Tajný svět Akyry

Volný den

 Raven

Vyjdu z pokoje a v kuchyni si napustím vodu, dnes jsem zůstal doma, není mi nejlíp. Jako vlastně celý týden. Společnost mi dělá Risa, kočka mého přítele. Druhou sklenku si naliji do zásoby a vyjdu nahoru. Zapřemýšlím, co asi Deron dělá. Pohledem na digitální budík se ujistím o čase devět hodin a znovu zalezu do postele s paralenem. Vůbec netuším, kde jsem toho bacila chytil nebo kdo ho vytrousil. Tomu umělci bych dal medaili, vážně.

Risa si skočí ke mně do postele a žduchá do mě hlavičkou, začnu ji drbat a hladit, za což se  mi odmění vrněním a po chvíli i předením. Za pár okamžiků zavřu oči a usnu.

Probudí mě lehký polibek na ústa. Takhle sladkou má jen jeden člověk.

„Miláčku, nelíbej mě, budeš nemocný,“ zabručím a podívám se na něho.

„Já mám baciloštít. Jak to, že nemáš čaj?“ zamračí se na mě Deron.

„Utekl přede mnou,“ zabručím. Nesnáším bylinkové čaje, jsou hnusné. Ten, co mi donesla máma, jsem vylil jako první úkon, co všichni vystrčili paty z domu.

„Jdu ti udělat nový,“ povzdechne si a zmizí venku. Proč mě všichni mučí, když mi není dobře? Než přijde, snažím se usnout. Nepodaří se.

„Nesu ti i jídlo, vsadím se, že jsi nejedl,“ usměje se na mě.

„Nemám hlad, kolik je hodin?“ zeptám se.

„Půl dvanácté,“ odpoví mi s klidem.

„Nemáš být ještě ve škole?“ pozvednu obočí.

„Ne, škola se mnou nechtěla jít,“ uculí se Deron. Mě snad klepne, miláček je za školou kvůli mně.

„Víš, že tě mohli přepadnout?“ zavrčím na něho. Ne, že bych nebyl rád, že je tu, ale takhle riskovat…

„Jo, to udělali,“ přikývne Deron klidně. Vyprsknu čaj, kterého jsem se napil. Pak si uvědomím, že je tu se mnou.

„Jak se ti podařilo zdrhnout?“ zeptám se ho.

„No, přes štít se nedostali, naučil jsem se jím i odhazovat,“ pochlubí se Deron. Zlatíčko moje. Znovu se napiji čaje, je vynikající, a vypiji ho na ex.

„Byl skvělý,“ mlasknu.

„Já nebo ten čaj?“ zajiskří Deronovi oči.

„Ty, ale ten čaj taky,“ usměji se.

„To jsem rád. Alec ti namíchal speciální směs bylinkového čaje, poradil mi, ať ho osladím medem,“ oddechne si Deron. Zaksichtím se, já vypil bylinkový čaj a chutnal mi. Dá přede mě lžičku s jídlem. Jen zavrtím hlavou. Fakt nemám chuť. Deron se na mě podívá a začne mě líbat, nadechnu se k protestu a v ten moment mám pusu plnou jídla. Zamračím se na drahouška, který se na mě culí. Z donucení sním půl talíře, než ho odsunu. Už mě nechá.

„Jak ti je?“ zeptá se mě Deron.

„Neptá se normálně, když se vejde?“ zabručím. Jsem nabručený, donutil mě vypít bylinkový čaj a narval do mě jídlo, i když jsem nechtěl.

„To jsem viděl, že ti moc dobře nebylo, teď vypadáš líp,“ usměje se Deron. Dobře, jsem zticha.

„Je mi líp,“ usměji se a vedle hlavy zadrnčí telefon. Zvednu ho.

„Tady lazaret,“ ohlásím se Buiovi.

„Zdravím, tady Sodoma a Gomora, máme nepříznivé zprávy. Je na západní straně prašno?“ ozve se Bui v podobném duchu, málem vyprsknu smíchy.

„Je po dešti a slunečno,“ ozvu se vesele.

„Moc dlouho nebude. Deron nám utekl,“ oznámí mi suše Bui. Naschvál se odmlčím, zatímco líbám Derona.

„Ravene?“ozve se Bui, tentokrát se v hlase ozve strach. Rozhodnu se je už nenapínat.

„A máte něco nového než tyhle staré zprávy?“ zeptám se klidně.

„Ještě ne… počkej, Rave, Deron je tam s tebou?“ zaječí do telefonu Bui. Trochu odtáhnu mobil.

„Devadesát bodů ze sta za střelbu od boku,“ uculím se na mobil.

„Já toho skrčka přetrhnu jako hada,“ zanadává Bui do telefonu.

„Úplně klidně, pokud chceš být naporcovaný jako housenka, v jiném případě ruce pryč,“ zavrčím do telefonu.

„A bude porcování před přetrhnutím nebo po něm?“ informuje se Bui.

„Před ním, přece miláčkovi nenechám ublížit,“ ujasním mu s klidem.

„Tak to neberu. Odpoledne se stavíme, jo?“ ozve se po chvíli v telefonu Bui.

„Díky za varování, připravím kuše na střelbu,“ uchichtnu se a zavěsím. Deron se ke mně přitiskne a hladí mě. Momentálně mu všechno odpustím a začnu se s ním mazlit. Jsme zrovna v tom nejlepším, když se rozletí dveře a v nich se objeví máma. Zase zapomněla na moji schopnost, ale díky Deronovi se nic vážnějšího nestane.

„Ravene, vypil jsi ten čaj? Ahoj Derone,“ usměje se na mého kluka.

„Dobrý den, nebojte, vypil, dohlídnul jsem na něj, ještě jsem ho i nakrmil,“ usměje se Deron na moji mámu, které se uleví.

„Dobře, kdybyste něco potřebovali, tak zavolejte,“ usměje se a zavře dveře, ještě si stačím všimnout, že Risa odběhla s mámou. Ta kočka je fakt chytrá, což se nedá říct o bandě, která mi vtrhne do pokoje ve chvíli, kdy přesvědčím Derona, aby se se mnou pomiloval. Jsem sice nachlazený, ale mám i jiné potřeby.

„Čau Rave… kryjte se!“ vletí dovnitř Silver a hned vyletí ven, s ním i sprška třísek, které se odlouply z rozbité židle. Nevím, proč brácha považuje za legrační, když mi sem navleče krámy a ty se pak stanou útočnou zbraní.

„Asi jsme ho rozzlobili,“ zaslechnu Nareho.

„Spíš jsme ho vyrušili při neřestnostech,“ nedělá si o mě iluze Jared pobaveně.

„Jej, kdybych to věděl, tak si vyberu vhodnější dobu a rozhodně ne tak z kraje,“ baví se Silver.

„Jednou to zkusíš a jsi dole,“ ušklíbne se Alec. To bych chtěl vidět! Podívám se na Derona, který je v obličeji krvavě rudý. Políbím ho a nechám ho, aby se vzpamatoval. Trvá to docela dlouho, ale aspoň ta banda venku trochu zkrotne.

„Už můžete,“ křiknu ven, když Deron nabere normální barvu.

„Dnes jsi nás nechal vydusit,“ poznamená Quin a všichni si posedají, kam se dá.

„To máte za to, že otravujete,“ zabručím a i s Deronem se posadím na posteli. Vážně je mi o dost lépe.

„Takže ten čaj pomohl?“ usměje se Alec a obejme Silvera, který sedí za ním.

„Já myslím, že něco jiného,“ uculí se Jared. Trochu nechápavě se na něho podívám.

„Co mi podle tebe pomohlo?“ zeptám se ho trochu jedovatě. Všichni se na sebe s úšklebkem podívají, jako by věděli něco, co já ne.

„No, trochu používej mozek, ležíš tu týden, Dera od sebe odháníš, abys ho nenakazil a jde to s tebou z kopce. Pak uteče ze školy a ty jsi během pár hodin skoro zdravý,“ zaťuká si Jared prstem na čelo. Chci protestovat, dokonce už otevřu pusu, ale beze slova ji zavřu. Má pravdu.

„Jak to vypadá s útoky?“ zeptám se, ty svině mají teď nejlepší možnost někoho unést.

„Kupodivu je klid. Chtěl jsem se zeptat táty, kdo z těch dvou je léčitel, ale už třetí den je pryč. Telefon nezvedá,“ pokrčí rameny Zein.

„To je divné. Zkoušej to dál, nebo zavolej na místa, kde by mohl být,“ zamračím se. Mám tušení, kde by mohl být, ale dokud se neujistím, že není nikde jinde, tak Quina se Zeinem nechci děsit. Oba kývnou.

„Jo, bratříčku, tady máš duševní stravu a úkoly na víkend,“ hodí mi Jerom hromadu učení. Nejraději bych se zakuklil jako housenka.

„Teď mi řekněte, jak vám Deron utekl,“ obrátím se na partu.

„No, víš… přelstil nás. O hodině šel na záchod a už se nevrátil. Na klučičích záchodech jsme objevili otevřené okno, netušili jsme, že se tama protáhne,“ přizná Nare.

„Takže měl takový volný den,“ pousměji se a lehce políbím Derona.

„Dobře, ale jak zjistíme, který z těch dvou je léčitel?“ zamračí se Isao.

„Jednoduchý test. Řízneme je a komu se to uzdraví první, bude léčitel, jelikož léčitelovo tělo dává přednost sobě,“ blýskne se Rick. Zarazím se, tohle dává fakt smysl.

„Zkus o tom jen uvažovat a rozejdu se s tebou,“ zavrní mi do ucha Deron. Tón jeho hlasu mi naznačí, že to myslí smrtelně vážně a tak jen polknu a zavrhnu to. V podobném duchu se snažíme odhadnout, kdo z nich je léčitel do doby, dokud nepřijde máma a neoznámí, že pokud tu hodlají spát, mají se odebrat do obýváku. Výjimkou je pouze Deron, kterého k sobě přitisknu. Zvedne ke mně vysmátý obličej.

„Půjdu se okoupat,“ oznámí mi a zmizí, než se ho stačím zeptat, kdo z těch dvou je léčitel. Slyším ho ještě v koupelně, jak se směje. Jen doufám, že se neutopí. Už se chystám, že ho půjdu zkontrolovat, když vyjde z koupelny tak, jak ho Bůh stvořil. V klíně mi bolestně zatepá. Takhle mě pokouší docela často, tak čekám, že přejde k prádelníku, ale on si to kupodivu zamíří ke mně. Nakloní se a lehce mě políbí. Pochopím, že nastal čas.

„Jsi si tím skutečně jistý Derone?“ zeptám se. Tentokrát nevím, jestli bych se ovládnul, kdyby mi vprostřed milování řekl ne ze strachu.

„Jsem, tentokrát necouvnu,“ pousměje se a znovu mě políbí. Přejedu mu po těle a přitáhnu si ho k sobě. Začnu ho líbat a hladit po hladkém těle. Deron, který mi polibky oplácí mě opatrně a hodně váhavě začne svlékat. Když ucítím na kůži jeho prsty, zasténám rozkoší. Trochu jimi cukne zpátky, než se vrátí. Jako bychom se nemazlili často. Chápu, že je nervózní, ale měl by pochopit, že mu neublížím. Jeho obranný systém by mě nejspíš ubil zatlučením do země. Konečně mi sundá vrch pyžama, které jsem si pořídil pouze na jeho žádost, normálně spím nahý. Přitisknu k němu.

Zhluboka se nadechne a začne prsty bloudit po těle, už tohle stačí, abych tvrdnul. Deron se na mém klíně zavrtí, což moji tvrdost ještě zhorší. Začne nabírat rudou barvu. Nikdy bych nevěřil, že zrovna on bude ten nevinný!

Deron se zhluboka nadechne a začne mě líbat po těle, málem vyletím z kůže, když mi jednu bradavku obejme jazykem. Kde se sakra tohle naučil! Povalím ho pod sebe a začnu ho líbat a zároveň se snažím zbavit kalhot, což při mém vzrušení není nejlehčí. Nečekaně mi pomůže Deron a bezděčně rukou přejede po mém penisu. To už nevydržím a vykřiknu.

„Bolí to?“ podívá se na mě Deron vyděšeně. Proboha! Jasně, že to bolí, když ho tak vidím!

„Trochu, budu jen rád, když mi pomůžeš,“ zašeptám a políbím ho, pak sjedu k bradavkám a začnu ho mučit. Doufám, že dost podobně jako on mě. Deron zasténá a nepochybně v tom poznám rozkoš, když mu zoubky přejedu po bříšku, zároveň se ke mně vyklene.

Za dveřmi zaslechnu divný šramot, ale hned ustane, tak mu nevěnuji pozornost. Mnohem zajímavější je pro mě tělo, které se v rozkoši klene pode mnou. Konečně se dostanu k jeho penisu, překvapí mě, že je taký ztopořený. Jemně po něm přejedu zoubky a on se s výkřikem vypne ke mně. Nikdy nepochopím ty muže, kterým něco říká ženské tělo, na kterém jsou jen dva různě velké balony a kde nic tu nic. Od mámy vím, že jsem se o kluky zajímal od mého narození.

V momentě, kdy jsem uviděl Derona, jsem dostal silný elektrický šok a věděl, že žít můžu jen s ním. Je úplně uvolněný a rozvášněný, takže toho využiji a začnu ho připravovat na vstup. Jen doufám, že pro něho nebudu příliš velký. Pak by ho to opravdu bolelo.

Překvapí mě, když pohne pánví proti mým prstům a zasténá, pak to zopakuje znovu a s větší vervou. Pochopím, že je připravený a prsty z něj vytáhnu. Nespokojeně zakňučí. Políbím ho a začnu do něj pronikat, dřív než tomu stihnu zabránit, se stáhne a pohne pánví proti mně. Vzápětí bolestně vykřikne.

Sakra, sakra, sakra! Začnu z něj vystupovat.

„Zlatíčko, promiň, tohle jsem nechtěl. Necháme to na jindy, až to přestane bolet,“ vydechnu zničeně. Nechtěl jsem, aby se to stalo, jsem fakt netrpělivý hlupák, když jsem to chtěl hned.

 Dost nečekaně mě nohama obejme kolem pasu a já se dostanu do něj ještě hlouběji.

„Zkus teď přestat a v životě na tebe nepromluvím,“ vydechne bolestně Deron.

Přestanu se aspoň hýbat, aby ho to tolik nebolelo, a setřu mu z tváří slzy.

‚Tvrdohlavý blázen,‘ povzdechnu si. Lehce ho políbím a začnu laskat po těle ve snaze odvést jeho pozornost od bolesti. Po chvíli se do jeho stenů znovu vloudí rozkoš. Cítím, že se úplně uvolnil a přizpůsobil se. Pokusím se opatrně pohnout a dotknu se jeho prostaty. Z jeho hrdla se vylíhne slastný sten a netrpělivě se pohne, abych pokračoval. S úlevou mu vyhovím a začnu se v něm pohybovat, chvíli mu trvá, než chytne můj rytmus a začne ke mně přirážet. Každý pohyb mu vyjde z hrdla jako slastný sten nebo výkřik. Ani mě nenapadne, abych jeho nebo sebe krotil. Aniž bych se dotknul jeho penisu, vyvrcholí zároveň se mnou. S výkřikem se na něho zhroutím a musím se chvilku vzpamatovávat, než jsem schopný se aspoň opřít o lokty, abych ho nerozmačkal. Opatrně z něj vyjdu, sice se zamračí, ale neříká nic.

„Derone? Lásko?“ pohladím ho po tváři. Obrátí ke mně rozzářené oči.

„Taky jsi viděl vesmír?“ zeptá se mě s úsměvem.

„Vesmír leží právě vedle mě,“ usměji se a políbím ho. Chvíli na mě nechápavě hledí, než mu to dojde a zčervená. Miluji, když se červená. Přitisknu ho k sobě a hladím ho.

Přitulí se a hned spokojeně usne. S úsměvem nás přikryji a s Deronem uzamčeným v mém náručí, usnu.