Tajný svět Akyry

Štvanice

Raven

Ráno se probudíme brzy a už na nás čeká vydatná snídaně. Najíme se a vydáme se k bráně, při pohledu na Yukiho se usměji, je jako znovuzrozený. Jako první dovedeme Quinova otce k rodičům kluků.

„Vůbec se mi nelíbí, že do toho musí i mí synové,“ zaječí jejich táta na mě. Má odvahu se mi postavit, to je obdivuhodné.

„To si jako myslíš, že tu budeme sedět jak úkropečci a třást se strachy? Je to především naše bitva, protože my jsme ti ohroženi!“ postaví se na naši stranu Alec.

„Ale vy ještě nemáte žádné schopnosti,“ brání se zoufale jejich táta. Pobaveně se na něho podívám, to je vážně tak slepý?

„A to jako myslíš vážně?“ pozvedne Alec obočí a v další vteřině za jeho otcem vyroste tlustý stonek a zvedne ho nad zem.

„C-C-Co?? Kdo to udělal?! Okamžitě mě pusťte!“ zaječí jejich otec a mává rukama a nohama jako větrnými mlýny.

„Kdo? Tvůj syn. Řeknu ti novinku, taťko, jim se ta síla projevila už dávno a v plném rozsahu,“ uculím se na šokovaného tchána. Ten je z toho natolik v šoku, že poté, co ho Alec postaví na zem, prostě sedne na zadek.

„A rozhodně nemíníme být mimo dění. Jo a ještě tatínku, si to s tebou vyřídím za tu vázu,“ zavrní Deron.

„To mi připomíná, že jsem chtěl s tebou mluvit o tom samém,“ ušklíbnu se na tchána, který povážlivě zbledne.

„Aarone,“ podívá se na svého mladšího syna zděšeně.

„Mě to jen tak vyklouzlo,“ zamručí Aaron a před něho se postaví Quin a Rick. Podívám se za jeho rameno a musím se kousnout do rtů, v chodbě stojí jeho žena a z jejích očí srší blesky stejně jako z Aarona.

„Myslím, že bychom si měli promluvit o jisté čínské váze, miláčku,“ zavrní směrem ke svému choti, který se celý modrý otočí.

„Ale miláčku, to je přece už uzavřená záležitost,“ snaží se z toho vyvléct tchán. Ze schodů mě upoutá jakýsi pohyb, ale je to jen Deronova kočka, která se usadila na sloupku a s pěkně zlomyslným výrazem sleduje, jak se pravý viník kroutí.

„Myslím, že trest necháme na tvé matce a my si půjdeme po své práci,“ špitnu Deronovi, který vysmátě souhlasí.

„Nevymyslím lepší trest než máma,“ zachichotá se a vypadneme. Tchána, který za námi vrhá jen zmučené a zoufalé pohledy, necháme svému osudu, jen mu zamávám a zabouchnu dveře do chodby. I přes zavřené dveře slyšíme jeho zaúpění.

„Trochu krutý trest,“ poznamená vysmátě Liem.

„Neznám horšího nepřítele nad spravedlivě rozzuřenou ženu,“ zacituje zubící se Silver.

„Zaslouží si ho,“ shodneme se s Deronem. Když se dostatečně vysmějeme, a zaposloucháme se do zvuků zevnitř, poté zvážníme.

„Měli bychom jít mimo město, aby nebyli zbytečné oběti. Už tak budu mít co dělat, abych se nezbláznil,“ povzdechne si Liem. Souhlasíme a vyrazíme kolem města do polí směrem k jeskyni. Pokud se nemýlím, budou nás čekat tam.

„Proč by se měl zbláznit, uznávám, že tohle bude asi řež, ale proč by se z toho měl zbláznit?“ zeptá se Deron.

„Ta jeho schopnost. Trochu se do něho vžij, lásko. Celý život má před očima seznam, kdo umře. Cizí lidé jsou jedna věc, jen jméno, ale příbuzné, kamarády, známé z vesnice, lidi, se kterými se každý den stýká, to je jiná. Víš, kdy umře a nemůžeš proti tomu nic dělat. Když je varuješ, buď tě mají za blázna, nebo naschvál to udělají a přijdou o život přímo před tebou. Tak si vysloužil i přezdívku Posel smrti. Pak toho nechal, ale stejně to s ním zamávalo, když viděl u spolužáka datum a čas jeho úmrtí. Loni ho kvůli absenci málem vyrazili ze školy, nemohl se dívat, jak jeden po druhém dělají blbiny, kvůli kterým přicházejí o život. A teď jde zabíjet, aby ochránil vás…“ vysvětlím klukům, kteří zblednou.

„Prokletá schopnost,“ špitne Kaito. Smutně kývnu.

„Jak jsi zjistil svoji schopnost?“ zeptám se Kaita.

„Přepadli mě jednou v noci v parku, chtěli mě okrást a zabít, nevím proč. Nastavil jsem ruku, jako bych chtěl zastavit čas a on se zastavil. Ne na moc dlouho, jen na pár vteřin, ale to stačilo, abych se dobře schoval a přežil. Pak jsem to zkoušel pořád dokola, než jsem pochopil, co vlastně dělám. Teď vydržím zastavit čas na dvě minuty, víc to ani nejde, jako by to bylo nějak omezené,“ pokrčí Kaito rameny.

„Tak tohle myslel táta tím, že čas máme na své straně,“ zabručí Rick.

„Asi ano,“ kývne Quin.

„Řekl ještě něco o tom?“ zeptám se.

„Ano, že je to ohromně vzácná schopnost. Vyskytne se tak jednou za tisíc let, ale je stejně nebezpečná jako ta tvoje. Ten, kdo může zastavit čas, je nebezpečně blízko tomu, aby cestoval v čase. Ale musí k tomu prolomit jakési hranice, které mají hodnotu tisíce lidských životů. Kdyby to dostal někdo, komu na lidských životech nezáleží…“ nedopoví Rick.

„Radši nemluvit. Jak se zdá máme tu uvítací výbor,“ ušklíbnu se, když se zastavím na kraji paseky, kam jsme za řeči došli. Naproti nám je menší armáda zrůd a asi dvacet chlapů, kteří mají s nevětší pravděpodobností zvláštní schopnosti.

„Hádej, kdo je kdo,“ zavrčím. Teď by se nám fakt hodil Quinův otec a neříkejte, že ne.

„Co takhle je likvidovat jednoho po druhém,“ zavrní Silver a vycení zuby.

„Chceš začít od masa a kostí nebo od stvůr?“ zeptá se Deron, který mezi nás preventivně postavil štít.

„Hej, bez těch ratlíků, co vás chrání, se nezmůžete ani na a co?“ zařve jeden z nepřátel. Ani mi nestojí za pohled, ovšem další překvapený ryk už ano. Otočím se právě v momentě, abych viděl jak jednoho, nejspíš toho, co křičel, popadne zvětšená masožravá kytka, vyhodí si ho do vzduchu a spolkne jako malinu. Pak zase tiše zmizí. Mrknu se na Aleca, který na to překvapeně kouká.

„A jeden je minulostí, dobrá práce lásko,“ dá Silver Alecovi pusu. Kouká dost zaskočeně, ale sám není. Nepřátelé ještě ani neví, co se stalo. Pak na nás pustí mrtvoly.

„Lieme, tohle je vlastně mrtvé, neměl bys to ovládat?“ zeptám se kamaráda, který se na mě zamyšleně podívá.

„Uvidíme,“ kývne a zvedne ruku, chvíli se soustředí a začne ve vzduchu opisovat kruh, mrtvoly se začnou točit podle jeho pokynu.

„Vida, tak je zlikviduj a my jdeme na ty ostatní,“ uculím se. Tohle bude zajímavé! Liem sevře pěst a mrtvoly se prostě rozpadnou. Netuším, proč jsme na to, do čerta, nepřišli dávno. Lidi couvnou a dají se na útěk, ani nemusím dávat rozkaz a všichni se vrhnou za nimi. Jsou sakra rychlí a my se necháme pohltit honičkou, což se ukáže jako osudová chyba, když zjistíme, že se nenápadně rozdělili a my se hrneme jen za třemi.

„Zastavit!“ zaječím a všichni zastaví, zem pod námi se začne pohybovat. Varovně vykřiknu a vyskáčeme na pevnou skálu, v momentě se ocitneme pod ochranou štítu, když do něho ze shora něco narazí. Vzhlédneme a otřeseme se odporem. Je to pavouk, největší, jakého jsem kdy viděl a další. Za chvíli na štít začnou dopadat jeden vedle druhého. Mně nijak nevadí, otočím se na Aarona, kterému se v očích zračí děs. Jeho fobie se v kostele zhoršila. Nedivím se tomu.

Pomalu si nehty přejede po obličeji a začne křičet. Za chvíli je mimo sebe a i když se ho Yuki snaží uzdravovat, rány si v agonii dělá rychleji. Vrhneme se na něho a snažíme se mu udržet ruce od sebe.

„Sakra co to je?“ zaslechneme Ricka, který se snaží pavouky odplavit. Otočím se k němu a vidím, že voda jde skrz pavouky, něco není v pořádku.

„Okamžitě toho všichni nechte!“ zaječí Hiro. Tentokrát se všichni nechápavě podíváme na něho.

„Všechno je jen iluze. Zavřete oči, ukážu vám to,“ zaslechneme ho. Moc se mi nechce, ale poslechneme ho. Za chvíli cítím v mysli Hira, jak se pomalu tlačí dál a najednou je pryč. Otevřu oči a kolem sebe nevidím nic, jen za štítem se smíchy kroutí ten hajzl. Popadne mě nevýslovný vztek. Quin mi chytne ruku.

„Co, kdybychom ho nechali Aaronovi?“ zazubí se na mě.

„Podívej se na něho, copak je schopný něco dělat? Zajímalo by mě, kdy nás dostal do té iluze,“ zavrčím vztekle, takhle se nechat napálit.

„Už na té pasece, běželi jsme jen za ním. Ta kytka byla nejspíš taky jen iluze. Nejspíš nás chtějí vyčerpat a pak dostat jednoho po druhém,“ povzdechne si Hiro a omluvně se na nás podívá.

„No super musí se báječně bavit. Jak vzpamatujeme Ara?“ zeptám se jich.

„To nech na mě,“ pousměje se Quin a dojde k Aaronovi, kluci mu ještě pořád drží ruce, tak to není tak velký problém. Chytne jeho hlavu do dlaní a donutí ho, aby se soustředil jen na něho. Nevím, co mu říká, ale nakonec zavře oči, aby mu Hiro  vyčistil mysl. Když je otevře, vypadá překvapeně.

Aaron

Otevřu oči a kouknu kousek za jeho záda, nic. Žádní pavouci tam nejsou. Překvapeně mrknu a znovu nic.

„Co se stalo?“ špitnu.

„No ten parchant nejspíš použil nějakou iluzi, nejdřív jsme běželi za skupinou a pak tu byl jen on sám, a pak vytvořil iluzi pavouků, abychom měli co dělat mezi sebou, zná tvoji slabinu a nejspíš i slabinu ostatních tvých bratrů,“ povzdechne si Quin. Tělem mi projede vztek.

„Tak iluzi jo?! A zrovna takovou?!“ zavrčím a vymaním se ze sevření ostatních. Vztekle natáhnu ruku a do toho chechtajícího hajzla vletí snad tisíc voltů. Smích ho samozřejmě okamžitě přejde, dojdu k němu rozhodnut mu udělit poslední ránu a pak ruku stáhnu. Všimnu si krve kolem, nějakým způsobem jsem mu zničil oči, protože se rozhlíží jen prázdnými důlky. Odvrátím se od něho, nemá cenu ho zabíjet, potrestaný je dost. Budu se muset pořádně zakousnout do ovládání blesků jinak někomu nechtěně ublížím.

„Půjdeme?“ otočím se na Ravena, který s úsměvem přikývne.

„Děkuji,“ podívá se na mě vděčně Liem a znovu vyrazíme do honby. Quin, který nechce bezcílně pobíhat, zavolá jednu svoji příšerku, která nás vede.

„Michi,“ špitne najednou Liem.

„Kudy?“ zeptá se ho věcně Raven. Liem ukáže směr a už se tam řítíme, zastavíme se na jedné mýtince. Jakýsi chlap drží Michiho ve vzduchu za krk a v druhé má mačetu. V momentě si nás všimne.

„Přišli jste tak akorát na popravu,“ zachechtá se a rozpřáhne se. Michi je děsem bez sebe.

„To se teda pleteš,“ zavrčí Zein a než se stačíme nadechnout, chlapovi odletí useknutá ruka, ve které drží Michiho. Vzápětí se zhroutí s nevidoucíma očima obrácenýma v sloup. Liem v klidu přejde k Michimu a vysvobodí ho z ruky.

„Jsi v pořádku miláčku?“ špitne mu.

„Teď už jo,“ pousměje se Michi a pevně obejme Liama kolem krku.

„Zbývá jich osmnáct a strejda,“ promluví Quin.

„Fajn, tak jdeme,“ povzdechne si Raven. Hiro vypadá hodně mimo.

„Tohle je hraní na slepou bábu, co kdybychom šli rovnou po strejdovi, určitě ho budou chtít chránit,“ ozve se Quin.

„To není vůbec zlý nápad a víš kde ho hledat?“ zavrčí Raven.

„No kdyby se někdo neunáhlil, tak jsme ho mohli vyzpovídat,“ pronesu sarkasticky.

„Můžu říct to samé. Ten první byl bolestí tak vedle, že jsem z něho nedostal ani myšlenečku,“ odtuší Hiro.

„Přestaňte se hádat nebo vás srovnám všechny, tohle hlavně potřebujeme!“ zasáhne naštvaně Raven.

„Fajn, tak co navrhuješ chytráku?“ otočí se Kie.

„Co třeba jednat s rozumem? Quine, ty pošli svoje bestie do jeskyní, jestli tam nejsou, nemůžeme to vyloučit, rovnou ať se podívají po Quinově strejdovi a my půjdeme k domu našich poloviček, je možné, že na pasece vůbec nebyli a myslí si, že jsme je nechali doma,“ vyloží svůj plán Raven. Zní to jako rozumný návrh, tak se podřídíme. Raven nejspíš nebere svůj post jako výdobytek a ochraňuje ty ostatní. Vlastně je svým způsobem i vychovává. Deron má správného partnera.

„Tak jdeme Bleskuško,“ vezme mě Rick za ruku a už běžíme, nestačím ani protestovat proti své přezdívce, radši šetřím dechem na běh.

„Sakra!“ zanadává Hiro.

„Co se děje?“ pootočí se na něho Raven.

„Jeden z nich zřejmě umí číst myšlenky,“ vyjede z Hira.

„Sakra,“ okamžitě si zablokujte mysl nebo myslete na zelený trávník kytičky nebo tak nějak!“ zaúpí Raven.

„To není problém,“ zavrním a začnu myslet na pozadí Ricka, to má za tu bleskušku, copak jsem holka?! Hiro se po mě se smíchem podívá a málem si rozbije nos, jak zakopne o nějakou větev, kdyby ho Raven včas nechytil.

„Prosím tě, aspoň čum pod nohy,“ zavrčí. Hiro jen hýkne smíchy.

„V jeskyni nikdo není,“ ozve se Quin.

„Fajn, omluvte mě na minutku,“ zazubí se Ken a už ho není, za půl hodiny se k nám připojí celý zpocený.

„Prosím tě, to ses musel jít koupat zrovna teď?“ vyštěkne na něho raven.

„Jak koupat? Sunul jsem ten balvan do vchodu, aby se tam nemohli ukrýt,“ ohradí se dotčeně Ken.

„Promiň, dobrá práce,“ pochválí ho Raven.

„Bych řekl,“ odfrkne si Ken. Pak už běžíme mlčky, dokud se nedostaneme k našemu domu, který je obléhaný.

„Jak jsi to věděl?“ zeptá se Nare Ravena.

„Udělali to, co bych na jejich místě udělal sám,“ odpovím a přemýšlím jak se dostat mezi dům a nepřátele.

„Můžu zastavit čas, ale budete mít jen dvě minuty,“ promluví Kaito.

„Vezmu tě, pokud to neumíš udržet, když jsi v pohybu,“ otočí se na něho Ken. Kaito s úsměvem souhlasí a začne se soustředit. Během vteřiny, všechno ztuhne v momentě. Ken popadne Kaita a všichni jako o závod běžíme k domu, dorazíme tam s vyplazeným jazykem a Deron sotva stačí vztyčit bariery, když se svět dá znovu do pohybu.

Při pohledu na připitomělý pohled nepřátel se dáme do smíchu, i když sotva můžeme dýchat. Díky Silverovi, který k nám nažene víc vzduchu, se vzpamatujeme rychleji.

„C-c-co tu děláte? Nemáte být uvnitř?!“ vyjekne jeden a dívá se na Aarona.

„Smůla, myslím, že vás tu někdo podvedl,“ ušklíbne se ošklivě Aaron.

„Nepodvedl, zabijeme vás a dostaneme královskou odměnu,“ zaksichtí se jeden z nich.

„Ubožáku, jste to vy, kdo zemře. Pokud se nevzdáte,“ podívá se na něho Liem. Při pohledu na něj se otřesu má naprosto prázdný pohled smrti.

„Jsi idiot? Kdo jsi, že se pokoušíš prorokovat?“ rozkřikne se po vzpamatování chlap.

„Říkají mi Anděl smrti,“ odtuší Liem. To naše protivníky dost zaskočí, čekáme, co bude. Pevně doufám, že toho nechají, ale pak se začnou smát. Povzdechnu si.

„Vy si myslíte, že nás napálíte tak snadno?“ snaží se nás přesvědčit a do štítu narazí ohnivá koule. Deron bolestně sykne. To se zase rozzuří Raven, a útočník je ve vteřině smrtelně propíchán jehličkami. Jestli tohle viděl táta, tak nebude moc nadšený.

„Některých se zmocnil strach,“ hlásí Ken a Michiho drží tak, aby se nemohl dívat.

„On jim neřekl, jakými schopnostmi oplýváme, a taky jim neřekl, že se v klucích ta síla probudila,“ promluví Hiro.

„Jejich smůla, měli si to nejdřív ověřit. Kdo z nich ovládá telepatii?“ ozve se poprvé Kie.

„Ten v modré bundě, je to ještě skoro dítě,“ promluví Hiro smutně.

„Dobře zneškodním ho a vy se postarejte o zbytek,“ ušklíbne se Kie. Nare se na něho vyděšeně podívá.

„Nemíním ho zabít, on má celý život před sebou,“ pousměje se Kie a než někdo stačí říct ámen a kluk uskočit, zaútočí. Je to nepatrný pohyb, ani nevíme, co udělal nebo jestli ho zvládl ovládnout za takový moment.

„Zabijte toho kluka!“ zařve hlas odněkud zezadu. Ale než se někdo z nich stačí pohnout, ztuhnou v čase. Pochvalně se na Kaita zašklebím. Kie nerušeně vtáhne, s Deronovou pomocí, kluka za štít a usadí se s ním u zdi domu. Ken, Kaito, Yuki, Hiro, Liem s Michim a Nare se posadí k nim. V boji by jen překáželi a byli by snadný cíl. I Deron se stáhne za nás.

„Tak můžeme?“ ušklíbne se Raven a kolem něho začnou vířit jeho zbraně, stejně tak kolem Zeina. Bůh buď našim nepřátelům milostiv.