Tajný svět Akyry

Dobrý konec

Složím se na Noirovu postel a zakryji si tvář rukama. Jsou to tři měsíce, co jsme začali hledat Anitu a nikde ji není konec. Poslední dobou mám pocit, že detektiv, kterého jsme najali, a který Noirovi už propálil do našetřených peněz pořádnou díru, to jen prodlužuje.

„Vyhodil jsem ho,“ vejde do pokoje Noir a sedne si do židle. Tuším, o kom mluví.

„Koho?“zeptám se pro jistotu.

„Toho detektiva. Zjistil jsem, že za poslední tři měsíce se jen párkrát zeptal vašich rodičů kde je a zbytek peněz vyhodil z okna,“ odpoví mi zachmuřeně Noir. Právě toho jsem se obával.

„Co budeme dělat?“ zeptám se ho. Tohle se mi vůbec nelíbí!

„Moc peněz už nemám, budu muset požádat bráchu,“ přizná Noir. Lítostivě se na něho podívám.

„To je mi líto, snad část peněz dostaneme zpátky. Půjdeme se ho zeptat?“ podívám se na Noira. Nedivil bych se, kdyby odmítl. Právě teď utratil všechny úspory, co měl na koupi domu pro nás, víc pro něj už žádat nemůžu i kdybych chtěl. Nemůžu se sestry vzdát, když nevím, jestli je o ni dobře postaráno.

„S tím nepočítej, má falešné faktury za všechno jak s těmi penězi nakládal,“ poznamená Noir.  Nemusím být právník, abych věděl, že dokazování o falzifikátech je prakticky nemožné! Jsem naštvaný sám na sebe. Doporučil jsem ho Noirovi, protože rodiče s jeho prací byli spokojeni. Stále si brali jen jeho, mělo mi dojít, že ho mají omotaného kolem prstů. Jako bych nevěděl, čeho jsou rodiče schopni, je to moje vina!

„Je to moje vina,“ kniknu a smutně se na něho podívám.

„Nevyčítej si to,“ pokrčí Noir rameny. Jenže jemu se to řekne, kvůli sobě nemá vymetené konto!

„A co si nemám vyčítat! Kvůli mně jsi na mizině, bez detektiva a jsem na sebe naštvaný!“ zaúpím.

„Když jsi naštvaný tak si to nemusíš vyčítat, prostě jsme se jen poučili,“ pokrčí Noir rameny. Zůstanu na něho zírat, jak může být takhle klidný? Otec, když přišel o peníze, řádil jako příslovečný tajfun, co nebylo v domě přibyto, bylo roztřískáno, sice jsme pak museli koupit nový nábytek, ale on byl spokojený! Rád ukazoval, že má na rozhazování. Anitu jsem tehdy bral ven hodně daleko, aby toho byla ušetřena.

„Na to, že jsi přišel o takový balík peněz, jsi až moc klidný,“ zabručím.

„Peníze byly, jsou a budou, to my možná nebudeme. Při nejhorším si najdu práci, když to jinak nepůjde, budeme chvilku žít v pronajatém bytě a co? Peníze se vydělat dají, problém je, když je někdo staví na první místo, teď je důležitá Anita,“ odpoví mi Noir. Musím se usmát, razí stejné heslo jako já.

„Dobře, máš nějaký nápad?“ zeptám se ho s povzdechem. Já jsem v koncích tak hluboko, že jsem nejspíš podkopal peklo.

„Erik,“ odpoví prostě Noir. Zamračím se.

„Počkej, on taky studuje, nebylo by lepší se zeptat rodičů?“ namítnu. Noir zavrtí hlavou.

„Ti mají co dělat s námi. Erik je tajně podporuje, jen by mě zajímalo, kdy zjistí, že udržuje ledničku plnou i spíž, aby jim trochu ulevil,“ pousměje se Noir. Jsem z toho jelen.

„Jak je může podporovat?“ nechápu těžce.

„Jednoduše. Pamatuješ si, jak jsem ti říkal, že na rok zmizel?“ pousměje se Noir. Kývnu.

„Na cestách si vydělal balík díky diamantům a podobným drahým kamenům, myslím, že má na těžbu asi pět dolů, pokud jich není víc,“ pokrčí rameny Noir. Bezhlesně otevřu pusu, to si dělá prdel ne? Vždyť se tak ani nechová! Dobře kolem jsem měl dost příkladů pozorovat bohaté lidi a všichni do jednoho byly snobi, Erik je naproti tomu doslova pohodář a je schopný uříznout hlavu za zničené džíny!

„To si děláš prdel? To mi chceš říct, že má pár milionů?“ zasípu, když jsem schopný mluvit. Noir se zamyslí.

„To ne, kdybys mluvil o miliardě, možná by ses trefil,“ usoudí. Díky bohu že sedím, kdybych stál asi by to se mnou šlehlo. Z tohoto šoku se nemůžu vzpamatovat ještě dost dlouho.

„Jdeš se mnou?“ pronikne ke mně Noiruv hlas. Podívám se na něho a vidím, že je oblečený.

„Kam?“ zeptám se.

„Za Erikem,“ zazubí se Noir.

„On není doma?“ zamrkám.

„Ne, šel ven s Adenem a asi vím kam,“ usměje se. Kývnu a rychle na sebe hodím oblečení a s Alexem vyrazíme. Noir mě vezme za ruku a cestou si povídáme. Rozhlížím se, kde jsme. Vidím, že jdeme k prvotřídnímu golfovému klubu, kde je otec členem. Že bych se v Erikovi tak strašně spletl? Zachmuřím se, ale klub mineme. Mineme i exkluzivní tenisový klub.

„Kam jdeme?“ zeptám se ho.

„Uvidíš,“ usměje se Noir a zabočíme, projdeme parčíkem a objeví se zbrusu nové dětské hříště, kde je snad vše možné včetně minigolfu. Právě tam je Erik s Adenem a jak vidno Aden se skvěle baví. U vchodu uvidíme cedulku, že tohle hřiště postavilo Diamond´s Eden´s. pousměje se.

„Ta firma udělala skvělou práci,“ ukážu na cedulku.

„Ta je Erikova,“ odtuší Noir a na mě jdou znovu mrákoty. Do téhle firmy se chtěl dostat otec jako spoluvlastník, to jak ho firma odpálkovala, snad nezapomene nikdy. Doslova ho zesměšnila před ostatními. Otec byl spíš vzteklý, že ho nepřijali, než že ho zesměšnili, podle něho ta firma operuje se sta miliardami, je jedna z největších zaměstnavatelů v tomhle městě. Noir mě vezme za ruku a vede k Erikovi.

„Vedle zlato, měl jsi moc příkrý uhel,“ zašklebí se na Erika Aden.

„Já tě porazím, zlato,“ zavrčí Erik.

„To těžko vedu už o deset úderů, to by se musel stát zázrak,“ zašklebí se Aden.

„Já ho udělám,“ ujistí ho a pošle míček do jamky, „ tak vidíš, ty prevíte, že to jde!“ zamračí se na míček a já jdu do kolen stejně tak Aden a Noir.

„Fajn, jestli ho teď dost vyděsíš, možná do té druhé jamky skočí sám,“ dobírá si ho Aden.

„To bych mu taky radil,“ ujistí Erik Adena, který se sesype na hromádku.

„Jsi na řadě, zlato,“ usměje se Erik na Adena, který pro smích mine třikrát míček, než se trefí, do jamky ho dá na sedmý pokus.

„Tak si myslím, že jsem momentálně snížil náskok o dobrých deset úderů,“ pronese Erik spokojeně.

„Ty podvádíš!“ nařkne ho Aden.

„Jak můžu podvádět, když v pravidlech mluvení zakázané není?“ podiví se Erik.

„Jenže ty mě rozesmíváš!“ zaúpí Aden.

„Ale ty se směješ sám, copak jsem za tebou a držím tě za koutky?“ diví se Erik. Musím se smát, Erik je právník nejspíš od narození. Dívám se, jak si stoupne k míčku, který se doslova roztřese.

„Eriku,“ promluví Noir.

„Nemluv na mě, když děsím míček!“ zavrčí na Noira Erik. Vyprsknu smíchy stejně jako Aden a Erik jak se na Adena podívá, mine dobře tři palce.

„Vidíš, co děláš? Kvůli tobě mi uskakuje míček!“ obviní Erik Adena, který se zhroutí na zem v křeči. Abych dal Adenovi šanci na vzpamatování zeptám se Erika:

„Proč si ty vlasy neostříháš?“ ukážu na jeho culík.

„Protože kdyby to udělal, vypadal by jako idiot a já bych se s ním rozvedl,“ odpoví Aden za Erika, který obrátí oči v sloup.

„A to když jsme se potkali, zíral na ty vlasy a na mě jako nebyl při smyslech,“ povzdechne si.

„Každý má právo změnit názor,“ odpoví Aden.

„A proč jsi ho změnil ty?“ zeptá se Erik.

„Měl jsem tu možnost tě vidět s krátkými vlasy, radši přežiju to menší zlo,“ ujistí ho Aden.

„To prostě nemůžeš říct, že se ti s dlouhými vlasy líbím?“ zeptá se Erik.

„Ne, moc by sis o sobě myslel,“ uculí se Aden. Ti dva jsou teda dvojka!

„Tak co jsi chtěl, když už mě tedy rušíš?“ zeptá se Erik Noira a odpálí. Míček se dostane do nebezpečné blízkosti jamky a zastaví se tři centimetry od něj.

„Chtěl jsem se tě zeptat, jestli bys nemohl najmout soukromého detektiva,“ odpoví mu Noir. Erik se na něho podívá.

„Oškubal tě jak slepici do polívky že,“ prohodí a Noir se zatváří kysele.

„Jo, měl jsi s ním pravdu,“ potvrdí Noir.

„Za to můžu já, vůbec mě nenapadlo, že by ho mohli rodiče uplatit,“ špitnu. Noir mě obejme a přitiskne k sobě.

„Hmm. Odvolat ho nemůžu, zrovna je prý na velice slibné stopě, jak Anitu najít,“ prohlásí Erik a pošle míček do jamky.

„Kruci neříkej mi, že znáš jen jednoho,“ vybuchne Noir.

„To ne, ale tenhle je nejlepší,“ zazubí se Erik.  Já na Erika vyvalím oči a Noira dloubnu do břicha.

„To mi jako chceš říct, že už Anitu hledáš?“ zeptám se ho s vyvalenýma očima.

„Neřekl jsem to snad?“ pokrčí rameny a podívá se na nás. V očích mu hrají jiskřičky smíchu. Noir po něm skočí a dá mu hák kolem krku.

„Já tě zabiju to´s to nemohl říct rovnou?!“ zavrčí mu Noir do ucha.

„Já to řekl, nemůžu za to, že máš zašpuntovaný mozek,“ pronese Erik klidně a v dalším momentě plachtí Noir vzduchem. Ve vzduchu udělá salto a skončí tvrdě na zádech, asi půl minuty se ani nehne, než se nadechne.

„Dobře, co zjistil?“ zeptá se Noir jako by seděl na lavičce a nebyl rozpláclý na zemi jako žába.

„Anitu skutečně prodali a to jednomu klukovi, který je, podle jeho slov, jejím partnerem. Řekli si o slušnou sumičku, aby ji mohl odvést. Už to má na stole policie. Dostal z nich jméno takže teď si tu adresu jede ověřit a zavolá mi, jak to vypadá,“ odpoví Erik a sleduje Adenovu hru s klidem.

„To všechno zjistil za tři týdny?“ zeptám se ho s vyvalenýma očima.

„Vlastně za tři. Před třemi týdny měl naléhavý případ. Šlo o dítě a kontaktovala ho přímo policie,“ odtuší Erik a zatluče pomyslný hřebíček do rakve.

„Jak to ke všem čertům mohl stihnout tak rychle?!“ zavrčí Noir a zvedne se.

„Jednoduše, já toho svého platím za rychlost ne za vyvalování,“ odtuší Erik. Noir zaskřípe zuby.

„Kolik tě stál?“ zeptá se Noir.

„Vlastně nic. Trochu jsem potopil firmu tvému drahému tchánovi, takže to vlastně platí ze své kapsy, abych ho nepotopil úplně, a levný zrovna není,“ uculí se Erik. Musím se kousnout do rtů, abych se nezačal smát. Nechtěl bych proti Erikovi stát jako nepřítel!

„Mise skončila, šéfe,“ ozve se za námi a k nám přijde snad ještě kluk.

„Vane, říkal jsem ti, abys tak moc nespěchal,“ zašklebí se na kluka Erik.

„Já se snažil, jenže se jménem to prostě nešlo, i když jsem si plné dva dny hrál s adresářem, asi jim dám přirážku za rychlost, musel jsem odložit dva případy,“ pokrčí kluk rameny.

„Tak to pak jo,“ kývne Erik.

„Nejsi moc mladý na takový případ?“ vyhrknu. Nemůže mu být víc jak šestnáct!

„Je mi dvacet pět!“ ohradí se kluk. Nevěřím mu ani slovo tak se nakonec vytasí s řidičákem. Je mu skutečně tolik!!

„Adresa?“ zeptá se Noir. Vane, sáhne do kapsy a vytáhne jméno s adresou, mapku a dopis, který mi podá. Otevřu ho a roztaju, je to dopis od Anity!

Doslova ho zhltnu a málem se radostí rozbrečím, podle všeho se jí daří dobře. Vane se rozloučí, a odejde.

„Jsi na řadě,“ zazubí se na Erika Aden.

„Míčky, bojte se mě!“ zavrčí Erik a vrhne se do hry. Noir mě vezme za ruku a odejdeme ať se tam ničí samy. Jdeme domů a Noir se s otcem domluví na odvozu. Myslím, že se víkendu nedožiji!

„No tak pohni, jde ti to jako ježkovi šití,“ zavrčím na Noira, který se ještě v deset hodin válí v peřinách. To že jsem se probudil před pěti minutami, neberu na zřetel.

„Jedeme tam až v jednu hodinu zlato,“ odtuší Noir a rozkošnicky se protáhne a já mám šanci slintat nad jeho perfektním tělem. Zaúpím a složím se na postel.

„Já se snad té jedné ani nedožiju,“ povzdechnu si. Musím Anitu vidět na vlastní oči!

„Myslím, že jako zombie tě moc ráda neuvidí,“ zazubí se Noir. Odfrknu si a tlačím ručičky dopředu. Díky mojí nedočkavosti jíme už v jedenáct hodin a pak hodinu přecházím jako lev v kleci než Norovu otci dojde trpělivost a vyrazíme. Není to tak daleko za Tokiem. Bydlí v páté vesnici od Tokia. Chvilku nám trvá, než najdeme ten správný dům a o pět minut později už svírám sestru v náruči. Fakt vypadá šťastně.

Její přítel mě ujistí, že ví, jak se o ni má starat, je to příjemný kluk. Stejně se mi bude hodně stýskat! Ale co, s klidem si vyměníme čísla a dohodneme hodně časté návštěvy. Důležité je, že je Anita spokojena, je mi jasné, že se o ni nemůžu starat věčně a že také potřebuje svůj život. Nakonec to nebylo tak tragické. S Noirem jsme se po pár letech odstěhovali do domku ve stejné vesnici, takže jsem měl sestru blízko sebe, vlastně to je moje celá rodina. Rodiče se nás obou zřekli a nelituji toho, mám rodinu, kterou jsem si vždycky přál!