Tajný svět Akyry

Tchán a tchýně

„Dnes přespíš u nás, bude to lepší, než kdyby tě zdecimovali hned. Naši si s tebou také budou chtít promluvit,“ mrknu se na Derika a ukážu mu svůj pokoj. Očividně se mu líbí.

„Asi bych měl jít domů, pro věci,“ zaváhá.

„Dnes to nech být, zítra s tebou zajedu k vám, dnes ti pyžamo půjčím,“ pousměji se. Z pokoje Erika se ozve pořádná řacha. Vyděšeně se tam vrhnu, že se mu něco stalo.  A taky, že jo, dorazíme tam s Derikem v momentě, kdy se Aden ptá Erika, jestli je v pořádku.

„Jen jsem si pořádně narazil kostrč a před očima vidím hvězdičky,“ odpoví Erik, který mrká očima.

„No tě bůh, snad nebudeš blbý ještě víc, než jsi,“ povzdechne si Aden, „ co se vůbec stalo?“

„Jen jsem zahlídl Alexe, jak se za něčím hnal a pak Krona, ten porazil žebřík,“ zatřepe hlavou Erik.

„Já z tebe jednou leknu, jsi v pohodě?“ zeptám se Erika. Přece jen je to můj mladší brácha.

„Hlavně nelekej, nemám po ruce akvárko,“ zahučí Erik.

„Je v pořádku,“ povzdechnu si.

„Vyděsil jsi mě,“ zabručí Aden a pohladí ho.

„To je spravedlivý trest za všechno, co jsi mi v posledním měsíci provedl,“ prohlásím se zadostiučiněním.

„Chvastoune,“ zahučí Erik a pomalu vstane.

„Nehledej mouchy, kdyby existovala spravedlnost, byl by Erik na cucky,“ zaúpí Aden. Chtě nechtě se zlomím v pase, Aden to odhadl přesně a možná by nestačili ani ty cucky! Rozhlídnu se po čerstvě natřených zdech.

„Nebude to moc studené?“ zeptám se. Modrá se mi moc nezdá, jednou jsem modrou měl a v pokoji byla furt zima.

„Nebude tu jen modrá, jestli jste domluvili tak nám pojďte pomoct, ať dlouho nehostujeme v obýváku,“ pousměje se Aden.

„Já?“ zamrkám.

„Ne, ten rohatý vedle tebe, jasně že ty vidíš tu snad ducha strážného?“ zaironizuje si Erik a znovu se chopí válečku.

„No když jinak nedáš, ale na štafle lezu já, nevím, jestli bych rozdýchal další dobu temna,“ zazubím se a pomůžu jim. Derikovi, který chce také pomoct, půjčím staré džíny.

„Proč má Aden roušku? Tak zle to nesmrdí,“ zeptá se mě potichu Derik.

„Ad je astmatik,“ vysvětlím mu. Po Derikově tváři přeběhne překvapení. Po chvíli kývne, že chápe. S malováním skončíme kolem půlnoci. Zálibně se rozhlížím po pokoji, už je to hotové. Přes sytou modrou barvu se táhnou stříbrně šedé čáry, při jejich výrobě jsme si fakt užili, víc barvy je na nás než na stěnách, a vypadá to vážně teple a útulně.

„Vypadá to skvěle,“ objeví se ve dveřích máma, aby obhlédla konečný výsledek.

„Musím uznat, že to fakt nemá chybu,“ kývne Erik.

„Ještě že to uznáš, hrobaříku,“ ušklíbne se na něho Aden. Cuknou mi koutka. Tuhle přezdívku nesnáší hned vedle Ichiho. Erik na něho vyplázne jazyk a urazí se. Jak vidno Adenovi to zrovna dvakrát nevadí.

Nechám je a jdeme s Derikem do našeho pokoje a hlavně do sprchy.

„Chceš jít první?“ zeptá se mě Derik.

„Proč nemůžeme jít spolu?“ zeptám se ho a Derik okamžitě zrůžoví.

„Běž první,“ pustím ho milosrdně, hned se zavře v koupelně, pak mi dojde, že jsem mu nedal pyžamo a nějaké najdu ve skříni a přehodím přes židli. Jdu se osprchovat do přízemí. Jaké štěstí, že těch koupelen máme víc. Zavrtám se do postele a čekám až Derik přijde. Tak napůl čekám, že se rozezvoní jeho telefon, aby rodiče zjistili kde je, ale nic se neděje. Zamračím se a uvažuji o tom, když se otevřou dveře a vykoukne Derik, jen co objeví kalhoty, popadne je a znovu zmizí v koupelně. Musím se smát. Vážně je roztomilý! Po chvíli vyleze a zavrtá se ke mně pod peřinu, udělám mu místo a obejmu ho, nejraději bych se s ním hned pomiloval, ale přinutím se být trpělivý. Líbí se mi, jak se vedle mě Derik stulí, celý napjatý v očekávání.

„Dobrou noc,“ zamručím. Derik se ošije a pak se ke mně otočí.

„Nelíbím se ti?“ zeptá se mě tiše. Otevřu oko, abych se na něj podíval.

„Líbíš, ale nechci být nedočkavý jako neandrtálec,“ odpovím mu. Derik si povzdychne.

„Někdy neandrtálství nezní špatně, zvlášť když ten druhý neví jak začít,“ zamumlá Derik.  Otevřu druhé oko. V těch jeho vidím nedočkavost a jemnou zvědavost. Pousměji se a začnu ho líbat. Po chvíli se ke mně nezkušeně přidá, pohladím ho po holé hrudi a on se překvapeně zajíkne. Musím se pousmát. Povalím ho na záda a skloním se nad ním, políbím ho a pak si začnu hrát s jednou jeho bradavkou jazykem. Derik zalapá po dechu a vypne se proti mně.  Z reakcí na začátku i bez ptaní pochopím, že nikoho neměl tak se snažím být co nejjemnější a postupovat pomalu. S každým polibkem na jeho hrudi, kde to nečekal, vzdychne a snaží se mě napodobit rukama. Dávám mu najevo, že se mi to líbí a pomalu ho svléknu z toho překážejícího kousku oblečení. Vážně blbý nápad mu půjčovat kalhoty od pyžama!

Skoro se zajíknu, když ucítím Derikovy ruce, které mi pomáhají ze spodního prádla. Zdá se, že kocourek se snaží ukazovat drápky, líbí se mi to. Skloním se a olíznu Derikův penis zatímco druhou rukou ho začnu připravovat. Je hodně úzký. Derik se na chvilku stáhne, ale pak mě nechá, ať ho připravím a věnuje se mým ústům a tělu.

Zaskočí mě, když jeho ruku ucítím na svém penisu a ztvrdnu úplně. Bože, je tak sladce nezkušený a provokující. Ucítím, jak se nedočkavě pohne proti mým prstům. Vytáhnu je a Derik se na mě vyčítavě podívá, políbím ho a lehnu si mezi jeho roztažené nohy. Opatrně do něj začnu pronikat, když se Derik proti mně prudce pohne, nečekám to, takže jsem v něm v momentě nadoraz. Stihnu ho políbit, abych pohltil jeho bolestný výkřik.

Nedočkavý blázínek! Polibky a hlazením se snažím rozehnat jeho bolest a po chvíli se mi to podaří, když cítím, že se kolem mě uvolnil. Lehce se v něm pohnu. Znovu vykřikne, ale tentokrát ne bolestí, nýbrž rozkoší. Po nějaké chvíli začne na mé přírazy odpovídat a pohybuje se proti němu. Ani nevím, co se stalo, najednou kolem vidím jen hvězdy a pak celý výbuch hvězd, když vyvrcholíme spolu. Nikdy dřív jsem to necítil a to jsem několik partnerů měl.

„Co se stalo?“ podívá se na mě nechápavě Derik a já najednou vím, že cítil naprosto to stejné.

„Já nevím,“ přiznám a políbím ho. Jediné co vím je, že jsem zahlédl ráj! Tedy aspoň ten, který si představuji! Pohnu se, abych z něj vyklouzl, pevně ho obejmu a přikryji ho.

„Dobrou noc,“ políbím Derika, který se ke mně přitulí a za chvilku spí, zavřu oči a následuji ho do říše snů.

Ráno nás probudí sprška ledu.

„Který zasraný inteligent,“ vystřelím do sedu a nechápavě se rozhlédnu.

„Budíček bráško, táta nemá na odvoz celý den a já taky ne, chci být dnes s Adenem,“ ozve se Erik a než nahmatám něco hodně tvrdého a těžkého a švihnu to po něm, ozve se zabouchnutí dveří a náraz do nich. V dalším okamžiku se dveře otevřou.

„ Jen tě upozorňuji, že jestli nebudete do pěti minut dole, přijde otecko osobně,“ uculí se Erik a následně švihne dveřmi. Já ho zabiju… zabiju! A beru si to jako další úkol!!

„To máš takový budíček pořád?“ ozve se vedle mě. Nechápavě se podívám na kluka, který leží na zádech a zvědavě se na mě kouká. Trvá jen okamžik, než se proberu k plnému vědomí a hlavou mi proletí celý včerejšek.

„Ne jen když něco hoří,“ pousměji se a kouknu na budík, který ukazuje devět pryč. V devět jsme měli být u jeho rodičů.

„Do prdele, já ho zabiju, to nás nemohl vzbudit dřív!“ vystřelím z postele jen proto, abych čelem napálil do poličky, kterou mám přímo nad postelí a švihl sebou do postele. Cítím se jako prase po první ráně. Chytnu se za čelo a zvednu ruku, naštěstí tam krev není.

„Jsi v pořádku?“ zeptá Derik, jeho hlas zní zvláštně dutě. Podívám se na něho, jen abych viděl, že dusí smích do polštáře, jeho ramena se otřásají smíchem.

„Hahaha,“ zasměji se ironicky a vstanu, tentokrát opatrně a zmizím v koupelně. Než se osprchuji, Derik se uklidní.

„Nějaké otázky?“ zeptám se ho.

„Jen jedna, kdo tak blbě pověsil poličku?“ zeptá se mě.

„Moje maličkost,“ zabručím. Jo, Erik mi říkal před dvěma roky, že je to blbý nápad, ale kdo já jsem, abych si nechal radit od mladšího bráchy! Jo dobře, měl jsem ho poslechnout!

„Pěkně blbý nápad,“ zasměje se Derik a vstane. V dalším okamžiku se řítí k zemi, tak tak ho chytnu kolem pasu.

„Jsi v pořádku?“ zeptám se ho starostlivě.

„Já... nevím, asi jo,“ kývne po chvíli a znovu se pokusí postavit na nohy, tentokrát se mu to podaří. Ujistím se, že stojí pevně, než ho opatrně pustím.

„Jo dobrý,“ usměje se na mě a jde trochu nejistě do koupelny. Pousměji se a počkám na něho, když se obléká, diskrétně se otočím, abych mu dal trochu soukromí. Je vážně nádherný.

Spolu jdeme dolů.

„Tak kde to vázne?“ podívá se na mě táta.

„U Erika,“ hodím svoji vinu na bratra.

„Tak to je dobrý jediný, co jsem nepoužil, je tanková střela a háček je u mě,“baví se Erik.

„To není pravda!“ bráním se.

„Bohužel je, použil i činely, co normálně vzbudí mrtvolu a ty si chrápeš dál,“ poznamená Aden. Jeho hlas zní poněkud udiveně, a když se podívám na Erika, zjistím, že se snaží udusit smích. Připadám si poněkud trapně.

„No co, to že nemáte pořádný spánek, neznamená, že já ho mít nemůžu,“ prsknu a jdu si udělat čerstvý čaj, i pro Derika.

„Tvůj spánek se podobá medvědovu v zimě, jen bručet,“ poznamená otec.

„Závistivci,“ poznamenám a za chvíli zalévám čaje.

„Jo zatímco jsi spal, jak ty říkáš, jsme s Adenem stačili dát do kupy náš pokoj,“ uculí se Erik. Pousměji se, jsem na něho zvědavý, ale nejdřív tchyně a tchán. Upřímně nejsem si jistý, jestli je chci poznat. Rychle pojíme a pak se rozjedeme k Derikovi. Jediný doma zůstal Aden. Erik má za úkol pomoct Derikovi se sbalit a já mám za úkol zabavit rodiče. To jsem zvědavý, co to bude za zjevy.

Konečně tam dorazíme. Zastavíme se před honosnou vilou. Zarazí mě to. Když Derik říkal, že se stará o sestru a pracuje, myslel jsem, že to bude něco nuzného jako malý byt a udření rodiče. Očividně jsem se mýlil. Derik vystoupí a nadechne se, než dům odemkne. Vede nás do obýváku, kde zrovna jeho rodiče popíjejí kávu z drobných porcelánových šálků a jsou perfektně oblečeni a nalíčeni. Snobi, že to jde cítit na míli daleko.

„Ahoj,“ pozdraví Derek.

„A tady jsi, už ses vyspal? Taky ses mohl obléct pořádně, když čekáme návštěvu,“ vytkne mu matka, aniž by se na něho podívala. No to mě podržte. Syn se neukáže doma a oni o tom nemají ani tucha! Kdybych tohle udělal já, tak máma o půlnoci volá policii a to mám osmnáct! Bydlím tam, protože ještě studuji, zatím si šetřím na vlastní bydlení a zařízení, už mám pěknou sumičku.

„Vy ji čekáte, já ne,“ ujistí je Derik uštěpačně. To konečně vzbudí jejich pozornost a oba se k nám otočí.

„Kdo je u všech čertů tohle?“ zeptá se otec a výhružně stoupne, jeho matka si afektovaně zakryje ústa.

„No tohle je můj partner Noir Keitoshi a jeho bratr Erik,“ ukáže za rameno na Erika. Oba rodiče na něho vyvalí oči a pak si prohlédnou mě od hlavy k patě a zpátky.

„To si děláš srandu, tenhle otrhanec?! Jak jsi k tomu došel?!“ zděsí se jeho máma.

„No nejspíš takhle,“ švihnu rukou a mezi mnou a Derem, se objeví řetěz. V dalším momentě mám pocit, že oba sklátí mrtvice a infarkt zároveň.

„No tak to bychom si nejspíš měli promluvit. Určitě takhle nevypadá pořád,“ sjede jeho matka kriticky moje oblečení.

Co se jim sakra nelíbí? Džíny mám nové a nejsou ani roztrhané a tričko je tak vkusné! Nesnáším je, rozhodnu se během vteřiny.

„Nejspíš ano,“ kývnu klidně a jdu k pohovce, kde si bez dovolení sednu do křesla dřív, než tam služka stačí dát deku nebo něco podobného. Derikovu máti málem skolí infarkt podruhé, ale statečně mu odolá a vrhne na mě křečovitý úsměv. Doufám, že ti dva si pohnou, zadoufám v duchu, když je vidím, jak se řítí ke schodišti.

„Jistě si dáte kafe,“ usměje se na mě.

„Ne děkuji, nepiji kafe a čaj jsem měl před chvílí,“ odmítnu zdvořile.

„Takže přejdeme k věci. Doufám, že váš otec má dostatečný majetek a je minimálně ředitelem nějakého podniku, výdělečného,“ spustí jeho otec.

„Tak to vás zklamu, je účetní a ta práce ho baví, z majetku, kromě rodinného domku nevlastní nic. Já si šetřím na byt,“ usměju se. Vím, že je neoslním, i když Erik se svým majetkem nejspíš jo. Jenže ten se nepochlubí.

„Pro Derika máme vybranou dívku, která pochází z vynikající staré rodiny a je zajištěná po všech stránkách,“ odpoví ztuhle Derikova máti. Už asi vím, proč odsud utíká! Jak tak báječný kluk může mít tak hnusné rodiče? Je mi z nich na blití!

„Netušil jsem, že vy vyznáváte svazky s prodejci bílého masa,“ usměji se křivě. Oba zalapají po dechu.

„Co si to dovolujete?!“ zavřeští Derikova máti.

„Dovoluji si být upřímný. Kde je vůbec Derikova sestra?“ uhodím na ně.

„Co ti je do rodinných věcí?! Derik žádnou sestru nemá!“ rozčílí se Derikův otec. Bože, jak já bych si teď dal cigaretu! Proklínám Erika, že mě donutil přestat!

„Asi s vámi souhlasit nebudu. Anitu jsem s ním několikrát viděl, dokonce jsme byli i v cukrárně milá dívka, navíc do vaší rodiny už jaksi patřím, bohužel!“ ušklíbnu se. Nastane dlouhá odmlka. Derikova máma se vylekaně podívá na Derikova otce, který povážlivě zbledne.

„Kdo ke všem čertům jste!“ zavrčí Derikův otec.

„Jsem Derikův partner, představil nás,“ odtuším klidně.

„Vy dva budete spolu jen přes mou mrtvolu!“ zavrčí.

„No tak to aby ses šel odstřelit, nemíním tu být ani o vteřinu dýl než je nutné! Noire půjdeme?“ vejde do obýváku Derik. Pohnuli si.

„Jistě z tvých rodičů je mi stejně na blití,“ zvednu se a přejdu k němu.

„Odejdi z tohohle domu a nemám ani syna,“ zavrčí otec.

„Potěšení na mojí straně. Stejně bych nedokázal žít s někým, kdo dokáže prodat své dítě,“ odsekne Derik. No tak s tímhle nepočítali.

„Vydědím tě!“ zaječí otec, který cítí, že se mu vše začíná vymykat z rukou.

„Udělej to, s vaším majetkem bych si nevytřel ani prdel,“ odtuší klidně Derik. Pak se k rodičům, kteří na něho hledí s otevřenou pusou, otočí zády a jde ke dveřím. Pak za sebou efektivně zabouchne dveře. Teprve tam se rozesměji a plácnu Derika po zadku až naskočí. Když se ke mně otočí, vtisknu mu pusu.

„Bravo zlato,“ usměji se na něho a nastoupíme do auta. Sice staršího ale pořád skvělého. Nepotřebuji Rolls Royce , abych věděl, že na svoji báječnou rodinu nedám dopustit!