Tajný svět Akyry

 Probuzená schopnost

Raven

Trvá hodně dlouho, než se vzpamatuji a dojde mi, že urychleně musíme do nemocnice, jinak Deron vykrvácí. Doslova to zařvu a vyrazím jako první. Ostatní se mi ocitnou za patami skoro hned. Kie během desetiminutového běhu zavolá otci do nemocnice, takže když tam doběhneme, už je vše připraveno. Doktoři se shání po jeho krevní skupině, všechno, co potřebují jim jednoduše Hiro vysype z rukávu.

Derona rovnou odvezou na sál. Sednu si na židli v čekárně a složím hlavu do dlaní. Za tohle můžu já.

„Ravene, za tohle nemůže nikdo, tak se přestaň obviňovat,“ otočí se na mě Hiro. Neposlouchám ho.

„Měl jsem na něho dát větší pozor,“ zasténám v sebeobviňování.

„Stejně tak na něj měl dát větší pozor Nare,“ poznamená Ken a vyslouží si tak nevraživý pohled Kie.

„Buďme rádi, že jsme to stihli aspoň takhle, zabručí Liam. Povzdechneme si. Má pravdu, ale kdo by to takhle bral?!

„Nejsou tam nějak dlouho?“ zamračím se.

„Odvezli ho pře čtyřmi minutami,“ podívá se na mě Silver. Povzdechnu si. Pak radši vytáhnu mobil a zavolám Deronovu otci, aby přijel, je tu do pár minut i s jeho doklady, ukořistím si jeho zdravotní kartičku. Vida za měsíc bude mít můj brouček narozeniny, doufám, že do té doby bude po všem a my to budeme moct oslavit beze strachu. Vrátím kartičku a vyrazím k sálu, kam odvezli mého kluka. Nikdo se v tom nepokouší zabránit, což je jejich jedinečné štěstí! Dovnitř nejdu, jen nakouknu škvírou, i tak je pohled na to, jak mu zašívají roztrženou kůži a hluboké rány, včetně transfúze až moc, aby se mi zvedl žaludek. U sebe bych to bral, ale proč musí za moji blbost platit on!

„Co tu u všech čertů děláte! Tohle je sterilní prostor okamžitě odsud vypadněte!“ zaječí na mě někdo. Překvapeně se obrátím, a když snížím zrak, uvidím drobnou ženušku, která je horší než rozzuřený drak, tak radši poslechnu a vypařím se do čekárny.

„Není to moc pěkný pohled, co?“ konstatuje Hiro po mém příchodu.

„Proč myslíš?“ zahučím a skrčím se na lavici. Vypadal na tom stole tak křehce.

„Jsi zelenější než rosnička,“ odpoví mi na otázku Hiro. Ignoruji ho. Čekám ještě dvě hodiny, než ho vyvezou ze sálu na pokoj, hned si k němu přistavím židli a sednu si.

„Pacient teď potřebuje klid, měl byste odejít,“ ozve se jeden doktor. Stačí jeden vzteklý pohled a doktor se pakuje jinam. Ještě že tak, nevím, co bych udělal, kdyby se tu zdržoval ještě sekundu. Vezmu Derona za ruku, tak abych s rukou moc nehýbal. Kolem zápěstí má silné obvazy.

„Je mi to strašně líto Derone,“ povzdechnu si a pohladím ho. Zachvějí se mu víčka na znamení, že slyšel. Čekám tři hodiny, než se probere. Vlastně mě na to upozorní jeho tiché fňukání, ty rány ho musí bolet. Tlačítkem přivolám lékaře a počkám až ho prohledne.

„Ravene,“ uslyším zašeptání.

„Jsem tu miláčku,“ pohladím ho. Jeho ruka lehce stiskne tu moji a pak usne. Pohodlně se opřu a čekám, kdy se znovu probere, stane se tak až v devět večer, kdy otevře oči. Nakloním se k němu, a na požádání mu dám napít.

„Lásko, strašně mě to mrzí,“ pohladím ho. Podívá se na mě.

„Byla to moje blbost Nare chtěl jít jinudy, ale já jsem nechtěl obcházet celou školu. Musím se mu omluvit,“ začne se zvedat.

„Hezky lež, stehy máš čerstvé, popraskali by,“ zatlačím ho do postele.

„Nesnáším nemocnice,“ zavrčí Deron.

„A kdo jo?“ zasměji se a políbím ho.

„Takže teď spolu chodíme?“ zeptá se Deron.

„Miláčku, mě by zajímalo, kdy jsme spolu nechodili,“ usměji se na něj.

„To je taky fakt. Už jdeme domů?“ zamračí se lehce.

„Musíš tu zůstat, aspoň chvíli,“ napomenu ho. Deron se nafoukne a za okamžik usne. Povzdechnu si, jeho hlídat bude o nervy, ne že by se mi v tomhle smradlavým prostředí líbilo, ale Deron je důležitější. Sevřu mu ruku, kdyby ho náhodou napadlo vzít roha, opřu se o postel a v zápětí spím.

Opatrnost se vyplatila. Po nějaké době se probudím, protože se někdo snaží vypáčit jeho ruku s mého sevření. Okamžitě se probudím a zkontroluji Derona, který spí, vyskočím na nohy a rozhlédnu se, jsem v absolutní pohotovosti, za jedním oknem zahlédnu rychlí stín, ani trochu se mi to nelíbí. Vytáhnu telefon a zjistím, že jsem bez signálu, tohle není normální. Zpozoruji, že se kolem mě zvednou předměty připraveny okamžitě zaútočit na nepřítele.

Za sklem spatřím kluka se světle hnědými vlasy a jantarovýma očima. Už jsem ho tu někdy viděl, ale kdy a kde? Něco mi říká, že od něj nebezpečí nehrozí. Svému instinktu jsem se naučil důvěřovat, na vteřinu se podívám jinam a kluk zmizí i přes to, že cítím jeho přítomnost, nechápu to. Cítím se v podivném bezpečí, poddám se mu, uvolním se a po tom, co se předměty vrátí na místo, znovu usnu.

Něco do mě drcne, zavrčím a ucítím to znovu, vztekle se ohlédnu po narušiteli a uvidím Yukiho, zároveň si všimnu, že je ráno.

„Co se děje,“ zaúpím, když se snažím narovnat. Je to jako kdyby se ohýbala kláda.

„Jsi ztuhlý,“ poznamená Yuki.

„Já to nevím, díky za upozornění,“ zavrčím a konečně se odvržu do sedu. Vstanu a udělám pár prudkých pohybů, u kterých se mi do žil vrátí krev.

„Dobré ráno miláčku,“ políbím Derona, který mě pobaveně sleduje.

„Dobré poledne, lásko,“ oplatí mi polibek s úsměvem, překvapeně se podívám na hodiny v mobilu a zjistím, že je jedenáct dopoledne, takový trapas.

„Jak ti je?“zeptám se miláčka a pohladím ho.

„O dost líp, snad mě pustí dřív než za tři dny, to tu totiž nevydržím, je sobota a já nemůžu jít ven,“ zafňuká. Usměji se, to asi nebude pravda. Chvíli si povídám s jeho rodiči, kteří mi donesli oběd a ve čtyři odejdou, mezitím se tu vystřídají i ostatní členové naši skupinky. Nemáme ani sekundu času pro sebe! Večer přijde doktor prohlédnout Derona, za chvíli vypadá v šoku a to hodně.

„Stalo se něco, doktore?“ zeptám se ho.

„Jo stalo jeho- jeho rány jsou pryč a stehy taky, tedy aspoň ty povrchové, ty hluboké vypadají jako po týdnu léčení! Já jsem se musel zbláznit,“ zasténá.

„Nemám ani horu odpracovaných hodin!“dušuje se. Musím se usmát.

„Vy tu nejste dlouho, že,“ poznamenám s pochopením.

„Dva týdny,“ podívá se na mě doktor.

„Tak to vás tu vítáme, můžete dojít pro primáře, ať sepíše propouštěcí papíry?“ usměji se na něho. Doktor zmateně zakývá hlavou a vypotácí se z pokoje. Upřímně toho doktora lituji, netuší, do jakého hororu se přistěhoval. Do pokoje vejde primář, podívá se na rány a vypíše v klidu papíry.

„Někdo z vás ovládá léčení, že?“zeptá se klidně.

„Z nás ne, to bude někdo z nových,“ odpovím klidně. Primář pokývá hlavou a dá mi je podepsat. Tenhle to bere v klidu, nejspíš se narodil tady

„Ať se zatím nemoc neunavuje, zavolám jeho otci, že jdete k nim a půjdu uklidnit doktora, je z vás na prášky,“ ušklíbne se a vyjde. Zasměji se a obleču Derona do jeho oblečení, sbalím mu věci do malé sportovní tašky, a když si tu přehodím křížem přes rameno, vezmu zlatíčko do náruče. Za necelou hodinku kopnu do dveří Deronova bydliště. Jeho otec mi otevře v zápětí.

„Kdybyste chvíli počkali, dojel bych pro vás,“ oznámí mi a pustí mě dovnitř. Nevypadá moc překvapeně, nejspíš to tušil. Já jsem pro změnu netušil, že Deron má léčitelské nadání, pak ale netuším, proč se nezačal léčit hned. To mi prostě nejde do hlavy. Najíme se a jdeme spát, nikdo nic neříká a všichni vypadají unaveně. Derona zatím jen opláchnu a uložím do postele, vypadá to, že ho jeho protesty, které na mě chrlil celou cestu a které jsem veleúspěšně ignoroval, i když mě z toho bolela hlava, unavily.

Rychle se osprchuji a s mokrými vlasy, vejdu do jeho horního pokoje. Sedí na posteli a hladí Risu, která se k němu tiskne. Rychle si spletu vlasy a lehnu si k němu. Risa kupodivu proti mé přítomnosti neprotestuje, uvelebí se na nás a za chvíli spí a Deron taky, pousměji se, když ho uvidím. Po chvíli se také nechám ukolébat klidem, je to dost velký rozdíl od židle v nemocnici.

Ráno nás probudí, tedy aspoň mě, Rickova ledová sprška.

„Co tu blázníš?“ zeptám se ho a zívnu.

„Máme se všichni objevit u Quina a Zeina, ale jen s Deronem,“ oznámí mi. Lehce se zamračím.

„Kolik je?“zavrčím.

„Sedm, dole máte snídani,“ oznámí mi a odejde. Povzdechnu si a vzbudím Derona, který se hned protáhne. Neodolám a pohladím ho po úžasném těle.

„No tak,“ zavrní Deron a začne mě líbat. Nebráním se a po nějaké době nás stihne trest v podobě ledové sprchy.

„Nemíním na vás čekat hodinu,“ ozve se Rick. Povzdechnu si a jen nerad se obleču, stejně tak jako Deron. Ricka potrestá Risa, která mu zatne drápky do tváře a škrábne. Zasměji se.

„Neměl jsi ji ohodit vodou a nás taky ne,“ podívám se pobaveně na Ricka, který hází vzteklé pohledy po kočce. Sejdeme dolů a v rychlosti se nasnídáme.

„Dej na něj pozor,“ napomene mě Deronova matka.

„Nebojte, madam, nespustím ho z očí,“ slíbím ji a Derona obejmu kolem pasu. K Zeinovi jde úplně normálně.

„Co vám tak trvalo?“ přivítá nás Quin pobaveně.

„Nemohl jsem ty dvě hrdličky dostat z postele,“ uchichtne se Rick. Quin jen překvapeně pozvedne obočí.

„No tak pojďte,“ pustí nás dovnitř a dovede do obýváku, kde sedí jeho otec.

„Dobrý den, jsem rád, že jste přišli tak brzy, myslím, že bych vám měl říct něco o svém bratrovi,“ přivitá nás ztrápeně.

„Především jsi nám to měl říct o dost dřív,“ nezapomene si drbnout Zein.

„Netušil jsem, že se vrátí,“ zamračí se jeho otec.

„Mohli bychom se věnovat tomu, co nám chce říct?“ zeptám se a složím se do křesla, Derona si stáhnu na klín. Všichni kývnou a otočí se k vypravěči.

„Tenhle spor, spor není to přesné slovo, se táhne třicet let. Můj bratr Xen se zamiloval do jedné dívky, ale do stejné dívky se zamiloval i jiný kluk. Xen tu dívku chtěl pro sebe, ale ona ho nechtěla, protože měl přehnané sklony k násilí. Několikrát ho viděla, jak trápí kočky a jiná zvířata, odmítla ho několikrát. Pak zkusil štěstí druhý kluk a dívka se do něj zamilovala. Když jim bylo devatenáct, holka si vzala toho kluka. Xen se cítil ponížený, ale nic proti tomu nezmohl. Ten kluk byl tvůj otec Derone a ta dívka…“ pustí se do vyprávění Quinův táta.

„Byla moje máma,“ dojde Deronovi.

„Ano přesně tak. Když ji nemohl mít, snažil se aspoň škodit, jak jen mohl. Dlouho to snášeli, ale jednou to Xen přehnal a skoro tvého bratra zabil. Náš otec byl tenkrát, vlastně ještě je, náčelník policejního sboru, mého bratra nechtěl zavřít, byl to jeho syn a tak ho donutil k přísaze, že se sem nikdy nevrátí a vyhnal ho z městečka. Jak vidíte, svůj slib porušil a vrátil se. Mám podezření, že vás celou dobu sledoval, i když vás otec z města odjel na popud své ženy. Když se vrátili, vrátil se i on. Je chytrý, celou dobu určitě studoval schopnosti lidí, které se tu narodili nebo aspoň odsud pocházejí. Jméno Nazo nemá tohle město jen tak náhodou, všichni, co se tu narodí, mají zvláštní schopnosti. Nějakou schopnost zdědí i jejich potomci, ale vždy jen kluci, nejspíš sis všimnul, že tu nejsou žádné holčičky. Nevíme čím to je, ale tady se rodí pouze kluci. Čím blíže jste k Nazu, tím jsou schopnosti intenzivnější a silnější,“ vysvětluje Quinův táta Deronovi.

„Tak proč se otec vracel?“ zeptá se Deron.

„Aby vás ochránil, ty nehody, co vás postihli ve městě daleko odsud, nebyli nehody, byl to úmysl vás zabít. Vaše schopnosti se tu mohou plně rozvinout a ochránit vás. Proto se rozhodli vrátit, tím se i zvýšil útok na vás, protože on ví, že jakmile jich dosáhnete, budete pro něj představovat hrozbu, nehledě na to, že se vás už nezbaví. Za tím vším je pomsta vašim rodičům, chce je ranit tak, jak oni ranili jeho, a chce toho dosáhnout skrze vás,“ odpoví Quinův otec.

Proboha, to je tak logické až to nahání hrůzu. Jestli je to tak, jsou kluci v daleko větším nebezpečí, než jsme si mysleli.

„Víte co váš bratr ovládá za schopnost?“ zeptám se sevřeným hrdlem.

„Stejnou jako má Zein, telekineze. U Zeina se ta schopnost rozvinula za hranice možnosti, klidně může dělat sto věcí dohromady, aniž by si to uvědomil, jeho matka skoro omdlela hrůzou, když jednou vešla do jeho pokoje, on seděl u počítače a kus od něj se psali úkoly, na křesle se štupovali ponožky, co dostal za trest a ještě stíhal bratrovi kreslit motýla, aby si ho vybarvil,“ zasměje se Quinův otec. Zasmějeme se s ním, to pro ni vážně musel být šok.

„Na toho motýla si pamatuji, mám ho zarámovaného na stěně,“ kývne Quin.

„Jak to víte,“ zeptá se Deron.

„Stejně jako Ravenův nevlastní otec dokážu rozpoznat schopnost, kterou ten dotyčný disponuje. V téhle místnosti jsou nejvíc nebezpečný Raven, Silver, Kie, Bui a Zein, přesně v tomhle pořadí. Deron je také svým způsobem nebezpečný, tedy mohl by být, kdyby se rozhodl obrátit na druhou stranu,“ podívá se Quinův otec naším směrem.

„Co ovládá?“ zeptám se. Ve skutečnosti si nejsem jistý, jestli to chci vědět, ale vím, že to musím vědět.

„Deron ovládá štít. Může chránit životy nebo je brát, když odřízne oběti, svým štítem vzduch. Také, až se v jeho ovládání procvičí, dokáže obrátit schopnost dotyčného proti němu a klidně, i třikrát silněji. Kdyby to například provedl na Buiovi, oheň by nestačil postřehnout, že je to on a zbyl by z něj popel. Ale jak jsem říkal, je pouze na něm, na jakou stranu se obrátí,“dopoví Quinův otec. Věřte mi, mě vyděsí málo co, ale z tohohle mi stávali vlasy na hlavě.

„Chci chránit,“ odpoví Deron. Usměji se a přitáhnu si broučka k sobě.

„No tak si myslím, že ti dva se k sobě dokonale hodí,“ prolomí zděšené ticho Hiro, který se už vzpamatoval.

„Napřed se to musí naučit, až se jeho schopnost probudí, takže my budeme pokusní králíci,“ přidá se Nare.

„Tak to ani omylem miláčku,“ zavrčí Kie, s vražedným pohledem upřeným na derona, napnu se.

„Kie, už ti ustupuji v tom, že jsem s tebou, i když nedobrovolně. V tomto udělám to, co si myslím, že je nejlepší a ty mi v tom nezabráníš, ani přes tvoji schopnost,“ obrátí se na Kia Nare. Ten chvíli kouká na Nareho a pak svolí s tím, že taky pomůže, i když se mračí jako tisíc čertů.

„V čem je Kie tak nebezpečný?!“ zeptá se Quin.

„Blokace mysli, nebo lépe řečeno zmražení mozku, když to přežene, zabíjí do pár minut. Proto i potřebuje Nareho, který má schopnost uklidňovat, oboustranná dohoda,“ odvětí Quinův otec.

„Tak proč je až na třetím místě?“ zeptá se Zein.

„Protože, aby to fungovalo Kie se na dotyčného musí plně soustředit v té době je hodně zranitelný, Raven a Silver takové omezení nemají, ti během pár minut dokáží zabít tisíce lidí, aniž by to postřehli a u tebe a Buie, jsou varováni předem, proto jste až za Kiem,“ objasní záhadu Quinův otec.

„Jinak řečeno Kieova schopnost je jeho největší slabina,“ shrnu to.

„Jo, proto nechci, aby to někdo věděl,“ zavrčí Kie a obejme Nareho, který si to nechá líbit.

„Počkejte, to Deron ovládá i léčitelství?“ zeptám se.

„Ne, léčitelství musí ovládat některý z jeho bratrů, ten bude teď na řadě, nejspíš. Ve své skupině musí mít také někoho, kdo umí uhodnout schopnosti,“ odpoví Quinův otec. Strneme, jestli budeme tápat…

Všichni se podíváme na otce Quina, který se ošije.

„No tak kluci, přece vám to neudělám tak jednoduché! Snažte se sami,“ uculí se a zapálí si dýmku. Spontánně zaklejeme jako jeden muž, jakmile si zapálí dýmku, nedostaneme z něj ani slovo. Podíváme se na Hira, který vypadá hodně sklesle a jen zavrtí hlavou.  Z něj už nic nedostaneme ani našimi schopnostmi, Hiro do jeho mozku nepronikne a naším výhružkám se bude smát, protože ví, že ho ještě budeme potřebovat. Není to k vzteku?!

S povzdechem vstaneme a jdeme ke dveřím.

„Jo a chlapci Deronova schopnost už je probuzena, teď potřebuje cvičit,“ usměje se Quinův otec. v půlce pohybu strneme, když si uvědomíme, že ten, kdo nás zachránil v lese, musel být Deron. Dlužíme mu víc než jen prosté díky, dlužíme mu život a to můžeme splatit jen tím, že zachráníme jeho bratry. Tak vzhůru do boje!