Tajný svět Akyry

Moraniny vzpomínky

Otevřu oči a podívám se na budík. Nejde mi do hlavy, proč mám v pokoji pořád šero. Devět hodin? Nevěřícně zamrkám a pokusím se zaostřit pohled. Pořád tam je devět hodin, teď to poskočilo na devět hodin a jednu minutu. Podívám se na hodinky i mobil, ukazují stejný čas. Teprve pak si všimnu srolovaných žaluzií. Máma mě nechala spát, i když je pondělí. Usměji se a vykulím se z postele. Narvaný v děravých džínech a triku seběhnu do kuchyně.

„Dobré ráno,“ pozdravím mámu. Trochu se divím, že je doma.

„Dobré, na dnes jsem si vzala volno, musím si něco oběhat,“ vysvětlí mi a udělá mi čaj. Kývnu a vezmu si čaj, ani se neptám, proč mě nechala spát. Myslím, že to vím moc dobře. Po snídani se zvednu a uklidím po sobě.

„Máš dnes něco v plánu?“ zeptá se mě.

„Jo musím za někým zajít,“ odpovím.

„Snad ne…“ nedokončí větu a vyděšeně se na mě kouká. Podívám se na ni a dojde mi, že si myslí, že půjdu za démonobijci. Tak doufám, že si nemyslí, že jsem takový dement!

„Neříkej mi, že si myslíš, že bych šel za démonobijci?! Mami, uznávám, že jsem idiot, ale snad ne takový abych jim lezl do brlohu,“ obrátím oči v sloup.

„No, upřímně někdy si tím jista nejsem,“ pousměje se s humorem. Zdeprimovaný se na ni kouknu.

„Myslím, že jsem totálně ztracen, když si něco takového myslíš,“ uznám a obleču si bundu.

„Do večeře doma a nezapomeň si peníze na jídlo, musíš víc jíst,“ strčí mi do ruky další bankovky.

„Mami! Já nejsem otesánek, vím, kolik mám jíst!“ zaúpím.

„Opravdu? No to jsem opravdu zvědavá,“ pozvedne máma obočí a vytrvale mi nabízí bankovky. Zvednu ruce, že se vzdávám a vyběhnu ven, samo bez peněz.

„Darku!“ ozve se máma. Dělám, že ji neslyším. Chvilku se toulám po městě a pak zajdu do Moranina krámku. Nedokážu zatlačit zvědavost.

„Tušila jsem, že přijdeš. Promluvíme si jinde,“ zaslechnu Moranu. Podívám se na ni a pozvednu obočí. Místo obvyklých džínů a svetru je oblečena v kožených kalhotách a košili na suk. Vitríny, obvykle plné pečiva, zejí prázdnotou.

„Co se stalo? Kde máš pečivo?“ zazmatkuji.

„Nikde, možná znovu otevřu, bavilo mě to, ale ty rekvizity už nepotřebuji. Tak jdeš?“ pousměje se a jde dozadu. Nic mě nevaruje a tak jdu za ní. Dovede mě do velice útulného a teplého bytečku. Sednu si do křesla a Morana mi podá pivo. Vezmu si ho.

„Kdo jsi?“ zeptám se ji.

„Jsem Morana. Elitní bojovník tvého otce. Jedním z mých úkolů bylo hlídat tvoji matku Darku. Zklamala jsem,“ podívá se na mě smutně. Strnule držím pivo a zírám na Moranu. Ona znala moji matku?

„Ty jsi znala moji matku?“ zeptám se tiše.

„Ano, od samého začátku. Byla to nejúžasnější žena, jaká kdy žila a žít bude. Abys všechno pochopil, musím se vrátit úplně na začátek. Do doby před pěti tisíci lety, kdy poprvé Lucifer potkal tvou matku,“ pousměje se Morana.

„Cože?“ zašeptám se staženým hrdlem, pro mě je to prostě nepochopitelné. Morana se zasměje.

„Démoni žijí prakticky věčně, pokud je někdo nezabije, Darku. Tvá matka se třikrát reinkarnovala a čtyřikrát s ní Lucifer zplodil syna. I když i tady máme černou ovci, vlastně bílou. Ty jsi v té linii nejmladší. Nejstarší je Dario, potom je Nazare, ty ho znáš pod jménem Ježíš Nazaretský. Nechal se ukřižovat po tom, co zjistil, že v sobě má krev démona. Křesťané uctívají syna Lucifera, baví se tím celé věky. Kdyby to někdo tušil, nejspíš by nastal konec světa. Potom je Quin a nejmladší ty,“ podívá se na mě Morana.

„Ty kecáš,“ vydechnu. Tohle prostě nemůže být pravda.

„Darku, věř mi. Ráda bych tě vzala na let historií, ale tvůj otec by mě nejspíš nakrouhal do svěcené vody, zaživa. A promiň, tohle prostě riskovat nebudu. Když se ti dva setkali poprvé, bylo to, jako bys držel otevřené konce drátů a skrz tebe proudila elektřina. Rozhodně se k ní nehodilo spojení roztomilá a skromná žena. Byla to rozená bojovnice.  Chtěla po Luciferovi, aby jí dal vodu, aby zachránila svůj lid. On po ní žádal její tělo a dítě. Svolila. Dva roky po tom, co porodila dítě, ji upálili jako čarodějnici. Pro ni přišel příliš pozdě, ale dokázal zachránit dítě. Její lid potrestal tím nejhorším trestem. Ještě teď po pěti tisících letech jsou potomci těch lidí trestáni za to, co provedli.

Příběh o Marii znáš. První reinkarnace vaší matky. A naše první bílá ovce neboli Nazare. Ale nechá si říkat Zare. Už trochu dostal rozum. Luciferovi se zdálo hodně vtipný ho tak pojmenovat.

Druhá reinkarnace se jmenovala Saiore. Byla to matka Quina. Její matka ji držela zkrátka, byla velmi krásná, tak doufala, že si ji vezme samotný princ. Nakazila tou myšlenkou i svou dceru, která zpychla a pyšná zůstala, dokud neuviděla tvého otce. Začala se kolem něho točit, aby mu popletla hlavu. Nejspíš proto, aby si dokázala, že skutečně může mít kohokoliv. No kosa narazila na kámen.

Svedl ji za úplňku novoluní. Románek trval několik měsíců, než zjistila, že je těhotná, tu noc je nachytali.

Podařilo se jim utéct, Quina vychovávali jako manželé, daleko od vesnice. Pak ji spatřil princ a zamiloval se do ní. Zuřil, když zjistil, že má muže a dítě. Podpálil jim střechu nad hlavou. Jediný kdo umřel, byla Saiore. Lucifer s Quinem, tehdy desetiletým byli na rybách. Tehdy řádil tak, že srovnal se zemí nejen vesnice a města, které tomu králi patřila, ale i je roztrhal na kousíčky. Byla to hotová jatka. Quina se pokusila zabít jeho babička, když poznala toho muže a uviděla rysy své dcery v Quinovi. Vážně jí byl podobný, avšak Lucifer tomu dokázal zabránit.

No a nakonec, třetí reinkarnace, tvá máma.  Jmenovala se Narika. Lucifer ji svedl v jednom z barů. Šla s ním dobrovolně. Pocházela z rodu zabíječů démonů, její máma, tvá babička patří mezi ty nejnebezpečnější. U nás se říká, že musíš mít pořádnou smůlu, abys narazil na klan černých tajpanů. Vážně tomu hadovi dělají čest,“ zavrčí Morana a jde so pro další pivo.

„Tajpanů?“ otočím se za ní. O tomhle hadovi jsem neslyšel.

„Tajpan černý, žije v Austrálii, mláďata se rodí s plně vyvinutým jedem. Jejich jed je natolik silný, že zabíjí do pár minut. Protijed existuje, ale lidem se dává prakticky po smrti. Je smrtelný i pro nás, i když působí pomaleji,“ vysvětlí Morana a vrátí se do pokoje s pečivem.

„No tě bůh,“ zamumlám a vezmu si koláček.

„Asi tak nějak. A neklej mi tu bohem, buď tak laskavý,“ zavrčí na mě Morana podrážděně.

„Co proti němu máš. Mimochodem, víš, že jsem pokřtěný?“ zeptám se ji lehce pobaveně.

„Mě snad klepne! To až se dozví Lucifer…“ zaúpí Morana.

„…tak ho nejspíš klepne taky a odvezou ho nohama napřed,“ dopovím za ni. Podívá se na mě vysmátýma očima.

„Měl bys mít k otci větší úctu,“ napomene mě.

„Zatím si ji nijak nevysloužil. Jak mámu zabili?“ zeptám se a vrátím se tak k původnímu tématu.

„Ty nedovolíš, abych uhnula, že,“ pousměje se smutně.  Jen zavrtím hlavou. Morana si povzdechne a znovu začne vyprávět.

„Tvé matce se dařilo skrývat těhotenství pět měsíců, než na to přišla. Ani nevím jak. Vím jen, že ji tvá babička zmlátila. Podařilo se jí utéct, vyskočila z okna. Lucifer ji našel napůl cesty k vlakovému nádraží. Odvezl ji přes čtvrt země, aby byla v bezpečí, do domu, kde jsem ji měla hlídat. Báječně jsme si rozuměli. Do konce těhotenství se nic moc nedělo, jen se objevilo pár démonů, většinou neškodných nebo hlídky jestli jsme v pořádku. Pár hodin po tvém narození, začali prosakovat zprávy, že se ta striga objevila v městečku. Všude se to hemžilo démony, aby vás ochránili. Ten den, mělo mě hned napadnout, že se děje něco děsného, démoni zmizeli. Ne úplně, byli odlákáni do jiné části města. Nikdo netušil, že šlo pouze o vábiče,“ zhluboka se Morana nadechne.

„Vábiče?“ pozvednu obočí.

„Vábiči jsou démonobijci, nebývají moc silní, ale je jich tolik, že to démoni nemůžou ignorovat, zvlášť když někoho chrání. Mají za úkol odlákat co nejvíc démonů od jejich cíle. Skočili jsme na to jako dítě na cukrátko,“ trpce. Nechám ji, ať si vydechne, nejspíš nešlo o její nejlepší vzpomínky. Po chvíli pokračuje.

„Nikdo mě nevaroval, co se děje, jinak bych vás odvedla do bezpečí. Zjistila jsem to až v momentě, kdy do domu vtrhl skoro celý klan a dělali co nejvíc hluku. Ani netuším, kolik jsem jich zabila, když se ozval zvonek zepředu. Chtěla jsem se tam vrhnout, ale zatarasili mi cestu, ani jsem ji nemohla varovat. Snažila jsem se zbavit těch zabijáků, ale i tak jsem nemohla neslyšet, jak tvá matka otevírá dveře. Ani to, jak se tvá babička ptá na tebe. Pár sekund na to, dorazil Lucifer s posilami, nejspíš mu konečně došlo, o co skutečně šlo. Pro tvou matku bylo naneštěstí pozdě, bodla ji nožem, jejíž ostří bylo natřené tajpanovým jedem. Byla mrtvá do jedné minuty. Jediné co stihla, bylo to, že požádala Lucifera, aby se o tebe postaral. Tvá babička utekla,“ dopoví Morana.

„Neříkej jí tak,“ zašeptám.

„Co?“ zeptá se zmateně Morana.

„Té bestii nikdy neříkej, moje babička. Ona není moje babička. Je to zrůda,“ podívám se Moraně do očí. Pomalu kývne, že rozumí.

Jak jsem se dostal k démonobijci vím od svého náhradního otce. Zvednu se.

„Musím jít,“ zamumlám.

„Darku, teď to není zrovna dobrý nápad,“ zamračí se. Neposlouchám ji. Teď musím přemýšlet. Ani nevím, jak se dostanu domů a zavřu se v pokoji. Bezmyšlenkovitě vezmu do ruky náramek, co mi hodil pod nohy Akira.

 Proč se mi poslední dobou všechno sere? Jemně po něm přejíždím prsty, ale i tak mi chvilku trvá, než pochopím, co cítím ze spodu. Nedotýkám se totiž kovu, ale nějakého hladkého papírku. Otočím ho a zamračím se na papírek, nějakým záhadným způsobem přilepeným na kov. Drbu se s tím víc jak pět hodin, než ho dostanu dolů a rozlepím. Na něm je napsané jedno jediné slovo.

                                                                        Krev