Tajný svět Akyry

Návrat domů?

Konec!

Tedy konec léta a s ním konečně skončilo i desetidenní mučení od Lucifera, Daria a Nazareho. Quin se nezúčastnil, stále se vzpamatovával ze zranění od lovců.

Lucifer mě ještě po bojích a cvičení, po kterém jsem se doslova plazil cvičební místnosti za chechotů mých bratrů, vzdělával v démonské magii, otvírání a zavírání portálu včetně uzavření mysli a zjištění, kdo je uvnitř či mi do ní někdo leze.

První den jsem pyšně nakráčel, jen abych tvrdě z výšky narazil na beton. No spíš jsem se do něj probořil.

Druhý den sem se dostavil s bolavými svaly. Jen z postele jsem slézal, za pobaveného pohledu démoního psa, přes půl hodiny. Další půl hodiny než jsem se narovnal a došel na pár soust do jídelny.

 Třetí den jsem věděl, že je nikdy nedoženu. Bylo nemyslitelné, abych se k nim byť jen přiblížil, o to víc jsem nechápal, jak Quina mohli dostat.

Čtvrtý den byl ve znamení mučení. Útočili a zraňovali takovou rychlostí, že jsem si připadal spíš jak vycpaný fackovací panák. Ještě že jako démon mám rychlé léčení. Ne že by to tak moc bylo znát.

Pátý den jsem se modlil za rychlou smrt. Byly momenty, kdy stačilo mrknout okem, a bolel mě každičký sval v těle, dokonce jsem si spočítal všechny kosti, byť nevím, kolikrát mi všechno dolámali.

Šestý den jsem jejich útoky viděl, leč jsem se jim nestačil vyhýbat.

Sedmý den mě přestaly bolet aspoň nějaké svaly. Nejspíš proto, že jsem sebou v půlce sekl a odmítl se hnout.

Osmý den jsem dokázal uhnout jejím výpadům, aspoň některým.

Devátý den jsem se dokázal ubránit se zbraněmi a teprve desátý den uznali, že ze mě možná něco bude. Nejspíš za to mohu děkovat momentu, kdy jsem Nazareho složil k zemi… ač vůbec nevím jak.

Teď jsem ve svém pokoji a balím si věci. Fyzicky jsem se dost změnil. Dřív jsem byl svalnatý, ale teď jsem vypadal jako bych vyznával kulturistiku. Na bříšku mi vykukuje pekáč buchet, mám zpevněné tělo a úder do žaludku mě konečně nebolí. Ani nedokážu spočítat, kolikrát jsem se po takovém úderu snažil vydávit žaludek a střeva.

Musel jsem si nakoupit nové oblečení, to předešlé mi bylo malé, no Darius můj vkus ohodnotil, jako bych byl dítě a radši mi pomohl. Jo ty tam jsou pohodlná sportovní trika, buď jsem v nich plaval jak v moři, nebo mi byla těsná v ramenou a bicepsech.

„Konečně vypadáš aspoň trochu jako chlap, Štěně,“ vejde do pokoje Lucifer a uznale si mě prohlídne.

„Vzhledem k tomu, že jste všechny tukové buňky doslova vyštvali z mého těla, nechápu, co tě tak překvapuje. Víš, že mi ty svaly dost vadí? Připadám si jako nafouknutý balonek, všude se to plete a nemůžu si ani obléct, co se mi líbí,“ zavrčím.

„No za chvíli si zvykneš, během pár měsíců se zase trochu scvrkneš, bylo to tak u všech. Ale zase pomysli na ty ženské, co se kolem tebe budou ochomýtat,“ povzbudí mě Lucifer pobaveně.

„Spíš bych uvítal, kdyby se kolem mě točili kluci, stačil by mi jeden,“ uchichtnu se a magií zmenším hromadu oblečení v tašce, abych tam nacpal další. Ať dělám, co dělám, nedokážu na Akiru zapomenout.

„To jsi první, kdo se tak vyvedl. Zbytku je jedno, jestli jde o ženskou nebo chlapa. Ale v pořádku, budu s tím počítat,“ pousměje se Lucifer.

„Prosím tě, drž se dál od kostelů a svěcené vody, buď tak hodný,“ doporučí mi Lucier.

„Proč? Jsem pokřtěný, tak snad to vadit nebude,“ podívám se na otce a ke svému úžasu zjistím, že mu došla slova.

„No jistě, lovec, jako by si tohle dokázal odpustit,“ zatřese hlavou a opře se o stěnu.  Kousnu se do rtů, abych se nedal do smíchu. Při tom přemýšlím, jestli mám kde bydlet.

„Normálně se vrátíš k lovci, máme smlouvu do tvých osmnácti let, musíš také dochodit školu. Uč se aspoň tak, abys prolezl, víc od tebe nežádám. I když si myslím, že s tím žádný problém mít nebudeš. Jsi chytrý po své matce. Ostatní se asi hodně krát uhodili do hlavy,“ zabručí si pod nosem.

„Co Morgana?“ zeptám se otce.

„Bude na tebe dál dohlížet. Nějak se jí zamlouvá být pekařkou, ani jsem netušil, jaké má ambice. Tvoje babička je stále naživu, musíš si krýt záda. A taky před lovci, nejspíš tě budou chtít zpátky,“ varuje mě.

„Příjemné zprávy. Proč by mě chtěli asi zpátky, vždyť se mě zbavili jak odpadu,“ odfrknu si.

„Možná jo, ale vrazil jsi k nim a přímo pod nosem jsi jim vzal veškerý úlovek za víc jak rok. To by nedokázal každý. Vklouznout přímo k lovcům s tvým pachem a ještě jim zdrhnout před nosem? No dobře uznávám, tam jsi zaškobrtnul. Ani ve snu by mě nenapadlo, že dokážeš okoukat otevírání brány. Jinak bych tě prohnal cvičením hned na začátku. Přesto to byl kousek hodný mistra. Naštěstí jsi použil bránu, kterou jsme chtěli použít,“ koukne na mě Lucifer.

„To je nějakých hezkých řečiček. Víš, že byste vletěli přímo do pasti. Ta chodba, ze které jsme prchali, měla magické senzory, naštěstí se nám je podařilo zničit,“ ušklíbnu se. Vidím, jak sebou trhne.

„Zasraný svině, jsou nějak moc mazaní,“ zamračí se.

„Ty chceš, abych se k nim přidal a špehoval je zevnitř?“ podívám se na něho. A on na mě, značně mrzutě.

„Právě jsem ti řekl, aby ses jim vyhýbal. Buď si sedíš na uších, nebo jsem tě přecenil,“ odfrkne si.

„Tak co tu lítáš jako vosa kolem medu? Snažíš se mi vynahradit těch šestnáct let a dělat mi chůvu?“ nastrkám do tašky poslední kousky a pěkně ji zavřu. Za mnou se ozve další odfrknutí a zaklení. Vedle mě si sedne šedočerný stín. Podrbu ho za uchem a on zabručí.

„Jde o tuhle bestii, co ti líže ruku. V pekle ho neudržím a jak uteče bez dozoru, nejspíš bude po lidské populaci. Musíš ho vzít s sebou, dám ti jeho obojek a řemen,“ozve se Lucifer. Otočím se na něho, ale on zamračeně sleduje psa, na kterého dští očima děs a síru. Pes mu odpovídá vyceněnými zuby a tichým vrčením. Ti dva se musí přímo milovat, usoudím sarkasticky a pobaveně.

„Jak se vůbec jmenuje?“ zeptám se a natáhnu se pro další tašku na zbraně.

„Slyší na jméno Thor. Bastard by mu sedlo líp, většího hajzla v pekle nemáme,“ odpoví mi táta.

„Není to tím, že tě neposlouchá?“ zeptám se pobavené. Zběžným pohledem zjistím, že tohle zrovna nebyla nešťastnější poznámka.

„Každopádně se zdá, že tebe si oblíbil. Jemu můžeš děkovat za to, že ještě žiješ. Pár démonů, kteří se tě snažili popravit, skončili jako jeho zákusek,“ pokračuje dál, jako by nic neslyšel.

„Děkuji, Thore,“ podrbu psa, který svým vzřením připomíná spíš vzteklého vlka, pod bradou. Nechá si to líbit. Do druhé tašky, ve které nosím zbraně, hodím poslední kousky a několik dýk si skryji u sebe, aby nešly vidět, a přece jsem je mohl rychle tasit. Našinec nikdy není dost opatrný.

„Tvá matka by na tebe byla pyšná,“ pousměje se s podivným smutkem v očích. To určitě. Ačkoliv jsem ji nikdy nepoznal, chybí mi a nejsem nejspíš jediný, komu chybí. Musí být strašné, ztrácet jednoho a téhož člověka, kterého milujete, pořád dokola. Dokonce i pro démona.

„To říkáš každému ze svých synů nebo jen mě?“ zeptám se ho troufale.

„Nedělej si iluze, to nám opakuje každou chvilku, když se nám něco podaří. Potřeboval bys na trénink víc času,“ zavrčí Nazare, který vejde do pokoje. Jemu obzvlášť se líbilo si ze mě udělat cvičný pytel. Za ním se objeví Darius a Quin. No ne, celá rodinka mě přišla vykopnout. Zašklebím se na Daria, který se mi pokusí dostat do hlavy.

„Neboj, budeš mít víc příležitostí mě zabít. Máš tu podzimní prázdniny, vánoční prázdniny, pololetní prázdniny, jarní prázdniny a příští rok dokonce i letní. Doufám, že víš, že mám své tělo radši pohromadě a v celku. Bez zbytečných zlomených kostí, co se musí rovnat, že jo,“ ujišťuji se. Z nějakého blbého důvodu, to všem přijde neskutečně směšné.

Obrátím oči v sloup a nechám pány, ať se vysmějí. Kdybych se je pokoušel uklidnit, měli by z toho ještě větší srandu. Místo toho pátrám po věcech pod postelí a tak, mám pocit, že mi něco chybí.

„Ale na štěně to má pěknou prdelku,“ zavrní jeden z bratrů.

„Tak se koukej na svoji, jestli ti nestačí, tak si ji nafoukni,“ vytáhnu ztracený předmět. Katanu s ozdobnou rukojetí a pouzdrem. Zvědavě si ji prohlížím, vidím ji totiž poprvé v životě. Zajímavé je, že pocit něčeho zapomenutého zmizel.

„No vida našel jsi ji. Můj dárek, že jsi přežil. Jinak tohle je taky tvoje,“ hodí po mně něco Lucifer. Chytnu to a podívám se na to. Je to silná rulička papírových jenů v nejvyšší hodnotě.

„Kapesné, když dojdou, řekni si o další,“ oznámí mi.

„Nebude mě to stát ledvinu nebo nějaký další orgán že ne,“ podívám se na otce. Je stále divné o něm tak přemýšlet. Bratři zařvou smíchy.

„Netušil jsem, že jsi tak zábavný,“ oznámí mi Quin. Hodím po něm ironický pohled. Zrovna jemu to věřím, osobně jsem ho přejmenoval na Chechtající pytel. Směje se naprosto všemu, co mi vyjde z pusy. S balením jsem hotový, tak si sednu se zkříženýma nohama na postel, nechce se mi odsud tak moc jak se tvářím. Netuším, co mě nahoře čeká. Mám strach z lovců, hlavně mé bývalé skupiny, Shoa, který mi rád ztrpčoval život, a dokonce i školy. Vidět jeho každý den a nemoct s ním mluvit byly, jsou a budou doslova muka. Ten blbeček se mi vryl pod kůži víc, než jsem si myslel. Jediné, co mi teď zbývá, je naučit se žít bez něj. Podívám se na otce a přemýšlím, jestli i v něm je ukrytá taková bolest.

„Já myslel, že odsud vyletíš jak blesk poháněný raketou,“ zvedne obočí Nazare.

„Jeden myslel a došel do Tramtárie,“ unikne mi povzdech.

„Neříkej mi, že máš strach jít zpátky,“ šťouchne si do mě Dario.

„Jo mám,“ kývnu. Nebudu lhát, stejně by lež poznali a pak, podle mě je vždycky lepší jít s pravdou ven, ať je jakákoliv.

„To je docela zbabělé,“ ohrne nos Dario.

„Někdy je nejstatečnější přiznat, že z něčeho strach máš. A upřímně, k lovci se mi moc nechce, mám je rád jako rodiče, problém je jejich syn, stačí?“ pozvednu obočí.

„Jo stačí, úplně,“ mračí se Dario, ale víc to nerozebírá.

„Budeš ses tím muset poprat,“ oznámí mi Lucifer a něco po mně hodí. Všimnu si toho koutkem oka a natáhnu ruku, do které mi spadne obojek a slušně těžký masivní řetěz.

„Přivaž si tu obludku, obludo a půjdeme. Jo, tady máš papíry do školy. Nebylo by dobré, kdy tohle bylo bez dozoru,“ kývne k psovi, kterému uvazuji obojek.

„Nebude lepší, když si ho ráno vyzvedneš, nebo aby počkal u Morgany? Ve škole je víc podnětů k útoku než kdekoliv jinde,“ podívám se a natáhnu se pro tašky, které hodím přes rameno.

„Jo to asi rozumné bude,“ přitaká po chvíli a schová papíry. Jdu s ním k jeho černému Ferrari. Připadá mi dost blbé jet z pekla autem, ale nemůžu nic říct. Strčím tašky a Thora na zadní sedadlo a sednu na sedadlo spolujezdce.

„Jako miminko jsi byl hrozně hodný, ani jsi neplakal, když jsem tě vezl k lovci. Bylo to přesně na sedadle, kde teď sedíš. Zvláštní, jak se situace opakuje,“ nastartuje Lucifer auto a vyrazí na plný plyn. Nejspíš neumí jezdit pomalu.

„Jak jste se potkali?“ zeptám se Lucifera, když si zvyknu na rychlost a teplý dech za krkem.

„V kterém životě?“ zeptá se mě Lucifer  se škubnutím koutka. Podívám se na něho a čekám, co z něj vypadne. Dobře vím, že ví, o kterém životě mluvím.

„Sbalil jsem ji v baru Lunates. Musel jsem ji opít dost na to, abych ji mohl odvést na pokoj. Pořád to nebylo dost, aby byla opilá celou noc. Ani jsem nečekal, že dokáže tak rychle vystřízlivět,“ odpoví mi. No a je po romantice. Myslel jsem, že ji minimálně vytrhl nějakému hajzlovi, co jí ničil život.

„Na to měla moc přísný režim. V tom baru jsem nebyl náhodou. Pozoroval jsem ji asi půl roku. Byla pod přísným dohledem tvé babičky. Žádné vycházky, žádné rande, jen škola a doma učení. Pravidelně ji ve škole vyzvedávala. Pořád nechápu, jak dokázala svoje těhotenství skrývat víc jak pět měsíců. Byl to doslova zázrak. Vezmi si sluneční brýle, je tam ostré světlo,“ doporučí mi a taky si své vezme. Zděsím se, když spustí oči z rudé silnice, ale poslechnu ho. Hned jak se ujistím, že zase drží volant oběma rukama. Začínám si zvykat, že nějak ví na co zrovna myslí.

Pluf!

A řítíme se po jedné ze silnic k městu, kde bydlím a které přede mnou roste šílenou rychlostí.

„Ježíši zpomal!“ zaječím, když nadzvukovou rychlosti něco mineme.

„Hele mladej, jedno si ujasníme jednou pro vždycky. Na Zemi si mluv jak chceš, ale jestli budu s tebou, nebudeš mi tu klít jmény těch nahoře jasný? Žádný Ježíš, Michael, Gabriel, Uriel a už vůbec to hlavní pako, co se opíjí svojí mocí, která je mu k hovnu,“ zavrčí Lucifer, ale zpomalí. Jsem spokojený, dokud nemineme radar na měření rychlosti a on zase nezrychlí. Nemusím se na něho ani dívat, abych věděl, že se baví.

„Nesnáším tě,“ zavřu oči. A dostane se mi lepnutí.

„Auu,“ zamručím.

„Cti otce svého blbe,“ ozve se Lucifer. „ A drž si tu bestii, zase jsem byl málem bez prstů.“

„Není přikázání ´cti otce svého´mezi desatero přikázání?“ šťouchnu si do něho. Jeho poznámku o bestii minu bez povšimnutí.

„To je jediný přikázání, který ti povolím dodržovat,“ odsekne a já se rozesměji. Naštvaně se na mě podívá, ale neobalamutí mě. Vidím v jeho očích smích, když zahne do vedlejší ulice, která vede k domu lovce.

„Byly to fajn prázdniny, i když jste ze mě vybouchali, vytřepali a vymlátili všechno, co se dalo,“ uznám bod prázdnin.

„Ale stejně všem řeknu, že jsem se celý dva měsíce válel na Korfu!“ vypláznu na Lucifera jazyk a ten se začne smát.

„Tak to jsem zvědavý, jak vysvětlíš ty bouličky po celém těle,“ zaparkuje vedle auta lovce. Divné, najednou mu nemůžu říkat tati.

„Rval jsem se se žraloky, taková podmořská posilovna,“ prohodím nevinně.

„Měl bys začít psát, pokud máš stejnou fantazii jak výmluvy, tak ti utrhnou ruce. Přivaž si ho, lovce má rád hlavně na talíři,“ mávne palcem za sebe a otočí se, když uslyší cvaknutí čelistí naprázdno. Musím se smát, ale vystoupím a dám Thorovi obojek a připnu ho. Teprve pak ho pobídnu, aby vyskočil z auta. Natáhnu se pro zavazadla a místo abych si je vzal, se zhroutím v křečích smíchu vedle auta. Thor mu na jeho kožených sedadlech nechal smrdutou hromádku. Vůbec netuším, kdy a jak to udělal.

Lucifer se nakloní dozadu, aby se podíval, proč jsem vybuchnul a z auta doslova vystartuje.

„Ty zasraný bastarde!“ podívá se na Thora, který se mu doslova chláme do ksichtu.

„To, že mu budeš nadávat, ti nepomůže. Spíš ho víc popudíš proti sobě,“ škytnu, když se dokážu nadechnout.

„Ty jsi nějaký chytrý na tak malý štěně,“ zavrčí a použije magii, aby hromádku katapultoval do nejbližšího koše a na sedadlech nic nezůstalo. Znovu se natáhnu pro tašky. Podaří se mi vytáhnout dvě ze tří, když Thor vystartuje a málem mi vyrve ruku z ramene.

„Thore ke mně!“ zavelím a k mému údivu a ještě k většímu údivu Lucifera, pes poslechne a stoupne si vedle mě, byť vrčet nepřestane.

„Myslel jsem, že dorazíte později. Je bezpečné mít tu tohle?“ ukáže Hiroko na Thora.

„V pekle jsem ho nechat nemohl, pokud jste tu nechtěli jatka. Nějak se do Darka zakoukal a jak vidíš, poslechl ho,“ ušklíbne se Lucifer.

„Copak tebe neposlechne?“ podiví se Hiro.

„Ne,“ odpoví suše Lucifer a vytáhne moji poslední tašku. Vezmu si ty, které jsem už vytáhl a zamířím za Luciferem dovnitř. Hiro couvne před Thorem do bezpečné vzdálenosti, taky bych couval, kdyby se Thor na mě podíval jako na kus masa, a jde za námi.

„Hodně se změnil, vytáhl se a má o dost víc svalů,“ hodnotí mě Hiro v kuchyni.

„Začal vyznávat kulturistiku,“ uculí se Lucifer.

„To fakt ne, válel jsem se na Korfu a rval se žralokem!“ ohradím se. Minuta dvě ticha a pak erupce smíchu, přičemž ti tři Hiro, Lucfer a Nina, jdou smíchy k zemi a Thor se na mě kouká jak na pitomce. Tohle asi neprojde, kruci.

„Co je tu k smíchu? Já se chci taky zasmát!“ vejde do už tak plné kuchyně Sho a strne ve dveřích, když uvidí mě. Změnil se.

 Jeho opleskané tělo se vytáhlo, zeštíhlelo. Očividně začal cvičit, protože pod trikem se rýsují svaly a ploché břicho. Nakrátko střižené vlasy mu povyrostly, rysy se zaostřily a zešikmené oči najednou do toho obličeje nějak pasují. Odkašlu si, jak mi začne být nepříjemné, jak mě stále skenuje od hlavy k patě a od paty k hlavě. Jo jasně, jsem si vědom, že mám o dost delší vlasy pod lopatky, a na bradě strniště vousů. Musím se oholit, ale to rozhodně neznamená, že tu budu pod mikroskopem. Shoovi poskočí ohryzek, když polkne.

„Ahoj, Sho,“ zabručím a zamračím se, abych mu dal najevo, jak je mi jeho zírání nepříjemné.

„Ahoj, myslel jsem, že jsi odešel,“ promluví. Lehce se zamračím, jeho hlas zní divně, ale odmutoval hodně brzo stejně jako já. Pohledem seknu po Luciferovi ve stylu. ´Já ti to říkalˇ. Nevšímá si mě, jen bez výrazu se zvednutým obočím hledí na Shoa a koukne na Hira.

„Nepříjemná komplikace,“ ohodnotí scénu.

„Řekl jsem ti, že tohle se mi nelíbí, ale domluvu udržím,“ odsekne Hiro a propálí ho pohledem. Vůbec netuším, o čem to k čertu mluví.

. Kouknu na Thora, který se zase začal bavit. Každopádně už ani nevrčí.

„Tohle asi neovlivníme. Rozhodnutí je a bude pořád na nich,“ pokrčí Lucifer ramenem.

„Tu hyenu jsme ještě nechytli, je hodně mazaná, tak si dávejte pozor. Na Darka mám pár očí aby na něho dali pozor. Kdyby ses něco doslechl, i kdyby šlo o drb odkudkoliv, volej. Další chyby si nemůžeme dovolit. Kdyby se ti něco nelíbilo, nezdálo, volej taky. A ty pravidelné hlášky u Morgany a telefon ráno a večer mně, jinak o tobě musí vědět Hiro, rozumíme si?“ ukáže na mě.

„Já myslel, že tu mám bydlet, ne tu být ve vězení,“ zavrčím. Lucifer mě hlasitěji pleskne po tváři a odejde. Za chvíli zaslechnu silný motor jeho auta, který zmizí daleko dřív, než by bylo možné dojet na konec ulice. Odkašlu si.

„No tak já si půjdu dát věci do pokoje,“ vyderu ze sebe a proklínám se za to, že si zase připadám jako pětileté dítě, zvlášť když se na mě každý podívá.

„Převleč se a vrať se na oběd, bude za půl hodiny,“ usměje se na mě Nina a obrátí se ke sporáku. Nejspíš bude nastavovat jídlo, aby bylo i pro mě. Jednou rukou vezmu všechny tři tašky naráz.

„Hmm, co bude žrát tohle,“ ukáže na Thora Hiro.

„Určitě mám v pokoji jídlo i pro Thora,“ uklidním ho, “ pokoj mám jako posledně?“ zeptám se.

„Samozřejmě,“ kývne Hiro. Tak to doufám, že s ničím nehýbali, i když spoléhat se na to nemůžu. Thor se postaví a jde vedle mě do mého pokoje.  Sho mi uhne z cesty, ještě na schodech cítím jeho oči zabodnuté do zad. Thor se bedlivě rozhlíží a vypadá, že se mu tu celkem i líbí. Vypadá spokojeně, dokud nedojde do pokoje, kde strne jak socha a zavrčí.

„Copak se děje,,“ drcnu do něj, projdu kolem něj do pokoje a hodím tašky na postel. Díky všem pekelníkům, ani jednu neotevřu, když za sebou uslyším.

´Lovci,´ zavrčí za mnou někdo. Otočím se a uvidím jen Thora, který na mě upírá svůj zrak v očekávání. Asi začínám bláznit. Zatřepu hlavou a promnu si ucho.

„Cože?“ zeptám se  Thora a nespustím z něj oči.

´Lovci, Darku, byli tu lovci a všude jsou kamery a ty naslouchátka. Neslyšels?´ zavrčí aniž by ze mě spustil oči.

„Právě jsem se přesvědčil, že jsem slyšel dobře. Je to normální?“ zeptám se ho zděšeně.

´Na blázna nevypadáš,´ podotkne pobaveně.

„Ok, tak mi řekni, kde jsou,“ rezignovaně. Nepochybuji o tom, kdo je do mého pokoje pustil. Zasraný Sho! Zhluboka se nadechnu a začnu likvidovat kamerky a štěnice. Počet není malý 42 kamer a 10 štěnic, v koupelně 14 a 8. No činili se. Nahážu je do kameninové misky, která měla být původně na ovoce, ale nakonec to skončilo jako skladiště všech drobných, které jsem různě nacházel po kapsách.

„Asi bych se konečně měl převléct a udělat ti pelech, co říkáš?“ podrbu Thora za uchem a rozepnu tašku, kde je napsáno Thor. Podle jeho pokynů mu udělám pelech u postele tak, abych na něho nedupnul, když budu vstávat a do misky mu napustím vodu a do druhé vysypu dvoukilové balení konzervy. Teprve pak otevřu skříň a začnu se přehrabovat v oblečení, co jsem tu nechal. Najdu i pár starých trik, co mi ještě jsou, a převléknu se do domácích džínů… o dvě čísla větších! Zasraný posilování!... a starého trika, které odhalí, jak moc jsem zesílil. Rukávy jsou mi nepříjemně těsné. Jen si povzdechnu a s Thorem v patách jdu dolů na oběd.

Sho

Sbíhám ze schodů, když uslyším tři hlasy, jak se smějí a vůbec ne diskrétně. Zvědavost je silnější než obava z trestu, že dojdu na kendo pozdě a zamířím do kuchyně.

„Co je tu k smíchu? Já se chci taky zasmát“ vejdu s úsměvem do kuchyně. Hned ve dveřích mě zasáhne démoní puch. Máma s tátou se ke mně otočí ještě se slzami smíchu v očích a třetí osobu, nebo spíš démona, identifikuji na Lucifera. Když Dark zmizel, řekli mi kdo Dark je, proč žije u nás a jakou smlouvu mají s Luciferem. Prakticky je to vyřadilo z kolektivu lovců, ale nelitovali toho. Šlo to cítit i z jejich řeči. Táta je spokojený v práci co má. Víc než spokojený.

Podívám se po čtvrté osobě a dostanu ránu na solár, do žaludku a plic, protože najednou nedokážu dýchat, místo žaludku mám žulový kámen a o jistých partiích ani nemluvě. Změnil se tak radikálně, že jediné, čeho jsem schopný, je s bradou někde pod podlahou prohlížet si ho od hlavy k patě a od paty k hlavě. Přerostl mě minimálně o hlavu a půl, ale rozhodně víc. Má na sobě černé kalhoty, které jsou na stehnech napnuté k prasknutí. O jeho košili ani nemluvím. I přes látku jsou vidět vypracované svaly na břiše, hrudi, ramenou i rukách. Sluší mu to, strašně mu to sluší i to strniště, co mu zdobí tvář a prozrazuje americký původ, i vlasy, které končí kus nad pasem.

V puse mám jako na Sahaře a nejsem schopný ničeho jiného, než civět. Zase v tom lítám a ještě hlouběji než před tím, než odešel. Jestli se dozví, že jsem mu nahoru pustil lovce, tak mě zabije a nejspíš na to bude stačit jediný stisk ruky. Uhnu mu, když kolem mě projde. Pak se opřu vyřízeně o stěnu a zajedu si rukou do vlasů. No, teď mám jasně potvrzené, že jsem se do něho zabouchl a nebylo to jen to pomatení.

Bůh mě chraň, miluji pekelného prince!

Erik

„Amarele, náš démonek se dostavil v plné polní k bývalému lovci!“ křiknu dozadu. Sedím u panelu obrazovek, každá obrazovka je napojená na jednu kamerku, kterou jsme tam umístili. A že jich není málo. Celkem je v jeho pokoji a koupelně 56 kamer a 18 štěnic, abychom pokryli každý čtvereční milimetr. Trčím tu od půlky prázdnin, kdy Dark vysekal chycené démony z hlavní stanice, my si uřízli ostudu a pár dní na to namontovali kamery. Sho nás pustil dovnitř. Vedle mě se odsune židle a náš velitel dosedne vedle mě. Netrpělivě čekáme, kdy vejde do pokoje.

V momentě, kdy to udělá, spadnou nám brady a zaduní v duetu o podlahu. Kde zatraceně pobral ty svaly? Rozhodně se vytáhl a pravděpodobně i přibral pár kil, ale ne do tuku. Společně se díváme, jak sebou trhne a otočí se ke dveřím. Chvíli to vypadá, jako by s někým mluvil, a nakonec se začnou vypínat kamery. Obrazovky jedna po druhé se vypínají a začnou nám mizet i zvukové efekty. Jde neomylně i po těch, které jsme schovali do větrací šachty, nebo tam, kam by ho nemělo napadnout se podívat. Do čtyř minut nemáme reakci na jedinou kameru či štěnici.

„Tak tohle nám nevyšlo,“ okomentuji zřejmý fakt, po půl hodině marné práce. Do prdele, Dark je vážně skvělý, asi přeběhnu na druhou stranu.

„Nemusíš se tak radovat Eriku a předhazovat mi, že jsi mi to říkal,“ zavrčí Amarel a podívá se na mě. Pootočím křeslo, abych na něho viděl.

„Já ti to říkal,“ usměji se. Amarel si odfrkne a bez poznámky se vzdálí.

Amarel

Kurva, kurva a ještě jednou kurva. Jsme totálně v loji. Ted, když jsem viděl Darka, chápu, že si zahráváme s hodně vřelou lávou. Navíc ještě ztrácím svého sekundanta Erika. Je jeden z nejlepších lovců a rád stojí na vítězné straně.  Proč se to děje? Můžu mu ještě věřit? Je to už druhý démonobijec, o kterém pochybuji, první je Akito, byli s Darkerm skoro nerozluční. Cítím, že skupina se začíná sypat…