Tajný svět Akyry

Zmizení Aarona

Aaron

„Aarone, pojď večeřet,“ zaslechnu tátu a vypnu laptop. Pak se zvednu a nějak zjistím, že jsem zdřevěnatěl. No super, to zase bude. Pomalu sejdu do kuchyně a zamračím se na prázdnou židli mezi Quinem a Rickem, pak si sednu, asi bych si měl začít zvykat. Je vůbec div, že mě nechali v pokoji samotného.

„Omlouvám se, je to jen rychlé jídlo,“ postaví máma na stůl talíř se sendviči, a že jich je. Nikdo neřekne ani půl slova a pustí se do jídla. Quinovi ukradnu svůj oblíbený krabí přímo z ruky.

„Hej to byl můj sendvič,“ zamračí se na mě Quin.

„To máš pravdu, byl, na krabí mi nesahejte nebo z vás udělám opečené uhlí!“ zavrčím na ostatní.

„Ale, já ho mám rád,“ fňukne Quin a udělá na mě štěněčí očka, co s ním mám dělat? Vezmu z talíře další krabí a dám ho Quinovi, po chvilce přemýšlení jeden dám i Rickovi. Povzdechnu si. Udělal jsem skutečně dobře, když jsem s oběma? To nejspíš ukáže čas. Najím se a jdu do chodby se obout, je hřích být v bleskový den doma. Vezmu si černou bundu a vyběhnu. Déšť mi nevadí, když mi neprší za krk. Na kopci nad městem si sednu a dívám se na blesky, jak křižují oblohu. Je to nádherná podívaná.

„Are?!“ zaslechnu volání. Quin, co se stalo?

„Quine?“ křiknu dolů, až když odezní hrom. Nejspíš mě uslyší, protože je za chvíli nahoře.

„Já bych tě přerazil, nevíš, že teď nemáš sám chodit?“ povzdechne si a obejme mě.

„Chtěl jsem se podívat na blesky,“ zamumlám.

„V tomhle dešti? Nebylo by to lepší z okna?“ zeptá se. Zavrtím hlavou a schoulím se do jeho náruče. Quin si tiše povzdechne.

„Kde je Hastrmánek?“ zamumlám. Chtěl bych vědět jaké to je, milovat se s Quinem, ale zatím je ještě brzo. Nechápavě se na mě podívá a pak vybuchne smíchy.

„Taky tě hledá, čekal jsem, že už tu bude u tebe, ale nejspíš ho ten déšť zmátl,“ odpoví mi, když se vysměje. Něco zabručím a přimknu se k němu. U něj je tepleji.

„Pojď, půjdeme, nebude ti vadit, když budeš spát u nás i s Rickem?“ zeptá se mě Quin. Zavrtím hlavou a pootočím se k němu. V záři blesků vypadá úchvatně a já mám pocit, že se mi do břicha dostalo hejno motýlů, nevědomky ho políbím. A v dalším momentě se mě zmocní hlad. Quin mi polibky začne oplácet.

„Miláčku počkej domů, bude to tam lepší,“ vzdychne Quin. Zavrtím hlavou a začnu mu sundávat bundu.

„Jestli budeme nemocni, dostaneš na zadek,“ podvolí se s povzdechem a také mě začne svlékat. Myslím, že také už nechce čekat. Za chvíli jsme nazí a já zatajím dech, když se déšť dotkne mé pokožky. Přestane mi to vadit, když se Quin dotkne mého těla a začne ho laskat, jediné co vnímám, je touha která probíhá mým tělem. Nevím, co mám dělat a tak nechám Quina, aby jednal. Po chvíli mi jeho doteky přestanou stačit a váhavě natáhnu ruku k němu a pohladím ho po boku. Quin zasténá, cuknutím ji stáhnu zpátky. Quin vezme moji ruku a položí ji zpátky. Osmělím se a začnu ho hladit. Po nějaké době se osmělím s polibky a tuhle mě napadne, co se stane, když jazykem trochu polechtám bradavku.

Vjede do mě čert a já to udělám. Quin vykřikne a zasténá, za odplatu mě rukou přejede přes penis a já se k němu prohnu, je to úžasný pocit. Méně úžasný mi připadá, když mi do zadku strčí prst, je to nepříjemné a já se celý stáhnu. Quin mě políbí a chvíli odvádí moji pozornost, než se uvolním a nechám ho, aby mě připravil. Pak se mi to i líbí a začnu se pohybovat proti prstům, když je nečekaně vytáhne.

Slabě zaprotestuji. Quin mě políbí a přemístí se mezi mé nohy, potom mě znovu políbí a začne do mě pronikat. Kdybych neměl ústa ucpaná jeho, nejspíš bych řval bolestí, takhle se zmůžu jen na bolestné steny, když do mě proniká. Konečně se do mě přestane prodírat a já si aspoň na chvíli mohu oddechnout. Kdo mohl tušit, že je tak strašně velký? Pohne se ve mně.

„Počkej,“ požádám ho a snažím se co nejvíc uvolnit. Zatraceně na internetu to bylo v povídkách úplně jiné a na videích také, oba si to užívali, tak proč to tak bolí?! Ucítím dotyky a polibky. Ano to je to, co se mi líbí, zasténám a začnu zjišťovat, že bolest jde pryč. Zavrním a trošku se pohnu, už to nebolí.

„V pořádku miláčku?“ zeptá se mě Quin, skrz zuby, nejspíš mu dělá problémy se nehýbat.

„Jo,“ kývnu a v dalším momentě vykřiknu rozkoší, když se ve mně pohne. Chci to cítit znovu tak k němu přirazím. Quin vydechne a začne se ve mě pohybovat, řeknu vám je to fakt skvělé! Málem dostanu infarkt, když po chvíli ucítím, jak mě jeho prsty obejmou kolem penisu a začnou mě mnout v rytmu přírazů. Kolem je, když ucítím v sobě jeho horké sperma, v ten moment vyvrcholím.

Quin ze mě vyjde a skoro se na mě svalí. Udýchaně otevřu oči a podívám se na něho, ani jsem si neuvědomil, že jsem je zavřel. Čekám, že mě utěší, ale on mě místo toho políbí a řekne, že mě miluje. Věřte mi, že to stačí.

Přitisknu se k němu a otřese se mnou zima. To byl neskutečně hloupý nápad, milovat se v dešti za záře blesků, příště to bude v posteli, slíbím si.

„Vy dva snad nemáte rozum! Jeden jako druhý, chcete dostat zápal plic? Oba se hned oblečte!“ zahartusí Rick. Přes rameno má moji tašku s věcmi do školy a při troše štěstí i něco na převlečení. Rychle se obleču do mokrých věcí, vytahovat suché nemá cenu, hned bychom byli mokří, a rozběhneme se k Rickovi, který stojí pod neviditelným deštníkem a něco si mumlá. Pak se vydáme do vesnice.

Quin mě chytne za ruku a vede k většímu domu, ani nestačí zaklepat a jeho máma stojí ve dveřích, jak se zdá z jejich schopností strach nemá.

„Vy dva jste se zbláznili! Proč jste běhali v dešti, když máte sebou Ricka? Honem dovnitř a do koupelny, hned vám napustím vanu,“ zaječí na Quina.

„Kterou mami?“ zeptá se Quin.

„Tu v patře a rychle ať mi nepokapete celý dům!“ zmizí ve dveřích. Vejdeme a já se rozhlídnu po domě, je tu příjemné teplo, tím víc si uvědomím studené a mokré oblečení a rozklepu se. Vyzuji si boty, Quin mi je vezme a odběhne s nimi, vrátí se téměř hned.

„Pojď, Aarone nebo tu ze sebe vyklepeš duši,“ chytne mě za ruku a rozběhne se domem. Na dřevěných schodech se málem přerazím, ale díky Rickovi, který je těsně za námi a zvedne mě do náruče, to přežiji. V koupelně v barvě bílého mramoru mě dá na zem a odejde. Rozhlédnu se, musím uznat, že tahle koupelna je obrovská. U zdi trůní ne vana, ale spíš malý bazén až po okraj naplněný vodou, ze které sálá teplo. Je mi jasné, že naplnit tuhle vanu není zrovna nejlevnější.

„Mě by-y s-s-stačila s-s-s-sprcha,“ zajektám zuby.

„Sprchu vedeme jen v přízemí a teče tam pouze studená voda. Další je sice na patře, ale tam se všichni tři nevlezeme a honem do vody, nebo si to schytáš a já pak za tebe,“ dostrká mě k vaně a položí mě tam. Hned si sedne vedle mě a vůbec nehledí na to, že se voda z vany vylévá tak to také ignoruji a ponořím se celý do horké vody, po chvíli se posadím tak, abych měl venku jen oči a nos.

„Vaše máma neumí šetřit, Quine,“ uchichtne se Rick a s cákáním se vydá k topení, jak zjistím, když se ohlédnu.

„Je to její věc, když na to má,“ pokrčí Quin rameny.

„Ale stejně je té vody škoda,“ poznamená a luskne prsty. Voda ze země se zvedne a zformuje se do koule, stejně tak se stane s některou vodou z vany. Nespokojeně zamručím, když hladina klesne pod krk.

„Dej ji do sklepa do cisterny, skladujeme tam vodu na nouzi,“ poznamená Quin. Rick kývne a nechá vodu odejít. Tohle je dobrá schopnost. Pak se začne svlékat a já mám striptýz zadarmo, a že je na co se koukat! Rick na mě vesele zamrká a skočí také do vody hned vedle mě.

„Jak dlouho tu můžeme být?“ zavrním a znovu se skryji do horké vody.

„Jen do půlnoci za předpokladu, že Rick tu vodu bude ohřívat,“ odpoví Quin. Tak to se mi líbí! To není jak u nás pět minut a ven, aby se dostalo na každého. Sice máme dvě koupelny, ale pro sedm lidí je to hrůza. Spokojeně zapřu hlavu o hranu a zavřu oči. Z příjemného relaxování mě vyruší zaklepaní, než se stačím rozkoukat, rozletí se dveře a přede mnou přistane velký hrnek čaje s příjemnou bylinkovou vůní a velký talíř občerstvení, který se usadí na hladině. Tomu musel dopomoct Rick

„No tak tohle si nechám líbit,“ zavrním a sáhnu po zákusku. Pak mě uhodí, co mi tu nesedí.

„Vám jde elektřina Quine?“ podívám se na přítele.

„Dům je teď napájený generátorem, jinak by nešla,“ odpoví Quin. Kývnu a lebedím si. Po nějaké delší chvilce mě začne zmáhat únava a tak se opřu o Ricka. Jen ucítím, jak mi vezme prázdný hrnek a někam ho položí.

„Miláčku, pojď nebo se nám tu utopíš,“ ucítím Rickovi ruce kolem pasu a uslyším vypouštění vany. Zívnu a začnu se hrabat z vany, tam mě zachytí Quin a začne mě utírat. Pak mě vezme do náruče a někam nese. Dá se do mě zima, ale v dalším momentě se ocitnu pod peřinou.

„Hned jsme tu, lásko,“ pohladí mě a zmizí. Něco zahrabu a v dalším momentě usnu.

Quin

Překvapeně zamrkám a usměji se. Ani jsem nečekal, že usne tak rychle.

„Sorbo,“ zavolám co nejtišeji a do pokoje vyjde rotvajler.

„Pohlídej páníčka, hned přijdeme,“podrbu mohutného psa a jdu pomoct Rickovi uklidit koupelnu a odnést nádobí. Mámě zákusky pochválím za všechny a zmizím zase v patře, ještě nakouknu k Zeinovi, který si jako obvykle píše úkoly na stole a na druhém serfuje po netu.

„Zei, máš mamě donést nádobí,“ poznamenám a jen uhnu talíři s hrnkem, které vyplují z pokoje. Jako obvykle ho má jako ze škatulky. Ani se nedivím, když se bordel sám poskládá a špinavé oblečení odnese do koše na prádlo.

„Zkouším najít něco o Aaronově schopnosti, ale nic nemůžu najít,“ zahučí nepřátelsky.

„Energii ovládá strašně málo lidí a ti se tím samozřejmě nechlubí,“ odpovím mu s klidem.

„Asi máš pravdu. Jaký byl?“ podívá se na mě Zein.

„Gentlemani o tom nemluví,“ vypláznu na něho jazyk a než zavřu dveře, mrknu na něho, „ skvělí.“ Za dveřmi jen zaslechnu bráchův smích. Musel nás vidět, jinak to není možné. Vejdu do pokoje a uvidím Ricka, který už leží vedle Ara, ten je na něho natisknutý. Poděkuji Sorbovi, dám mu sušenku a pes vyběhne na své místo. Zavřu dveře a svléknu si pyžamové kalhoty, pak k nim vklouznu pod peřinu. Nedělám si iluze, že Rick má na sobě aspoň prádlo.

„Dobrou noc,“ zamumlám směrem k Rickovi, který odpoví, a usneme.

Ráno nás probudí máma, tedy mě a Ricka, Aaron chrupká vesele dál. Podíváme se s Rickem na sebe a Rick ho začne budit troškou vodu.

„Co je?“ zavrčí Aaron a zamračí se na nás.

„Pondělí miláčku,“ usměje se na něho Rick. Aaron zděšeně zasténá.

„Nechte mě umřít,“ požádá nás. Zasmějeme se a já ho plácnu po zadku.

„Au, jak to, že nemám pyžamo?“ dojde Aaronovi strašně brzo.

„Protože jsi usnul a my se nechtěli zdržovat jeho oblékáním,“ poznamená Rick. Aaron zamumlá něco o hambářích a vyleze z postele. Nám se naskytne výborná podívaná na jeho pozadí. Jen po nás hodí vražedný pohled a oblékne se. Zklamaně zasténáme. Konečně vylezeme z postele a začneme se oblékat, pak sejdeme dolů, kde Aarona představím rodičům. Na první moment si padnou do noty a snídaně je okořeněná smíchem, když máma říká Aaronovi, co jsem prováděl v dětství

Má z toho další vánoce. Pak je čas vyrazit do školy, kde dáme s Rickem dost najevo, že s Aaronem chodíme. Stačí to na to, aby mu dali pokoj. Naštěstí.

Jediný, kdo kazí den, je ten pánbíčkářský spratek, který kouká na Aarona s šíleným vztekem. Celý týden uběhne bez vážnějších nehod nebo napadení a v pátek se sejdeme na obědě.

„No tak, dá se říct, že tenhle týden uběhl v klidu,“ uvolní se Raven.

„Říká ti něco přísloví nechval dne před večerem? Ještě nás čeká víkend,“ ozve se Deron, který je uhnízděný v jeho náručí.

„Máš pravdu miláčku,“ zavrní a dá mu pusu.

„Ještě aby ji neměl,“ zabručí Aaron a sebere mi hrozny z balíčku. Nechám ho, jen si pár kuliček odtrhnu, abych ho mohl nakrmit, mně vůbec nechutnají. Nosím je do školy kvůli němu.

Zazvoní na odpolední hodiny, zrovna když dojíme, povzdechneme si.

„Kluci počkejte na nás na všechny, sami domů nechoďte,“ otočí se na nás Raven. Obrátíme oči v sloup a kývneme, jako malé dětičky.

Aaron

Sednu do lavice a otočím se ke Kenovi, abych mu vysvětlil matiku, trochu v ní plave. Když to pochopí, poděkuje mi.

„Neumí někdo z vás angličtinu?“ prohodí ke mně Hiro.

„Deron,“ odpovím a otočím se k tabuli.

„Jak je možné, že s nimi se bavíš a s námi ne,“ zasyčí jedna holka.

„Je to jednoduché, nepředhazují mi, jak vypadám a nelepí se na mě jako vosy,“ ušklíbnu se.

„A co Quin,“ zavrčí holka.

„Je to můj přítel, je jasné, že mu to dovolím,“ ušklíbnu se a podívám se k hlasitému prasknutí. Stojí tam Abrahám a v ruce má zlomené ukazovátko. Na mě se dívá s nenávistí. Otřesu se a odvrátím se od něj. Přežijeme hodinu a mezi posledními se přidáme k partě.

„Kdo tu není, ať se přihlásí,“ zahromuje Silver, co jsem stačil postřehnout, nevidím tu Aleca, hned se na něho zeptám a Silver zmizí ve škole. Objeví se za pět minut spolu s Liemem.

„Nějaký problém?“ zeptám se. Silver zamumlá jen něco o prasácích. Hiro se prudce podívá za nás, otočíme se, ale už vidíme jen černovlasého kluka s patkou přes oko, jak rychle mizí pryč.

„Co se děje?“ zeptá se Liem a dívá se za klukem.

„Chce s tebou mluvit, ale proč nevím, to si neříkal,“ zamumlá Hiro. Otřesu se, tohle je děsivé, když se vám někdo hrabe v mozku.

„Víš aspoň, jak se jmenuje?“ zeptá se Liem.

„Michi,“ odpoví Hiro.

„Zajímavé jméno,“ zamumlá Liem a otřese se. Začne se rozhlížet.

„Co se děje?“ zbystří Raven.

„Hádej, ale nevím kdo a koho. Cítím jen touhu zabít,“ zabručí Liem.

„Takže si dávejte pozor a jdeme,“ zabručí Raven a vydáme se k nám.

„Proč vždycky chodíme k nám?“ zamračím se.

„Máte to tam nejútulnější,“ odtuší Quin a obejme mě kolem pasu, za volnou ruku mě drží Rick.

Povzdechnu si a nechám se vést. Doma se najíme a strávíme příjemné odpoledne. Na mě je večer už moc hlučno tak s hrnkem horkého kakaa vyjdu na terasu, která se táhne kolem půlky domu, a zahledím se na nebe, které je poseté hvězdami. Něco takového se ve městě nevidí.

Za sebou zaslechnu šramot tak položím hrnek na široké zábradlí a otočím se. V ten moment mě něco píchne do krku a o okamžik později se bezhlesně složím na zem…

Rick

„Kde je Ar?“ zeptám se, když začnu postrádat přítele. Všichni vyskočí a začnou ho hledat po domě. Za deset minut se sejdeme zpátky v obýváku a všichni kroutí hlavou.

„Já mu koupím rolničky kolem krku,“ zavrčím.

„Dobrý nápad,“ zabručí Quin a vyjde z domu, za chvíli se vrátí s Aaronovým hrnkem.

„Byl na zábradlí,“ zamumlá s hrůzou, trvá jen pár minut, než se všichni oblékneme a vyrazíme ho hledat, abychom se o půlnoci vrátili s nepořízenou, dokonce ani Quinovi bestie nepomohli. Unaveni k smrti usneme, kam se položíme a celou sobotu pátráme znovu bezvýsledně.

Aarone, kde k čertu jsi?

Aaron

Probudím se se šílenou bolestí hlavy, kterou umocňují zvony, které zvoní někde nad námi a svolávají na mši. Ztěžka se zvednu na ruce, ale i to je pro mě nadlidský úkol.

„Tak už ses vzbudil? Budeš do konce svého krátkého života litovat, že jsi mě ponížil a odmítl. Když tě nebudu mít já, nebude tě mít nikdo. Je mi líto, teď musím na mši tak se nemůžu pokochat tvým děsem, až se seznámíš s mými mazlíčky. Užij si to, Aarone,“ pronese jakýsi hlas a ozvou se kroky pryč. Skoro je nevnímám, jen podle mdlého světla poznám, že tu nechal nějaké světlo.

Jemné šimrání přitáhne pozornost k ruce, po které leze pavouk. Chvíli na něho strnule hledím a pak ho se zařváním shodím. Rozhlédnu se, kde to jsem a přeji si, abych to neudělal. V mdlém světle rozpoznám tisíce hemžících nožiček a bezpočet lesklých očí na větší či menší směsici pavouku, někteří mi lezou po nohách, rukách a dokonce i pod oblečení. Zachvátí mě šílená panika a hrůza, začnu ze sebe strhávat všechno, jen abych se jich zbavil. Ocitnul jsem se ve svém osobním pekle, můj řev snad musí být slyšet všude…