří se vlk.

„To je jediný co dokážeš, že? Schovávat se za svého pápínka a jeho prachy… pijavice,“ vystřelí z mé pusy trochu jiným hlasem. Ale za ten pohled to stálo. Z její ruky vypadne ta malinkatá věc, kterou drží v rukou a čelist jí sjede na zem. Otočím se zpátky ke smečce. Nikdo z nich mě neodsuzuje, jak zpozoruji, většina se drží, aby se nezačala smát a ukazují mi palce nahoru. I Nick má v očích uznání… doufám, že teď mi dovolí chodit s Niki. Jako na zavolanou Nikola vyjde ze smečky a jde mi naproti.

„Že ti to, ale trvalo,“ usměje se. Hodím pohledem k Nickovi, který se jen pousměje a kývne.

„Chceš se mnou chodit?“ zeptám se Nikoli oficiálně.

„No asi ho máš rychlejší. Jo chci,“ usměje se a já jí dám pusu. Konečně! Za sebou zaslechnu nepříčetný jekot, kterého si nevšímám. To ani nikdo jiný, Nick prostě zvedne svoji tašku a pokyne nám, abychom šli. S největší radostí vykročím do nového dne. Většina vlků, mě plácne pochvalně po zádech a já se spokojeně se usměji.