Tajný svět Akyry

Nečekaná podpora

Trochu vytřeštěně se dívám na Ranu, myslel jsem, že dorazí podstatně později. Jak tak pozoruji, řekl jsem to svému snoubenci za vteřinu dvanáct.

„Teda miláčku, myslel jsem, že máš lepší vkus, kde jsi sehnal takovou fusekli?“ ozve se za mnou Aden. Bezmála vyprsknu smíchy a napětí je ta tam. Podívám se na Adena, který je ve tváři stejně nečitelný jako kámen. Jestli mám ve tváři podobný výraz stále, už se nedivím, že se mě každý bojí.

„Co si to dovoluješ ty, parchante!“ zavřískne Rana.

„Dej si pozor na hubu, je to můj snoubenec,“ pousměji se a sleduje, jak nechápavě zamrká dlouhými řasy.

„Jaké právo mu dovoluje užívat tohle oslovení?“ ozve se chlap za ní.

„To budeme řešit vevnitř, nebo jestli chcete, zavolám pořádkovou a před ní,“ ozve se táta z chodníku. Postřehnu, že za ním vyleze rodinný právník. Jak to věděl? Jen nechtě ustoupím a pustím je dovnitř. V obýváku je i Noir. Je o dost hezčí tak mě ani nepřekvapí, že se Rana svůdně zhoupne v bocích a vyšle k němu žádostivý pohled. Jako děvka jistě nemohla odolat. Vejdeme do obýváku a já stáhnu Adena k sobě na dvojsedačku. Rana nelibě sevře rty a posadí se do křesla naproti nám.

„Abych se představil, jsem Nirobu Akedashi, právník slečny Keisové,“ ozve se konečně chlap, představí se i náš právník.

„V úvodu bych rád věděl, z jakého důvodu nazýváte toho kluka svým snoubencem,“ podívá se na mě právník Rany. Beze slova trhnu za řetěz, který zazvoní a objeví se. Rana s právníkem vyjeveně sledují kličky řetězu až ke krku Adena, který jak začínám mít dojem, se baví a propichuje Ranu pohledem.

„To podstatně komplikuje situaci,“ poznamená její právník.

„Spíš bych řekl, že řeší situaci. Odmítám se Adena vzdát,“ odpovím klidně.

„A vy?“ otočí se právník na Adena. Ten si přemýšlivě podepře hlavu a začne mě pozorovat. Očima přejíždí od noh k hlavě a pak zpátky. Čím dýl si mě takhle prohlíží, tím víc cítím ledový pot, který mě začne vyrážet na čele a tím vypočítavější úsměv má Rana na tváři. Když už je napětí takové, že by se dalo krájet a vyvážet za hranice jako přebytkové zboží, Aden promluví.

„Nevzdám se ho, kde jinde bych k takovému kusu krasavce přišel?“ ozve se Aden. Za sebou uslyším, jak Noir vyprskne smíchy. Stejně tak náš právník a otec. Já zavřu oči a přemýšlím, jestli mám větší chuť Adena zaškrtit nebo zulíbat k smrti. Jedno se mu upřít nedá, Raně nádherně setřel úšklebek z obličeje.

„To je nehoráznost, mám na něho větší právo než ty! To ho chceš pro prachy?!“ zavřeští Rana.

„Slyšela jsi někdy přísloví, podle sebe, soudím tebe? Eriku, ještě jsi mi neřekl, jak jsi na tu fusekli narazil,“ podívá se na mě Aden. No co, milerád to řeknu.

„Víš, jak jsem ti říkal, že jsem napřed byl v městečku, kde se těžili diamanty? Ona byla jedna ze šlapek, co dělali v nevěstincích. A abych řekl pravdu nejspíš nejnadanější, za den měla tolik klientů, co pět holek dohromady,“ odpovím Adenovi.

„Jo to by sedělo, i se tak chová,“ kývne Aden klidně.

„Takže otcem může být kdokoliv,“ klidně se ozve náš právník.

„Pokud vůbec těhotná je a nevycpala si břicho polštářem,“ ozve se Aden. Překvapeně se na něho podívám, tahle možnost mě nenapadla.

„To si piš, že ne, tady mám potvrzení od svého gynekologa,“ podá nám průkaz pro těhotné. Podle něho je jasné, že je v šestém měsíci. Takže nelhala.

„Trochu divné počty. Podle toho co mi řekl Erik, přiznal se mi, že s vámi spal před dvanácti měsíci, tedy rokem…“podívá se Aden na Ranu.

„Ano, přesně tak,“ kývne vítězně Rana.

„…byste teď měla mít tří měsíční mimino, tedy pokud nemáte březost jako slon, ale to by vás čekalo ještě dvacet čtyři měsíců, což se neshoduje s vaším datem porodu. Takže jste blbá buď vy, nebo váš lékař,“ dopoví Aden. Všem v místnosti vyrazí dech, především Raně, která na Adena zírá jako na mimozemskou bytost, tohle totiž rozhodně nejde popřít! Jeho obhajoba byla fakt jako bomba hozená do prostoru. Teď už nejspíš nikdo nepochybuje o tom, že to děcko není moje. Nejradši bych Adena přede všemi objal a políbil. Upřímně, tohle jsem nečekal, myslel jsem, že to tady jen mlčky přetrpí, ale tohle ohromilo i mě. Rana na něho jen zírá s otevřenou pusou, než se vzpamatuje.

„Trvám na tom, že dítě je Erika! Tak bylo počato čtyři měsíce později, nikdo to nepočítá,“ rozvřeští se Rana, která cítí, jak jí příležitost mizí mezi prsty jako písek.

„Dovolím si nesouhlasit, v tom je neskonale velký rozdíl. Můžete mi říct, kde byl Erik čtyři měsíce v době údajného zplození dítěte?“ vloží se do toho právník.

„No, jistě se mnou, kde jinde? Byli jsme v Ghaně,“ usměje se Rana. Tohle by jí prošlo, až na jeden jediný detail.

„To je zajímavé. Mám tu zprávu z té doby, která dokazuje, že v době, kdy, podle vás s vámi spal v Ghaně, byl zavřen v Guinei za podezření z nelegální těžby a krádeže diamantů. Naše vláda se dost nadřela, než to politicky urovnala a měl být odvezen ze země. Bohužel se nikdy na japonskou ambasádu nedostavil,“ promluví náš právník. Papíry předá i jejímu, který si ověří pravost.

Rana otevře bezhlesně pusu, právě se jí pod rukama rozsypala další pravděpodobná verze. To je tak, když stavíte chrám na tekutém písku, buď se potopí celý, nebo rozpadne a potopí po kouskách. Kdyby tak věděla, že jsem i vrah.

„Tak co, pořád trváte na té, za vlasy přitáhnuté verzi?“ zeptá se Aden klidně.

„Jistě!“ pronese Rana. Jasně, co má taky dělat? Pokud by se té verze vzdala, nedostala by ani jen, i když ten nedostane tak, jako tak.

„Výborně, v tom případě já trvám na okamžité prohlídce vašeho stavu a testu otcovství. Medicína je teď, díky bohu v takové fázi, že to bezpečně dokáže určit už teď a bezbolestně, potřebujeme jen těhotnou ženu a trochu krve z potencionálního otce,“ zazubí se Aden.

Tak v tomhle případě spadla na Ranu nejspíš atomová bomba. Odmítnout nemůže, tím by se zasklila sama, když to povolí, bude všem jasné, že lhala. Zasklení je v tomhle případě stejný význam. Aden ji šikovně zahnal do slepé uličky, ze které je východ se dvěma konci stejným směrem.  Pro ni beznaděj se třeba jen zlehýnka dotknout mého majetku. A jestli ji Aden pak zažaluje za pomluvu a křivopřísežnictví, bude mít míň, než když byla děvka. Už teď je jasné, že lhala.

„Můj lékař zde není,“ ozve se Rana, která znovu získá naději.

„Vašeho lékaře nepotřebujeme. Můj otec je lékař, jistě bude znát pár soudních gynekologů a taky pár svědků, kteří to provedou hned. Hned mu zavolám,“ usměje se Aden a vytáhne telefon.

„Já musím mít speciální gel, na normální jsem alergická,“ snaží se z toho zoufale vybruslit Rana.

„Mám to brát tak, že se tomu úkonu chcete vyhnout, protože jste lhala?“ usměje se Aden.

„Ne, jistě, že ne,“ odpoví Rana.

„Takže se podrobíte?“ zazubí se Aden. Rana nemá na výběr.

„Ano, ale když dovolíte, došla bych si na onu místnost, jistě uznáte, že to potřebuji,“ usměje se Rana.

„Ale jistě, velice rád vás tam doprovodím a zůstanu stát u dveří, kdyby se vám udělalo nevolno,“ ozve se náš právník a úslužně ji doprovodí do koupelny v přízemí. Asi nemá ani ponětí, že já mám svou koupelnu u svého pokoje v patře. Obdivně se podívám na Adena. Byl by skvělý právník, i když potkat ho v soudní síni a stát proti němu, vzdám proces, dám mu vše, co mám a uteču! Za pár minut se Rana vrátí a září spokojeností. Přimhouřím oči a přemýšlím, co tam dělala. Deset minut na to se vydáme do nemocnice a tam se Rany ujmou medici. Už po cestě jim něco vykládá. Nelíbí se mi to. Odevzdám krev a jdu s Adenem do čekárny. Za dvacet minut se k nám přidá Rana a vítězně se na mě šklebí. Je mi z ní na zvracení, radši se přitulím k Adenovi a obejmu ho. Trvá dobře půl hodiny, než přijde lékař. Všichni se na něho podíváme.

„Test otcovství, kdy byl určen otcem Erik Keitoshi je negativní,“ pronese doktor s absolutním klidem.

„To není možné!“ rozkřikne se Rana vztekle.

„Možné to je, jak víte, dělali jsme vám testy,  ještě s jedním kolegou nezávisle na sobě. Za prvé byste měla změnit doktora, šestého měsíce dosáhnete až skoro za měsíc, za druhé krevní test prokázal, že otcem je Afričan a ne Japonec, a za třetí, možná čekáte dvojčata, ale můžu vás ujistit, že ani jedno nemá DNA pana Keitoshiho,“ usadí ji doktor ledově. Poté nám předá lékařskou zprávu a odejde. Podívám se na Ranu a přemýšlím, jestli ji mám nějak zdeptat.

„Tak se podívej chlapečku, jestli mi nedáš polovinu svého jmění, dám tě k soudu, že jsi mě znásilnil!“ zaútočí Rana.

„Jako by šlo znásilnit děvku, rozhodně jsem zvědavý, jak to znásilnění obhájíš nebo dokonce dokážeš, můžu zavolat pět tuctů chlapů, kteří s tebou měli pohlavní styk přede mnou i se mnou a za mnou, pak si ukazuj prstem,“ ušklíbnu se.  Rana doslova vybuchne, žene se ke mně s prsty nastavenými tak, aby mi rudými drápy vydloubla oči. Když je u mě někdo mě prudce strhne bokem a Rana dopadne na někoho jiného, koho ošklivě zraní.

„Pojďme pryč,“ ozve se Aden a jako první odejde z nemocnice. Mlčky ho následujeme. Za tou ubohostí se ani neotočím. Po očku se podívám na Adena, který nejspíš zuří, každopádně jde dlouhým krokem směrem do města. Jemně ho nasměruji k našemu domu, tedy k domu rodičů. Když k němu dojdeme, mlčky odemknu a jdeme do mého pokoje, kde se ke mně Aden otočí.

„Eriku, ještě jednou uděláš nějakou takovou blbost tak ti přísahám, že tě vykastruji! A mimochodem, chci tu růžovou barvu!“ ukáže na stěny. Cítím, jak mi z obličeje vyprchá veškerá barva. Ani ne tak z hrozící kastrace jako z té barvy, co chce použít.

„To nemyslíš vážně! Adene, klidně jakoukoliv jen né růžovou! Proboha, ty mě chceš zabít a nevíš jak to udělat,“ zaúpím zděšeně.

„Jak jsi to uhádl? Myslíš, že vražda barvou by mi prošla?“ zašklebí se na mě Aden. Nemyslí to vážně, ani netušíte, jaké Alpy mi sletěli ze srdce.

„Ne, o to bych se postaral. Barvu vybereme společně a o víkendu budeme malovat,“ pousměje se.

„Doufám, že víkend je zítra, ještě pár dní v téhle rakvi a je ze mě mumie,“ povzdechne si Aden a zašklebí se. Stejně se mu budu muset pomstít za ten úlek, a už vím jak!