Tajný svět Akyry

Poprvé

Silver

V kuchyni rozbalím balíček a s rozkoší přivoním k buchtám a roládě, všeho je dost pro dva. Buchty dám na talíř a roládu do ledničky. K buchtám udělám kakao pro sebe a pro Aleca, který sedí u stolu.

„Na, najez se,“ podám mu hrnek. Alec kývne a vezme si buchtu, taky začnu jíst. Svoji porci už mám dávno snězenou a Alec si stále hraje s tou první.

„No tak, miláčku, co se děje,“ zavrním. Kýžený efekt to přinese a Alec se na mě podívá.

„Chováš se jak zamilovaný puberťák,“ zavrčí Alec.

„Hm, nejspíš proto, že jsem zamilovaný puberťák. Tak co se děje?“ zeptám se ho už normálně.

„Mám strach,“ zašeptá Alec. Zvážním a přisednu si k němu, pak si ho posadím na klín a přitisknu si ho k sobě.

„Z čeho máš strach?“ zeptám se ho. Místo odpovědi zavře oči a přitiskne se ke mně. Začnu ho hladit, čekám, až se rozpovídá.

„Sám ze sebe, z toho, co budu ovládat,“ odpoví mi tiše.

„Mě je jedno co budeš ovládat, jen doufám, že to bude něco hodně nebezpečného, ať v tom nejsem sám,“ uculím se a políbím ho. Praští mě.

„Bereš ty vůbec něco vážně?“ zavrčí Alec.

„No, kdybych bral úplně všechno vážně, tak jsem zralý tak pro blázinec, nemyslíš?“ zavrním.

„To je fakt, i když takhle jsi zralý spíš pro kojenecký ústav,“ zabublá Alec smíchy.

„Cože? Ty si utahuješ ze svého manžela?“ zhrozím se hraně. Ve skutečnosti jsem rád, že jsem jeho obavy aspoň na chvíli zaplašil.

„A kde jsi byl na tom, že jsi můj manžel?“ zasměje se Alec. Podívám se na zrzka ve svém náručí.

„Víš, že si koleduješ o pořádný problém?“ podívám se na něho s úsměvem.

„A od koho?“ zasměje se Alec s výzvou v očích. Místo abych mu to řekl, se rozhodnu, že mu to ukážu. Přehodím si ho přes rameno a vydupu schody do ložnice, kde ho hodím na postel. Než se stačí vzpamatovat, ležím vedle něho a líbám ho. Chvilku to trvá, ale pak mi začne polibky oplácet, skoro vyletím z kůže, když mi rukou zajede pod triko a dotkne se nahé kůže. Jako by se nás obou zmocnila horečka, společně se svlékneme a mazlíme. Zdá se mi, že se to Alecovi víc než líbí a tak se rozhodnu přejít k dalšímu kroku. Natáhnu se do stolku pro gel a s prstem namočeným v gelu do něj proniknu. Neodtáhne se, jak jsem očekával, spíš naopak pohne se proti prstu. Pousměji se a začnu ho připravovat. Líbí se mu to víc, než hodlá přiznat, protestuje, když z něj prsty vytáhnu. A pak, že není gay, uculím se v duchu.

Dám si gel na penis, a co nejopatrněji do něj proniknu, kolem mě se šokovaně stáhne, až když jsem v něm.

„Bolí to,“ zasténá a snaží se mě odstrčit, dám mu ruky bokem a začnu ho líbat a uklidňovat. Snažím se v něm nehýbat, i když je to šíleně těžké.

„Už to bude dobré miláčku, za chvíli to přestane,“ hladím ho. Alec zavře oči a odevzdaně čeká, co budu dělat, trvá dlouho, než se uklidní a uvolní natolik, než můžu pokračovat. Ještě chvilku po tom počkám a pak se v něm pohnu, z úst mu vyrazí sten rozkoše a celý se přitiskne ke mně. Políbím ho a začnu se v něm pohybovat, z jeho těsnosti málem ztratím soudnost, zvlášť když mě z ničeho nic obejme nohama kolem pasu a já se do něj dostanu hlouběji a penisem přejedu po jeho hrbolku. Začnu se v něm pohybovat rychleji a hladím ho. Vychutnávám si každý jeho slastný sten, každé jeho přiražení proti mně. Když začnu cítit, že už budu, vklouznu rukou mezi naše těla a začnu mu mnout penis, vykřikne slastí, o pár momentů později oba společně vyvrcholíme. Uvolním jeho nohy a opatrně z Aleca vyjdu. Přitisknu ho k sobě a začnu laskat jeho tělo, které se stále chvěje z prvního milování.

„Miluji tě Alecu,“ políbím ho na rty a přitisknu k sobě. Na chvíli mě obejme, než se mi stulí do náruče. Oba nás přikryji. Netrvá dlouho, než se oba odebereme do říše snů.

Aaron

Ráno se probudím zase mezi betonovými kvádry. To snad s nimi není možné! Prudce sebou trhnu a někomu vrazím loket do žeber.

„Auu, co se děje,“ zaskučí Quin.

„Posuň se, nemůžu dýchat,“ zavrčím vztekle.

„Hned to bude,“ zamumlá ospale Rick a posune se. S úlevou se přetočím na břicho a vůbec mi nevadí, že se ke mně přitisknou.

„Miláčku, máš příliš malou postel,“ zamumlá Quin a políbí mě za krk. Jen něco zahučím a znovu začnu dřímat. Někdo z nich mě začne výskat ve vlasech. Zavrním a nechám ho.

„Co říkal?“ ozve se, Quin.

„Že nepočítal s tím, že tu budou spát tři,“ uchichtne se Rick.

„To je zlé, budeme mu muset pořídit postel, nebo se nevyspí ani jeden. Pak je nevrlí, když je unavený,“ poznamená Quin.

„Taky to tak vidím, chce to minimálně manželskou,“ zavrní Rick.

„To jo, ale i tak jsem rád, že tahle je širší než normální, dovedeš si nás tři představit na úzké válendě?“ uchichtne se Quin.

„Nestraš, to bychom museli spát na zemi, abychom se aspoň částečně vyspali,“ zděsí se Rick.

„A co vám v tom brání kluci? Minimálně já bych se vyspal skvěle,“ zavrčím. Nelíbí se mi, že něco takového plánují beze mě. Popravdě jsem o tom začal uvažovat také, ale po tomhle?

„Co ti vadí, lásko?“ zeptá se Rick. Přetočím se na záda a podívám se na ně. Je to zatraceně divný pocit. Lehce se zamračím.

„To, že něco plánujete za mými zády,“ poznamenám.

„Jen jsme uvažovali. Sám musíš uznat, že tahle postel je pro tři malá a to radikálně,“ podívá se na mě Quin. Tohle popřít nemůžu a ani nechci.

„Zmíním se tátovi, že potřebuji novou postel,“ ujistím ho a mrknu přes Ricka kolik je hodin. Teprve půl páté, to by mě zajímalo, co mě vzbudilo, nikdy se nebudím před šestou. Vzápětí pokoj osvětlí blesk. Usměji se, vždycky jsem miloval bouřky. Vyskočím z postele a vyletím na verandu, abych se hrou blesků pokochal.

„Na tu máš čaj a obuj si aspoň papuče,“ zabručí Quin a obejme mě. Opřu se o něj a vzápětí i o Ricka, který k nám přijde také. Bouře trvá skoro půl hodiny, půl hodiny skvělé světelné show. Nikdo si nevšimne postavy stojící pod střechou domu. Jen po skončení mě oba zatáhnou dovnitř. Najednou vím, kdy chci mít své poprvé. Poprvé se chci milovat za bouře na louce, bude to skvělé.

„Aarone, rádi bychom se tě na něco zeptali,“ podívá se na mě Rick. Sednu si na postel a podívám se na něho.

„Na co?“ zeptám se.

„Kdyby ses měl rozhodnou mezi námi, koho by sis vybral?“ zeptá se Rick. Skloním hlavu.

‚Tak už je to tady‘ pomyslím si. Ano už jsem se dávno rozhodl, ale jim se to líbit nebude.

„Já se mezi vámi nemůžu rozhodnout… a ani nechci,“ zašeptám. Tohle bylo moje rozhodnutí, buď oba, nebo žádný. Chvíli jsem dokonce přemýšlel i o Silveru bratrovi, ale jakkoliv jsem se nás snažil představit spolu, neviděl jsem nic, jen temnotu a prázdno. Vyděsilo mě to tak, že jsem od něj upustil. Nikdy jsem nechtěl kluka natož dva, i když byl fakt, že k holkám mě to nikdy netáhlo, až tady jsem se odvážil podívat pravdě do očí. Co mě překvapilo bylo to, že to táta ani máma neřešili a prostě to přijali jako fakt.

„Takže ti nebude vadit, když s tebou budeme chodit oba?“ zeptá se Quin. Překvapeně zvednu hlavu a pak ji sklopím. Myslel jsem, doufal jsem, že spolu budeme žít napořád. Chození je pro mě něco přechodného, něco co za chvíli pomine. Cítím, jak se mi do očí tlačí slzy.

Quin

Nechápavě se podívám na Ricka a Rick na mě. Vůbec nechápu, co jsem řekl špatně. Na chodbě uslyšíme hluk a tak vykouknu, co se děje. Uvidím Derona, jak jde do kuchyně, vyletím za ním, snad mi to osvětlí. Ani se neotočí a já tvrdě narazím do neviditelné stěny. Sakra, já zapomněl na tu jeho schopnost! Ale je dobře, že se to naučil používat automaticky.

„Derone,“ zavolám na něho. Podívá se na mě přes rameno a zruší stěnu.

„Co se děje?“ zeptá se mě.

„Mám dotaz, ohledně Aarona,“ odpovím a posadím se ke stolu.

„Tak povídej, nemám čas,“ zavrčí a dělá rychle čaj. Vysvětlím mu co mě trápí a s čím si nevíme rady.

„Blbci, měli jste se napřed zeptat. Ary považuje chození za něco, jak bych to řekl, nestabilního a pomíjivého, prostě za něco, co nikdy nebude fungovat. Sám jednou prohlásil, že jestli si někoho najde, bude to někdo, s kým by cítil, že by s ním mohl zůstat po celý život, jinak to ani nemá cenu. Nevíš, co by Ravenovi zabralo na bolest hlavy?“ zeptá se mě Deron.

„Máte acylpyrin?“ zeptám se ho. Kývne a odběhne pro něj, s práškem a hrnkem čaje zamíří zpátky. Ravenovi nezávidím, pokaždé když byla bouře ho bolela hlava. Já jdu moudřejší za Aaronem a dřepnu si k němu.

„Ary, trošku špatně jsem se vyjádřil, myslel jsem, že to s námi napřed chceš zkusit. Tak se tě zeptám jinak, chceš s námi být navždy?“ zeptám se Aarona. Rick ani nemrkne a taky si sedne k němu. Aaron zvedne hlavu a skrz slzy přikývne. Oba si s Rickem oddechneme. Nejspíš jste slyšeli, jak se zhroutila skála kamení úlevou.

„Ještě bychom si měli na chvíli lehnout, co říkáš?“ zapřede Rick. Aaron kývne a zívne, uchichtneme se. Aaron se podívá na postel, která je sice širší než ostatní, ale pro nás tři fakt malá, dva by se tam vyspali s přehledem. Lehnu si ke zdi a ke mně Rick tak, aby měl uprostřed místo Aaron.  Ten se tak přidá a napůl si lehne na mě a přitiskne se k Rickovi. Je to o dost pohodlnější než před tím. Přikryji nás a Aaron za chvíli spí.

„Jsem tak trochu zvědavý, kdo z nás bude první,“ pousměji se a pohladím Aarona.

„Ty,“ zabručí Rick. Zní trošku zklamaně, ale usmívá se.

„Jak to můžeš vědět?“ zeptám se překvapeně.

„Podle toho jak si teď lehl dal přednost tobě, to by se stalo, i kdyby se musel rozhodnout mezi námi. Chápu ho, z nás dvou jsi silnější a dokážeš mu poskytnout lepší ochranu než já. Jen mě to drobátko mrzí, ale chápu ho,“ pousměje se Rick a pohladí Aarona.

„Oba tu budeme hlavně pro Aarona. Trošku mě překvapuje, že neprotestuje proti tobě,“ usměji se.

„Proč?“ zeptá se Rick.

„Voda a blesk je dost výbušná kombinace, když si nedáš pozor, zabije tě. Voda vede elektřinu,“ připomenu mu. Rick se zamyslí.

„Asi máš pravdu, jenže mě to nevadí ani v nejmenším, rád se nechám zasáhnout. Mimochodem, zapomínáš, že jsme lidé, jen máme divné schopnosti. Aaron může stejně tak zabít tebe,“ zazubí se Rick. Musím uznat, že Rick má pravdu. Usmějeme se na sebe a oba zavřeme oči, den začíná v sedm ne? Máme ještě minimálně hodinu času.

Alec

Probudí mě hromobití a přitisknu se k pevnému tělu vedle sebe. Vždycky jsem se bouře bál. Nevím, jestli tím Silvera probudím, ale pevněji mě k sobě přitiskne a líbá mě, abych zapomněl na bouřku venku. Kupodivu to pomůže, nestačím se ani stydět za to, co jsem provedl v noci.

„Byla to skutečnost?“ zeptám se potichu, i když nahá těla mě poskytují víc než jasný důkaz, jako i nepříjemná bolest v zadku.

„Ano, byla to skutečnost. Lituješ toho?“ zeptá se mě. Zavrtím hlavou a políbím ho.

 Nejspíš za to mohl osud, co jiného to mohlo být?

„Budeš se se mnou milovat?“ zeptám se tiše. Doufám, že při tom přestanu vnímat bouři, která ve mně vyvolává děs. Silver se na nic neptá a začne mě líbat. Přesně jak jsem doufal, v jeho náruči zapomenu na peklo venku a věnuji se jen jemu a rozkoši, která mnou prostupuje.

Aaron

Probudím se a podívám se z okna. Prší. Propršená neděle to bude fakt skvělé, celý den se nudit nebo unuděný z nicnedělání hrát hry. Obléknu se a jdu si nachystat něco menšího na jídlo, protože usoudím, že bude nějak k poledni.

„Zrovna jsem se šel podívat, jestli jsi už vzhůru,“ usměje se Quin, když vyjdu z pokoje.

„Jak vidíš, kolik je?“ zeptám se ho trochu mimo.

„Půl jedné,“ pousměje se Quin a jde se mnou do kuchyně, kde mi nachystá jídlo.

„Kde je Rick?“ zeptám se a jdu si udělat čaj.

„Šel pro Aleca a Silvera. Vypadla elektřina, tak bude lepší, když budeme pohromadě,“ vysvětlí mi. Vyčítavě se na něho podívám a připravím další tři šálky, do kterých dám čaj. Pak se podívám na konvici, která se o okamžik později vypne, když voda v ní dosáhne bodu varu. Pak si všimnu šňůry, která je vytažena z elektřiny. Začnu polohlasně nadávat a zaliji čaje.

„Aspoň vidíš, jak je ta tvoje schopnost užitečná, dokážeš si bez ní uvařit vodu,“ obejme mě Quin dřív, než ho stačím nakopnout. Možná má pravdu, ale mě to fakt rozčiluje!

„Pojď se najíst, já mezitím otevřu těm zmoklým myším,“ uchichtne se a pustí mě. Poslechnu ho a najím se. Mezitím slyším, jak otevírá dveře a pouští dovnitř ty tři. Do kuchyně vejde Rick, který není skoro vůbec mokrý, zato Alec a Silver jsou promočeni do poslední nitky. Pořádně se na Aleca podívám, něco se změnilo.

„Běžte oba do pokoje a hned pod sprchu, Silvere Alec ti půjčí něco suchého,“ zaslechnu mámu. Silver něco zamumlá a vede Aleca do jeho pokoje, sotva si jich stačím všimnout a taky Alecovi divné chůze. Překvapeně zamrkám a vykouknu, jestli je to skutečnost. Je. Šokovaně se vrátím ke stolu.

„Co se děje?“ zeptá se Rick a upije z jednoho čaje.

„Jen jsem myslel, že první bude Deron s Ravenem,“ pokrčím rameny.

„Nejstarší by měli být první Aaronku. To znamená, že teď jsme na řadě my,“ usměje se Quin. Odfrknu si. To určitě.

„Quine, radši odnes těm dvoum čaj nebo tě Ary naporcuje jako bramboru,“ zasměje se Rick. To fakt není špatný nápad! Bohužel. Dřív než ho stačím uskutečnit je pryč. Škoda. Lehce se na Ricka zamračím a dojím.

„Nebudete mě k tomu nutit, že ne,“ zeptám se tiše.

„Nebudeme Ary, je na tobě, kdy se rozhodneš. To stejné platí o tom, kdo bude první,“ usměje se Rick. Kývnu a usměji se.

Nakouknu do obýváku a pak se vytratím do pokoje, kde si zapnu laptop. Hmm, někdy je ta elektrická schopnost vážně užitečná.