Tajný svět Akyry

O vlásek

Alec

„Tak to je dobrý, někoho slušného odstřelí a ještě zesměšní a tu se olizuje s vyděděncem,“ uslyším nějaký jedovatý hlas. Odtrhnu se od Silvera a obrátím se na kluka. Je to ten z chodby.

„Třeba je to tím, že ten vyděděnec má lepší charisma, než rádoby slušňák, který se otočí za kdejakými kalhotami, či sukní. A pak mám radši vyděděnce,“ usadím ho a se Silverem jdu pryč. Nestojí mi za pohled.

„Myslíte, že s tím klukem budou problémy?“ uslyším Yukiho.

„Ne v podstatě je to zbabělec, troufá si jen na ty, kdo jsou slabší, nám se vyhýbá jako čert kříže,“ odtuší Ken klidně.

„No jen aby,“ zapochybuje Ar.

„Nevěříš mi?“ otočí se Ken na Aarona.

„Tobě jo, jemu ne,“ zazní odpověď s klidem.

„No uvidíme,“ kývne Ken.

„Máme počkat na Jeroma,“ ozve se Hiro.

„My všichni nebo jen ty?“ zeptá se Quin a ostatní se uchichtnou, když Hiro povážlivě zrudne. Tentokrát to ovšem nemůže svést na alergii, žádný pyl kolem není.

„Všichni pablbe,“ otituluje Quina. Začínáme z Hira mít legraci a ze Zeina taky, otáčí se jak dětská káča. Dobře víme, koho hledá, kluka s oříškovýma očima.

„Zeine, ten tvůj je napravo u toho kaštanu, jmenuje se Isao,“ poznamená Hiro. Pobaveně se díváme jak Zein nabere barvu přezrálého flambovaného rajčete, ještě zelené vlasy a s chutí bych se zakousl. To mi připomíná, že mi došli rajčata. Podívám se na Silvera, který se baví dobíráním Zeina s Hirem a přijde mi líto ho rušit. Však trh není tak daleko.  Otočím se a vyrazím z brány. Už mám trh na dohled, když napravo ode mě praskne větvička, blesku rychle se otočím, nic, jako by tam nikdo nebyl, jen stíny jsou hustší a podivně zpitvořené. Po zádech mi přejede mrazivá ruka. Doteď jsem šel po silnici u lesa, teď přejdu doprostřed. Rukou sáhnu do školní tašky, kde nahmatám nůž, opatrně ho vytáhnu z pouzdra a ohlížím se, co se bude dít, při tom zrychlím. Jsem si vědom toho, že na trhu mi bude hrozit minimální nebezpečí.

Ale tohle nejspíš nehodlají dopustit. Z lesa vystřelí skrčená postava v jakémsi hábitu, vrhne se ke mně se smrtící rychlostí, co nejrychleji vytáhnu ruku s nožem a vyvleču se s popruhu tašky, kterou odkopnu do škarpy, při tom uskočím před zábleskem. Pozdě. Cítím, jak mi železo přejede pod bradou v místech, kde končí obličejová kost. Vrhnu se bokem, nůž, který pevně svírám v ruce, nastavím dalšímu záblesku a kov cinkne o kov. Zatraceně, já snad budu tátovi blahořečit! Já s Aaronem jsme prošly menším obranářským výcvikem, leč Aaron nedostal k obraně šanci. Nikdo jiný to nepovažoval za nutné.

Za sebou ucítím pohyb a pohnu se v protisměru, zároveň kopnu do zadu, něco jsem zasáhl, ale nemůžu se otočit, protože po mě jdou další zepředu. Kruci, kolik jich tu do čerta je?!

Jeden se neopatrně přiblížil, blíž než ty ostatní, neváhám ani sekundu a seknu po něm v místě, kde by měl být krk. Uslyším zachroptění a postava se zhroutí na zem. Ostatní se stanou opatrnější.

„K zemi!“ zaslechnu někoho a koutkem oka postřehnu Buie. To mi stačí, abych se složil k zemi v momentě, kdy se nade mnou prožene ohniví šleh. Postavy v plášti ode mě odskočí a mě obklíčí plameny, které se ženou směrem ven takovou rychlostí, že postavy nestihnou zdrhnout. Vzduch naplní štiplavý smrad spáleného masa.

„Ty jeden blbče, jsi v pořádku?“ zaslechnu Jeroma. Kývnu a vyhrabu se na nohy.

„Krvácíš,“ poznamená Jerom.

„To je možné, jedna z těch postav po mě sekla mečem nebo něčím takovým,“ zabručím. A zamířím ke škarpě, kde si vyzdvihnu batoh, nůž skryju do pouzdra.

„Tak pojď, u Buie tě ošetříme,“ zahučí Jerom a drapne mě za ruku.

„Ne musím na trh,“ zapřu se.

„Proč?“ podívá se na mě Jerom.

„Došla mi rajčata,“ fňuknu. Jediný efekt, kterého dosáhnu je ten, že mě za ruku chytne i Bui a táhnou mě k němu. Proti těm dvěma nemám šanci a tak se nafouknutý nechám táhnout.

„Sedni,“ procedí Bui v předsíni a posadí mě na botník. Zmizí vevnitř a za chvíli se vrátí s krabičkou první pomoci. Jerom se obratně pustí do mého ošetřování.

„Tak zlé to není, tepnu minuli a není to ani tak moc hluboké,“ oddechne si, když to vyčistí. Náplast mi nedá, takže by se toho škrábnutí nemuseli všimnout.

„Silve, našli jsme ho, je u nás, tak se stavte,“ zaslechnu Buie. Otočím se včas, abych viděl, jak pokládá telefon.

„Běžte do pokoje, udělám čaj,“ podívá se na nás Bui a zmizí dveřmi. Jerom se tu nejspíš vyzná, protože mě popadne za loket a přes obývák mě vede ke schodům. Jen se letmo rozhlídnu a uvidím tři hasicí přístroje. Než vyjdu schody, napočítám další dva a další přístroje jsou u každého pokoje, který mineme, jsou dohromady čtyři. Dovede mě, k posledním dveřím, na kterých se skví jméno prasečí chlívek. Uchichtnu se a v očekávání bordelu, překvapeně strnu nad perfektně uklizeným pokojem.

„Kde je ten binec?“ zeptám se zaskočeně. Jerom se zasměje.

„To mám kvůli mámě, aby mi nelezla do pokoje, je přímo alergická na bordel. Informovala mě, že sem nevkročím, dokud tu bude bordel. Já ho taky nesnáším, tak jsem sem dal ten nápis, aby sem nechodila, protože to nesnáším ještě víc,“ pousměje se Bui za mnou.

„Aha,“ dám dohromady inteligentní chápající citoslovce a vejdu s Jeromem dovnitř. Zvědavě se rozhlédnu a musím uznat, že je to perfektně zařízený pokoj něco jako obývací a pracovní pokoj se spacím koutkem.

„Máš to tu pěkně zařízené,“ pochválím mu to.

„Díky, ten návrh mi zaslal táta a mě se líbil, je bytový designer,“ pousměje se.

„Zaslal? Vaši jsou rozvedení?“ zeptám se překvapeně, pak se plácnu přes pusu.

„Promiň, nic mi do toho není,“ zkroušeně.

„To nic, tajemství to není. Nejsou, táta žije jinde, protože se děsí ohně, mámě se tu líbilo, tak tu zůstala se mnou a se ségrou, část měsíce žijí s tátou a část se mnou,“ pokrčí Bui rameny.

„To je mi líto,“ vydechnu. Musí to být pro něho hrozné.

„Už jsem si zvyknul. Táta není špatný, má mě rád jen se děsí toho, co představuji. Když byl malý, vypuknul u nich v noci požár, jeho táta uhořel s babičkou, pokoušel se ji dostat ven, nemohla na nohy. Chápu to,“ pousměje se.

„Takže si rozumíte?“ zeptám se udiveně.

„Jasně, ale setkáváme se jen v restauraci ve městě a blízko hasičárny,“ cuknou mu koutka. Uchichtnu se.

„Bui, jsme tu,“ ozve se zezdola a za okamžik jdou slyšet kroky na schodech a dovnitř vpadne celá banda v čele se Silverem, který běsní vzteky. Raven je, jako vždycky, ledově klidný jen na očích je mu patrné, že se mu ulevilo.

„Kde kurva jsi?“ vyštěkne na mě Silver.

„Tady, to jsem tak malý, že potřebuješ lupu?“ zeptám se ironicky.

„Nech si tu ironii od cesty, dobře víš, že nikam nemáte chodit sami!“ vyštěkne Silver. Páni, tak ten je vytočený.

„Nic se mi nestalo,“ zamračím se smířlivě.

„Jak to, že ne? Co to říznutí pod bradou a ta ruka?“ vyletí Silverovi obočí. Překvapeně zamrkám, jak ví o té ruce?

„Ukaž mi to,“ vyskočí Jerom a já jen nerad vytáhnu rukáv v místě, kde se objeví sek. Bylo jich na mě prostě moc no. Bui znovu skočí pro lékárničku a Jerom mi to vyčistí.

„Tohle už vypadá na šití,“ nespokojeně si prohlíží hluboký sek.

„Nech to být, doktor mi to vyléčí,“ zabručím. Jerom kývne a zaváže mi ruku. Bui odnese lékárničku a donese další čaje a nějaké občerstvení.

„Můžeš mi říct, proč jsi odešel?“ zamračí se na mě Silver.

„Došli mi rajčata a vy jste měli čekat na Jeroma. Nezdálo se mi to nijak daleko,“ zabručím.

„Ty máš štěstí, že tě ti dva doběhli včas,“ zavrčí Silver.

„Nedoběhli, když jsme dorazili na místo, Alec se slušně bránil, jen jich bylo na něho moc, jinak bychom měli na práci jen úklid. Dokonce jednoho zničil,“ odmítne zásluhu Jerom.

„Co to vůbec bylo?“ zeptám se zvědavě.

„Maftesy, nebo také loutky z masa. Nevím, jak se vyrábějí a ani to vědět nechci. Nevíme ani kdo je ovládá,“ odpoví Bui.

„Buii, jak to že máš sestru, myslel jsem, že se v tomhle městečku holky nerodí,“ vzpomenu si na předchozí rozhovor.

„Naši tu nebydleli pořád, přistěhovali se sem, když byl ségře rok, je o dva starší,“ vysvětlí Silver.

„To se kolem ní musí otáček kluků,“ uchichtne se Deron.

„Ani mi nemluv, barák je v obležení,“ zavrčí Bui a přitáhne si k sobě Kaita, kterého si posadí na zkřížené nohy a obejme ho jako medvídka. Kaito jen zděšeně zamrká.

„Hej, já nejsem medvěd,“ zamračí se na Kaita.

„To ne jsi můj roztomilý Míšanek,“ usměje se na něho Bui. Kaito jen obrátí oči v sloup.

„Je tu dost hasicích přístrojů,“ ozve se Aaron.

„No musíš se chránit, když máš epicentrum požárů přímo v domě. Zajímalo by mě, jestli mu v noci doutnají peřiny,“ ozve se Kie. Nad tou představou vyprsknu smíchy.

„No každopádně ty to nezjistíš. Jsem zadaný a ty nejsi můj typ,“ usadí ho klidně Bui.

„Bui, ten dům je napsaný na tebe?“ zeptá se Hiro. Trochu mě zarazí, jak všichni ztuhnou. Bui vyskočí a doběhne pro papíry.

„Jo je to tak,“ kývne Bui.

„Tak si okamžitě zajednej právníka, a radil bych ti našeho starého známého,“ doporučí mu Hiro a Bui okamžitě popadne telefon, kde všechno dojedná.

„Co se děje?“ zeptám se zmateně. Nejsem jediný, kdo se zmateně dívá.

„Nechtě jsem se napojil na jeho matku, která jede sem. Mají v plánu tenhle dům střelit za jeho zády, nezdá se mi to správné,“ pokrčí rameny Hiro.

„Asi jsem se v nich spletl,“ pousměje se smutně Bui, který dotelefonoval a znovu si sedne ke Kaitovi, který ho pohladí. Překvapí mě to, Kaito není zrovna ‚ohnivý typ‘. Bui se na Kaita usměje a viditelně pookřeje.

„Zdá se, že rozcvička u Arvela vám trochu pomohla,“ usměje se Yuki.

„Rozcvička? Ty rozhodně nevíš, o čem mluvíš! Silvere, nic proti, ale tvůj bratr je maximagor!“ zaúpí jindy klidný Nare zděšeně. Pobaveně mi cuknou koutka a podívám se na Silvera.

„Jo to mi říkejte a ten cvok se ke mně ještě hlásí,“ zaúpí Silver.

„To bylo fakt tak zlé?“ ozve se nevěřícně Aaron.

„Co myslíš, Sluníčko,“ ušklíbne se Quin a začne nám vyjmenovávat, co během těch dvou dnů zažili, mezi dvacetikilometrovým během na čas, dvě stě kliků, sed lehů v dvou hodinových intervalech a dalším se soustředili, na výdrž. To znamená, že svoji schopnost museli udržet v jedné síle zhruba deset minut, nejdéle třicet. Teda, jestli si nás Arvel vezme do hledáčku, zdrhám.

„To je maniak,“ uzná Yuki.

„Ale pomohlo to, Bui měl oheň pod kontrolou jako nikdy,“ ozve se Jerom.

„Takže další víkend zase?“ povzdechne si Hiro.

„Rozhodně,“ kývne Jerom. Všichni zaúpí, kromě naší skupinky.

„A nově, se do toho přidají i naši nováčci v oboru,“ uculí se Jerom. Myslím, že zbledneme všichni dohromady.

„Já nemůžu, mám problémy ve škole,“ začnu sýčkovat. Podle lehce ironických pohledů pochopím, že mi nevěří ani Silver. Trucovitě našpulím rty. Silver se uchichtne a rozcuchá mi vlasy.

„Jak půjdeme k vám tak se stavíme na trhu pro rajčata. A nějaké ti zasadím u domu,“ slíbí mi. Tak jo, teď si to vyžehlil, uznám a dám mu polibek.

„Jak málo stačí k lidské radosti,“ ozve se pobaveně Raven.

„To víš, jak je Aaron závislý na hroznech, je Alec závislý na rajčatech, jak mu na ně někdo sáhne nebo nejsou je schopný vraždit,“ uchichtne se Yuki, který sedl blízko mě, z druhé strany si sedl Kaito, aby to hádání neměli tak lehké. Postřehnu, že se Jerom naštvaně ušklíbl.

‚No jen si namáhejte hlavičky, když nejste schopni se zeptat,‘ ušklíbnu se vesele. Hiro na mě vyplázne jazyk.

„A na čem jsi závislý ty?“ zeptá se se zájmem Ken.

„Na broskvích,“ zavrní Yuki.

„Kaito?“ otočí se Bui na svého kluka. Tedy nevím, jestli o tom Kaito ví.

„Hrášek,“ zabrblá.

„Dery?“ zavrní mu Raven do ucha. Trochu se otřesu, přeběhlo mě po páteři mrazení.

„No tak hádej, Zlato,“ uculí se Deron. Zřejmě nehodlá dát Ravenovi nic zadarmo. Zasměji se a jedním mrknutím vyženu z hlavy myšlenky.

„Hiro?“ zeptá se Raven.

„Máš smůlu, Deron ji má zabarikádovanou a ostatní jsou kameny,“ uchichtne se Hiro. Raven se zapitvoří a začne přemýšlet.

„Granátové jablko,“ střelí od boku.

„Ne, ale jsi blízko ve dvou věcech,“ uculí se Deron. Tím myslel červenou barvu a semínka, ze kterých se obojí ovoce skládá.

„Loupe se to?“ zeptá se Raven na logickou věc, i když nevím, jak byste chtěli loupat malinu.

„Ne,“ zacukají Deronovi koutka.

„Malina?“ zkusí Raven.

„Na potřetí. Víš, jak se zpívá, na jednou, na dvakrát, uhádne ten, kdo má tě rád. Ravene, máš mě vůbec rád?“ podívá se na něho provokativně Deron.

„Já ti vlastně ani nevím,“ zamyslí se Raven.

„Cože?! Já ti dám, že nevíš!“ zaječí Deron a vrhne se na Ravena, začne ho hned lechtat. Na Rava to má podivuhodný účinek, zavyje a začne se svíjet jako housenka ve smrtící agonii a ještě řve smíchy. Z toho pohledu popadáme sami. Naši smrt smíchem, přeruší zvonek. Hiro se významně podívá na Buie a ten si povzdechne. Vstane a seběhne dolů. Raven se přestane smát a vstane.

„Zůstaňte tu,“ houkne a jde dolů, odkud se začnou linout rozčílené hlasy. Je slyšet hlavně Buie. Nejspíš se nechce dát nachytat. Za okamžik se ozve Raven, má rozzlobený, ale rozhodný hlas. Hiro se zvedne a sejde dolů. Nedá mi to a vyběhnu na schody.

„…dám to právníkovi, jestli je to skutečně smlouva na studium a ne něco jiného,“ ozve se Bui.

„Ty nevěříš vlastní matce?“ rozčílí se ženský hlas.

„Já bych matce, která se tu nezdrží, ani tak dlouho, aby něco uvařila, rozhodně nevěřil,“ zahromuje Ravenův hlas.

„Tebe se nikdo na nic neptá, zrůdo!“ zaječí ženský soprán.

„To mě považuješ taky za zrůdu?“ zeptá se klidně Bui.

„Jestli to nepodepíšeš, tak si sbalím věci a odjedu nadobro!“ vyhrožuje ženský hlas.

„Nemyslím si, že byste v domě, měla vy nebo vaše dcera nějaké oblečení,“ promluví Hiro.

„S tím souhlasím, Hiro,“ odvětí tiše Bui, „ jen jsem si myslel, že si to odvezli vyprat. Jen jsem nechápal pointu, pračku mám.“ Ozve se polekaný ženský výkřik.

„Pěkná práce Bui, je to převod nemovitosti,“ poznamená Ravenův hlas.

„Fajn, tak ti to říkám na rovinu, se zrůdou žít nebudu. Tohle město je prokleté,“ zavřeští ženský hlas. Vedle mě se ozve nasrané zasyčení, pootočím se a uvidím Kaita, který se křečovitě drží zábradlí, pak se z posledních sil otočí a odejde. Znám ten pocit, taky bych té ženské nejradši dal pořádně přes držku.

„V tom posledním máte pravdu, je to tu prokleté,“ odpoví Buiuv hlas. Zaskočí mě, že vyká.

„Jestli vás můžu požádat, okamžitě odejděte a už se sem nevracejte, mohl bych to považovat za vloupání,“ ozve se Bui. Z jeho hlasu, navzdory tomu, že ovládá oheň, mrazí. Chvilku je ticho a pak se ozve ostrý klapot podpatků. To před tím nebylo, teprve teď si uvědomím, jak je Buiuv pokoj izolovaný od zbytku domu.

„Chci být sám kluci,“ uslyším Buie. Oba to respektují a vyjdou na schody.

„Je pozdě půjdeme,“ křikne Raven do pokoje a obejme Derona. Všichni se bez řečí zvednou. Silver mě obejme kolem pasu. V jeho očích vidím smutek. Chápu ho, mě je z toho také smutno. Sejdeme dolů. Kaito se najednou zastaví a podívá se na nás.

„Zůstanu tu,“ špitne. Ani s ním se Raven nehádá, jen mu povzbudivě sevře rameno a děkovně se na něho usměje. Jdu jako poslední a když zavírám dveře, uvidím, jak Kaito obejme Buie, který se na něho zaskočeně podívá a pak ho sevře v náručí. Tak mezi nimi už je také vše v pořádku, bráška překonal strach z ohně.

„Zlatíčko, jdeme pro ty rajčátka,“ chytne mě Silver za ruku.

„Počkej Silve, to tam chcete jít jen sami dva? Půjdeme s vámi,“ zarazí ho Raven.

„Copak jsme malé děti? Co se nám asi tak může stát?“ zeptá se Silver. Já bych řekl, že spoustu věcí, ale taky se mi nechce jít s celou partou. Co když nás přepadne chuť na líbání?

„Jestli jste malý děti, to vážně nevím, ale bezpečnost je bezpečnost,“ hodí mu zvláštní pistol, „je nabitá a je tam jeden náboj, tak jím neplýtvejte,“ upozorní Raven.

„To jsi mě uklidnil,“ strčí si Silver pistol vzadu za pásek kalhot.

„Myslím si,“ uchichtne se Rav. Silver mě vezme za ruku a jdeme na trh.

„Co je to za pistol,“ zeptám se zvědavě.

„Signální,“ odpoví mi Silver. Pousměji se. Raven nenechává nic náhodě. Cestou na trh se nestane nic, co by stálo za řeč. Nakoupíme tolik druhů rajčátek, že jen vrním a ujídám cestou žluté hruštičky, tedy žluté rajčata ve tvaru hrušek. Jsme v polovině cesty za partou, když nám cestu zastoupí, ty postavy, co mě napadli prve. Jen je jich trojnásobně víc…