Tajný svět Akyry

Pronásledován

Jen co dorazíme domů, všechny najdeme v obýváku, jak se spolu baví. Doslova jsou jako staří přátelé.

„Co se tu děje?“ zeptám se nechápavě. Všichni si oddechnou.

„Dejme tomu, že je tu další varování,“ zabručí táta.

„Aha, kdo šel jinam?“ zeptá se klidně Raven.

„Hrobařík,“ odpoví táta.

„Není ho škoda. Jak se má máma?“ zeptá se klidně Raven. Nechápavě se dívám z jednoho na druhého.

„Řekne mi někdo co se tu děje?“ otočím se na tátu a podívám na Ravena.

„Ne vyděsilo by tě to,“ odtuší Raven.

„Jo, a když mě někdo přepadne v pokoji a začne dusit, budu ohromě v pořádku,“ zaironizuji si.

„Hlavně neděs miláčku,“ zděsí se Raven. Na to oslovení nijak nereagují, myslím si, že to vyslovil jen tak náhodou.

„Našli mrtvolu, která byla stejně zohavená jak ty ostatní,“ smiluje se nade mnou Hiro. Raven po něm sekne odstrašujícím pohledem.

„Cože? A jakou to má souvislost s tou kočkou?“ zeptám se. Modlím se, aby to byl jen nejapný žert.

„To bylo varování, že jsi na řadě,“ odpoví Kie, který hladí svého bratra. Na mě se ani nepodívá. Cítím, jak se mi děsem sevře hrdlo. To si dělají srandu ne?

„Musel jsi mu to říkat?“ zavrčí silver.

„Je lepší, že to ví, aspoň si bude dávat lepší pozor,“ zabručí Kie a políbí svého bratra na krk.

„Jo ale on má teď zbytečný strach,“ zabručí Ken.

„Nemyslím si, že je zbytečný, kdyby se nebál, tak by si nedával pozor a zbytečně by ho chytli,“ vyjádří svůj názor Bui, obrátím oči v sloup a jdu si dát tašku do pokoje. Najednou mi Risa vyletí z náruče a začne syčet na dveře, chci jít dovnitř, ale zaútočí na mě. Leknu se tak, že vykřiknu.

„Co se stalo?“ objeví se za mnou Raven, podívám se na něj s krvácející rukou.

„Risa mě nechce pustit dovnitř, zaútočila na mě,“ vzlyknu. Raven  mě k sobě přitáhne a obejme mě. „Počkej tady, miláčku. Podíváme se tam, ano?“ pohladí mě a strčí mě dozadu do náruče otce. Mám o Ravena strach a tak ho chytnu za ruku. Otočí se ke mně a usměje se.

„Neboj, nic se mi nestane, slibuji,“ usměje se a lehce se vyprostí se sevření, mezitím dorazí ostatní a jedna pětice vtrhne do mého pokoje.

„Zatraceně, sehněte hlavy,“ zaječí najednou Zei, pak sed nějakým tlakem u mě v pokoji s rachotem praskne sklo.

„Bui, oheň,“ zařve Raven. Pokoj se oranžově rozzáří a pak vše pohasne.

„Prohledejte pokoj, jestli tu není ještě něco,“ zaslechnu někoho už úplně klidného. Ozve se chrastění a otevírání všeho možného.

Quin vedle mě zasyčí vztekem, podívám se na něj a všimnu si, že kolem krku má silný kožený obojek, který je pokrytý stříbrnými čtvercovými cvočky. Risa se najednou uklidní a skočí mi do náruče, pak mi začne olizovat rány. Za chvíli všichni zachmuřeně vyjdou z pokoje a Raven nese malou sportovní tašku.

„Quine?“ zeptá se Raven.

„Utekl jim, ani ho pořádně neviděli, Re našel stopu, tak se po ní pustil, ale nedělám si naděje,“ povzdechne si Quin.

„Dobře, pakl mi zavolej, jak to dopadlo, nejspíš máme co dělat s…“ zarazí se a podívá se na mě.

„Teď neměl zemřít, měli ho jen vystrašit, aby se pak nebránil,“ ozve se tiše Liam.

„Takže už vědí, že je chráníme, to půjdou i po nás,“ zabručí Kie.

„Ať si přijdou,“ ušklíbne se Raven. V ten moment z něj mám skutečně strach.

„Děsíš svého partnera,“ napomene Ravena Hiro. Ten se hned začne tvářit normálně a sekne po mě pohledem.

„Promiň,“ omluví se mi. Lehce zavrtím hlavou a pohnu se k pokoji, jsem zvědavý, co to bylo.

„Ne nechoď tam, vylekalo by tě to. Dneska budeš spát u mě, je možné, že by tě v noci něco napadlo,“ zabručí Raven.

Rozzlobí mě, že mě to jen tak oznámí, aniž by mi dal možnost obrany. Než se stačím promluvit, ozve se Táta.

„Dobře Ravene, měl by si vzít i učení, zítra jdete do školy. Doufám, že neuděláš nic, co by vás oba mrzelo,“ podívá se na Ravena.

„Hej, mám taky právo něco vědět, nebo se tu rozhoduje o mém osudu, když tu sem a ignorujete?“ zavrčím a po obou střelím pohledem.

„Miláčku, je to pro tvoje dobro,“ povzdechne si Raven.

„To je možné, ale je zase jenom na mě jestli poslechnu, takže buď mi řeknete, o co jde anebo máte smůlu,“ oznámím jim.

„Ono by se ti to nelíbilo,“ snaží se obhájit Raven.

„Ty se mi taky nelíbíš a trpím tě tu,“ zavrčím na Ravena. Ten se jen hlasitě nadechne, zatímco zbytek se začne chichotat.

„Dobře jak chceš,“ vydechne Raven a dostrká mě do obýváku.

„Takže, důvod proč tě Risa do pokoje nepustila, byl ten, že z něj šel mrtvolný pach, ty ho ještě rozeznat nedokážeš, ale myslím, že je to jen otázkou času…“ začne Raven. V momentě jsem býlí jak křída, ne li bledší.

„Další rozpitvaná kočka?“ zeptám se tiše a snažím se ovládnout svůj strach a nutkání zvracet. Risu stisknu k sobě tak, že rozhořčeně zaprotestuje.

„Ne tentokrát to byly nekromanti, tedy mrtvoly,“ poznamená chmurně Raven. Nechápavě na něho vyvalím oči.

„Cože?“ zaskřehotám vyděšeně.

„Mrtvoly, někdo z vesnice je nejspíš dokáže ovládat a neměl na práci nic lepšího než jimi někoho strašit,“ zabručí Raven. Chvíli na něho zírám a pak mě něco donutí otočit hlavu ke dveřím, vzápětí se rozeřvu, když spatřím mrtvolu ve dveřích, jak se komíhá směrem k nám. Všichni se otočí tím směrem a v dalším momentě se mrtvola vznáší uprostřed ničeho.  Bui k ní napřáhne ruku a mrtvola se vznítí s takovým žárem, že je z ní za zlomek minuty prach, který vyletí oknem.

„Fajn, to bychom měli, jdeme znovu prohledat pokoj.“ zabručí Bui a podívá se na Kaita, který bezděčně udělá pár kroků zpátky. Bui se smutně pousměje a jde s Kaitem zpátky do pokoje.

„Do toho pokoje už nevstoupím,“ zamumlám tiše.

„Chceš tedy ten v podkroví?“ zeptá se mě táta. Pokývám hlavou.

„Dobře, tak mi ti ho nachystáme, než zítra přijdeš domů,“ usměje se. Kývnu, teď se rozhodně nemíním zdržovat na tomhle místě.  Raven se podívá z okna a zvedne tašku.

„Měli bychom jít, než bude tma,“ promluví.

„Pošlu s vámi pár vlků,“ pootočí se na nás Quin. Nechápavě se na něho podívám, copak jim dokáže poroučet.

„Půjdeme s tebou, máme to po cestě,“ zabručí Kie.

„Nechcete přespat u nás? Neměli byste s teď potácet na samotu,“ nabídne jim Raven. Kie to s úsměvem přijme. A tak jdeme.

„Ravene, ty víš, koho našli?“ zeptám se ho v půli cesty, tváří se podivně smutně.

„Tátu. Zmizel před třemi lety, pořád jsem doufal, že někde žije a vrátí se. Doufal jsem, že jen na chvíli ztratil paměť. Pár let se tu objevují zohavené mrtvoly, které jsou pohřbeny, takže jsme tomu vrahovi začali říkat Hrobařík. Tou poslední poznámkou jsem myslel, že by ho měli už chytit,“ odpoví mi tiše Raven.

„Je mi to líto,“ poznamenám tiše.

„Děkuji. Jo u nás bude nevlastní otec, nevšímej si ho nikoho nemá rád, mě se bojí. Mám podezření, že mlátí mamku, ale ona nic nepřizná a já důkazy nemám, nechytil jsem ho ani jednou. Nedivil bych se, kdyby byl někdo z nich,“ zabručí si pod vousy.

„Tak to je nás víc, jako dalšího bych tipoval Silverova otce, ani se mu nedivím, že bydlí sám. Vždyť jeho mámu zabil, díky bohu že nemá sourozence,“ zabručí Kie. Mluví docela normálně a tak se na něho podívám a zjistím, že jeho bratr mu spí v náruči a tiskne se k němu.

„Jo, ale nikdy se to nedokázalo, jinak by ho Silver už dávno zabil,“ poznamená Raven.

„nemůžete se bavit o něčem jiném?“ zabručím. Vedle mě se ozve souhlasné mňouknutí. Prudce se obrátím a vyvalím oči na Risu, musela jít celou cestu s námi.

„Ty jsi zlobidlo, já tě nechal doma,“ povzdechnu si a zvednu ji do náruče. S vrněním se ke mně přitulí.

„Cítí se s tebou bezpečně, proto šla,“ poznamená Raven. Nechápavě zavrtím hlavou a jdu s ním, na konci vesnice přijdou jednomu z větších domů se stodolou. Postřehnu, že se pootevřou dveře stodoly a z nich vyjde chlap jak hora s vražedním pohledem.

„To jsi, ty hajzle ještě nezdechnul?“ zaječí na Ravena, který se jen ušklíbne.

„Taky tě zdravým, jak vidím tak ty také ne, což je ohromná škoda,“ odsekne sarkasticky Raven. Postřehnu, jak chlap s sebou skoro nepostřehnutelně trhne a přes tvář mu přejede bolest, která hned zmizí. Viděl jsem to opravdově?

„Co, že jsi tak ohromně milý? Normálně o mě nezavadíš pohledem,“ zavrčí chlap.

„Našli tátu,“ odpoví smutně Raven. Chlapova tvář zjihne. Pak jen kývne a vejde do domu. raven si povzdechne a zavede nás dovnitř, Kie pozdraví a jde rovnou nahoru, kde uloží bratra, dolů už nepřijde, odněkud z hloubky domu se ozve vzlykot. Raven si povzdechne a se svěšenými rameny jde dovnitř. Následuji ho. Chlap objímá drobnou ženu, která mu vzlyká do ramene.

Raven počká, než se žena uklidní.

„Mami, vím, že teď není vhodná chvíle, ale stejně bych ti chtěl představit svého přítele,“ promluví tiše Raven. Žena se zachvěje a pak se ke mně otočí se zarudlýma očima a mírně křečovitým výrazem. Raven mi z náruče vezme Risu, abych ženě mohl podat ruku. Žena na Risu, která se tiskne s předením k Ravenovi, podívá s vytřeštěnýma očima.

„Já říkal, že ty zvířata jsou hloupé,“ zabručí muž. A mám toho dost.

„A nejste tak náhodou hloupý vy? Co vám kdy Raven udělal, že se k němu chováte jako k odpadu?“ zaječím na něho. Tentokrát se všichni ohromeně podívají na mě.

„Ty asi neznáš jeho schopnost, co?“ podívá se na mě muž. Tak teď jsem zase vytřeštěný já. O čem to k sakru mluví?!

„Možná ne, a možná ho znám pár dní, lépe řečeno asi dva a kousek, ale přesto vím, že by vědomě nikomu neublížil,“ odseknu.

„Hmm to na něho máš trochu jiný názor než všichni ostatní,“ odsekne muž.

„Možná, že kdybyste se nechoval jako hňup, tak byste to věděl taky!“ zavrčím. Za mnou se začne někdo smát a tleskat. Překvapeně se obrátím. Za mnou stojí kluk s krátce sestřiženými vlasy a v uniformě armády. Pak se podívá na Ravena a skočí mu na záda.

„Jerome, už jsem doufal, že tě tam naučí slušnému chování, to ses ještě nenaučil skákat lidem na hlavu?“ zavrčí Raven radostně.

„Heh? To nedostanu žádnou akupunkturu?!“ vykřikne překvapeně kluk, jinak se to prostě nedá nazvat. Raven si povzdychne a odhodí ho tak, že skončí v dřezu. Musím se smát.

„Derone, to pako v dřezu je můj starší bratr Jerom. Jeho schopnost je být padlý na hlavu,“ představí mě.

„Jestli tu jsou takový krasavci tak to se tu usadím, už bych si někoho najít měl,“ poznamená Jerom, který se vyhrabe z dřezu.

„Nachystám večeři, jdi probudit ty dva nahoře,“ otočí se máma k Ravenovi, který hned poslechne. Za chvíli se vrátí s rozespalým Nare zamračeným Kiem. Najíme se a Raven mi představí zbytek rodiny. Zřetelně vidím, že k Ravenovi se pořádně chová z rodiny jen Jerom. Snažím se toho nevšímat, ale nějak to nejde. V jednu dobu se podívám ven a uvidím tam oči. Zděšeně ztuhnu.

„Co se stalo?“ zeptá se jerom, který si mé strnulosti všimne.

„O-o-oči,“ zakoktám. Během vteřinky všichni vyskočí, Raven, Nare, Kie, vyskočí a s baterkami vyběhnou ven, vyletí i Ravenův otčím a Jerom, který navíc vytáhne zbraň. Z okna vidím, jak všichni prohledávají ten kus před domem. Pak světla z ničeho nic zmizí, jsem svědkem toho, jak se jeden strom doslova roztříští na kousky a ty místo aby spadli, vrhnou se paprskovitě více směry.

Zvenčí se ozve bolestný výkřik. Asi za deset minut do domu všichni vtrhnou.

„Jste v pořádku?“ zeptá se Raven.

„My ano, našli jste ho?“ zeptá se klidně Ravenova máma.

„Ne, ale aspoň je zraněný ten hajzl. Na stopách pracuje Quin,“ zabručí Raven a klidně sedne ke stolu a začne jíst.

„Jak teď můžeš jíst?“ zavrčí na něho nevlastní otec.

„Mám hlad a jednoduše, dívej,“ vezme si na vidličku další sousto, které dopraví do úst, pokouše a polkne.

„Teď stejně nic nevyřešíme, tak co,“ pokrčí rameny Jerom a taky začne jíst. Uchichtnu se a následuji jejich příkladu, stejně tak Kie s Narem. Jejich otec rezignuje a pustí se taky do jídla jako by se nic nestalo. Po večeři umyjeme nádobí a jdeme do pokojů.

„Budeš spát se mnou, nevadí?“ zeptá se Raven.

„A kdyby vadilo?“ zeptám se.

„Tak si ustelu na zemi,“ odvětí klidně Raven.

„Nemusíš spát na zemi,“ zabručím celý rudý. Odměnou je mi nádherný úsměv, který se odrazí i v očích. Ukáže mi, kde mají koupelnu, rychle se osprchuji a vběhnu do Ravenova pokoje, který mi ukázal, stojí do půl pasu nahý a rozestýlá, rozkošný pohled.

„Už jsi hotový? Hned přijdu,“ ohlédne se a odběhne s pyžamovými kalhotami, lehnu si do postele a čekám na něj. Kam se ztratila Risa netuším. Raven za chvíli přiběhne a lehne si ke mně. Pak se přetočí, že jsem u dveří, a pořádně nás přikryje. Ucítím, jak mě objal, a přitulím se k němu. Cítím se u něj bezpečně.

„Myslel jsem, že už spíš,“ usměje se. Zavrtím hlavou a ztuhnu.

„Stalo se něco?“ zeptá se Raven.

„Asi jsem vypil moc šťávy,“ vysvětlím se studem, okamžitě mě pustí, abych mohl na záchod. Když vyjdu, uslyším bolestné zasténání. Kousnu se do rtů a vydám se tím směrem, dveře od toho pokoje jsou pootevření, takže škvírou zahlédnu co se tam děje. Je to pokoj Kie a Nareho, oba jsou nazí. Nare klečí nebo spíš napůl leží na posteli se zadkem vystrčeným ke Kiemu, který do něj zběsile přiráží. Zrudnu a udělám pár klopýtnutí směrem k Ravenově pokoji, kam o okamžik celý rudý vpadnu. Nechápavě se na mě podívá a stáhne mě k sobě.

„Zaslechl jsi Nareho?“ zeptá se klidně. Polknu a přikývnu, nejsem takový blb, aby mi nedošlo, co se tam děje.

„To je v pořádku Kie spí s Narem od jeho deseti let. Je na něm až chorobně závislí,“ vysvětlí mi Raven.

„Ale jak to můžou dělat?“ zeptám se nevěřícně.

„Takové předsudky?“ skloní se ke mně a políbí mě. Vytřeštím na něho oči. Raven mě zbaví vrchního dílu pyžama.

„Ne,“ vykřiknu zděšeně.

„Budeme se jen mazlit, ano? Nic víc jen mazlit,“ políbí mě znovu a pohladí po boku. Zachvěji se, je to hodně příjemné. Celý červený kývnu a nechám ho, aby se mě dotýkal a líbal, párkrát se neudržím a zasténám. Po nějaké době seberu aspoň kousek odvahy a začnu mu doteky oplácet. Asi po hodině skončíme. Rudý se zabořím do jeho náruče a usnu, jen zaslechnu přání dobré noci.A také, že byla… ty sny!