Tajný svět Akyry

Nemocnice Potřebných

Ken

Letíme lesem, a rozhodně se nedá říct nic o tom, že by byli pomalí. Nepřátele i překážky, které hravě přeskočí, necháváme v mžiku za sebou, zastaví se až u obrovské nemocnice. Nebo to tak aspoň vypadá na obrovských vratech, je červený kříž. Nevím, kde jsme ani to tu neznám, ale bestie nejspíš ano, protože hlasitě zařve a chvilku na to se objeví něco na způsob jeptišky. Jen je oblečena v bílém hávu a na předku má červený kříž. Jen nás spatří, vykřikne a zaběhne dovnitř, okamžik na to se otevřou vrata a bestie vběhnou dovnitř. Ke mně se natáhne snad tucet rukou, do kterých opatrně spustím Yukiho. Nemám čas, abych přemlouval bestie, aby nás dovezli jinam.

„Jakou má schopnost,“ uhodí na mě jedna sestřička.

„Je to léčitel,“ odpovím. Sestra se na mě překvapeně podívá a pak se podívá na Quinova otce a v očích se jí blýskne pochopení. Slezu z bestie a pomůžu dolů Isaovi a Quinově otci. O něho se taky postarají a já se rozběhnu za sestrami, které odvezli Yukiho. Před jedním sálem mě zadrží dva zřízenci, kteří rozhodně nevypadají jako drobečci. S jedním bych si poradil, ale se dvěma? Aspoň nahlédnu sklem ve dveřích a překvapeně otevřu ústa.

Yuki leží na nemocničním pokoji a do jeho těla je zavedeno pár kanil s čirou tekutinou, kolem něho stojí čtyři sestry a ruce na Yukiho těle měkce září. Netuším, co dělají, ale Yukimu se do tváří pomaličku vrací život. Po víc jak hodině přestanou a vyvezou Yukiho.

„Jak mu je?“ vyjedu na jednu sestru, která vypadá vyčerpaně.

„Trochu to přehnal s léčením, ale dostane se z toho, stačilo o chvilku později a měli bychom co dělat. Teď musí hlavně odpočívat,“ usměje se na mě unaveně sestra.

„Můžu k němu?“ zeptám se.

„No pokud jste jeho přítel, tak je to nejspíš vaše povinnost ne?“ usměje se a zavede mě za Yukim.

„Můžete mi prosím říct, kde to jsme?“ zeptám se opatrně.

„Toto je bývalý kapucínský klášter, přijali jsme tohle útočiště poté, co byl opuštěn. My jsme léčitelé, staráme se především o ty, co mají zvláštní schopnosti. Doktoři si s vámi občas neví rady,“ usměje se sestra.

„Jak je možné, že jsme o vás nikdy neslyšeli?“ zeptám se zaskočeně.

„Ne každý, kdo má oči vidí, a ne každý kdo má uši, slyší. Ale když nasloucháte svému instinktu, dovedou vás sem,“ rozšíří se sestře úsměv. Povzdechnu si. To jsem se toho tedy fakt dozvěděl hodně.

„Vaši přátele zanedlouho přijdou za vámi, pak je sem zavedu,“ poznamená sestra a srčí mě do jednoho pokoje. Rozhlédnu se a uvidím dvě postele. Na jedné je Yuki, na druhé Quinuv otec a u něj Isao. Přejdu k Yukimu, sednu si k němu a vezmu ho za ruku, jeho prsty se okamžitě obtočí kolem mé ruky a stisknou ji. S úsměvem ho pohladím.

„Jsem zvědavý, jak se daří ostatním,“ zabručí Quinuv otec. Kývnu, není jediný, jen doufám, že budou v pořádku.

Raven

Krčíme se za Deronovím štítem. Čekáme, až nám Liem dá vědět, jak na tom Yuki je. Zatím jsem je nenechal bojovat, protože bychom se nemohli na boj soustředit a zbytečně bychom přišli k úhoně.

„Je v mimo nebezpečí,“ pousměje se Liem skoro po dvou hodinách. Všem se nám uleví.

„Tak jdeme do boje ne?“ zaksichtí se bojovně Quin.

„Jen by mě zajímalo, jak poznáš, že bude v pořádku,“ zamračí se Alec.

„Jednoduše mi zmizí ze seznamu smrti. Kdyby umřel, jeho jméno by bylo přeškrtnutý černou čarou,“ vysvětlí Liem.

„A vidíš, jak zemře náš zbožňovaný strýc?“ zavrčí Rick. Liem zvážní.

„Nezemře, jemu se stane něco horšího než smrt,“ odpoví tiše Liem. Zamračím se, nechápu tuhle poznámku, co může být horšího než smrt?

„Tak bych řekl, že začneme,“ zazubí se Rick a já na svůj dotaz zapomenu, připravím si ‚střelivo‘ a mrknu na miláčka.

„Deri, můžeme,“ usměji se. Deron se usměje a zruší štít, zaútočíme okamžitě a všichni najednou. Tím jedním úderem zničíme skoro čtvrtinu nepřátel a pořádně je zaskočíme. Teď už jde jen o to, probojovat se do bezpečí. Pomáhají všichni, jak jen to jde. Dokonce i Kaito využívá svůj dar v neprospěch nepřátel. Párkrát nám tím doslova zachrání život. Silver čaruje svým vzduchem a vakuem. Na dusící nepřátele je otřesný pohled, ale nakonec utečou. Za sebou uslyšíme dávící zvuk, když se otočíme, uvidíme Aarona, a ostatní jak zvrací. Smutně se usmějeme, tohle ze začátku občas potkalo i nás.

„Kde je Liem?“ zeptám se, když prohlédnu své kamarády, někteří jsou zranění, ale nijak vážně.

„Tu,“ ozve se seshora. Vzhlédneme včas na to, abychom ho viděli, jak visí nad lesem na bílých křídlech. Zrovna spustil jednoho svého nepřítele na osekanou špičku stromu. Nabodne se na to jako jednohubka. Odskočíme, aby nás nezastříkali kapky jeho krve. Liam složí křídla a dopadne vedle nás do dřepu.

„Není to trochu ironie? Anděl smrti na bílých křídlech?“ zeptá se Rick.

„Já beru smrt jako začátek něčeho nového, vy ne?“ zeptá se Liem s pousmáním. Jen zavrtím hlavou a jdu za Deronem, kterého odvedu k potůčku, aby si vypláchl pusu. Pak ho obejmu a počkám, než se uklidní. Tahle bitva byla spíš jen krvavá řež, ale jedno vím jistě. Dokud nezemře Quinuv a Zeinův strýc, tohle bude pokračovat donekonečna.

„Pojď, půjdeme za Yukim, ano?“ pohladím ho. Deron kývne a opře se plnou vahou o mě. Už nikdy ho nechci vidět tak zničeného. Jen co dojdeme zpátky za ostatními, zjistím, že Quinovi bestie už odklidili mrtvoly a kromě mých ničivých následků, zde nejsou žádné stopy po boji.

„Pojďte za mnou, Mak a Sif odnesli Yukiho a otce jinam, tam jim určitě pomůžou,“ usměje se a jako první vykročí, při tom vezme Aarona za ruku, který se ochotně nechá.

„Ty je máš pojmenované?“ podivím se.

„Jasně, jak bych na ně asi volal?“ podívá se na mě jako na blbce. Začnou padat nápady jako micičko a podobně, vzhledem k velikosti bestií je to víc než směšné. V celkem dobré náladě tak dojdeme ke starému klášteru a překvapeně zvednu obočí.

„Věděl jsem, že tu býval starý klášter, ale kde se tu vzala tahle nemocnice?“ zvednu obočí.

„To nevím, byla tu, už když jsem byl malý,“ pokrčí rameny Quin.

„Blbost, šel jsem kolem něho před týdnem a viděl jen staré ruiny,“ prsknu. Vůbec nic nechápu.

„Nemocnice se ukazuje pouze potřebným,“ odpoví za všechny sestra ve vratech. Vypadá, jako by na nás čekala. Fajn, tohle se nebudu snažit pochopit, jen bych si způsobil bolest hlavy a nic nevyřešil. Jako ostatně většinu ve svém životě. Pozdravíme sestru a necháme se ošetřit, teprve pak jsme puštěni za Yukim a ostatními. Isao se hned vrhne Zeinovi kolem krku.

„Jsem v pořádku, ty moje obludko,“ usměje se Zein a dostane herdu do ramene a polibek.

„Už i ty? Takže se na vnoučata těšit nemůžu, co?“ povzdechne si jejich otec.

„No stále si ještě můžeš adoptovat dítě, které potřebuje rodinu a má poněkud zvláštní schopnosti,“ nadhodí Quin s úsměvem.

„Nejspíš budu muset,“ povzdechne si. Podívám se na Kena, který sedí u Yukiho.

„Jak mu je?“ zeptám se přítele.

„Bude v pořádku, za chvíli by se měl probudit,“ pousměje se Ken.

„Když jsi tím tak jistý ty,“ zahučím a složím se na nejbližší židli, odsud se prostě nehnu. Ke mně přijde Deron a sedne si mi na klín, obejmu ho a čekáme, až se Yuki probudí.

„Co kdybychom někde sehnali broskev a nechali jí viset nad ním?“ přijde po půlhodině s nápadem Aaron. Začnu nad tím vážně uvažovat, když se z Yukiho postele ozve nabručený hlas.

„Zkus to a rozpitvám ti hrozny,“ zavrčí Yuki.

„No tak to rozhodně riskovat nebudu, jak se cítíš Yuki?“ skloní se k němu Aaron se starostí.

„Kde je ten parní válec, co po mě dvakrát přejel? Rád bych ho vzal kladivem po hlavě,“ zeptá se Yuki. Vyprskneme smíchy, tak takovou odpověď jsme nečekali.

„Fajn, tak se cítíš dobře,“ ujistí se Aaron, kterému spadne ze srdce kámen.

„Začínám se cítit líp, jen by mě zajímalo, kde jste se zatraceně tak dlouho flákali?“ zamračí se Yuki a pokusí se si sednout. Ken ho bez námahy položí.

„Zůstaň ležet,“ napomene ho a dá mu pusu. Yuki si povzdechne a kývne.

„Proč tě unesli?“ vložím se do toho s otázkou.

„No proč asi? Řeknu vám, že ten grázl byl pěkně zřízený,“ povzdechne si Yuki.

„Mohl jsi ho nechat umřít,“ poznamená Liem. Yuki skloní hlavu a kousne se do rtů.

„To jsou takoví svině!“ zaječí Hiro a třískne do dveří. Nechápavě se na něho podíváme.

„Vyhrožovali mu, že když ho okamžitě neuzdraví tak se bude muset dívat, jak z nás odřezávají zaživa maso a dají mu to sníst,“ vysvětlí nám Hiro. Zůstaneme na něho zírat

„Už je to dobrý lásko,“ zamumlá Ken, koutkem oka uvidím, jak ho k sobě přitiskne.

„Tak tohle jim neprojde,“ zavrčí Alec vztekem bez sebe.

„To rozhodně ne,“ zavrčí Ken.

„Co chcete dělat?“ zeptám se, i když to uhodnu z jejich pohledů.

„Teď na ně zaútočíme my,“ odpoví Silver.

„Je mi dočista jedno, jestli s tím souhlasíš nebo ne, jdu tam s vámi nebo bez vás. Nikdo nebude mému bráškovi vyhrožovat něčím tak hnusným,“ zavrčí Aaron. V očích má snad samotné běsy blesků.

„To si myslíte, že vás nechám jít samotné? Už toho mám také plné zuby, jakmile se Yuki vzpamatuje úplně, vyrážíme!“ rozhodnu ve zlomku vteřiny.

„Nemocnice pro vás bude otevřená,“ pousměje se za námi sestra.

„Kdy bude Yuki úplně v pořádku?“ zeptá se Ken.

„Domů může jít zítra ráno,“ odpoví nám Sestra. Tělem mi projede napjaté očekávání. Čas útoku byl stanoven, dnes jsme prokázali, že jsme silnější než oni, neznáme jejich schopnosti, ale známe naše a umíme je spojit dohromady. Pro ně vypršel čas, pousměji se na Liema, který se smutně usměje. Vím, že pro něho to bude nejtěžší zkouška.