Tajný svět Akyry

Závod s časem

Yuki

Vzpamatuji se z omráčení a rozhlédnu se. Zahlédnu Kena v kaluži krve, není v ohrožení života, Kaita pod knihovnou a Buiho otce u kterého mám podezření, že je mrtvý. Po chvilce slabě zasténá, dobrý žije. Zvednu se na čtyři a doplazím se k Buiho otci. Natáhnu ruku k němu a začnu ho léčit, je na tom ze všech nejhůř, pak se skulím ke Kenovi a zastavím mu krvácení, nakonec pomůžu Kaitovi, kterého vyléčím úplně. Měl jen nějaké odřeniny, nic vážného.

„Jak jste na tom kluci?“ ozve se tiše Ken, podle hlasu si připadá strašně.

„My jsme v pohodě, ale Alec chybí a Buiho táta je těžce raněný, musí do nemocnice,“ odpovím mu. Vůbec si nelámu hlavu s tím, jestli mě viděl. Uslyším jemné stisknutí tlačítek a pak se ozve do telefonu, kde objedná rychlou záchranou, jsou tu fakt rychle a odvezou Buiho tátu.

„Pěkně zřízené,“ ohodnotí dům a vstane.

„Jste schopni jít?“ zeptá se nás.

„Jo,“ kývnu stejně jako Kaito, který se nemotorně vyhrabe na nohy. Zděšeně se rozhlídne.

„Bui nás asi skope do ranečku,“ kousne se do rtů.

„Dům se dá spravit, teď je prioritou Alec, pojďte,“ vydá se ke dveřím. Neprotestujeme a vrhneme se za ním. Vůbec nevíme, kam Ken míří, ale jde tak jistě, že neprotestujeme. Po chvíli se proti nám vyřítí Raven s ostatními. Bui se rozběhne ke Kaitovi.

„Jsi v pořádku?“ obejme ho pevně.

„Jo,“ špitne Kaito.

„Kde je Alec?“ zeptá se Silver.

„Unesli ho, bylo jich tam na nás strašně moc, nakonec tam něco hodili, co vybuchlo, moc dobře jsem to neviděl. Bui, tvého otce odvezli do nemocnice s vážnými poraněními,“ vysype ze sebe Ken.

„Jdeme,“ otočí se na patě Raven a vyrazí. Už dávno jsem zpozoroval, že radši hned jedná, než zdržuje zbytečnými řečmi. Rozběhneme se za ním, stále se snažím držet co nejblíže Kenovi, abych ho za běhu aspoň trochu léčil. Z druhé strany se na něho přimáčkne Kaito. Myslím, že ho baví, když je může mást. Bui ho chytne za ruku a něco mu zašeptá, asi omluvu, protože Kaito lehce zavrtí hlavou. Běžíme docela dlouho, než narazíme na první hračky, které Bui spálí, ke cti mu připsat, že tentokrát nepodpálil les.

„Vevnitř nejsou,“ ozve se Rick.

„Tak musí být někde venku. Quine, asi budeme potřebovat ty tvoje potvory,“ otočí se Raven na Quina, který kývne, a za chvíli se přiřítí tři potvory. Aaron sebou podvědomě trhne, když se jedna přiblíží k němu.

„No podívejme se, to jsou k nám hosti,“ ozve se ironický hlas. S trhnutím se otočíme a zůstaneme zírat na muže ve středním věku. Má něco společného s Rickem a Quinem, hlavně rysy a oči. Pochopím, že před námi stojí jejich strýc a musím uznat, že jejich otec je na pohled příjemnější.

„Kde je Alec?“ zeptá se nepřátelsky Rick.

„Už si nepamatuji, kde jsem ho pohřbil,“ ušklíbne se pobaveně. Ve všech zatrne. To snad není možné!

„Ty parchante,“ zasyčí Silver a než se někdo naděje, je u něho a jednu mu vrazí, že se odře o strom. Vzápětí se přiřítí jeho kopmlici, tak kluci změní taktiku.

„Derone, štít a udrž vás v něm, my si to vyřídíme s nimi,“ hodí Raven pohledem po svém klukovi.

„Ok,“ kývne Deron a v zápětí jsme ve štítu.

„Chtěl jsem pomoct,“ zafňuká Aaron.

„Klid, když bude příležitost dostaneš šanci,“ mrkne na brášku Deron a dává pozor. Po chvíli si všimnu, že ostatní kluky chrání zezadu, aby na ně nemohli. Trochu se mi uleví.

Silver

Konečně toho hajzla mám v drápech! Uleví se mi, když sebou třískne o strom, zároveň pustí rýč, který doteď držel v ruce, nepochybuji ani na sekundu, že to neudělal. Zároveň v sobě cítím trpkou příchuť, jako jeho kluk jsem krutě selhal.

Mlátím bez slitování do Rickova strýce a pak ho zvednu za krk do vzduchu a přitisknu na kmen, kde ho přiškrtím, docela pěkně sebou třepe.

„Tak ty zatracený hajzle kde je?“ zavrčím na něho vztekle. Jeho ruce, které se mi snaží zdělat ruku z jeho krku, ignoruji.

„Nikdy ho nenajdete. On měl být můj syn, stejně jako ti ostatní,“zasípe s vypoulenýma očima. Druhou rukou mu vrazím pěst do břicha. Cítím, jak mu zlomím žebro. Zařve bolestí.

„Kde je Alec?“ zeptám se ho.

„Neřeknu,“ zasípe. Zlomím mu další žebro. Proč je ten grázl tak tvrdohlavý, vždyť mu nechci ublížit. Jen ho pak zabiji, abychom konečně měli klid. Po tom, co mu zlomím třetí žebro, se mi do ruky něco zakousne, je to taková bolest, že toho hajzla pustím.

„Silve!“ varuje mě Bui sekundu před tím než se mafest, který mi začal trhat maso, vznítí. Naštěstí se s vřeštěním hned pustí, jinak bych měl ugrilovanou ruku. Podívám se pod strom, kam měl spadnout ten hajz, ale nikdo tam není. Za to je vidět krev a ne zrovna troška, nemůže být daleko. Rozhlídnu se a pak se chci rozběhnout po krvavých stopách, když se na mě vyřítí další loutky. Smetu je jediným pohybem ruky, chci se rozběhnout, když zaslechnu Ravenův křik, vzápětí se stromy kolem mě rozletí a já mám co dělat, abych se skrčil a třísky mě minuli. Vůbec netuším, co ho tak rozzuřilo. Rozhlédnu se a uvidím, zakrváceného Derona. Absolutně netuším, jak se dostali přes štít, dokud neuvidím provinilý pohled Aarona. Asi chtěl pomoct.

Bui se zbaví hraček, nebo spíš je spálí a rozhlédneme se. Nikde nikdo. Bestie se rozběhnou určitým směrem a my za nimi. Klopýtáme přes kořeny a haluze různě poházené. Občas před námi sklapnou pasti. Konečně dostaneme do zorného pole skupinku, jeto ta, kterou stíháme. Dva její členové vlečou mezi sebou Quinova strýce. Jen co to zjistí, někteří se otočí a zaútočí na nás.

„Ten hajzl je v bezvědomí, ale ten skrček, co poskakuje za nimi, to ví,“ ozve se Hiro,

„Nechte ho na mě,“ ozve se Kie a vyskočí na haluz stromu, aby viděl cíl. Pak ztuhne. Ti co se nám postaví, nemají proti Ravenovi šanci, tři zabije a jednoho zraní tak, že se prakticky nemůže hýbat a čeká na smrt.

„Velmi skvělá práce Ravene, příště nech aspoň jednoho naživu, abychom ho mohli vyslechnout,“ ozve se Arven jedovatě.

„Oni s našimi polovičkami taky nemají slitování, a jestli chceš jednoho vyslechnout tak ho drží Kie,“ odpoví chladně Raven. Na to Arven neřekne ani popel a jde ke skrčkovi, který vypadá skoro groteskně, jak stojí našponovaný v pozoru.

„Toho se radši ujmu já Arvene,“ ozve se za námi Jerom, mrtvá těla mine bez povšimnutí. Arven mu bez mrknutí oka přenechá místo.

„Počkejte, podívejte se na ně,“ ozve se Kaito a ukáže na loutky, které stojí úplně stejně strnule jako skrček.

„Neříkejte mi, že je ovládal on,“ vydechnu nevěřícně.

„Pokud vím, tak je jedno, jakou tělesnou dispozici má ten, kdo něco ovládá. Musí mít jen silnou mysl, hlavně na tohle,“ ozve se Arven.

„No perfektní, tak teď abychom se báli i nemluvněte,“ povzdechne si Bui a začne ničit loutky. My pomalu dojdeme ke skrčkovi, který má v očích děsivý strach, zvlášť když vidí, jak jeho rozkládající loutky hoří jeden po druhém.

„Dobrý, v okolí už žádné nejsou,“ ozve se Quin, když přijdou nějaké bestie. Jerom chytne skrčka pod krkem.

„Kie, pusť!“ zavolá na Kieho, který ho poslechne. Rychle se otočím a jen vidím, jak se Kie hroutí z větve. Naštěstí je Ken přímo pod větví a chytne ho. Nare se k němu rozběhne a klekne si k němu, chytne jeho tvář do dlaní a mluví na něj. Kie má šílenou schopnost, nechtěl bych ji ani za všechno zlato světa. Zatímco Hiro, který má jen čtení myšlenek a mozku se dokáže dotknout jen okrajově, Kie pronikne přímo do jeho centra a doslova mozek zmrazí. Nebo spíš převezme jeho úlohu, takže funguje se dvěma mozky, což je taky dvojnásobná energie, kterou musí vydat. Jen z něho nedokáže vytáhnout informace, které potřebujeme, takže to je taková Achillova pata, zato má náramný prostor pro důmyslné mučení, u kterého ho nikdo nechytne. Jednoduše proto, že si to ten člověk udělá sám.

Když jsme se dávali dohromady, vyzval Ravena, což byla jeho největší chyba, protože jakmile se pokusil zmocnit jeho mozku, tak ho probodli všechny špičaté věci v okolí, vypadal jako ježek, v nemocnici strávil dva týdny. Nikdo jiný se už o to nepokusil.

„Tak mluv,“ doporučí mu přátelsky Jerom. Bohužel to v jeho podání zní ještě hůř, než kdyby ho dovlekl ke krokodýlí farmě a držel ho přímo nad krokodýly. Skrček otevře pusu, že promluví, bohužel se k tomu nedostane, protože vzápětí jeho čelo ozdobí střelná rána a je po něm. Jerom ho se zaklením odhodí a prudce se obrátí, tasíc svoji vlastní zbraň. Nazdař bůh vystřelí, odkud zazní výstřel. Ozve se bolestné zaúpění, rozběhneme se tím směrem, ale objevíme jen krev. Zatraceně, oni snad umí mizet ve vzduchu! Kdybychom aspoň věděli kdo to je.

„Hiro?“ obrátím se na kamaráda.

„Viděl jsem jen planinu u trojité skály,“ zavrtí hlavou Hiro.

„Aspoň něco. Quine, Ricku doběhněte pro rýče, rozkopeme to tam,“ obrátí se Raven na bratry.

„Ty ses zbláznil! Ta planina má skoro dvacet metrů čtverečních!“ ozve se Kie, který se pomalu vzpamatovává.

„Ale pořád máme dost velkou naději, že ho najdeme včas, než když budeš sedět s rukama v klíně a přemýšlet, kde je!“ odsekne mu Raven. Kie zmlkne.

„Mám nedaleko auto, hodím vás tam, možná budeme mít další lidi,“ ozve se Arven a rozběhne se. Quin s Rickem se nenechají pobízet a běží za ním, my se rozběhneme směrem k planině.

„Kene pokus se ho zaměřit,“ křikne přes rameno Jerom.

„Dělám to v jednom kuse, je tak mimo, že už nedokážu ani cítit jeho strach. Je mimo vnímatelnou škálu,“ odpoví Ken. Zatracená práce! Jak už nepomůže ani Ken… ne my ho zachráníme! Na planinu dorazíme skoro bez dechu zároveň s Arvenem, který zastaví dole, rozebereme si rýče a parcely a začneme kopat.

„Liame, dokážeš odhadnout kolik má času?“ zeptám se Liama po chvíli. Všichni přestanou kopat a podívají se na něho.

„Hodinu,“ odpoví Liem vyčerpaně. Bez řečí se vrátíme ke kopání a zrychlíme tempo. Nejhorší je, že může být v jakékoliv hloubce a jestli je hodně hluboko tak ho s klidem můžeme minout.

„Li,“ ozve se udýchaný hlásek.

„Michi, co tu děláš?“zvedne Liam hlavu. Všichni se podíváme na drobného kluka, kterému vedle nohy běží liška.

„Isac viděl, jak tu zakopávají tvého kamaráda…“ vydechne a opře se o kolena, aby se vydýchal.

„Aspoň víme, že je to tohle místo,“ zavrčí Arven.

„Ještě něco…“ lapá Michi po dechu.

„Proboha už se vymáčkni, ztrácíme čas!“ vyštěknu na něho.

„… ví přesné místo…“ vyrazí ze sebe Michi. Pošlu mu vzduch, aby se rychle vydýchal.

„Tak kde?“ zaječím na něho a vyrazím k němu. Ken mě chytne a drží, ještě že tak, asi bych z Michiho vytřepal duši. Ukáže ke shluku smrků na samém druhém konci planiny. Popadnu rýč, stejně tak Aaron s Deronem a rozběhneme se tam. Zaryji rýč do tvrdé země.

„Tady,“ ozve se Deron, kterému se rýč zaboří hodně lehce. To už je tu Ken a pomáhá vyrývat hlínu, asi po čtyřech minutách narazíme na dřevo. Odhodím rýč a skočím do jámy a začnu odhrabovat hlínu, objeví se bedna příliš široká na jednoho člověka.

„Ravene, uhni,“ ozve se Ken. Ten je dobrý a kam? Nakonec se mi podaří posunout na jednu stranu.

„Na opačnou,“ nelíbí se to Kenovi. Vyhovím mu, skočí za mnou a začne lámat přibité desky, když se dostane do půlky, je díra dost velká, abychom vytáhli paralyzovaného Aleca. Ken se vytáhne, podám mu Aleca, kterého položí na zem a začne tahat mě. Najednou zařvu, jak mě něco drapne za nohu, podívám se dolů, abych objevil jednu z loutek. Sakra, jak to že to žije?! Bui je naštěstí tak pohotový, že mi lehce ogriluje nohu, ale mafesta spálí úplně.

„Tahle loutka asi byla naprogramovaná,“ usoudí Raven.

„Potřebujeme kyslík,“ zaječí Yuki.

„Je k dispozici,“ vyjeknu a pošlu molekuly vzduchu do Alecových  plic. Po chvilce se rozkašle a já ho můžu sevřít v náručí.

„Promiň, miláčku jsem vrták,“ povzdechnu si do jeho ucha.

„To jsi. To sis kruci nemohl víc pohnout?“ povzdechne si Alec.

„Hlavně, že jsi v pořádku,“ oddechne si Raven.

„Bude mít jen lehkou klaustrofobii, ale to časem přejde,“ ozve se Hiro.

„Fajn, hele neměli bychom jít na snídani? Nevím jak vy, ale já mám hlad, že bych klidně chroupal hřebíky,“ ozve se Kie.

„Na a neotravuj,“ podá mu Ken tři rezavé hřebíky a my se s úlevou rozesmějeme.

„Tak doslovně jsem to nemyslel, Bui na, budeš je potřebovat na opravu domečku,“ předá je Kie dál.

„S tím ti samozřejmě pomůžeme, ale co kdybychom šli k nám, nebydlíme odsud tak daleko,“ pozve nás Nare. Kývneme a já vezmu Aleca do náruče.

„Kde to je?“ zeptá se Arven, když schová rýče.

„Navedu tě,“ naskočí mu do auta Rick. Arven sedne vedle něj a vycouvá, my se vydáme lesem k jejich domu. Arven už nás čeká. Pomalu dojdeme k domu a Nare nás pustí dovnitř. Kie  se hned vrhne do kuchyně a ti, co vaření rozumí, mu pomůžou, za chvíli je na stole doslova hostina a za další chvíli zejí talíře prázdnotou. Společně to uklidíme a poleháme si, kam se jen dá, abychom se vyspali. Odpočinek pořádně potřebujeme, skoro se ani nedivíme, když se vzbudíme večer.

Protože se nikomu nechce jít do vesnice a obhlížet škody, zabydlíme se tam na další noc. Jen zavolám do nemocnice, abych zjistil stav Buiho táty, který to schytal hned první večer z první ruky. S úlevou zaslechnu, že je stabilizovaný a s největší pravděpodobností ho do konce týdne pustí.

„Dobré zprávy?“ podívá se na mě Raven.

„Jo říkali, že do konce týdne by ho pustili,“ kývnu s úsměvem.

„To je fajn. Chudák, taková tvrdá realita hned první večer,“ povzdechne si Quin.

„Ten se uměl narodit,“ kývne Rick.

„Hele Kaito, jiskří v noci Bui?“ zeptá se zvědavě Hiro.

„No a ty vypouštíš v noci hektolitry vody?“ zeptá se ho Kaito. Vyprskneme smíchy, ten ho teda dostal. Hiro se taky směje.

„To byla blbá otázka,“ kývne Hiro, když se uklidní.

„Jo to byla,“ kývne Kaito. Tohle škádlení nám vydrží do té doby, než jdeme o půlnoci povinně spát.