Tajný svět Akyry

Vyvolený osudem

Podívám se z okna školy, taková nuda se nedá přežít. Hlavně, že se nemusím učit doma, pamatuji si všechno, i když poslouchám napůl ucha. Právě proto je tu taková nuda, zápisky si ani nemusím číst. Konečně zazvoní na přestávku, i tak učitel dopoví zápis a s klidem odejde.

„Adene, jdeš do jídelny na oběd?“ zavolá na mě Ried. Usměji se a kývnu, myslím, že tajně doufá, že budu jeho životní partner, když se na křižovatce loučíme, pokaždé vypadá sklesle. Já zase doufám, že mě osud spojí s nějakou hodnou dívkou, například Iris Akashido. Znám ji od malička a s jejími rodiči si rozumím perfektně, stejně jako ona s mými. Mám ji rád, i když vřelou lásku k ní necítím, popravdě už od dětství mě přitahují kluci, ale to nesmí nikdo vědět. Zatímco máma je na tohle tolerantní a řekla mi, že je jí jedno kdo to bude, hlavně abych byl šťastný, otec odsuzuje bez výjimky jak ženské páry tak mužské.

Abyste rozuměli, v tomhle světě si nikdo nevybírá partnera sám. Vašeho vyvoleného vybírá samo srdce, které vám tluče v hrudi. Někdo by možná mohl namítnout, že je to jen sval, který svým smršťováním a uvolňováním pumpuje krev, u vás možná, ale ne u nás.

Spojení zlomené srdce, je u nás katastrofický scénář, který u nás vždycky do pár dnů končí smrtí druhého partnera, když ten jeden zemře předčasně. Není výjimkou i pár minut, to je spíš pravidlem.

Já jsem svou vyvolenou ještě nepotkal, kdo by taky chtěl kluka s neurčitou barvou očí a myší barvou vlasů? Nikdo. Zato tu neexistují nešťastná manželství a děti vyrůstají pokaždé ve šťastné rodině. Tady ani neznáme slovo rozvod! Chodbou se ozve hlasité zařinčení řetězů a polekaný výkřik dívky.

„A je tu další,“ zamumlá Reid a podívá se, kdo jsou ti šťastní.  Také se otočím, protože se mi zdá, že jsem zaslechl Iris. A taky že jo. Právě se snaží vykroutit z náruče kluka s pevnými svaly, ze kterého má panickou hrůzu. Jejich krky jsou spojeny srdcovými řetězy, které drží na silných kožených obojcích bez zapínací spony. Cítím, jak mě zasáhne smutek.

„Jsi v pořádku?“ zeptá se jí její kluk. Iris se slzami v očích zavrtí hlavou.

„To bude dobré, zavedu tě na ošetřovnu, hodně ses lekla,“ poznamená kluk a posbírá její učebnice, které jí vypadli z ruky. Zdá se, že není zlý, jen je na Iris příliš velký, vždyť mu sotva dosahuje k ramenům! Iris se nechá odvést, proti takovému kolosu nemá šanci!

Smutně si povzdechnu a s Reidem jdeme do jídelny. Jsme v půlce oběda, když se objeví ti dva, Iris se zdá být smířená osudem. Nic jiného jí taky nezbývá. Oba si vyzvednou obědy a sednou si k nám. Ostře se na kluka podívám.

„Budu na ni hodný. Jinak jsem Ryuu Minato,“ usměje se na mě kluk a podá mi ruku.

„Aden Savachi, to bych ti radil,“ představím se a potřesu mu rukou.

„A co z toho je jméno a co příjmení?“ vyvalí na mě oči. Seknu po něm vzteklým pohledem, jestli si myslí, že mě dojme těmito idiotskými řečičkami. Pak stočím pohled na Iris, která se zachichotá do ruky, zdá se, že Ryuovi se uleví. No dobře, když je to pro dobro Iris.

Zase vás uvedu do obrazu. Ty řetězy s nimi si nedělám srandu! Jestli jste si mysleli, že jste k tomu druhému přitahováni tak, že bez něho nemůžete být, jste na omylu a to velkém! Většina si na sebe musí nejdřív zvykat. Srdce si to vyřešilo tak, že v momentě, kdy se objeví ten pravý, objeví se vám na krku řetěz, který vás spojí s tím druhým. Viditelný a pevný je dva měsíce, aby se dobře poznali a zvykli si na sebe. Oba spí u jednoho nebo u druhého, aby vás poznali i rodiny. Kupodivu vám nezavazí v převlékání, ten řetěz není ani těžký, neváží skoro nic, ani hmotný, ale pevnější než ocel, a odolá i diamantovým pilám. Nikdo neví z čeho je ani proč se objevuje. Dokonce vám dovoluje i volný pohyb, kromě noci, kdy musíte být spolu.

Přiblížím vám to, jestli jste viděli Loveless tak víte, o čem to mluvím. Jste spojeni jako bojovník a oběť. Prostě tu je, abyste věděli, ke komu patříte. Smutně se podívám na Iris, ona měla být moje. Skloním hlavu a už mlčky se dám znovu do jídla, volné konverzace, které se účastní skoro každý, kromě mě a Iris, se baví všichni. Ryuu dojí a podívá se na Iris, která se v jídle jen vrtá a občas si dá do pusy drobek, i když se jedná o její oblíbené jídlo, kuře s rýží.

„Sněz aspoň půlku, ať nemáš hlad,“ poznamená Ryuu. Iris kývne a začne jíst, nakonec sní všechno. Ryuu její nádobí naskládá na jeden tác a všechno odnese.

„Adene, doufala jsem, že ty budeš mým manželem,“ povzdechne si Iris tiše a podívá se na mě.

„Já jsem v to doufal také,“ pousměji se smutně.  Když už nic aspoň to vypadá, že není, i přes svou sílu, agresivní. Nejednou jsem viděl, že holky pod jinými muži doslova trpí, ale to byly takové, co si myslely, že jim patří svět a skutečně potřebovaly zkrotit. Pak se chovaly jako správné holky a měly perfektní život. Asi srdce skutečně ví, kdo ke komu patří.

„Nevypadá nijak agresivně,“ pokusím se ji uklidnit. Ztrápeně kývne a podívá se na jeho svalnaté ruce. Ani se jí nedivím, že má strach.

„Iris pojď nebo přijdeme pozdě,“ skloní se Ryuu nad Iris. Ta mlčky stoupne a následuje ho. Odnesu si nádobí a jdu do třídy. Reid mě s oddaností psa následuje, i když ještě nedojedl. Máme ještě dvě hodiny. Sednu si s Reidem do lavice a napjatě vyhlížím Iris, která vejde chvilku před zvonění. Pečlivě si ji prohlédnu, nevypadá zraněně. Kolem ní se sesypou kamarádky a zvídají na ní jaký je a tak. Iris na drby není, tak jen pokrčí rameny a posadí se do lavice, kde si nešťastně schová obličej do loktů. Vážně ji začnu podezřívat, že pláče.

Než stačím stoupnout a dojít k Iris, zazvoní a vejde učitel. Přejde rovnou k Iris, a pak se vrátí ke katedře.

„Dnes budu jen zkoušet, takže si schovejte učebnice a první půjde Savachi, u vás mám jen dvě známky,“ podívá se na mě učitel. Povzdechnu si a jdu k tabuli. Propleskne mě z celého roku.

„Na to že nedáváte pozor, to umíte perfektně,“ pošle mě sednout. Jen pokrčím rameny a složím se do lavice. Vzápětí jde můj spolusedící, který se vrátí s horší známkou, učitel si rýpne, proč si nevezme trochu mého rozumu? Reid jen vztekle odsekne něco v tom smyslu, že nevěděl, že se bude zkoušet. Zasměji se jako by nevěděl, že u tohohle učitele se může dočkat jedině něčeho neočekávaného. Reid po mě střelí naštvaným pohledem a nafoukne se. Lehce pokrčím rameny, tohle mi nevadí, když se uráží pro pravdivou kritiku, je to jeho problém ne můj. Zbytek hodiny se bavím nad některými odpověďmi těch, co tápou ve tmě a snaží se chytit provázek, který nevidí.

Trochu lituji učitele, kterému vstávají vlasy hrůzou na hlavě. S oblibou říká, že jestli někdy skončí v blázinci, tak to bude z našich odpovědí. Nedivím se mu.

O přestávce dojdu k Iris, kterou pohladím po rameni, abych ji povzbudil.

„Kdybys nebyl její kamarád, tak bych nejspíš žárlil,“ ozve se Ryuu a vejde do třídy, na krku se mu znovu objeví řetěz. Ten si taky mizí a objevuje, kdy a jak chce. Mrknu očkem na holky, které div neslintají nad Ryuuem. Na rozdíl od nás by se dalo říct, že je dospělý.

„To máš dobré, já na tebe žárlím,“ zamračím se na něho.

„Ach tak, no tak to tě lituji. Dělám si srandu, nelituji tě ani trochu,“ usměje se na mě. V momentě mám milion chutí, mu ten škleb, co se mu objevil na tváři, smazat pěstí, ale to bych asi narazil, že. Povzdechnu si, proč mám pocit, že si ze mě každý dělá legraci? Nicméně zdá se, že má rozum aspoň na tolik, že ví, jak má svoji sílu používat.

„Nechápu, jak se tohle podařilo,“ zavrčím a podívám se na spojovací řetěz.

„No popravdě já také ne, spěchal jsem za svou přítelkyní, když mi tohle zrušilo všechny plány. Hned jsem se s ní rozešel, ale nevzala to moc dobře,“ zamračí se Ryuu. Teda to jméno k němu sedí, připomíná draka v celé své kráse i ve člověčí podobě.

„Doufám, že nebudou problémy,“ povzdechnu si.

„Proč se vždycky staráš o ostatní a ne o mě,“ pověsí se mi za krk Reid.

„Já měl za to, že se o sebe postaráš dost sám,“ otočím k němu hlavu a jako už stokrát mi prolítne hlavou, že bych si z něj měl udělat aspoň milence. Nabízí se mi víc než ochotně! Možná to udělám, jen abych věděl jaké je milování. Ryuu se na něho překvapeně podívá a oddělá mu límeček, pak jen zavrtí hlavou.

„Už jste to slyšeli? Má k vám přijít nový student, normálně by chodil o třídu výš, ale rok si udělal prázdniny, tedy lépe řečeno o prázdninách utekl a vrátil se až teď. Tak musí nastoupit o ročník níž. Je to pako no,“ povzdechne si Ryuu.

„Jak ty to víš?“ podivím se.

„Je to můj dobrý kámoš, jmenuje se Erik Keitoshi. Je to prostě magor, za ten rok poznal celý svět, mám od něj kupu pohlednic. Měl bys je vidět,“ zablesknou se Ryuovi oči. Lhostejně pokrčím rameny, takovýhle typy magorů mi nic neříkají.

„Reide, mohl by ses přestat na mě lepit? Uškrtíš mě,“ zavrčím na kamaráda, který se mě drží jako klíště. Ten mi pustí krk a obejme mě kolem pasu, pomalu, ale jistě ho začínám mít plné zuby. Ryuu to pozoruje s lhostejným pohledem.

„Kdy ti končí vyučování?“ zeptám se Ryuua.

„Už skončilo, počkám na Iris a půjdeme k nim,“ odpoví Ryuu. Kývnu a chci něco říct, když do třídy vejde ředitel a pustí nás domů, že poslední hodina odpadá. Jen co vyjdeme ven ze třídy, zjistíme, že neodpadla hodina jen nám, ale skoro každému. Musí být nějaká mimořádná schůze. Pomalu jdeme ven, je zbytečné spěchat a mačkat se s ostatními u přezouvání. Vyplatí se nám to, když tam dojdeme, už tam není skoro nikdo. V klidu se obujeme bez zbytečného žduchání a vyjdeme před školu. Tam se rozloučím s Iris a Ryuuem a jdu ke své partě, kde se s ostatními pozdravím. Nejsou tu jen z naší třídy, ale i z vedlejších a jiných ročníků.

U brány zaburácí motorka a vjede dovnitř. Smykem zastaví u Iris a to individum si sundá helmu. Jeho dlouhé černé vlasy mu spadnou snad do půli zad. Hnus, něco takového by kluk neměl nosit. S opovržením se otočím právě v momentě, kdy se ten kluk podívá naším směrem. Byl to jen zlomek sekundy, fakt!

S děsivým pocitem, že mě něco dusí, se chytnu za krk, abych ucítil kožený obojek bez spony a řetěz připoutaný k němu. Začnu si ho strhávat, ale obojek se stahuje víc. Ucítím, jak za řetěz někdo zatahá a otočí mě k sobě, přede mnou stojí onen kluk. Vytřeštím na něho oči a snažím se o to víc. Bez úspěchu, jediné čeho dosáhnu je to, že mě obojek skoro uškrtí.

Jeho nechci!