Tajný svět Akyry

Strach

Alec

Zavrtím se na posteli a otočím se na bok. S povzdechem otevřu oči, rychlým pohledem na digitální budík se ujistím, že je půl jedné v noci. Zase nemůžu spát, to bude tím, že jsem vypil dva hrnky kafe. Já vím, řeknete, že je to moje vina, jenže já mám strach usnout, protože mám strach se probudit. Je to divné?  Nejspíš ano, ale co byste dělali vy, kdybyste se uprostřed noci probudily a byli, od hlavy k patě ovinuty stonky, že jste se nemohli hnout? Nechápu to, žádné rostliny u sebe v pokoji nemám. A pak mám ještě jeden důvod, ten druhý leží asi jeden metr ode mě na papírku s výhružkou, že jsem na řadě. Silverovi jsem ho neukázal, byl by pak hysterický a musel bych spát u něj. Nebo by se nastěhoval on sem. Nevím, co je horší.

Vstanu a dojdu si na záchod, když se vracím do pokoje, změním směr a jdu k Deronovi. Když spí, vždycky se kolem něho objeví štít. Tam se rostliny nedostanou. Doufám, že mě tam nechá spát. Když vejdu, zjistím, že sedí na posteli a čte si.

„Ještě nespíš?“ zeptám se ho překvapeně.

„Ne, čekám na tebe, v tuhle dobu vždycky chodíš,“ zívne.

„Promiň,“ kousnu se do rtů.

„Nech toho a pojď si lehnout. Měl bys o tom říct Silverovi,“ pousměje se. Odloží časopis a lehne si až ke zdi. Lehnu si vedle něho.

„Co bych mu měl říct?“ zeptám se a zívnu navzdory dvěma kávám. Fakt mi nechutnají.

„O svém strachu z rostlin. Jo a taky o tom vzkazu,“ zavrní. To dělá, vždycky když usíná.

„Jak o tom vzkazu víš?“ trhnu sebou.

„Hledal jsem u tebe nějakou psací propisku. Není chytré něco takového nechat povalovat otevřené na stole. Ráno mi připomeň, že musím koupit propisky, zajímalo by mě, kdo je jí,“ zavrní Deron a přitiskne k sobě Risu, která se rozpřede. Pak usne. Nejspíš má pravdu, měl bych mu to říct, pomyslím si a také zavřu oči. V momentě spím.

Někdo do mě drcne.

„Derone, ještě půl hodiny, proč pořád vstáváš o půl sedmé?“ zavrčím a otočím se na záda, trochu zachrápu a protože se mi špatně dýchá, otočím se zase na bok. Pak už nedýchám vůbec, protože mě někdo začne líbat, tohle by si Deron nedovolil, jedině… Zavrním a otevřu oči, podívám se přímo do Silverovích rudohnědých očí.

„Dobré ráno Šípková Růženko. Není půl sedmé, ale skoro dvanáct a je čas na oběd. Navíc je sobota,“ usměje se Silver. Zamrkám.

„Ty si děláš prdel,“ vyjeknu a přetočím se na břicho, abych se podíval na Deronovy hodiny, které vážně ukazuji za pět minut dvanáct. Přitom skončím v Silvěrově náručí, protože jsem zapomněl na to, že jsem na samém kraji.

„Panebože, jak jsem mohl tak dlouho spát?“ nechápavě se vydrápu na vlastní nohy, což je poněkud obtížné, protože mě Silver nechce pustit.

„No vzhledem k tomu, že jsi nespal celý týden ani dvě hodiny, čemu se divit, ne? Aspoň, že ti zmizeli kruhy pod očima, vypadal jsi jak měsíc hladový upír,“ poznamená klidně a odnese mě do mého pokoje, kde se převleču, jak nejrychleji můžu. Jeho hladový pohled mi nedělá nejlíp. Sejdeme dolů, kde se mámě omluvím a rovnou zasednu ke stolu. Je nás poněkud víc, protože je tu celá parta i s Jeromem, který si sedl tak, aby viděl na Hira, který se snaží koukat kamkoliv jen ne na něj. Tady to pěkně jiskří!

Najím se a chci se vytratit, když mě chytne Silver a odvleče mě do Deronova pokoje. Momentálně ho má největší z rodiny, protože zabírá celou půdu. Ostatní jdou za námi a poslední zavře dveře.

„Za chvíli zahájíme válečnou poradu, ale nejdřív… Alecu, proč jsi nám neřekl o tom vyhrožování?“ otočí se na mě Raven s výtkou. Coby majitel nejšílenější schopnosti je velitel party.

„O jakém vyhrožování?“ zamrkám nevinně očima a snažím se tvářit, že o ničem nevím.

„Třeba o tomhle?“ ukáže mi Silver vzkaz.

„Ty ses mi hrabal ve věcech?“ vyjedu na něho.

„Ne, našel jsem ho na stole, když jsem tě ráno chtěl navštívit v pokoji. Chceš mi říct, že máš víc takových vzkazů?“ pozvedne obočí Silver. Zavrtím hlavou, předchozí dva jsem spálil.

„Proč jsi mi o tom neřekl?“ zeptá se mě Silver.

„Protože máš svých starostí dost a nechtěl jsem tě tím obtěžovat,“ odpovím a sklopím hlavu.

„Trdlo, pro mě jsi přednější ty,“ obejme mě Silver. Pousměji se a schovám se mu v náručí.

„Budu spát tady s tebou,“ zavrní Silver. Přesně to jsem nechtěl. Pro mě je těžké mu odolat, když se ke mně v posteli tiskne.

„To není jediné, z čeho máš strach, Alecu, že,“ ozve se Hiro. Ztuhnu Silverovi v náručí. Ví snad…? Zarazím se v čas.

„Z čeho tak soudíš?“ zeptám se, co nejklidněji.

„Z toho, že jsi spal s Deronem. Z nějakého důvodu potřebuješ jeho štít,“ odpoví mi Raven. Přejdu to mlčením. Nemíním jim o svém strachu říct, smáli by se mi. Zavřu oči a přitulím se k Silverovi, jeho klidný dech a rytmus srdce mě uspí.

Silver

Trochu nechápavě se podívám na Aleca a tiše si povzdechnu. Musel být ještě vyčerpaný.

„Alecu, čekám na tvoji odpověď,“ zavrčí Raven. Zamračím se na něho.

„Laskavě se zklidni, právě usnul,“ napomenu ho šeptem. Raven na mě vytřeští oči a obrátí je v sloup, Yuki mi podá deku, kterou Aleca přikryji, jen zavrní. Usměji se a obrátím pozornost k poradě, která se šeptem rozběhne. S Liamem je tu i jeho kluk Michi.

„Tak co uděláme? Musíme ho najít,“ zavrčí Raven.

„A co chceš dělat? Rozhodně nevystrčí nos, dokud se nebude cítit v bezpečí. Může ho skrývat kdokoliv z vesnice nebo mít úkryt kdekoliv. Jediné co musíme udělat je mít oči na stopkách,“ zavrčí Jerom.

„Ty možná jsi příbuzný šneků, že máš oči na stopkách, ale my ostatní se pod ten poddruh jaksi neženeme,“ zavrčí Raven na bratra. Tiše se rozesmějeme. Oni se snad umí jen hašteřit.

„Pořád je lepší být příbuzný šnekům než pijavicím,“ ujistí ho klidně Jerom.

„A kdo by tvoji krev pil? Rozhodně odmítám sedět na zadku a dívat se jak se stahuje další smyčka,“ zavrčí Raven.

„Tak proč s Aleca neuděláte volavku? Můžeme ho chytit při činu,“ nadhodí Jerom.

„To si zkus a budu na tvoje maso chytat žraloky,“ zavrčím na Jeroma, který jen polkne. Raven jen se na mě zvláštně podívá.

„Jeho nezabiješ,“ poznamená tiše.

„Proč ne? To ti na něm tak záleží?“ ušklíbnu se.

„Není ti divné, že nemá ani jednu jizvu, zatímco mamka jich má hodně a nevlastní otec jich má podstatně míň, ale je taky zjizvený?“ nadhodí Raven. No co, divný je mi to dlouho, ale pochybuji, že by to mělo zásadní podtext.

„Když o tom tak mluvíš, je mi to divné. Jakou má schopnost?“ zabručí Liem. Zvědavě se podíváme na Ravena, který vstane a jde ke dveřím. Když nám to nechce říct, proč s tím začínal? Otevře a zavře dveře a než se nadějeme, a stihneme nějak zareagovat, vrhne po bratrovi nůž, který Jeroma zasáhne do krku. V další sekundě všem spadne brada. Místo toho, aby se Jerom s chroptěním svalil na zem, se na bratra zamračí.

„Právě jsi mi zničil moji oblíbenou košili,“ zavrčí a vytáhne si zakrvácený nůž z krku. Po ráně, která způsobila krvácení, není ani vidu ani slechu, jen krvavý potůček zvěstuje, kde byl před chvílí nůž. Po ráně nezbyla ani jizvička.

„Pane bože,“ zašeptá Nare.

„A teď mi řekněte, kdo z nás dvou je větší zrůda,“ zavrčí Raven. Deron zamrká očima a dá se do smíchu.

„Myslím, že mi unikla pointa,“ zamračí se Kie. Myslím, že unikla všem, kromě Jeroma a Derona, kteří se lámou smíchy. A taky Hira, protože ten se sesype po chvíli taky. Momentálně bych dal poklady světa tomu, kdo mě naučí číst myšlenky.

„No abyste pochopili, včera jsem šel s Ravem do kina. Když jsme se vraceli přes městečko, tak jsme potkali Jeroma,“ rozhlídne se Deron, který začne vyprávět. Kývneme, víme o tom, Quinovi bestie je sledovali kvůli bezpečnosti.

„No a kousek od nás byli dvě babky, co jsem pochopil tak jedna byla jejich příbuzná a právě ta si hlasitě ztěžovala té druhé, jaká je Raven zrůda a že je Jerom úplně jiný a že mají strach, aby Raven Jeroma nezabil. Jednoduše aby z Ravena nebyl biblický Kain,“ vysvětlí Deron. Vytřeštíme na Derona oči a rozesmějeme se. Tak takový černý humor zbožňuji, tak by mě zajímalo, jak chcete normálně zabít nezranitelného, pochybuji, že by na to obyčejné zbraně stačili. Nemluvím o stříbře, tam už to možné je.

„Náhodou si myslím, že je to dobrá vlastnost, když má doma podobnou zrůdičku jako jsi ty,“ zlomí se smíchy Quin.

„To je dobré vědět, můžeme si z něho udělat cvičný terč,“ zaúpí Zein.

„Tak moment pánové, moje tělo je soukromý majetek, na který si dělám osobní nárok a tudíž své tělo k takovým experimentům nepropůjčuji. Takže máte smůlu,“ vyplázne na nás Jerom jazyk.

„No tak nebuď labuť,“ zamrká na něho svůdně Zein.

„Labuť budu a taky vznešeně odplavu, jestli mě budete srát. Mimochodem Zeine rozhodně nejsi můj typ, takže se bez tvých cukrbliků obejdu. To kdyby na mě zamrkal někdo jiný, tak bych mu své tělo klidně půjčil,“ zavrní Jerom. Hira v ten moment přejde smích a zrudne až po kořínky vlasů.

„Ty… ty hambáři, co si dovoluješ myslet na takový sprosťárny!? Já na žádné kluky nejsem!“ zaječí Hiro a začne se rozhlížet, co by Jeromovi hodil na hlavu. Deron mu pohotově podstrčí nerezový tác, na kterém byl čaj, ani netuším, jak se sem dostal. Hiro ho popadne a vší silou se rozpřáhne, máme co dělat, abychom se mu klidili z cesty, a pokusí se Jeromův obličej vlisovat do tácu. Bohužel to u pokusu zůstane, protože se Jerom vymrští a během chvilky Hirovi, pro něj nebezpečný předmět zabaví. Asi jsem mrknul, protože pak už jen ty dva vidím na zemi. Hiro je dole, Jerom klečí nad ním, ruce Hirovi uvěznil nad hlavou a zuřivě ho líbá. Divné je, že se Hiro ani nebrání. Že by šok?

My ostatní z toho samozřejmě máme druhé Vánoce. Položím Aleca na postel, protože usoudím, že tam bude ve větším bezpečí.

„No tak dětičky, tohle už je přístupné až od dvacáté druhé hodiny,“ baví se Raven. Jerom si přece jen dá říct po dobrém a Hira pustí. Ten se jen vytřeštěně dívá před sebe a lapá po dechu. Vážně vypadá jako v těžkém šoku.

„Brácho, tohle si přehnal,“ usoudí Raven a pomůže Hirovi do sedu, ten se od Jeroma vzdálí, jak jen to jde.

„Nemohli bychom se dostat k programu?“ zavrčí Hiro, kterému začala být pozornost všech na obtíž a prsty se lehce dotýká naběhlých rtů.

„Co byl původní plán?“ zeptá se Kie.

„Měli jsme vytáhnout z Aleca, jakou má schopnost. Připadá mi jako by z ní měl děs, takž už při nejmenším musí tušit,“ vzpomene si Ken.

„A jo. Omlouvám se, že jsem z toho trochu vybočil,“ zajede si Raven prsty do vlasů. Chci něco říct, ale přeruší mě Alec, který začne šíleně ječet. Během sekundy jsem u něj a zkouším ho utišit. Zbytečně. Hiro ke mně rychle přejde a položí ruku na Alecovu hlavu. Nevím, co udělal, ale zabere to a Alec se uklidní a probudí.

Alec

Netuším, co mě ze spánku vytrhlo, ale díky bohu za to. Roztrhnu slabé stonky nějaké květiny a přitulím se k Silverovi. Obejme mě a skryje ve své bezpečné náruči. Snažím se to rozdýchat, pořád se mi zdá jeden a ten samý strašný sen. Jestli se opravdu stane, nejspíš zešílím a to skutečně.

„Už jsi v bezpečí, lásko. Nic ti nehrozí,“ pohladí mě Silverova slova. Věřím mu, kdo by taky přežil jeho útok, že. Stulím se u něho a nechám se utěšit. Děs ze Silvera nevyprchal, jen ho nahradil jiný a daleko šílenější děs. Ten děs se jmenuje moje schopnost!

„Teď z něho nic nevytáhneme, venku svítí sluníčko, co takhle jít ven?“ navrhne Yuki. Návrh je jednoslovně přijat, a když se celkem vzpamatuji, vyrazíme ven. Vezmeme to kolem starého mlýna k lesu. Užívám si procházky, když najednou Hiro varovně vykřikne. Než Deiron stačí postavit štít, což je jen okamžik, Jerom se kácí na zem se dvěma noži v krku.

Moje reakce je přehnaná, vím to, protože v ten moment se přestanu krotit a všude kolem mě začnou šíleným tempem růst tráva a další rostliny. Jejich úponky se mě ovinou kolem noh a rukou a než se vzpamatuji, jsem v pětimetrové výšce a snažím se ze sevření rostlin osvobodit…