Tajný svět Akyry

Štít

Deron

Tak tohle nechápu, jak můžu něco ovládat? Nikdy jsem necítil nějakou zvláštní moc. Je pravda, že jsem se nikdy ničeho nebál, ale to jsem připisoval nemoci. Přece není normální, abych se ničeho nebál. Povzdechnu si.

„Copak?“obejme mě kolem ramen Raven.

„Nic, jen si myslím, že je to holý nesmysl,“ poznamenám s povzdechem.

„Něco ty zbraně muselo zastavit, ne?“ vloží se do toho Liem.

„Když jsem byl v bezvědomí? To jsem já mohl být těžko, ne?“ uvedu svoji logiku.

„Mohla to být automatická reakce jako u Ravena,“ podotkne Nare. Ušklíbnu se, jistá logičnost by tu byla, ale nechci se vzdát představy, že jsem normální. Hiro se jen uchichtne.

„Teď to neprobírejte, stejně by to popřel. Ravene, tvá máma nás zve na oběd,“ otočí se na nás.

„Fajn, tak jdeme,“ povzdechne si Raven a vyrazíme k němu.

„Ty počkej, jak daleko dosahuje tvoje schopnost?“ zarazí se Liam.

„To nevím asi pár set metrů,“ pokrčí Hiro rameny.

„K Ravenovi je to víc než pár set metrů,“ poznamená Rick.

„Mezi telepaty se to asi stírá, copak já vím, jak ta moje moc funguje?“ zavrčí vztekle Hiro.

„A kdo jiný by to měl vědět? Počkej, Ravene tvoje máma je telepat?!“ otočí se Silver na Ravena.

„Nejspíš, to by vysvětlovalo, proč jsem před ní nikdy nic neskryl,“ pokrčí Raven rameny.

„No tak to je jako minové pole,“ povzdechne si Silver. Vybuchnu smíchy, až se celý zkroutím. Všichni se na mě podívají jako na blázna.

„Co je ti k smíchu?“ zeptá se mě Hiro.

„Já jen, že máte mezi sebou telepata a překvapí vás podobná schopnost,“ škytám smíchy.

„To je pravda, proč jsi nám to neřekl?“ obrátí se všichni k němu.

„Jednoduše proto, že mě o to požádala a pak, nepoznám jakou kdo má schopnost, když na to nemyslí, většina to bere jako obtížnou věc a tak na to nemyslí nebo si zakáže na to myslet!“ brání se Hiro. Přestanu se smát a s povzdechem se na něho podívám.

„Myslel jsem, že ta schopnost bude lepší,“ ušklíbnu se.

„Všichni nemůžeme být super silní, kam by se ten svět poděl?“pokrčí Hiro rameny.

„K lepším zítřkům,“ ujistím ho a skočím za Ravena, který se docela baví.

„Tak pojď Kotě, nebo tam nedojdeme ani za uherský rok,“ obejme mě Raven.

„A jak získáváš rok z uheráku?“ zeptám se ho. Místo odpovědi dostane záchvat smíchu, ovšem není sám. Cesta k němu nám trvá skoro dvojnásobně dlouho, protože všichni takřka brečí smíchy, Rick to dokonce jednou napálí do stromu. A znovu máme důvod ke smíchu, Rick pak vypadá jako udivený blbec než se posbírá a pro jistotu prohmatává prostor před sebou.

Přesně ve dvanáct vpadneme do Ravenova domu a jídelny.

„Co jste pili?“ zeptá se pobaveně Jerom, když to někdo napálí do židle. Mlčky zavrtíme hlavou a snažíme se uklidnit, abychom se neudusili jídlem. První přestane Hiro, který zůstane na Jeroma hledět jako by ho někdo práskl po hlavě.

„Kluci, dovolte, abych vám představil, poslední hlavu rodiny, mého bratra Jeroma. Armádního důstojníka, kde slouží nevím,“ obrátí se Raven na přátele a představí je.

„Těší mě, jsem rád, že si Rav našel přátele,“ zastaví se pohledem na Hirovi a usměje se.

„Je to naopak, my si našli jeho,“ zasměje se Bui.

„Tím líp,“ pousměje se a za chvíli se při báječném obědu rozprostře bezproblémová debata, zapojí se dokonce i Ravenův otec.

„Tak už jste přišli na to, co má Deron za schopnost?“ otočí se Ravenův otec přímo na Ravena. Ten sebou překvapeně trhne.

„Jo, ovládá štít,“ kývne Raven, naštěstí to řekl dost slušně.

„Při tvé schopnosti, je to perfektní schopnost,“ usměje se.

„Žádný štít neovládám, já jsem normální!“ začnu se ostře bránit. Všichni se na mě ironicky podívají. Jerom se na mě podívá a než stačím uhnout, mrští po mě sklenici. Zděšeně nastavím ruce, ale není to třeba, sklenice se rozprskne pár centimetrů ode mě a pár střepů letí přímo na Jeroma. Ten v klidu uhne.

„Myslím, že si něco namlouváš, Derone,“ odvětí klidně Jerom.

To už se ze šoku probere, Raven a chytí Jeroma pod krkem.

„Jak sis mohl dovolit po něm mrštit sklenici?!“zavřeští na bratra,

„Stejně už byla naprasklá,“ pokrčí Jerom rameny a jediným hmatem osvobodí svůj krk z Ravenova sevření.

„Já se nebavím o sklenici, ale o miláčkovi,“ zavrčí Raven. Jerom se na něho nechápavě podívá.

„Raven a Deron spolu chodí,“ vysvětlí mu Hiro.

„Jo tak, tak to jo. Mimochodem, neměl bys být ještě v nemocnici?“ podívá se na mě Jerom.

„V rodině má léčitele a netušíme, kdo to je,“ povzdechne si Raven.

„To je průšvih, musíme ho najít dřív než ti druzí,“ poznamená

„My?“ pozvedne Rick obočí, zatímco Hiro se usměje.

„Ano my, z armády jsem vystoupil, teď budu jen řádový učitel na vaší škole,“ informuje nás Jerom. Usměji se, zatímco Raven se zhroutí děsem. Vážně mu nezávidím.

„Co budeš učit?“ zeptá se zvědavě Bui.

„Japonštinu, angličtinu, dějepis a psychologii,“ zavrčí Raven.

„Jen japonštinu a angličtinu, přemýšlím o dějáku,“ zasměje se Jerom.

„Spíš bychom potřebovali tu psychologii, kvůli tady Kiovi, to je nervózňáček,“ drbne si Silver a uskočí před jeho pěstí.

„No, psychologii byste potřebovali všichni, hlavně ti noví,“ pousměje se Jerom a vzápětí odletí kus cesty.

„A někteří kurs sebeovládání, že bratříčku,“zazubí se jerom na Ravena, který bůhví proč vyletí a začne se s ním honit po kuchyni. Kluci na to jsou nejspíš zvyklí, protože většina vyskočí na sůl a zbytek se pakuje tam, kde nebudou překážet. Trochu ztuhnu, když vidličky vyletí do vzduchu a namíří se na Jeroma.

„Ravene, okamžitě přestaň nebo se s tebou rozejdu!“ zaječím na svého kluka. Raven viditelně ztuhne, vytřeští na mě oči a příbory popadají na zem.

„Omlouvám se,“ zavrní na mě. Zamračím se na něj, ale hned mě to přejde, když mě obejme a lehce políbí.

„Dobře, ale to bylo naposled, zabíjet můžeš jen zloduchy,“ kladu si podmínku.

„Dobře, budu se snažit ovládat,“ slíbí mi, za odměnu mu dám pusu.

„A je po legraci,“ povzdechne si Jerom. Střelím po něm, přes Ravenovo rameno vzteklím pohledem. Zein, zvedne vidličky a dá je do příborníku, samozřejmě, aniž by se k nim přiblížil. Závidím mu snadné uklízení!

„Kluci, měli bychom jít cvičit, když nebude štít ovládat bude vám k ničemu. Taky musíme zjistit, jaké má se štítem schopnosti a co s ním dokáže. Jerome, budeš terč,“ obrátí se Ravenův otec na Jeroma, který odevzdaně kývne.

„Neublíží mu?“ zamračí se Zein.

„Pochybuji,“ zabručí Ravenův otec a vyjde ven. Ostatní ho následují, mě tam musí Raven dotáhnout.

„Fakt musíme?“ zafňukám

„Ano lásko, tomu se nevyhneš,“ potvrdí mi Raven. S povzdechem ho poslechnu. Jdeme za dům, kde je prostorná louka, na ní by se uživilo i dvanáct koní. Všichni už jsou rozestavěni, pochopím, že terč budu já a Jerom, kterého musím ochránit, radši bych chránil Ravena, ale ten nejspíš bude útočit.

Stoupnu si k Jeromovi.

„Dobrý můžeme začít! Nikde nikdo,“ nahlásí nám Hiro.

„Co vlastně mám dělat?“ křiknu, ale to už se musím bránit, protože proti nám vystartuje spadlý strom. Zlehka na nás nejdou jen, co je pravda, tohle bude mít na svědomí Zein. Vytřeštím na to oči a v momentě si přeji, aby přede mnou stála nějaká stěna. To se nejspíš stane, protože strom se najednou o něco zarazí a sklouzne po tom dolů.

„To co děláš teď. Jak jsi ji vyvolal?“ zeptá se mě Ravenův otec.

„Jak to mám vědět?! Prostě jsem chtěl, aby mezi tímhle a námi byla stěna a najednou tam byla,“ zaúpím.

„Takže to umíš vyvolat podvědomě, to je dobře, teď to uděláme tak, abys byl chráněn ze všech stran,“ kývne Ravenův otec.

„Au,“ zaúpím, když mě něco praští do temene, otočím se, abych se podíval, co to bylo a jen tak tak postavím stěnu před ostrým nožem, jsem v šoku, zvlášť když zahlédnu v trávě šišku a že je les odsud pěkně daleko, ani nevím, jak se ke mně dostala!

„Čekej nečekané nebo jsi chodící mrtvola!“ zaječí Hiro, otočím se včas, abych vykryl sekeru.

„Nemůžete na mě jít s citem?“ zaječím zděšeně.

„Jo my na tebe půjdeme s citem a první nepřítel tě oddělá! Tos uhodl,“ zavrčí na mě Silver. Raven to nejspíš uzná, protože na mě pošle spršku jehel, neviděl jsem je a ani netušil, z čeho jsou, ale štípe to pěkně!

„Au,“ zaskučím.

„Už bys byl mrtví a Jerom s tebou, použij instinkt!“ zaječí na mě Ravenův otec.

„Copak jsem kočka?!“ vyjeknu a snažím se odhadnout nějaký útok, zbytečně, za chvíli jsem pomlácený a samá modřina.

Raven

„Takhle to nepůjde, takhle ho spíš zabijeme, než něco naučíme,“ povzdechnu si a podívám se na miláčka a Jeroma, který očividně trpí. Oba jsou doslova modří od modřin. Tolik ran nedostal, ani ode mě!

„Co navrhuješ, Koumáku?“ zavrčí na mě Hiro. Odběhnu domů a za chvíli se vrátím s černým šátkem.

„Brácho, vím, že mě nemáš rád, ale smiluj se nade mnou!“ zaskučí Jerom, jen co pochopí, co se chystám udělat.

„Přežil jsi mě, tohle přežiješ taky,“ uchychtnu se a zavážu Deronovi oči.

„Ty blbe, jak se mám bránit, když mi zavážeš oči?“ zakřičí Deron.

„Instinktivně,“ políbím ho na ucho a ještě mu svážu ruce, když se pokusí šátek sundat. Hold, láska je krutá krasavice!

„Tak to ti fakt děkuji!“ zavrčí Deron.

„Nemáš za co miláčku,“ plácnu ho po zadku a odběhnu od něj, ještě se prohodím se Zeinem. Útočíme hlavně my dva, protože dokážeme ovládat předměty z větší vzdálenosti, já jsem se to musel těžko učit!

Pohledem se domluvíme a Zein zvedne do vzduchu několik mečů, tohle je dobrý trénink i pro nás. Jeromovi se oči rozšíří strachem, ale tentokrát zbytečně, meče se zastaví o neviditelnou stěnu a svezou se na zem.

„No vida, že to jde,“ zamumlám si pro sebe a ze země zvednu drobné jehličí, dá mi to zabrat, pak si představím nebezpečí z místa, kde stojí Deron a jehličí se tam rozletí. Jehličí se tentokrát nezarazí a nespadne, ale jakoby se zaboří do měkké pěny nebo něčeho podobného a vzápětí se to rozletí zpět, mám tak akorát čas uskočit pryč.

„Tak už vím, jak to otec myslel,“ překvapeně zamrká Zein.

„Kluci, počkejte, něco zkusím,“ vyskočí Rick. Zděsím se, to ho chce utopit?!

Deron

Netuším, co se to se mnou děje, po tom, co mi Raven zavázal oči a ruce, celým mým tělem proudí divná energie. Tedy i před tím, ale nebylo to tak intenzivní, je to jako bych viděl tělem. Pěkně směšné, že? Ale mě to rozhodně směšné nepřipadá! Dlouho se nic neděje, jen zaslechnu překvapené vyjeknutí a Zeina.

„Už vím, jak to táta myslel,“ promluví, zní to poněkud překvapeně.

„Kluci, počkejte, něco zkusím,“ zaslechnu, myslím, že to je Rick, ale má hodně podobný hlas s Hirem.

„Kluci, proboha neblázněte!“ vyjekne zděšeně Jerom, očividně mi nevěří. Na stěnu něco zaútočí, ale není to nárazový tlak, ale trvalý jako by něco zkoušelo prorazit silou, čím víc to tlačí na mě a na stěnu tím víc si uvědomuji, co to vlastně je ta stěna a jakou má podstatu, stačí jen chvilička a …

„Jsem mokrý do poslední nitky, Bui osušíš mě?“ zaslechnu Ricka.

„A nechceš ugrilovat? Já pečínky rád!“ zavrní Bui a ke mně vzápětí dolehne žár. Projdu si v mysli všechny barvy štítu, které se tam z ničeho nic objevili a jeden vyberu, žár je pryč. Usměji se. Konečně začínám chápat svoji moc.

„Ravene, můžeš mi sundat ten šátek? Myslím, že už to mám,“ ozvu se.

„Nějak brzo, ne?“ ozve se Hiro a pokusí se mi dostat do hlavy, jenže tentokrát mu to nedovolím a mezi moji a jeho mysl postavím pěkně naštvaného dráčka, který má za úkol chránit moje myšlení. Hiro se stáhne. Vzápětí mi z očí spadne šátek a já se podívám na Hira, který na mě třeští oči.

„Hiro, díváš se nějak vyjeveně, na copak myslí?“ zasměje se Silver.

„Já nevím, nedostal jsem se tam,“ poznamená Hiro.

„Nepřišel na to nějak rychle? Tohle by se měl učit několik týdnů ne-li měsíců,“ zamračí se Kie.

„Pánové, tomu se hovoří inteligence,“ pousměji se pyšně.

„Že jsi ji nenašel dřív, než nás takhle zmasakrovali! A jak se pak mám líbit svému vyvolenému,“ zafňuká Jerom. Podívám se na něj a projede mnou osten hanby, vážně vypadá jako velikonoční vajíčko.

„Omlouvám se,“ skloním hlavu. Raven mě obejme.

„To nic zlatíčko, učený z nebe nespadl. Budeme pokračovat zítra, udělal jsi hodně velký pokrok,“ přitiskne mě Raven k sobě. Přitulím se k němu v tichých výčitkách, které adresuji k sobě. Chvíli mě drží a pak se se mnou vydá domů. V jejich kuchyni najdu bratry s šálkem čaje.

„Přišli jsme pro tebe, prý máš spát u nás, zítra se jde do školy,“ promluví Alec a prohlídne si nás.

„Co se ti stalo, vypadáš jako otlučené velikonoční vajíčko,“ vyprskne smíchy Kaito. Aaron se taky pochichtává.

„To je vážně k smíchu, nejhorší je, že jsem to schytal s ním,“ zavrčí Jerom. Všimnu si, že kluci po něm hodili zvědavé pohledy.

Raven

„To je Jerom, můj bratr, Jerome seznam se s Alecem, Aaronem, Kaitem a Yukim, jsou to Deronovi bratři,“ představím je.

„Těší mě,“ kývne Jerom a podá jim ruce. Postřehnu, že jeho modřiny začali povážlivě blednout. Jeden z nich skutečně ovládá léčitelství, ale který!

Jerom /více v postavách!