Tajný svět Akyry

Zastavte čas!

Deron

„Derone, okamžitě potřebujeme štít a co nejpevnější,“ otočí se Nare na mě. Nic jsem mimo sebe, nikdy bych nevěřil, že někomu z ničeho nic můžou narůst nádherná křídla. Někdo mě štípne do ruky.

„Au,“ zamračím se na Ravena.

„Miláčku, štít!“ zaječí na mě. Zmateně zamrkám a vztyčím ho.

„Tak tohle bylo o chlup,“ zahučí Rick, který vodní stěnou podepře můj štít, právě v čas, protože do ní narazí Abrahám.

„Co to k čertu ovládá za bestiální sílu?“ zavrčím a snažím se co nejvíc posílit štít, zatímco Abrahám zmizí. Vážně pěkné!

„No to by mě taky zajímalo, asi bych měl zavolat tátovi, co ovládá,“ zabručí Quin.

„Táta nám nepomůže, musíme napřed nějak zrušit tu jeho schopnost létat a pak ho omráčit,“ zavrčí Zein. Dám mu za pravdu.

„Jak je na tom Aaron?“ pootočí hlavu Silver.

„Je totálně mimo sebe. Je v takovém šoku, že nereaguje na nic, ani na vodu,“ zabručí Rick, který ochranitelsky objímá Aarona. Je u něho i Quin a hladí bratra.

„Tak nic, jeho blesk by se teď hodil,“ zamumlá Zein.

„Jo to by bylo hned vyřešeno,“ zamumlá Raven.

„Dobře. Ravene, jak vůbec ta tvoje schopnost postavená? Je jen na obranu nebo s ní dokážeš i zaútočit?“ podívá se na Ravena Zein.

„Můžu i zaútočit, ale vyžaduje to ohromné soustředění, potřebovali bychom to brko nějak ukřižovat,“ zaúpí miláček.

„Neumí někdo z vás zastavit nebo zamrznout čas?“ zavrčím.

„Ani nevím, jestli vůbec taková schopnost existuje. Jestli jo, docela by se nám právě hodila,“ zamumlá Kie soustředěně. Otočím se na něho a vidím, že skrz stěnu štítu se snaží chytit do své moci Abraháma, který rychle poletoval po chrámové lodi.

„Je na mě moc rychlí!“ zasyčí vztekle.

„Hm,“ zahučí Zein a začne na Abraháma házet všechno, co není v kostele přikované k zemi. Kromě oltáře. Když to chce udělat, Ken ho skoro na místě odpraví.

„Co tam proboha na světě bylo, že chceš ten oltář zachránit?“ zamračí se na něho Zein.

„Nevím, co to bylo, ale rozhodně to nebylo mrtvé, a ani přátelské,“ zamumlá Ken.

„Duše hříšníků, každý, kdo se postavil Bohu, byl potrestán i vy tam skončíte!“ zasměje se šíleně Abrahám. Tohle už fakt není normální.

„Kdo ti řekl o našich schopnostech?“ zeptá se znenadání Hiro.

„Nový, řekl, že vás zná, že jste nebezpečni světu. Řekl mi, i jak vás dolů nalákám. Ale neřekl, mi že se rozdělíte,“ zamračí se Abrahám. Momentálně vypadá, jako někdo komu se zčistajasna zhatili plány.

„Strýček,“ povzdechne si Quin se Zeinem.

„Vy ho znáte?“ zatváří se ještě zmateněji Abrahám.

„Jo příbuzné si žel bohu člověk nevybírá,“ odpoví Zein. Nikdo nemůže zasáhnout, protože se ten zmetek skrývá za jedním sloupem, u stropu, kde má i skrytá křídla. Rozhodně není blbý, to jako fakt, zbytečně neriskuje. Musíme ho od tama nějak vylákat, ale jak?

„Miláčku, jak jsi na tom?“ otočí se na mě Raven. Popravdě, začínám být unavený a to pořádně.

„Dobrý, ještě vydržím,“ odpovím a snažím se, aby v mém hlasu nebylo znát vypětí.

„Kecko, vydržíš tak chvilku víc ne. Už teď se divím, že ten štít ještě držíš a tak silný,“ zabručí polohlasně Hiro. Raven po něm šlehne pohledem a podívá se na mě v momentě, kdy do štítu narazí něco silného a pak se to sesune na zem, uvidím tam docela velký kádr. Docela to mnou otřáslo. Podívám se na něho, něco mi připomíná. Zvednu hlavu a snažím se zjistit, odkud to hodil, do očí mi padne jeden sloup, kterému chybí u stropu podpěrná deska.

„Ten idiot si snad dělá prdel,“ vyhrkne Liem. Podívám se na něho a uvidím, že se dívá stejným směrem.

„Nejspíš ne, asi se rozhodl rozebrat kostel po částech,“ zabručím. Problém je, že když po nás bude házet tak těžké věci za chvíli zkolabuji a budu k ničemu.

„Aspoň že přestal oživovat zrůdičky,“ povzdechne si Nare.

„To udělal jen proto, že viděl, že si je Quin zkrotí,“ zabručí Hiro.

„Copak Hiro, tváříš se dost šokovaně,“ pootočí se Raven na přítele.

„Odhalil jsem jeho schopnost,“ nadechne se Hiro. Je vidět, že ho to celkem šokovalo.

„Tak povídej,“ zabručí Liem. Je vidět, že ho to docela štve.

„Je to život, má moc rozdávat život. Jestli jste dole něco zahlédli, tak to nejspíš byli mrtvoly, co oživil. Jestli je to tak, tak ty mrtvoly na nás posílal on, a ne váš strýc Quine,“ odpoví Hiro.

„Víš to jistě? Nikdo nemůže mít takovou moc, to je zkrátka nemožné,“ zašeptá Raven.

„Co je v Nazu nemožné, Ravene? Sám dobře víš, jak jsou tady síly zvrácené, navíc by tomu odpovídali i sochy, jestli je to tak, tak by Liam měl kromě toho, že umí určit, kdo zemře a za jak dlouho, taky umět zabíjet a rušit moc života. Je to jen odhad, jestli mám pravdu měl bys ty bestie znovu uvěznit v kameni a měl bys mít bílá křídla, protože jsi moc nezneužil. On ji zneužil, porušil posvátné tabu a bude pomalu umírat, protože podle nepsaného pravidla nesmí nikdo svoji moc použít ve svůj prospěch,“ odpoví Hiro, hlas se mu trochu třese.

„Pokud máš pravdu, všichni musíme mít hlubší schopnosti než jen tohle,“ zamumlá Raven.

„Stačí se podívat na Derona. Má svoji moc sotva měsíc a ovládá ji daleko za svou hranicí, stejně tak Rick, ovládá vodu, když na to nemyslí, jen když úplně vypne, se chová normálně, jak jinak by se mohla voda objevit, kdekoliv potřebuje?“ uchichtne se Hiro. Není to veselý smích.

„Jinak řečeno Li, je jeden z Apokalyptických jezdců?“ zeptá se Raven. Přeji si, aby o tom přestali mluvit, přejíždí mi z toho mráz po zádech.

„Jinak řečeno, všichni jsme Apokalyptičtí jezdci,“opraví ho Hiro.

„Fajn, mohli bychom tuhle debatu ukončit? Není mi z toho moc dobře,“ zahučí Nare. Vděčně se na něho podívám.

„Dobře, napřed se vypořádáme s tím šílencem,“ zabručí Quin.

„Měli bychom rychle, zavolali policii,“ zabručí Hiro. Hromadně si povzdechneme a Raven vstane.

 „Hej ty, Pozembouchu, to z nás máš takový strach, že se nám bojíš ukázat?“ zařve Raven. Žádný efekt to nepřinese.

„No tak dobře, přestaneme si už hrát,‘“ zavrčí Raven. Nare vykřikne a strhne mě k zemi, nechápu, proč to udělal, protože se v ten moment přestanu soustředit a štít zmizí. V tomhle stavu už ho nejsem s to vyvolat.  Podívám se na Ravena a najednou z něj mám strach, klidně bych se vsadil, že by se před ním s klidem sklonil i Satan, kolem něj se povaluje taková aura, že ostatní přitlačí k zemi. Slyším, jak mi z toho tlaku zvoní v uších. Koutkem oka zahlednu něco blyštivého a s hrůzou rozeznám středověké kopí, které míří přímo na Ravena. Nestačím vykřiknout, ale není třeba, metr od Ravena se kopí rozletí, i se železem na milion třísek a silou se vrátí zpět. To že zasáhl svůj cíl, mi prozradí bolestný vřískot. Znovu začne zběsilé létat po kostelu, tak rychle, že vidíme jen šmouhu. Ravenova moc roztříští nejbližší lavici a třísky lítají kolem něho jako nějaká svatozář aury. V tom tichu, které panuje se vrznutí dveří zdá jako výbuch z děla.

Ani netuším, co se stalo, Abrahám prostě zůstal viset uprostřed kostela jako loutka na provázcích. Podařilo se mi vztyčit slabý štít, abychom tolik nebyli vystaveni útoku, cítím, jak mi po zádech teče něco mokrého. Štít nás, s ironií, zachránil od podivného zmražení.

„Derone, okamžitě toho nech nebo tě to zabije, krvácíš!“ zaječí na mě Nare. Jeho slova je jako výbuch, slyším ho skrz zvonění špatně, ale pochopím podstatu a zruším štít, vzápětí omdlím.

Quin

Krčím se za slabým štítem a oči třeštím na nehybnou postavu ve vzduchu, je to, jako by někdo prostě stiskl pauzu na videu a obraz zůstal stát. Díky štítu nás ta strnulost nezasáhla.

„Derone, okamžitě toho nech nebo tě to zabije, krvácíš!“ zaslechnu Nareho a podívám se na Derona, který krvácí z očí, uší a na zádech mu vyskakuje rudý flek. Nejspíš ho slyšel, nebo taky ne, protože složil štít a vzápětí omdlel.

„Ještě žije,“ uklidní nás Liem. Raven jako by ho slyšel, pošle třísky na Abraháma vteřinu před tím, než se ta zrůda pohne. Zasáhne přesně. Jeho tělo i křídla zasáhnou tisíce třísek, které zasáhnou nervy, takže se zřítí na podlahu. Řve jako bychom ho kuchali zaživa.

Do kostela vrazí farář a utíká k synovi, který je doslova ochrnutý. Abychom si zachránili uši, Nare ho uspí.

„Co jste mému synovi udělali vy zrůdy?“ rozječí se farář a klekne si k Abrahámovi. Pochopíme, že je svým způsobem šílený jako jeho syn.

„Zachránili jsme si život, kolikrát takhle někoho zabil?“ zeptá se Raven. Farář k nám obrátí sinanou tvář. Rav se nechtě trefil do středu.

„Chcete zachránit svého syna?“ zeptá se Raven. Farář kývne, brada se mu třese jako by potlačoval pláč.

„Odjeďte z Naza, jak nejdál to jde. Čím dál budete od Naza tím míň své síly bude moct používat. Odstěhujte se do pustiny, kde nikdo nežije a mějte ho přivázaného. On už je mimo realitu, dokáže jen zabíjet,“zašeptá Raven. Farář se po těch slovech rozpláče, ale přikývne, že rozumí. Necháme faráře, ať se postará o svého syna. Rick mi roztřeseně předá Aarona, Raven vezme do náruče svého kluka a vyrazíme z kostela. Tam narazíme na Kaita, který se na nás vyděšeně dívá.

„Jste všichni v pořádku?“ vyhrkne a zděšeně se podívá na Derona a Aarona.

„V rámci možností,“ zašeptá Bui a pevně k sobě Kaita přitiskne. Ten jen zamrká a moc vášnivě se nebrání, až se tomu podivíme. Co se týče živlů, Bui je hodně nebezpečný, se svou náturou by z městečka zbyl jen prach za pár minut. Všem se nám zdá, že s Kaitem je klidnější, ale čeká ho dost velký boj.

„Takže vy jste ten postrach Městečka?“ ozve se klidný hlas. Všichni k němu obrátíme hlavu a díváme se na kluka se světle hnědými vlasy a oříškovýma očima. Jen kouknu na bratra a uchichtnu se, i když naše situace rozhodně není směšná. Všichni na Zeina obrátí pohled a uculí se. Zein na toho kluka hledí jako praštěný palicí doslova. Obrátím pohled na kluka a zjistím, že je na tom stejně.

„Seznámíme se jindy! Musíme do nemocnice,“ zavrčím. Rick je tak hodný, že zeina probere ledovou sprchou.

„Tam jim nepomůžou, hlavně ne Aarona,“ zavrčí Kaito a snaží se vykroutit z Buiova náručí. Ten po chvíli povolí a chytne Kaita za ruku. Neposlouchám je.

„Nasedejte,“ zastaví u nás Jerom s autem, poslechneme, tedy jen já, Raven a Zein, přičemž Ara, držím na klíně já a Derona Raven. Zbytek musí pěšky. Jerom sešlápne plyn a než by někdo řekl švec, vyrazíme k nemocnici, cestou málem způsobí pouze šest dopravních nehod. 

Jen co vrazíme do dveří, hned nás vezmou, hlavně Derona, i když krvácet přestal. Raven si nadává, že to nechal zajít tak daleko, upřímně, může za to ten dement. Ostatně ho přivezou asi deset minut po nás, už bez křídel, na lůžku vypadá jako obživlá mrtvola. Pochopíme, že dlouho žít nebude.

K našemu zděšení ho chtějí dát na pokoj s Aaronem a Deronem. Postavíme se na protest, ale stačí jediný pohled na rozzuřeného Ravena a pobožníčka odvezou pěkně daleko. Stejně budeme držet hlídky. Na návštěvu dorazí všichni z jejich rodiny i Yuki, kterého se ujme Ken, jak vidno má pro toho drobka, vzhledem k velikosti Kena je ta přezdívka opodstatnění, hodně velkou slabost.

Farář zmizí z městečka hned, jak se Abrahám uzdraví natolik, že může cestovat. Je totálně mimo sebe, nelitujeme ho. Popravdě se nám po jejich odjezdu uleví.

Po týdnu

Rick

Uběhl víc jak týden od události v kostele a naše pověst se ještě víc zhoršila. Překvapivé, že? Horší je, že se to už dotklo i Toshiovích.

„Ricku?“ ozve se po pravici, podívám se tam a hned se musím usmát, právě ke mně jde Aaron. Kupodivu má rozpuštěné vlasy a je oblečen do černých džínů a džínové bundy. No není to kus?

„Co potřebuješ miláčku,“ zeptám se, když ke mně dojde a políbím ho.

„Můžu k tobě?“ zeptá se a usměje se. Mám pro něho takovou slabost, že nedokážu říct ne. Tašky s nákupem si hodím do jedné ruky a volnou chytnu za ruku Aarona. Dovedu ho k patrovému domku, který obývám s mámou. Vůbec ji nevadí, že ovládám nějakou schopnost, i když moje pověst v městečku ji trápí. Taky ví, že mám přítele… vlastně ví všechno, nechává mě žít můj život.

„Mami, tu máš tašky s nákupem a já půjdu s Aaronem nahoru, jo?“ usměji se na mámu.

„Dobrý den,“ pozdraví Aaron. Máma si ho překvapeně prohlíží.

„Ricku, a jsi si jistý, že to není dívka?“ zeptá se opatrně máma. Ar hned zrudne.

„Ne mami není to holka, jen tak prostě vypadá, i když kdyby se oblékl do šatů…“ nestačím svoji myšlenku dokončit, protože po mě Aaron navztekaně skočí. Stěží stihnu uhnout blesku, který mu nezvladatelně vyletí z prstu.

„No každopádně vidím, že je stejně bezpečný jako většina tvých přátel,“ utrousí máma. A začne připravovat pomerančový džus a koláče, které před chvíli vytáhla z trouby.

„Mami, znáš mě, bezpečí je pro mě tabu,“ zasměji se a vezmu tác s koláči. Aaron vezme džusy a s poděkováním zamíří z kuchyně. Dovedu ho do svého pokojíčku v patře.

„Jak je na tom Deron?“ zeptám se ho.

„Bude v pořádku, krvácení z uší nebude mít žádné následky. Teď nemůže používat štít, nejspíš to hned tak nebude, přepískl to,“ odpoví mi Aaron. Kývnu, čekal jsem to.

„Co jsi potřeboval miláčku?“ podívám se na Aarona, který se rozhlíží po pokoji.

„Bylo mi smutno,“ přejde ke mně. Obejmu ho kolem pasu.

„Opravdu? A co s tím uděláme?“ usměji se. Místo odpovědi mě políbí. Překvapeně zamrkám a začnu ho líbat. Nebrání se, místo toho mi rukama vjede pod košili. Ucítit jeho ruce na mém nahém tě je jiskřivější než jeho schopnost.

„Vážně to chceš?“ zeptám se ho. Nechci, aby si myslel, že se se mnou musí milovat. Aaron se na mě podívá a místo odpovědi mě shodí na postel a lehne si ke mně. To mi jako odpověď stačí a vášnivě se s ním pomiluji.

„A já se přišel zeptat, jestli budeme trénovat, tohle se mi zdá jako lepší možnost, jenom… není ta postel pro nás tři příliš úzká?“ zazní od křesla. S trhnutím se otočíme a uvidíme tam Quina, který si pohledem přeměřuje úzkou válendu. Podíváme se s Aaronem na sebe a vyprskneme smíchy. Quin se zvedne a sedne si k nám na postel.

„Jak ses sem dostal bez toho, aby tě viděla mamka?“ zavrním.

„Poslala mě nahoru, abyste tu nedělali neřestnosti,“ uchichtne se Quin.

„No tak to poslala toho pravého,“ usoudí pobaveně Aaron.

„Jak dlouho tu jsi?“ zeptám se zvědavě.

„Od začátku, jenže jste byli tak zaneprázdněni sami sebou, že jste si mě nevšili,“ pokrčí rameny Quin.

Mrkneme na sebe a začneme se smát.