Tajný svět Akyry

Spiklenci

Jsem příjemný jako oteklá houska, oznámí mi bratříček hned druhý den. Nejspíš mu lezu na nervy a nejen jemu. Když mě nicnedělání ubíjí!

„Jak jsi na to přišel?“ zeptá se Aden, který si dělá čaj, Erika.

„Stačí se na něho podívat,“ oznámí Erik a uhne berli, kterou po něm hodím. Smůla je, že je to druhá, takže se teď nemám o co opřít, abych ho zaškrtil!

„Víš, co mi můžeš?“ zeptám se Erika přezíravě.

„Jistě, to co ty mě musíš a dvakrát,“ odtuší Erik a s klidem anglického lorda si vyhodí nohy na židli. Aden se zachichotá.

„Tohle je zlý sen!“ zavrčím.

„To je pravda, ještě jsem tě na práškách neviděl a jediné, čeho lituji je, že nemám videozáznam. Ten tvůj by se určitě rád podíval,“ odpálkuje mě Erik. V takových chvílích ho fakt nenávidím!

„Eriku, řekni mi jednu věc, proč se nesbalíš a nezmizíš s Kronem venku?“ procedím skrz zuby.

„Protože tě rád vytáčím a teď mi nemůžeš nakopat zadek,“ odtuší Erik s vyceněnými zuby.

„Adene, bude ti vadit, když Erika rozložím na tisíc kousků?“ zeptám se švagra a doslova hypnotizuji malý sekáček na maso na lince.

„No, teoreticky by mi to nevadilo, ale tisíc kousků se hrozně blbě skládá, navíc všude ta krev. No, prakticky ti to musím zakázat,“ mrkne na mě Aden. Podívám se na Erika a rozesměju se, takhle pitomý výraz jsem u něj dlouho neviděl! Tak konečně mám na vrch.

„Kluci, já vás systematicky opustím,“ oznámí nám Aden. Utřu si slzy od smíchu.

„Jak je to systematicky opustím?“ zeptá se Erik zvědavě.

„Jednoduše, napřed odejde jedna moje část, pak druhá, až odejde poslední,“ informuje nás Aden. Zamrkám.

„Ono je to fyzicky možné?“ divím se.

„Jistě, za chvíli vám to ukážu, ale ještě si ukrojím kus tohoto skvělého koláče,“ zazubí se.

„Kam jdeš?“ zeptá se Erik. To neměl dělat, až sem vidím, jak Adenovi cukne koutek, jasný důkaz jeho naštvání. Je fakt, že on se nikdy neptá, když Erik někam jde, jen mu řekne, aby se v pořádku vrátil.

„Za svým tajným milencem, nechtěl jsem, abys to věděl, protože pak bys byl na koni. Ten koláč je pro něj,“ odvětí klidně Aden.

„Pěkně blbá odpověď,“ procedí skrz zuby Erik. Je naštvaný.

„Pěkně blbá otázka, Ishi,“ odsekne Aden a tne do pravého místa.

„Neříkej mi, Ishi!“ zavrčí Erik.

„Báječně ses to naučil, jdete s Kronem soutěžit, kdo umí líp vrčet?“ zeptá se s milým úsměvem Aden. Já se jen tiše bavím. Aden se ho za chvilku naučil ovládat jako málo kdo. Dělá pravý opak toho, co Erik čeká a to bratříčka přímo ukázkově vytáčí. Vystartovat se proti němu neodváží, když to zkusil naposled, vystartoval na něho Kron a zakousl se mu do krku. Nepustil ho, dokud ho Aden neodvolal, že ho švagr nechal vydusit. Výsledkem toho je, že bratříček prakticky skáče podle Adena a Erik si myslí, že jedná sám za sebe. Erik se zhluboka nadechne.

„Omlouvám se, neměl jsem se ptát, kam jdeš,“ povzdechne si Erik.

„Už se stalo, trocha důvěry by neškodila. Budu v parku u občerstvení, když budeš chtít tak se stav,“ políbí Aden Erika. Vezme zabalený koláč a ukáže nám, jak se systematicky opouští kuchyň.

„Jsi pod pantoflem,“ oznámím Erikovi.

„Řekneš mi, co nevím? Nejhorší na tom je, že vůbec nevím, jak mě vmanévruje do toho, abych to chtěl já místo toho abych byl proti,“ zaúpí Erik. Vyprsknu smíchy.

„No tak se bav, za chvíli taky vypadnu,“ pokusí se mě s povzdechem ignorovat. Hned zvážním.

„Vážně? A s kým máš sraz?“ zeptám se ho překvapeně.

„Já s nikým, ale Kron s jednou psí slečnou,“ zazubí se Erik. Překvapeně mi spadne brada.

„Aha, nemohl bys majitele požádat, že bych si jednoho pejska vzal?“ zeptám se tiše.

„Jasně, neboj,“ usměje se Erik a dojde mi pro berle. Postaví je vedle mě a po chvíli vypadne s Kronem. Nebaví mě sedět sám v kuchyni tak se přepravím do pokoje, kde zapnu počítač a začnu hledat mapu metra, abych našel své velectěné D!

Ještě s chichotáním dorazím k parku k občerstvení, kde mě čeká Derik.

„Ahoj,“ pozdravím ho.

„Čau, co se dělo?“ zeptá se a dívá se zvědavě na mě.

„Masakr druhého stupně. Erik si dobíral Noira, který pěnil jako pivo, nakonec se to obrátilo proti Erikovi a já jsem radši zmizel, než jsem přišel na řadu,“ informuji Derika a složím se vedle něho.

„Dnes bez Krona?“ povzdechne si Derik.

„To ano, dnes si ho bral Erik, ale jak vidím, ty máš společníka,“ pousměji se, když s pod jeho bundy vykoukne čumáček štěněte.

„Jo, zachránil jsem ho od utopení,“ podrbe štěně. Povídáme si skoro hodinu, když do mě něco strčí a pod rukou se mi objeví hlava Krona.

„Ahoj, zlato kde máš páníčka?“ podrbu ho za uchem.

„Tady, víš, co mi dalo práce tě najít?“ ozve se za mnou Erik. Otočím se a hned dostanu pusu, kterou mu oplatím. Sedne si vedle mě a zvědavě se podívá na Derika.

„Říkal jsem ti, že budeme u občerstvení,“ pozvednu obočí.

„To ano, ale neřekl jsi, u kterého. Tady je jich nejméně tucet,“ ujasní mi. Vyprsknu smíchy.

„S Kronem chodíme jen sem,“ vysvětlím Erikovi. Ten jen kývne a znovu se zvědavě podívá na Derika, který vypadá zaraženě.

„To je Derik, většinou mi pomáhá utahat Krona. Deriku, můj přítel Erik,“ představím je.

„Těší mě,“ podá Erik Derikovi ruku, který ji stiskne. Kron se natáhne pod stůl.

„Mě taky. Jak se má bratr, doufám, že tu nohu nemá zlomenou,“ pousměje se Derik. Erikovi vyletí překvapeně obočí nahoru a já vyprsknu pití.

„Ty znáš Noira?“ zeptám se Derika.

„Noir? No pokud je to tenhle, tak asi jo, má být můj partner,“ ukáže fotku Noira, jak se naštvaně dívá do objektivu, ten výraz je k nezaplacení!

„Jo, je to můj bratr. Myslím, že má naštípnutý kotník. Proč, proboha před ním utíkáš?“ zeptá se Erik. No to by mě taky zajímalo.

„Potřebuji čas. Víte, moji rodiče jsou proti vztahu se stejným pohlavím, myslím, že spojení trochu prudší dost podcením. Kdyby se to domákli, asi by mě vyrazili, což by tak velký problém nebyl. Problém je, že mám mladší sestřičku, o kterou se nestarají a beze mě by nejspíš zemřela hlady. Nechtěli ji. Chci požádat, aby mi byla svěřena do péče, ale o to mohu požádat, až mi bude osmnáct. To mi bude až za půl roku. Vím, že by bylo řešení, že bych ji dal do dětského domova nebo náhradní péče. Nechci ji tam dávat, je trochu opožděná, ne o moc nanejvýš o rok, ale všechny změny bere hodně špatně. Dalo mi dost práce ji vůbec přesvědčit, aby chodila do centra, kde se o ni postarají, než přijdu ze školy a z brigády, kdyby zůstala doma, nejsem si jistý, jestli bych ji našel živou,“ vysvětlí nám pěkně složitou situaci.

„Docela masakr. My bychom se o ni postarali,“ ozve se Erik.

„Já vím, ale zase by to nedopustili rodiče, musel bych ji tam nechat a než bych sociální pracovnici vůbec přesvědčil, že o ni nemají zájem, bůh ví, co by ji provedli. Zažádáno o péči mám, ale můžou se tím zabývat až od mých osmnácti,“ povzdechne si Derik.

„Jenže i pak musí prověřovat, jestli je žádost oprávněná a jestli neuvidí nějaké známky týrání nebo tak, nedají ji ti. Pořád je lepší nechat nezletilou zabezpečeným rodičům, než čerstvému dospělému, který nemá práci, bydlení a nemůže zajistit stabilitu,“ ozve se Erik.

„Práci mám, vydělávám dost na designech stránek a programování. Mám v plánu se tomu věnovat i pak. Navíc u toho počítače nemusím sedět pořád a můžu se o sestru starat,“ namítne Derik.

„Jo, to by bylo o něčem jiném. Jen stále musíš dokázat, že se o ni rodiče nestarají a zanedbávají ji, to už takový problém nebude,“ kývne Erik.

Taky si myslím, zvlášť když Derik bude mít partnera.

„Řeknete mu to?“ podívá se na nás Derik. Erik se zazubí.

„Nevím proč, nikdy jsem o tobě neslyšel, nikdy jsem tě neviděl, ať se snaží sám,“ zasměje se Erik.

„No, ona je to vlastně pravda, ale když na to přijde, donutil jsi mě ty,“ vypláznu na Erika jazyk. Derik se zasměje.

„Co to štěně?“ zeptá se Erik, když uvidí chlupatou kuličku.

„Nevím, musím mu najít domov,“ povzdechne si Derik.

„A proč? Podstrčíme ho Noirovi, však on se ti o něho postará, než budete spolu,“ vyřeší to Erik.

„Proč ne?“ usměje se Derik a podá Erikovi štěně německého ovčáka.

„Jak mu říkáš?“ zeptá se Erik.

„Alex,“ odpoví Derik. Erik souhlasně zabručí. Ještě chvíli sedíme, než se zvedneme a jdeme domů. Derik zamíří na metro, dozvíme se, že bydlí jen o jednu stanici dál. To není zase taková hrůza. Rozloučíme se s ním a jdeme domů.

 Erik zamíří rovnou za Noirem, který sedí u počítače a zuřivě se do něho dívá.

„Na, máš se o něho postarat,“ strčí Noirovi do náruče štěně.

„Co? Kdo to řekl?“ zeptá se Noir.

„Ale jakýsi šotek, já už psa mám a řada je na tobě. Jo, jmenuje se Alex,“ oznámí Erik Noirovi a odejdeme do pokoje.

Nechápavě se dívám do dveří a na štěně ve svém náručí. No, tak to byla podpásovka. Jasně, chtěl jsem štěně, ale potřeboval jsem se na to připravit a on si přijde a strčí mi jedno do náruče. No, tak to nepůjde. Už se natahuji po berlích, když se štěně zavrtí a otevře ty svoje kukadla. Jediný pohled a já jsem ztracen. Povzdechnu si, za to Erikovi musím něco provést, ale nejdřív se postarám o štěně, teprve pak budu přemýšlet nad sladkou pomstou.