Tajný svět Akyry

Stavitelská pře

Silver

Když se Alec vzpamatuje aspoň na tolik, že ho neděsí každý úzký prostor, vydáme se do vesnice, kde nás přivítají Alecovi rodiče, jsou rozzuřeni k nepříčetnosti. Když jim vysvětlíme, co se mezitím seběhlo, ovládnou se a starají se o zdraví svých potomků i nás. Ani se nedivím, prošvihli jsme tři dny školy bez omluvenky a to nás ještě čeká oprava Buiho domu.

S klukama se domluvíme a jdeme za ředitelem, který bydlí ve vedlejším městečku. Jak výhodné mít Hira, druhý den jdeme do Buiho domu. Nad tou hrůzou strneme, rozbitá okna jsou to nejmenší, přízemí, tedy chodba s obývákem, kde se podle Kena bojovalo, jsou v tak dezolátním stavu, že prakticky snad nedrží ani nosné zdi. Tedy vypadá to tak.

„No má úcta,“ povzdechne si Jerom. Myslím, že je to hodně výstižné.

„Ze všeho nejdřív se to celé musí podepřít nebo se to zbortí jako domeček z karet,“ oznámí Arven. Ten je dobrý, kde sehnat podpěry? Arven to nejspíš ví, protože vytáhne mobil a za hodinu a půl se objeví stavbařské auto s podpěrami a dvěma staviteli, zhodnotí škody a rychle zabezpečí dům před zhroucením. Teprve potom je dům pořádně prohlídnut.

„Tak kluci, můžu vás uklidnit, statika domu není vůbec nijak porušená, zdi jsou malinko posunuté, ale není problém je narovnat a zpevnit. Oprava bude trvat jeden až dva dny, pak už jen nahodit omítku, vymalovat, koupit nový nábytek a opravit schody, ty budou možná potřebovat jen znovu nabrousit a nalakovat, byly měněny nedávno a ten někdo udělal perfektní práci. Jen mě trochu mate, proč tam je tolik hasicích přístrojů,“ podívá se na nás zmateně statik.

„Majitelé mají panický strach z ohně,“ odpoví pohotový Raven. Zbytku jen zacukají koutka. Statik se na nás zmateně podívá.

„Aha. No každopádně ať už tam vybuchlo cokoliv, dům to ustál, jak nejlíp mohl. Je to ještě stará poctivá práce, kdy byl postavený?“ zajímá se statik.

„Někdy ve dvanáctém století,“ odpoví Bui. Hvízdnu, netušil jsem, že je dům tak starý.

„Je v perfektním stavu,“ odpoví s úctou statik.

„Moje rodina se o svůj majetek starala výborně,“ kývne Bui.

„A nechtěl byste ho prodat?“ zalesknou se statikovi oči.

„Víte to je tak, tenhle dům snese jen ty, kteří jsou rodově vázáni k tomuto domu, ostatní zabije. Nemohl bych si to vzít na svědomí,“ odpoví Bui vážně. Nevím, jestli to myslel vážně nebo si z něho utahoval, ale každopádně ho odradil.

„To jsi myslel vážně?“ obrátí se na něho Raven.

„Chcete tu někdy přespat beze mne? S vašimi schopnostmi to možná přežijete, ale zešílíte,“ podívá se na nás Bui. No upřímně, přešla mě chuť to vyzkoušet. Ten den pomáháme zedníkům vyrovnat a spravit zdi. A večer dům zamkneme.

„Máš kde spát?“ zeptám se Buie, který se jen usměje.

Bui

„U Kaita,“ kývne hlavou.

„Mě to nesedí, přece tam byli kluci bez tebe,“ ozve se Nare.

„Byl tam otec,“ připomenu jim. Kývnou a rozejdou se, já se vydám ke svému klukovi, který mě už čeká.

„Dobrý večer,“ usměje se na mě.

„Ahoj, jsou vaši doma?“ zeptám se.

„To víš, že jsme doma, pojď dál,“ pozve mě Kaitův táta. Usměji se a vejdu. Jak jsem čekal, pokusí se ze mě vytáhnout, co přesně se stalo. Řeknu mu vše, jen zamlčím to, že některé Raven zabil a s jakou lehkostí. Všimnul jsem si, že je v jeho přítomnosti dost nesvůj.

„Myslíš, že Deronovi neublíží?“ zeptá se na to, co ho nejvíc tíží.

„Upřímně si myslím, že se radši zabije, než aby mu ublížil. V jeho blízkosti se ovládá daleko líp než kdekoliv jinde a doslova zbožňuje zem, po které Deron projde. Jestli se něčeho nemusíte bát, tak je to tohle,“ usměji se. Kaitův táta v okamžiku vypadá jako by z něho spadlo několik tun kamení.

„Případ jsem už uzavřel. Vzhledem k tomu, že se tu přestalo vraždit a našlo se tělo, údajného pachatele byl celý spis uzavřen. Jak se vyrovnáte s tím prevítem, je mi srdečně jedno, ale nechci v okolí vidět žádné mrtvoly,“ poznamená Kaitův táta mimo diskuzi.

„Myslím, že o případné mrtvoly se postarají Quinovi bestie,“ uklidním ho co nejistěji. Kaitův táta se zaúpěním, že nechce nic o tom slyšet, vyběhne z pokoje. Zasměji se a jdu se osprchovat, připadám si jako čuňátko. Po výborné večeři pomůžu Kaitovi s nádobím a jdeme k němu do pokoje. Chvíli se bojím, že mě nechá spát na gauči, ale když se přimáčkne ke zdi, rychle se svleču do spodního prádla a lehnu si k němu. Po chvilce se ke mně přitulí a chvilku si povídáme, než usneme.

Ráno s poděkováním zmizím hned po snídani a valím domů, abych se dal do práce, parta už tam je.

„No kde se to couráš, Jiskřičko?“ uculí se na mě Raven, který se líně opírá o násadu lopaty. Netuším, kde ji vyhrabal. Pokud se nemýlím Nare spí na schodech.

„Musel jsem se rozloučit s miláčkem,“ usměji se.

„Ou, tak to jsem netušil. Odpuštěno,“ uculí se Rav.

„Ty mi nemáš co odpouštět,“ ujistím ho ironicky.

„Tak kde máme začít?“ ozve se za námi, šokovaně se otočím na naše polovičky.

„Co vy tady?“ zeptám se nechápavě.

„To samé co vy, jdeme opravovat,“ ujistí mě Alec.

„A jste si jisti, že nebudete spíš rozptylovat?“ uculí se Silver a obejme Aleca, hned ho políbí.

„Sprosťáku,“ zamračí se na něho Ar a jde se pozdravit se svými. Deron jde za Ravenem, Yuki automaticky za Kenem a Kaito po chvilce zaváhání ke mně a dá mi pusu. Víc jsem si nemohl přát.

„Táta vám dovolil se tohohle hemžení účastnit?“ pozvedne obočí Raven.

„Na mě nekoukej, vyjednával Aaron,“ pokrčí rameny Deron. Všichni se na něho podíváme.

„Jak jste přesvědčili ředitele, že vám dal volno?“ zeptá se Aaron.

„Pohrozil jsem mu, že se k němu nastěhujeme,“ uculím se. Alec a spol na mě vytřeští oči a zlomí se v pase.

„Teď je řada na tobě,“ připomenu Aaronovi. Po chvíli se uklidní.

„No naznačil jsem tátovi, že bych si nějakou nešťastnou náhodou vzpomenul, kdo rozbil čínskou porcelánovou vázu z dynastie Ming, která stála asi tolik co tenhle barák, a nechtěně by mi to mohlo vyklouznout před mámou, která tu vázu milovala a dostala ji jako svatební dar,“ nadhodí Aaron. Zasmějeme se. Je to správná potvůrka.

„Tak počkej, tu vázu rozbil táta?“ rozohní se Deron.

„A kdo jiný, proč myslíš, že sabotoval ‚vyšetřování‘ trvalo mu to přes půl roku a pak to svedl na kočku?“ zaťuká si Aaron na čelo.

„Tak tohle tatínkovi nedaruji,“ zavrčí Deron.

„Teď trochu nechápu,“ zamračí se Raven.

„No tenkrát byla máma nepříčetná, ta váza byla fakt drahá, měla ji od babičky, která asi rok před tím, než ji táta rozbil, umřela. No zkrátka, když to otec svedl na Riku, řekla, že ta kočka půjde z domu. Deron si tenkrát postavil hlavu, že jestli půjde Rika, že půjde i on. Máma to vážně nevzala a ještě ten večer volala jednomu chovateli. Když jsme se vzbudili, byl Deron s Riku pryč a Deron si odnesl i nějaké své věci. Trvalo nám skoro dva týdny, než jsme je našli spát pod jedním mostem. Pak už se k tomu máma nevracela, měla strach, že by utekl znovu a Rika zůstala doma,“ vypoví Ar v kostce příběh.

„To tchánovi tak lehko neprojde,“ zaprorokuje si Raven. V jeho případě bych tomu i věřil. Ještě štěstí, že nejsem na straně toho ‚hříšníka‘.

„Ahoj, slyšel jsem, že opravujete dům, potřebujete pomoct?“ ozve se za námi klidný hlas. Otočíme se po něm a překvapeně povytáhneme obočí. Za námi stojí kluk se světlehnědými vlasy a oříškovýma očima. Podívám se na Zeina, který z něho tradičně nemůže spustit oči.

„A kdo se ptá?“ zeptám se přátelsky.

„Jsem Isao Klinowski, nedávno jsme se přistěhovali. Otec má v nedalekém městě práci a jemu se nechtělo v tom městě bydlet,“ pousměje se. Musí být odněkud z Evropy, i když japonštinu má dokonalou.

„Nemáš strach, že tě ve škole budou pomlouvat?“ pozvedne obočí Zein.

„Pomluvy slyším hlavně na vás. Takže vy jste ta sebranka, která dokáže zničit svět?“ uculí se.

„Jo to jsme my,“ souhlasí Zein.

„Nebezpečí mě vždycky lákalo. Tak co nepředstavíte se?“ zastaví se přímo před  Zeinem a docela drze pozvedne obočí. Zein je z toho tak vypráskaný, že jen stojí, zírá a občas zamrká. To je výřečnost, hlavně u jindy pohotového Zeina!

„Hm a jsi si fakt jistý, že se s námi chceš zahazovat?“ zeptá se konečně Zein. No podle mě by tu nebyl, kdyby to tak nebylo, že. Mrknu se na Hira, který se vážně baví, teď mu tu schopnost závidím!

„No vzhledem k tomu, že kromě vás jsou na škole pouze šašci tak jo,“ souhlasí Isao.

„Hmm aha. No tak… asi bychom se měli představit,“ pronese Zein a my jdeme do kolen. Zrovna teď o to Isao doslovně požádal.

„Nevypadl někde Zeinovi mozek?“ zeptá se Yuki tak, abychom to všichni slyšeli.

„Myslím, že mu utekl, jak viděl Isaa, ale nikomu to neříkejte,“ špitne stejným tónem Quin.

„Co ty jsi za bratra? Když to víš, máš mu chytit mozek do výživového roztoku, aby se udržel a načerpal síly, než bude muset do jeho hlavy a obětavě ho nosím za bratrem ne?“ vloží se do toho Aaron, který se zamračí na Quina, který právě zblízka studuje mravence.

„Co kdybychom se uklidnili a seřadili, aby Zein poznal, kdo jsme a ke komu patříme?“ zeptá se Yuki. „Dobrý nápad, ale nezdá se, že by Zein skákal radostí,“ vloží se do toho Rick.

„Postavte mu k zadku zapálenou koudel a možná bude i skákat,“ napadne Kaita. Odpoví mu výbuch smíchy.

„Ehm, tak fakt netuším, jestli mám představit takové nezdvořáky a jestli se k nim vůbec znát,“ pronese významně Zein. Radši se zklidníme, aby nás vážně nehodil přes palubu.

„Takže ten dlouhovlasý s černými vlasy je Raven, vedoucí skupiny, chodí s Deronem,“ mávne k naší hlavní dvojici.

„Ten tmavě hnědými a se zelenýma očima je Ken, chodí s Yukim. Můj bratr Quin, vedle něj stojí Rick, oba chodí s Aaronem, toho poznáš bezpečně, jako jediný vypadá jako holka. Tmavohnědé vlasy, modré oči je Hiro, chodí s Jeromem. Nevlastní bratr Ricka,“ začne na jednotlivé kluky ukazovat Zein.

„Moment, to jako s tím učitelem?“ zarazí se Isao.

„Jo, jen tak mimochodem, je to starší bratr Ravena. Černovlasý s krátkým sestřihem je Liem, chodí s Michim. Černovlasý s červeným melírem je Bui, chodí s Kaitem. Naše dvojčata Nare a Kie, chodí spolu, pokud nechceš být Kiem přiškrcen nebo přizabit nepřibližuj se k Naremu, tomu se říká posedlost. Bělovlasý je Silver, chodí s Alecem. Má bratra Arvena, poznáš ho podle černých brýlí, co nosí. Já jsem Zein,“ podá Iasonovi ruku.

„Pěkně složité, snad si vás zapamatuji. Zein, takže ty jsi volný?“ podívá se po něm Isao.

„Jo jsem,“ kývne Zein.

„To se mi ulevilo, že tě nikomu nemusím přebírat,“ oddechne si Isao. Myslím, že Zein není jediný, kdo v ten moment vyvalil oči.

„Jistě, ty chceš chodit s někým, kdo má pověst, že dokáže vybít jedním mávnutím celé městečko,“ zaironizuje si Zein. Tohle od něho nebylo pěkné.

„Táta je architekt, takže jsem na horory zvyklý,“ mávne bezstarostně rukou Isao. Cuknou mi koutka a pak vyprsknu smíchy, dobře ho setřel. Tohle je snad poprvé v životě, co vidím Zeina, že stojí před klukem s otevřenou pusou a hledí na něho.

„Kluci, měli bychom se pustit do práce, nebo to bude stát ještě dlouho, než tu práci uděláme,“ ozvu se ve snaze posunout lidi k práci. Povede se a za necelou půl hodinu jsme v plné práci. Pustím se do omítání holých zdí. Ohlídnu se po Zeinovi a musím se smát. Dělá na protější zdi s Quinem a to tím stylem, že sice na zeď nahazuje, ale hromádky nerozmázne, protože kouká po Isaovi. S takovou za chvíli bude nahazovat Quina. To se taky za chvíli stane.

„Ty pitomče, po kterých včelách hledíš?“ zavrčí na něho Quin.

„Po tvých ne,“ odsekne Zein a rychle roztírá omítku, než zaschne, aby si toho nikdo nevšiml. Moc se mu to nepovedlo. Vrátím se k práci. Ke mně se přidá Rick, který svou třetinku už má hotovou. Jde nám to rychleji. Jestli se ptáte, co zbytek, tak míchají barvu nebo asistují těm ostatním. Čtyři se vrhli na opravu schodů a zábradlí.

„Už toho mám dost Zeine! Chci okamžitou satisfakci!“ uslyšíme nasraného Quina. Ohledneme se s Rickem a hned pochopíme. Quin je ohozený skoro od hlavy k patě a Zein na něho hledí pěkně zděšeně.

„Quine stojí ti to za to?“ zeptá se Aaron, který zrovna smirkuje kus opraveného zábradlí.

„Jo, cítím se jako zeď a to si ještě lichotím!“ zavrčí Quin.

„Víš moc dobře, co ovládá že,“ dá se Aaron ruce v bok.

„Jo vím,“ ujistí ho Quin.

„Já jen, že nechci mít místo přítele děravou deku,“ zamračí se Aaron. Rickovi to bůh ví, proč přijde směšné.

„Nebudeš, zato Isao bude mít cedník,“ odsekne Quin.

„Tak hele, kdo ti dovolil mě spárovat s Isaem?“ zamračí se Zein.

„Protože se mnou chodíš,“ usměje se Isao.

„Nejsi do toho trochu hr?“ cukne  Zeinovi obočí.

„Nic jsi nenamítal, tak nevím, co proti tomu máš teď,“ našpulí Isao pusu. Musíme uznat, že Zeina dostal.

„Fajn, takže ven, zdi beztak musí uschnout, protože zatímco se Zein ohlížel po svém klukovi, my jsme to stačili omítnout,“ ozve se Raven. Zein má aspoň tolik slušnosti, že zrůžoví rozpaky. Všichni se vyhrneme ven.

„Zeine skus Quinovi ublížit a budeš vážně cedník, proti mé schopnosti nemáš šanci,“ varuje Aaron Zeina, který jen polkne.

„Co ovládá?“ otočí se na mě Isao. Chvíli váhám, jestli mu to můžu říct a radši se mrknu na Hira, který kývne.

„Blesk,“ odpoví mu Raven. Isao na něho vytřeští oči a podívá se překvapeně na Aarona, který skutečně nevypadá, že by ovládal něco tak nebezpečného.

„To víš, my jsme taková neškodná parta s perfektní pověstí,“ ušklíbne se  Yuki přátelsky. To samozřejmě myslel ironicky.

„Hmm, aha,“ odkašle si Isao. Zřejmě přemýšlí, do čeho se to dostal.

„Jaká je dohoda?“ zeptá se Raven Quina a Zeina.

„Do první kapky krve a pěsti,“ odpoví Quin.

„Fajn, ale upozorňuji, že za vás u vaší mámy orodovat nebudu, stačilo mi jak mě sepsnula posledně,“ upozorňuje Raven. Zein i Quin se na něho zaksichtí.

„Na mě ty vaše ksichty neplatí a žádné schopnosti jinak vás srovnám sám jasné?“ podívá se na ně Raven přísně. Oba kývnou. Odejdou dál a pustí se do sebe, doslova se řežou hlava nehlava.

„Krev,“ křiknu, když zahlédnu u nich červenou a oba přestanou. Zraněný je Zein, ale jinak oba krásně hrají barvami. Odtáhnu Zeina a pokusím se mu zastavit krvácení.

„Už jste si zklidnili hormon?“ zeptá se klidně Raven.

„Jo, ale už vedle něho nepracuji,“ ozve se Quin.

„Dobře, tak budeš dělat na zábradlí,“ kývne Raven. Quin kývne s Aaronem a ostatními se vrátí k práci. Já začnu vysušovat zdi, aby to bylo rychlejší.  Než skončí večer, máme skoro všechno hotové, už stačí jen nalakovat zábradlí a spravit schody. Při takovém množství lidí je to hračka. Jo a taky koupit nový nábytek, ten starý je na cucky. Jsem rád, že ten dům vydržel. Snad bude zase chvilku klid, než se zase něco stane.