Tajný svět Akyry

Zoufalé pátrání

Raven

Jsem strachem bez sebe a nadávám si, že jsem na něj nedal lepší pozor. Měl jsem být u jeho třídy se zvoněním, je to moje vina, že zmizel. Ještěže Nare se probral skoro hned a byl schopný nám něco málo říct, což se nedá říct o jeho bratru, který je vzteky bez sebe, že si dovolili sáhnout na jeho modlu. Díky tomu nám pomáhá, v tomhle je měnivější než aprílové počasí. Hiro nám tentokrát nepomůže, když skoro neslyší jeho myšlenky. Takže buď Ken, nebo Quin, který se právě zastavil na kraji lesa a začne se soustředit, stále mě dokáže udivit, jak je může udržet v klidu, zvlášť bestie, co se živí lidským masem.

Během okamžiku se z lesa vyřítí vlci a pár bestií, očkem zpozoruji, jak naši noví známí ztuhnou děsem. Za chvíli si zvyknou, musí. Quin jim dá pár rozkazů, vlci zmizí paprskovitě v lese a bestie začnou hledat ve vzduchu. Všimnu si, že pár vlků se rozběhlo ke škole a pak s čenichy u země běží jedním směrem. Museli ho táhnout pěkný kus, pak se na jednom místě zastaví, zavyjí a bezradně se podívají po Quinovi.

Zakleji, jestli ho nenajdou bestie nebo se neprobere a nebude cítit strach, jsme v háji. Ignoruji bestie a rozběhnu se do lesa, nevím, proč mě to táhne tam. Za sebou uslyším další.

„Proč sakra spoléháte na mě?“ zavrčím na Silvera, který se objeví vedle mě.

„Protože jsi už párkrát vycítil, že se něco děje, zdá se, že jsi na něj napojený,“ zabručí vedle mě Hiro.

„Liame změnilo se něco?“ otočím se na přítele.

„Jo na chvíli se jeho život zkrátil, teď má o něco víc, dejme tomu pět šest hodin. Zatrne ve mně.

„Říkal jsi jedenáct,“ zařvu na něj.

„Mají strach, že se jeho moc probudí dřív, někdo ho chtěl zabít hned, tak bych byl vděčný i za to málo, čekají, až se probere,“ zavrčí Liam. Zakleji, kdybych aspoň věděl, co má za schopnost.

„Začíná se ho zmocňovat strach,“ zabručí Ken.

„Našel jsi ho?“ obrátím se na něho.

„Ne ještě je to moc slabé nebo je to v nějakém ukrytu jako mockrát předtím. Navíc se ho snaží ovládnout a potlačit paniku,“ chytne se za hlavu Ken.

„Když jeho strach cítíš, tak musíš vědět kde je!“ zaječím na něho.

„Tvoje moc je na hovno,“ zařvu na Kena bezdůvodně.

„Zato ta tvoje je ohromě prospěšná! Zavři zobák Ravene, tím že na nás budeš ječet a stresovat nás, nám moc nepomůžeš a Deronovi už vůbec ne. Radši se soustřeď, teď máš největší šanci ty!“ zaječí na mě Nare. Zrudnu hanbou.

„Omlouvám se Kene,“ zamumlám.

„To je v pořádku, vím, že jsi ve stresu, taky bych to nevydržel,“ pousměje se Ken.

„Dovedu vás tam, kde cítím jeho strach nejsilněji, ale netuším, jestli tam bude,“ pokrčí nešťastně rameny Ken.

„Tak jdeme,“ rozhodnu, je možné, že to bude ztráta času, ale nic lepšího nemáme. Po půlhodině běhu narazíme na první známku toho, že jdeme správně – na mrtvoly, které jdou hned po nás. Ještě štěstí, že tu máme Buie a Zeina, který je smete na hromadu a Bui bez problému zhotoví příjemný táboráček.

„To by mě zajímalo, kde ty mrtvoly pořád někdo bere,“ zavrčí Kie.

„Nevíš, že z márnic se mrtvoly ztrácejí?“ zasýpá Rick.

„To jako že je někdo z pitevny ukradne?“ zeptá se Liem.

„Ne, prostě odkráčí po svých,“ odpoví Hiro. Kolem nás se mihne něco z vody a další tři mrtvolky se zabední do mrazáku.

„Není jich tu nějak málo?“ zauvažuje Bui. Ironicky se na něho podíváme.

„To si je chceš dát k obědu?“ nadhodí šibeniční humor Quin.

„Zatraceně nemůžete toho nechat? Je mi z vás na blití,“ ozve se Aaron. Zní trochu udýchaně, nemá naši kondičku.

„Měl bys víc sportovat,“ nadhodí Quin lehce.

„Zatraceně nekomentujte tu naši kondičku, když máte hledat Derona,“ zaječí hystericky Alec.

„Hlavně nekonkuruj Ravenovi, Alecu! Nemůžu tu používat svoji moc, to bych vyrušil všechny ostatní schopnosti,“ zavrčí Nare. Alec začne znovu ječet, až sborově otočíme oči v sloup, takhle se nemůžeme soustředit, najednou Alec zalapá po dechu a chytne se za krk. Všichni se překvapeně zastavíme a podíváme se na něj. Silver k němu pomalu dojde, obejme ho a začne mu něco vysvětlovat, po chvíli Alec kývne a zhluboka se nadechne. Alec se třese po celém těle, ale neodváží se od Silvera odtáhnout. Nejspíš ze strachu.

„Jdeme, už nás nebude rušit,“ povzdechne si Silver. Dost mě zarazí, že svoji schopnost použil na Aleca, kterého se pokouší získat. Nikdo to nekomentuje a znovu se rozběhneme. Doufám, že ho najdeme včas…

Deron

Snažím se dýchat rovnoměrně, jako když jsem byl v bezvědomí a moc nenapínat svaly, aby nebylo poznat, že se snažím rozpižlat provazy o něco kovového. Práci mně ulehčuje dost to, že si mě nevšímají a cosi tam hrají. Už ani nevím, jak dlouho jsem tady přivázaný, úplně jsem ztratil pojem o čase.

„Není to nějak dlouho v bezvědomí?“ ozve se jeden. Ztuhnu a pokusím se potlačit paniku, která by mě přinutila řvát.

„Že jsi to moc předávkoval, to si moc neužijeme,“ zabručí další.

„Nekro, mrtvol tam máš dost, aby sis užil, ne?“ zasměje se další.

„Chci to zkusit s něčím živým, bude to dobrá zkušenost,“ zabručí ten první. Zaslechnu šoupnutí židle a úplně ztuhnu i přes snahu uvolnit svaly to prostě nejde. Kroky se začnou přibližovat ke mně a na tváři ucítím upřený pohled. Snažím se nedat nic najevo. Najednou mě ten někdo vší silou udeří do žaludku, tak tohle nerozdýchám, vyjeknu a začnu tu bolest rozdýchávat.

„Ono už je to vzhůru,“ ozve se ten u mě.

‚Tohle by vzbudilo i mrtvolu,‘ pomyslím si a začnu kašlat.

„Není to nemocné, nerad bych něco chytnul,“ zabručí další.

„To je jedno, ne? Užijeme si a stejně to rozpářeme, abychom věděli, jak to funguje,“ odsekne jeden.

„Takže uvidíme, jak orgány toho pracují? Asi to bude bolet, ale neboj, stejně umřeš,“ zaksichtí se mi do ksichtu nějaký chlap a chytne do ruky bowiak. Ucítím, jak začínám panikařit v celém rozsahu. Zatraceně, jestli někdo hned nepřijde, je po mě. ,No oni by to tady stejně nenašli,“ pomyslím si.

Chlap mi zajede nožem pod oděv a začne mi ho řezat, párkrát mě pořeže, ale nevadí jim to. Když se pustí do kalhot a drapne mě mezi nohy, pochopím, co mají v plánu, a panika mnou projede jako lavina. Začnu sebou zoufale mlít, když trhnu nohou, provaz trochu povolí, zkouším to tak dlouho, dokud nohu neuvolním úplně a toho chlapa, co stojí nejblíže, odkopnu. Věřte mi, strach vám dá úplně šílenou sílu, o které jste ani netušili. Snažím se s sebou házet, abych se osvobodil.

Ucítím, jak mě něco bodne, zaječím, ale ve svém úsilí nepolevím. Začnou do mě bodat víc, když se rozletí dveře a všichni odletí ke stěně.

„Ježíši kriste,“ vydechne někdo zděšeně a vrhne se ke mně. Zaječím strachem. Ucítím, jak začnou polevovat provazy a znovu jimi začnu trhat.

„Už jsi v bezpečí, lásko,“ dorazí ke mně nějaká slova.

‚Jo to ti tak budu věřit,‘ zavrčím si pro sebe a začnu se s ním prát. Lehce mě přemůže a přitiskne k sobě.

„Jsem tady, už se ti nic nestane,“zabručí ten člověk. Jakmile se ocitnu blízko u něj, rozvzlykám se.

„Pšš, už bude dobře,“ konejší mě hlas, který tak důvěrně znám.

Raven

Zastavíme se na mýtině jako vždycky. Nikde nic.

„Tak kde to je, ty chytrý?“ obrátím se vztekle na Kena, který se zmateně rozhlíží.

„Cítím to tady, je to tu nejsilnější, naschvál jsem šel okolo, nemýlím se!“ brání se Ken zoufale.

„Je to jako vždycky, vždycky skončíme tady,“ zavrčí Quin naštvaně.

„Jak moc se mýlí?“ ozve se Yuki udýchaně.

„Ze sto procent‘? Je to asi půl procenta,“ odpovím mu. Divím se, že je tak klidný, na rozdíl od těch ostatních.

„A co když se nemýlí vůbec?“ zeptá se Yuki. Všichni se na něj podíváme.

„Jak to myslíš?“ zeptám se ho zaraženě.

„Co když je to tady, ne na zemi, ale pod ní?“ zeptá se Yuki. Zaraženě se na sebe podíváme, to myslí vážně.

„Ono by to dávalo smysl,“ poznamená Hiro.

„Fajn, vy chytří páni, kde by asi tak byl vchod?“ rozmáchnu se po mýtině.

„Právě na něj ukazuješ,“ podotkne Hiro, když se moje ruka zastaví na kameni. Nechápavě se podívám na kámen a na něho.

„Pamatujete? Než začali vraždy tak tady žádný kámen nebyl,“ poznamená Hiro a my si uvědomíme, že má pravdu.

„Jak to, že nás to nikdy nenapadlo?“ vydechnu s rukou na hlavě.

„Protože jsme nikdy nepočítali s tím, že by byli tak chytří a stavěli pod zemí,“ odpoví Zein logicky.

„Kdyby to byla pravda, museli by tam nějak přivádět vzduch,“ zavrčím, pořád si nechci připustit, že bychom byli skutečně tak blbí!

„Bratranec si tu nedávno zlomil nohu, podle jeho slov zajel nohou do nějaké díry, kterou neviděl,“ ozve se Liam. Všichni zmlkneme, na tohle se nedá co říct.

„Fajn, seržante odveďte kluky domů, nechceme je vystavit zbytečnému nebezpečí. Kdyby je chytli, zrovna bychom neměli čas je zachránit,“ obrátím se na Deronova otce.

„Najdete ho?“ zeptá se.

„Najdu ho, i kdybych měl obrátit zeměkouli,“ usměji se. Deronův otec kývne a odtáhne kluky z louky, se Zainovou pomocí.

„Kene, dokážeš ten kámen zvednout? Nejspíš bude mít něco k tuně,“ obrátí se na Kena Zein.

„Zkusím to,“ přikývne skromně Ken a přejde ke kameni, zvedne ho jako oblázek a odhodí dobře třicet stop. Ušklíbneme se na sebe a jdeme k němu.

„Je tu nějaký žebřík,“ oznámí nám a začne sestupovat. Jsme mu v patách, ocitneme se v nějaké chodbě.

„Budiž světlo,“ zabručím a proderu se dopředu a hned za mnou Bui, který svoji ruku používá jako pochodeň. Nikdy nepochopím, proč mu oheň nikdy neublíží. Já jdu první z jednoho důvodu, i kdyby z nenadání na mě někdo zaútočil, je velmi malá pravděpodobnost, že by mě nějak ublížil. Dorazím k nějakým bytelným dveřím, které vyrazím. Obrázek, který se mi naskytne, mi zamrazí krev v žilách.

Deron je přivázaný na jakémsi stole, volnou nohou, na které vlaje kus provazu a kterou má úplně krvavou, nejspíš jak rval ten provaz, se ohání po těch chlapech a hází s sebou jako ryba na suchu, oblečení má rozřezané. Tři se ho snaží znovu znehybnit a dva ho bodají noži, zřejmě ze stejného důvodu. Ještě si všimnu, že jeden má rozepnutý poklopec. Ten taky drží nůž a nejspíš Deronovi rozřezával oblečení.

Já ho vykastruji holýma rukama! Kluci za mnou mě strčí do místnosti a vecpou se tam, najednou se chlapi ocitnou na stěně. Zlatý Zein! Nechám je, aby se o ty zmetky postarali, a přiskočím k Deronovi, hned mu začnu odřezávat provazy, jakmile cítí, že povolují, začne s nimi znovu trhat.

„Už jsi v bezpečí, lásko,“ snažím se proniknout jeho strachem, nejspíš mě slyšel, ale i tak se se mnou začne prát. Nevím nic lepšího, než ho přitisknout k sobě a hladit ho.

„Jsem tady, už se ti nic nestane,“ bručím a konejším ho, cítím, jak se pomalu uklidňuje. Pak začne vzlykat.

„Pšš, už bude dobře,“ konejším ho.

„Ravene,“ zastená Deron.

„Jsem u tebe miláčku, už bude všechno dobré,“ ujistím ho, rychle ze sebe shodím košili, která je i na mě velká, nechápu, jak to, že matka mi kupuje tak velké věci, i když teď se to náramně hodí. Zbavím Derona zbytku jeho rozřezaného oblečení a obleču ho do košile, kterou mu zapnu. Pak ho vezmu do náruče, přitiskne se ke mně a drží se mě jako klíště. Rozhlédnu se, všude jsou jen prkna.

„Super a teď kudy ven,“ zaironizuji, protože ta chodba, kterou jsme přišli, je zavalená, Ken nejspíš praštil do stropu, aby se ujistil, že je pevný a trošku to přehnal. Ken se na nás provinile podívá.

„Klid, Kene to se mohlo stát každému z nás, co ten dole?“ otočím se na kluky.

„Pokud umíš mluvit s mrtvými tak prosím. Zbytek utekl nějakými tajnými dveřmi, ale netuším, jak je otevřeli,“ pokrčí rameny Hiro. Quin přejde k mřížím a zacloumá s nimi.

„Kene, můžeš?“ otočí se na našeho siláka, ten kývne a bez problému je vysadí. Dovnitř vletí bestie, které Quin hned zkrotí, jedna se rozběhne k panelu a otevře nám dveře. Chytrá bestijka, rychle jdeme za nimi.

Bestie nás vedou další chodbou, otočím se a uvidím vstup do místnosti, ze které jsme odešli. Nechápavě se vrátím a objevím kostry, které jsou moc malé na dospělé lidi a moc nové, aby tu leželi několik set let.

„To se stalo s dětmi, které zmizeli,“ pronese smutně Quin.

„Víš, začínám si myslet, že existuje jen jeden druh bestií-lidé,“ zabručím.

„Jo někteří si tohle oslovení zaslouží,“ kývne Quin, pak se rozběhneme za ostatními. Když dorazíme napovrch, zarazíme se, ti kteří drželi Derona, jsou všichni mrtví až na jednoho, který je dost podobný, ale přece ani není podobný Zeinovi a Quinovi.

„Nech toho, strejdo, když to pustíš na zem, zaručuji ti spravedlivý soud,“ zaslechnu Quina, který se prodral dopředu.

„To si myslíš, že jsem blbý? Žádný soud mě nenechá žít, chci jen ty spratky a jejich schopnosti nic víc,“ zaslechnu zlostný hlas. Přitisknu si Derona k sobě. Sám nemůžu útočit, protože bych napřed zabil Derona a ostatní. Podívám se na Zeina, který leží vyřízený na zemi stejně jako Silver, Bui a každý, kdo by mu mohl ublížit, pokusím se aktivovat svoji schopnost, ale zasáhne mě nesmírná bolest v mozku, že nejsem skoro sto se pohnout, když se ovládnu, přestane to. Vykouknu za Quinem a ztuhnu, jsme obklíčeni množstvím zbraní a to takovým, že skoro nevidím postavu za ní, některé jsou nakloněny tak, aby hned zabili ty, co jsou na zemi.

‚Tak tohle zaručeně nerozdýcháme,‘ pomyslím si v momentě, když se zbraně pohnou. Zavřu oči, abych se vyhnul pohledu do tváře přátel, kteří umírají. Nic neucítím tak zvednu hlavu a vytřeštím oči. Kolem nás je kopule ze zbraní, které se vzápětí sesunou na zem a mí přátelé vstávají bez úhony, všichni se po sobě dívají stejně nechápavě jako já.

Ten, kterého Quin označil za svého strýce, zírá o nic míň nechápavě. Brzo se vzpamatuje a uteče.

My jsme v takovém šoku, že se nezmůžeme na nic. Všichni, a to ani nemusím mít Hirovo čtení myšlenek, máme v hlavě jedno.

„Co se k čertu stalo!“ zeptá se Quin za všechny. Bezradně pokrčíme rameny.