Tajný svět Akyry

Trapas

Silver

Bavím se s ostatními, dokud není hodně pozdě, mrknu se na Aleca, který je celou dobu opřený o mě, kdyby občas nehnul zorničkami nebo se nepousmál, řekl bych, že spí s otevřenýma očima.

„Li, už půjdeme, jsem po dnešku hotový a Alec taky,“ zívnu. Rozhodně si nedělám srandu. Ostatní po chvilce kývnou a vstanou.

„Dei, Re, budu spát u Silvera, ano?“ promluví za celou tu dobu Alec.

„Jasně, jen pak brnkni, ať nemáme strach,“ kývne Deron.

„Miláčku, ale já neřekl, že tě pustím domů,“ zavrní Raven a obejme ho.

„Vážně? A kam bych jinam šel?“ zeptá se udiveně Deron. Docela pobaveně se uchichtnu, zvlášť po tom, co se Raven zamračí a přehodí si ho přes rameno. Pak s ahoj a Deronem přes rameno odkráčí. Jerom se taky zasměje, popadne za ruku Hira a jsou ze dveří, než stačí Hiro protestovat.

„Tak netuším jak tohle Hiro příjme,“ pousměji se a společně se zbytkem vyjdeme ven. Nare, měli byste se někomu ozvat, že jste v pořádku, bydlíte nejdál,“ obrátím se na dvojici. Oba kývnou a vyrazí do noci. S Alecem zamíříme k nám.

„Kde jsi byl?“ ozve se klidný hlas a ze tmy u mého domu vystoupí Arven. Jako obvykle, tedy pokaždé když jsem ho viděl, má na očích sluneční brýle. Jak přes ně může v tuhle dobu vidět?

„Od které doby se staráš o to, kde jsem byl?“ zeptám se sarkasticky a vytáhnu klíče.

„Nebruč, sedím tu už od dvou hodin odpoledne, oběd ti už úplně vystydnul,“ zamračí se, a když odemknu, s klidem napochoduje dovnitř.

„Hej, co si to dovoluješ?!“ vykřiknu na Arvena a vezmu za ruku Aleca, který se dívá mírně apaticky. Vejdu s ním do kuchyně, odkud se ozývá rachot, a zjistím, že mi Arven systematicky prohledává kuchyň a trouba svítí naplno.

„Moc potravin tu nemáš, zítra ti doplním potraviny. Kolik máš u sebe peněz?“ obrátí se na mě Arven.  Mám toho blbečka tak akorát plný zuby, soustředím se a v zápětí cítím, jak se vzduch v místnosti shlukuje jen kolem nás. Arven se pousměje a než to stačím zaregistrovat, bez dechu padám na zem. Soustředění se samozřejmě rozbije a místnost opět ovládne vzduch. Jako ve snách uslyším výkřik Aleca a prudce se obrátím, včas, abych ho chytil do náruče. Trvá mi celkem dost dlouho, než se vzpamatuji. Rozhlédnu se a uvidím bratra, který sedí u stolu, v klidu popíjí kávu a hraje si s mobilem. Na nose má stříbrné brýle. Sklopím oči k Alecovi, který vypadá jako by nežil.

„Klid je v pořádku, jen se konečně dost vyspí, je jak obživlá mrtvola. Moc jsi netrénoval, že? Tvoje moc má jednu obrovskou slabinu a tou jsi ty sám. Měl bys pořádně posílit, jak svaly, tak své sebeovládání a koordinaci myšlenek, jinak to nikdy nebudeš umět kontrolovat. Je docela snadné, tě o tu výhodu připravit,“ promluví Arven.

Jen nerad si přiznám, že má vlastně pravdu, bojím se své moci natolik, že ji skutečně neovládám. Ale nechápu, jak on na to mohl přijít?

„Pozoroval jsem vás. Včetně těch nových jsi na tom s Alecem nejhůř, co se týče zvládání svých schopností. Nejlíp je na tom Deron, on jediný pochopil podstatu své moci a plně ji ovládá, proto má takové možnosti o kterých vy jen sníte,“ podívá se na mě Arven. Zaskočeně na něho hledím. Jak dlouho tu je týden? Dva? Nebo dokonce měsíc?

„Nejsi nějak moc chytrý?“ zavrčím a opatrně zvednu Aleca do náruče. Odnesu ho do ložnice, kde ho přikryji a vrátím se zpátky.

„Byl jsem na tom stejně, jako ty, trvalo mi roky cvičení, než jsem svou schopnost zvládl. Je čas, abyste to zvládli i vy, ani se nedivím, že vás označuji za zrůdy. A ještě víc se divím, že jste víc jak polovinu městečka nepohřbili,“ podívá se na mě.

„Jak se má máma?“ zeptám se, abych změnil téma.

„Ona i dítě je v pořádku, jsem zvědavý, s čím se bratr narodí,“ poznamená. Mlčím, na to nemám co říct. Mlčky si nachystám jídlo, nejsem tak blbý, abych odmítal jídlo, zvlášť když úspory mám skoro pryč.

„Mamka tě chce vidět,“ poznamená Arven. Ztuhnu.

„Proč by měla? Bojí se mě jako čert kříže. Ani neprotestovala, když jsem vypadl z baráku, jen se ujistila, že jsem od ní dost daleko,“ ušklíbnu se trpce.

„Trochu ji křivdíš, jen chtěla vědět, kde bydlíš, tohle mě připomíná její azalky,“ mávne k oknu. Ztuhnu, když si uvědomím, že má pravdu, taky se mi tu občas záhadně objevovalo jídlo.

„Asi jsem ji křivdil,“ uznám.

„To mi připomíná, že mi dost vadli, vzpamatovali se, až když přišel Alec. Jsem vážně slepý,“ povzdechnu si.

„Proč jsi odešel?“ zeptám se bratra.

„Protože, kdybych to neudělal, mohl jsem z vás udělat živé mrtvoly. Málem se to stalo i tomu zrzkovi, co vypadá jako holka. Ten kdo ho štípnul, mu tenkrát zachránil duši,“ poznamená Arven. Bezhlesně otevřu pusu tak daleko jsem neuvažoval…

„Promiň,“ omluvím se.

„Omlouvat bych se měl spíš já, měl jsem ti to tenkrát vysvětlit. Po tátovi jsme získali dědictví, papíry jsem našel před dvěma dny. Ten ochlasta je z banky nemohl bez svolení mamky vytáhnout a ta mu svolení naštěstí nedala,“ pousměje se Arven.

„Netušil jsem, že nám táta něco odkázal,“ zarazím se.

„Já taky ne, stejně tak mamka, dozvěděla se to, až když s tím přišel ten hajzl. Víš, že má dalšího nápadníka?“ mrkne na mě Arven. Mlčky zavrtím hlavou a rozběhnu se do ložnice, kde se na posteli zmítá Alec noční můrou, úponky rostliny ho drží pevně na místě, při tom jak sebou hází, by si ublížil snadno. I tak mi dost trvá, než ho probudím a uklidním u sebe.

„Alecu, co se ti zdá?“ zeptám se ho tiše. Jen zavrtí hlavou a zaboří mi obličej do ramene. Hladím ho, dokud se neuklidní.

„Silve, už půjdu, dobrou noc, promluvíme si zítra, ano?“ nakoukne Arven. Kývnu a potichu se s ním rozloučím. Pak se svléknu a lehnu si k alecovi, který se ke mně přitiskne. Když jsem si jistý, že spí v klidu, zaspím také.

Alec

Probudím se v Silverově náruči a jen sebou zavrtím, naštěstí ho neprobudím. Podívám se mu do tváře a lehce si povzdechnu, to jsem mu chtěl odolat. Nadechnu se a zavřu oči, s ním je lehké, zapomenout na cokoliv.

„Dobré ráno, co tak neklidně spíš, pořád ti vadí rostliny?“ zeptá se Silver. Trochu sebou trhnu, nečekal jsem, že už bude vzhůru.

„Ne ty už ani ne, jen…“ zmlknu. Nevím, jestli mu mám říct, co se mě první noc zdálo. Popravdě myslel jsem si, že je to jen noční můra, ale když se děje postupně začali vyplňovat, začal mnou prostupovat děs. Vědomí, že jste na řadě, a že vás někdo pohřbívá zaživa… nepřál bych to nikomu, ani tomu nejhoršímu nepříteli.

„Jen…?“ povzbudí mě Silver.

„Mám noční můru nic víc, nepřikládal jsem tomu, žádný význam, dokud…“ znovu se odmlčím.

„Miláčku, to z tebe musím tahat? Proč mi to neřekneš?“ povzdechne si Silver a nakloní se nade mě.

„Víš, když jsme se přistěhovali, každý měl divný sen, o tom co se stane. Považovali jsme to jen za noční můru, ale jen do té doby, dokud se to nezačalo plnit. Deronovi se zdálo, že je svázaný a znásilněný, to se málem stalo. Arovi se zdálo o kostele, což se prakticky vyplnilo…“ začnu oklikou. Každým dalším slovem cítím, že Silver stále víc tuhne.

„A co se zdálo tobě?“ zeptá se mě sevřeným hlasem.

„Že ovládám rostliny a někdo mě pohřbí zaživa,“ špitnu tiše. Cítím, jak mi po tváři steče slza. Silver mi slzu setře a trhaně se nadechne.

„Tohle nedovolím,“ zavrčím vztekle.

„Máma říkala, že sen první noci se vždycky splní,“ špitnu a schoulím se k němu. Jeho ruka mě začne hladit.

„Nedovolím, aby se ti něco zlého stalo, slibuji,“ zašeptá mi do ucha. Jen zavřu oči, kdyby to jen byla pravda. Přitisknu se blíž k Silverovi a nechám se ukolébat falešným bezpečím. Ani nevím, jak dlouho odpočívám, když se zezdola ozve třeskot, pak nadávky a ženská litanie.

„Bratr nemehlo a máma. Je jasný, že přes ty brýle nevidí ani na krok,“ povzdechne si Silver a pustí mě z náručí.

„Tvoje máma je tady?“ zeptám se zděšeně.

„Nejspíš, nějak nemůžu přijít na nikoho, kdo by šel dobrovolně do doupěte ďábla,“ ušklíbne se Silver. Docela mě to pobaví a rozhodnu se, že jeho dveře vyzdobím nějakým ďáblíkem, aby to nebylo jen u těch keců.  Začnu se hrabat z postele, ani se nepozastavím nad tím, že jsem nahý a rychle se oblékám.

„Co děláš?“ podiví se Silver, který mě se zájmem sleduje.

„Oblíkám se slepoňi, jestli mám poznat tvoji matku, nemusím u toho být nahý. Ještě že nás nenachytala v posteli, to bych už asi nepřežil,“ povzdechnu si.

„Mamka by to vzala s humorem,“ pousměji se.

„Tak já zase vezmu s humorem, až budeš mít měsíc sexuální pust, zlatíčko,“ uculím se na Silvera, kterému se tvář stáhne do zděšení.

„Ty si děláš prdel,“ zavrčí Silver.

„A právě že ne,“ uculím se, pak se stane něco nečekaného. Jeho ruka mě popadne a stáhne k sobě, než stačím něco udělat, mám zacpaná ústa jeho a jsem znovu bez trika, které mi nějakým záhadným způsobem stihne svléct. Prohnu se rozkoší, když se ústy dotkne mých bradavek, které na to hned reagují ztuhnutím. O pár momentů později jsem vzrušený, že mi skoro prasknou kalhoty.

„Copak to tady máme?“ pozvedne Silver obočí a přejede prstem po mé bouli v kalhotách. Jen slastně zasténám.

„No když si říkal měsíc bez sexu, asi bych měl přestat, že?“ usměje se Silver a začne se v klidu oblékat. Ten debil to jako myslí vážně?!

„Co si sakra jako myslíš, že děláš?“ zaječím na něho.

„Co by? Oblékám se, máme pust ne?“ mrkne na mě Silver. No tak tohle tedy ne! Nejsem tak silný jako, Silver, ale mám schopnost, kterou on nemá. Představím si, co chci udělat a k mému údivu, když otevřu oči, Silver, leží na posteli připoutaný k ní za ruce a nohy a nahý jako prst. Na jeho tváři je znát překvapení. No počkej Silverku, tohle ti osladím! Pomalu se svléknu, tak aby mě viděl, a přejdu k němu. Pak ho začnu mučit, pěkně pomalu a důkladně. Začnu od jeho bradavek, které cumlám a lehce za ně tahám, jazykem mapuji cestičky po jeho nádherném svalnatém těle, tak, aby každá z nich skončila buď na bradavkách, nebo v jeho pupíku, kde je taky pěkně citlivý.

Chvílemi jím sklouznu k jeho podbřišku, abych se letmo dotknul jeho penisu. Po nějaké době zjistím, že vykukuje červená hlavička, tak ji olíznu, ve stejném momentě Silver vykřikne a prohne se ke mně.

„Hmm, pomalu, máme čas,“ zavrčím a přejedu po jeho penisu zuby, až slastně zasténá. Vidím, že chce něco říct, ale nějak se mu nedostává vzduch na slova. Což je docela divné.  Podívám se mu do očí, pak na něho opatrně nasednu. Vzdychnu a chvíli počkám, než si na něho zvyknu a začnu se na něm pohybovat. Z ničeho nic se rozletí dveře.

„Silvere… oh bože,“ zaslechnu. Než stačím zareagovat, Silver se, se mnou pohotově přetočí a přehodí přes nás deku.

„Mami, za chvilku přijdeme,“ ozve se Silver a já krvavě zrudnu. Kdyby to byl jeho bratr, dobře to se dá přežít, ale jeho máma? Jak se ji po tom můžu podívat do očí?!

Zaslechnu, jak se potichu zavřou dveře a zabořím svůj hořící obličej do jeho ramene. Po chvíli si uvědomím, že se třese, o další chvíli později pochopím, že to není rozpaky, ale potlačovaným smíchem.

„Hulváte!“ udeřím ho svojí pěstí do ramene. Pochybuji, že to cítil, protože se rozesměje ještě víc.

„Myslím, že už na stole nebudu nacházet fotky holek z vedlejších vesnic,“ škytne Silver smíchy. Tak to je dobré, já se tu rozpaky skoro propadám do země a milostpán se baví o nějakých hloupých vesnických husách!

„Okamžitě ze mě slez, ty trpasličí trilobite!“ zavrčím. Silvera to bůh ví, proč rozveselí ještě víc a to jsem ho právě urazil, nemluvil jsem o jeho mozečku, pokud tam nějakého má, víme?

„Miláčku, ty si o mě myslíš, že nejsem velký?“ zavrní mi se smíchem do ucha a pohne se hluboko ve mně, až zasténám.

„Okamžitě slez, musím vypadnout oknem. Zatraceně, takovou ostudu nepřežiji,“ zaúpím zděšeně.

„Jakou ostudu? Aspoň dostala lekci z anatomie,“ vyprskne Silver znovu. Kdybych mohl, jakože v téhle poloze to fakt nejde, nakopl bych ho do té chlouby, co má mezi nohama! Nakonec se smát přestane a políbí mě. Včas uhnu, takže mně dá pusu na tvář. Povzdechne si a znovu mě začne vzrušovat, ke své hanbě musím přiznat, že u mě mu to netrvá nijak dlouho a prohýbám se jak pod jeho doteky, tak pod jeho přírazy. Chvíli odpočíváme a pak mě donutí, abych se oblékl.

„Sejít dolů mě nedonutíš, ani kdybys mě tam donesl po kouskách!“ zamítnu Silverův návrh jít na snídani.

„Ale no tak, pro moji mámu to bude taky trapné,“ mrkne na mě.

„Pro mě to bude trapnější, svoji mámu jsi nenachytal v posteli s jejím synem! Bože, tohle nerozchodím,“ zaúpím a svezu se na postel.

„No to sice ne, ale bráchu jsem nachytal, bylo mi, tak osm. Ráno jsem se mámy ptal, co dělal v posteli s holkou, že tak vzdychali, nevím, kdo byl rudější,“ zachichotá se nad tou vzpomínkou. Zděšeně se na něho podívám a po chvilce mě nad tou představou přemůže smích. Panebože, Silver fakt musel být číslo!

Ozve se ostré zaklepání na dveře.

„Můžu dovnitř?“ ozve se Arvenův hlas.

„Jo můžeš,“ ozve se Silver a Arven vejde, má na očích stříbrné brýle, ale nemyslím si, že by je potřeboval, protože dost mžourá.

„Kde to vázne, za chvíli bude čaj ledový,“ pozvedne obočí.

„Nikam nejdu,“ zaúpím a chytnu se postele.

„Neboj, mamka se už vzpamatovala, i když je fakt, že si dala panáka, než jsem ji v tom dokázal zabránit, chudák bratříček. Teď spíš mudruje, proč ji nenapadlo, že bude na kluky, když se o holky nezajímal,“ zasměje se Arven.

„Ona možná, ale já tu ostudu nerozdýchám,“ zaúpím zděšeně. Bratři se na sebe podívají a uchichtnou se. Pak jako by se domluvili, mě každý chytnou za jednu ruku a než se stačím vzpamatovat, jsem dole, kde mě Silver představí, jako svého přítele.

Jsem určitě rudější než Aaronovi vlasy, jestli se tohle dozví, budou mít o legraci postaráno a terč budu já. Po tom, co překonám stud a rozpaky si uvědomím, že Silverova máma je celkem správná. V životě už něco takového nechci zažít!