Tajný svět Akyry

Hrůza v kostele

Ken

Unaveně upiji z hrnku kávy, pak zbystřím. Tohle už není strach, ale přímo šílený děs, který někomu proplouvá tělem. Lehce přimhouřím oči a snažím se soustředit.

„Kene…?“ zaslechnu někoho z dálky. Ignoruji ho tohle je důležitější. Chytám vlákenka, která se ztrácejí a znovu objevují a strnu. Tyhle znám, tenhle strach jsem už viděl. Každý člověk na světě má jiný strach stejně jako otisk prstu nebo DNA i strach je unikátní, i když nikdo normální to neví. Oči se mi široce otevřou šokem, když ho poznám.

„Aaron,“ vykřiknu.

„Kde Kene?!“ vyjede na mě Quin a nakloní se i s Rickem ke mně. Mlčím a sleduji vlákna strachu, který mě dovede k místnímu kostelu a pak hluboko pod něj. Tušil jsem, že pod ním jsou katakomby! Pak už se musím odpoutat nebo by mě jeho strach spoutal. Pomalu se vrátím do místnosti a zjistím, že mnou Quin třese jako smyslu zbavený.

„Ty debile, chceš mi vytřást mozek z hlavy?“ zavrčím na něho a bez většího úsilí mu strhnu ruce z košile.

„Jestli mi to hned neřekneš tak tě snad zabiju!“ zavřeští na mě Quin. No skvělé, ten už se dočista pomátl strachem, ušklíbnu se pro sebe, když jeho strach ucítím.

„Kostel,“ odpovím mu a začnu se oblékat.

„Co by dělal v kostele?“ zarazí se Yuki.

„Je pod ním v katakombách a je děsem bez sebe,“ vyhrknu.

„Cože? Pod kostelem jsou katakomby? Nemají být zavaleny?“ vyhrkne Quin nechápavě.

„Přístupové cesty kolem kostela nejspíš ano, ale kdo ví, kolik těch chodeb bylo, mohli být i tajné. Sledoval jsem vlákna jeho strachu. Vedli nejdřív do kostela a pak pod něj,“ podívám se na Quina.

„Takže máme hledat v kostele? Tak jdeme, jsem zvědavý, jak se budou ti pobožníčci tvářit!“ ušklíbne se Quin zlomyslně.

„Hlavně si nezapomeň zavolat pár zvířátek, budeme je potřebovat. Nejspíš v tom bude mít prsty ten rozmazlený pánbíčkář, jak že se to pako jmenovalo?“ zvedne se Raven.

„Jdu s vámi,“ zvedne se Deron.

„Miláčku nejdeš, bude to nebezpečné,“ podívá se na něho Raven.

„No právě, kdo ví, jestli ten hajzl nemá nějakou schopnost a jedině já dokážu ovládat štít,“ stojí si na svém Deron. Uznáme, že v tom má Deron pravdu.

„Tak se, ale budeš držet u mě jasné? Nechci, aby ses kdekoliv jinde toulal,“ podívá se na něho Raven.

„Ano miláčku,“ zamrká Deron s andělským výrazem.

„Jdu s vámi,“ vyskočí Alec. Silver sebou trhne.

„To ani nápad lásko, nemůžu na tebe dávat pozor a nevíme, jakou máš schopnost, nemusel bys to udržet. Moc tě miluji,“ usměje se na Aleca a dá mu pravý polibek, čímž Aleca úplně umlčí a než se stačí vzpamatovat, jsme pryč.

Raven

„Tohle byl dobrý podraz, Silve,“ mrknu přes rameno na svého bělovlasého přítele.

„Co jsem měl dělat? Má strach ze své moci, ani netušíme, co ovládá. Kdyby byla nějaká hrůza a jeho síla se v ten moment probudila, nemusel by to vypětí přežít,“ zavrčí Silver.

„Neříkám, že nemáš pravdu, ale připrav se na tichou domácnost,“ pousměji se a s Deronem vyběhneme poslední schody ke kostelu.

„Když dovolíte,“ zašklebí se Ken a jen tak ze srandy vykopne dveře, které vedou do hlavní chrámové lodě, kde probíhá bohoslužba. Vejdeme tam doslova jako velká voda a pečlivě se rozhlídneme. Snažíme se přijít na to, kde je vchod do katakomb. Hodně se přitom spoléháme na Kena.

„Víš kde?“ otočí se na něho Deron.

„Oltář, nebo někde blízko,“ odpoví Ken.

„Podlaha, někde tam musí být padací dveře nebo tak něco,“ vyrazí dopředu Zein. Lidi v kostele vykřiknou děsem a snaží se utéct z lavic.

„Dál nechoď, bezbožníku!“ zakřičí na něho farář a napřáhne proti němu kropičku se svěcenou vodou.

„To na nás nepůsobí,“ ušklíbne se Zein a prázdné lavice lehce odhodí bokem. Vyděšení lidé, začnou vybíhat z kostela. Pochopíme, že je chce dostat ven a pomůžeme mu. Však si mši může uspořádat kdykoliv. Když jsou všichni pryč, Ken znovu lehce zasadí dveře a dá tam závoru.

„Jakým právem jste přerušili mši?!“ zeptá se ostře farář.

„Kde je Aaron?“ zeptá se Rick.

„To je ten chlapec, co vypadá jako dívka? Nevím,“ odpoví farář.

„Lžete!“ zařve Quin.

„Nelže, on v tom prsty nemá, má v tom prsty tenhle,“ zaměří se na Abraháma, který se snaží nenápadně zmizet. Zein si ho telepatií přivolá.

„Nesahej na mě těma svými prackami, nikdy ho nenajdete, on bude můj!“ zaječí Abrahám šíleným tónem.

„On snad zešílel,“ vydechne Rick.

„Já?! Já jsem nezešílel, dostal jsem dar od Boha! Já jsem víc než vy! Vy neznabozi!“ zaječí Abrahám.

„On se snad zcvoknul,“ žasne Deron.

„To je mi jedno,“ zavrčí Quin a vyrazí.

„Aaron, patří k nám, protože on si tak zvolil,“ je mu v patách Rick. Pak se stane něco naprosto nečekaného Abrahám, ten zakřiknutý pobožník, se jim postaví do cesty a máchne k nim rukou. Bestie, vytesané na sloupu najednou obživnou a vrhnou se na ně. Zein má naštěstí tolik pohotovosti, že je strhne k nám a Deron kolem nás postaví bariéru.

„Synu, okamžitě přestaň, je to pekelná moc, nesmíš ji používat! A sňatek s klukem není bohem povolený!“ snaží se ho zarazit farář.

„Tak to je dobré, nás kvůli schopnostem vyžene ze společnosti a svého synáčka hýčká, cítíte tu ironii?“ zavrčí Silver.

„Silve, uklidni se, stejně už je to jedno. Teď musíme dostat faráře do bezpečí, na svědomí si ho nevezmu,“ zavrčím.

„To je mi jedno, otče, buď on, nebo nikdo jiný!“ zaječí Abrahám a pošle bestie na svého otce. Strneme hrůzou, nejsme s to nic udělat, jsme od faráře moc daleko, ale najednou faráře něco chytne za pás, ten pak vyletí na lavici a dál podél sloupů a pak oknem ven. Jestli všichni vidíme dobře, okno se rozletí ještě dřív, než se tam Farář vůbec dostane.

„Dobrá práce Zeine,“ ohlédnu se na Zeina, který vypadá jako by viděl ducha.

„Já to nebyl,“ hlesne bledými rty.

„Když ne ty, tak kdo?“ otočí se na něj Liam klidně. Zein pokrčí rameny. V dalším momentě, uslyšíme vzteklí řev, obrátíme pozornost zpět do kostela a uvidíme bestie, jak útočí na bariéru. Díky bohu za Derona. Rychle se na něho podívám, jak na tom je. Drží se. Zatím.

„Chrání oltář,“ zabručí Bui.

„Pronikne bariérou moje schopnost?“ otočí se Bui na Derona.

„Nevím, to jsme ještě nezkoušeli,“ promluví Deron skrz zuby jak se soustředí.

„Tak to zkusím já, kdyby to nešlo aspoň, neshoříme,“ zabručí zein a prodere se dopředu. Bariéra se zmenšila na nejnutnější prostor, ale i to je pro Derona  náročné pod takovým tlakem. Jedno máchnutí rukou a Abrahám odletí stranou a oltář je volný.

„Fajn, teď dolů,“ křikne Quin. Poslechneme ho. Quin napřáhne ruku k jedné bestii. Netuším, jestli jeho moc bude na kamenné bestie stačit. Quin po chvíli přesměruje svůj záměr na druhou bestii, vůbec jsem si změny chování nevšimnul.

„Dobrý, tyhle nám neublíží,“ ozve se po chvíli. Deron se podívá na bestie, které do bariéry naráží prudčeji a na Quina jestli se nezcvoknul. Já si to myslím také.

„Věřte mi,“ pousměje se Quin. Deron se usměje a opatrně stáhne bariéru připraven ji hned vztyčit. Není třeba, Quin se s nimi už mazlí. Rozběhneme se k oltáři a Ken se pokusí oltář odtáhnout, ale i pro něj je to nad lidské síly.

„Musí to mít nějaký skrytý mechanismus,“ zavrčí Kie a začne s ostatními pátrat. Všechny ruce, co jen mohou, přejíždí po oltáři a najednou se oltář začne odsouvat. Pod ním se objeví schody dolů.

„Kdo co zmáčkl?“ rozhlídnu se. Všichni nevědoucně pokrčí rameny. No super. Kostelem se ozve šílený řev, prudce se otočíme a Deron tak tak, stačí vztyčit štít. Do něj narazí další bestie.

„Super, Ricku, musíš dolů. Nevím, jak by zareagoval na někoho z nás a Quina potřebujeme,“ otočím se k blonďákovi. Rick kývne a začne sestupovat.

„Ricku na první křižovatce doprava a pak pořád rovně,“ otočí se na něho Ken. Rick kývne a už ho není. Tentokrát musíme bránit oltář my.

„Ricku,“ ozve se Quin a Rick se vrátí,

„Vem si tyhle, Ri Ro tě ochrání, když bude třeba,“ postrčí k němu dvě obživlé bestie. Jen nad tím zakroutím hlavou.

Rick

Vytřeštím na Quina oči a přemýšlím, jestli zešílel částečně nebo úplně. Znovu se podívám na bestie, když na mě Quin zařve.

„Doprčic už si pohni, bůh ví, co mu ten zmetek provedl!“ zaječí na mě. Přestanu se nadechovat k protestům a radši zapadnu dolů. Je tam šíleně zatuchlý vzduch, který je cítit hnilobou. Zatraceně, nevidím ani centimetr před sebe, Bui mi taky mohl opatřit plamínek, krkoun! Udělám pár slepých kroků. Když mě jedna z těch bestií zastaví. Podívám se na ni a vidím rudě žnoucí oči. Co mě na tomhle překvapuje? Z ničeho nic se kolem mě prosvětlí, nechápavě se podívám po světle a uvidím, že kousek nade mnou se vznáší drobný kolibřík z ohně. Odjakživa měl pro tyhle ptáky slabost, říkal jim drahokamy. Pousměji se a podívám se, do čeho jsem to vlastně málem vrazil, pak se zděsím, těsně přede mnou je vysoká hranice postavená z kostí a lebek. Kosti jsou umně poskládané na sobě. Tak už aspoň vím, proč ten vzduch tak páchne. Rozhodnu se tím nezabývat a rozběhnu se katakombami. To by mě zajímalo, proč jsou kosti tak blízko kostela, vždyť jsou prakticky pod ním! Na první odbočce se zarazím a pamatujíc slov Kena vyrazím doprava. Snažím se moc nerozhlížet a jen se děsím pomyšlení, že naše zlatíčko zavřel do nějaké rakve.

Zastavím se na poslední křižovatce a nevím jak dál, žádná cesta rovně nevede jen křivo doprava nebo do leva. Už si myslím, že se budu muset vrátit, když z leva se objeví zablýsknutí a ochraptělý řev plný řevu. Neomylně rozpoznám Aarona a rozběhnu se tím směrem. Čím víc se dostávám hloub, tím líp ho slyším, zahnu a vytřeštím oči na Aarona v nějaké cele, jak se dere. Vůbec nevím, co to do něj vlezlo, až když přijdu blíž, rozpoznám pavouky, jak po něm lezou. Je tam i pár hodně propečených pavouků.

Ten hajzl! Rozběhnu se k němu a před mříží se zastavím. Nemá smysl na něho volat, stejně by mě neslyšel. Vyvolám vodu a začnu pavouky chytat do vodního vězení. Jen doufám, že nevlezli Arimu do oblečení, ale i tak to pro jistotu zkontroluji. Konečně je mám všechny a pošlu pavouky do háje. To bychom měli, teď odemknout mříže.

„Když dovolíš,“ ozve se za mnou Ken.

„Co tu děláš?“ zeptám se ho a uhnu.

„Nahoře mě nepotřebovali tak jsem šel za tebou, díky bohu za světýlko,“ usměje se a roztáhne mříže, co nejvíc to jde. Vlezu tam a přitisknu vyděšeného Aarona k sobě. Je v silném šoku. Vezmu ho do náruče a prolezu mřížemi.

„Pojď, půjdeme,“ zašeptá mi do ucha. Nejspíš mě pozná, protože se ke mně přitiskne s tichým vzlykáním.

„Pojďte, není radno rušit klid mrtvých,“ zamumlá Ken. Souhlasím s ním a tak se vydáme zpátky. Vede nás světýlko, které si zapamatovalo cestu.

Párkrát máme pocit, jako by nás někdo nebo něco pozoroval nebo dokonce sledoval. Když dorazíme ke schodům, vyletíme nahoru jako namydlený blesk. Jedna z bestií něco zmáčkne a oltář zajede na místo. Dolů nás už nikdo a nikdy nedostane.

„Je v pořádku?“ otočí se na mě napůl Quin.

„Je v šoku, pustil na něho pavouky, jinak si myslím, že kromě hlubokých škrábanců, které si způsobil sám, jak je strhával, ne,“ odpovím Quinovi, kterému v očích zahoří pomsta. Co tak toho úchyla namočit do benzínu zapálit a hodit do katakomb?

„Na katakomby ani nepomysli, něco tam je a rozhodně to není přátelské,“ ozve se Ken.

„Fajn, tak se mu pomstím jinak,“ zavrčí vztekle.

„Hlavně to nepřežeň už tak musím uklidňovat Kia,“ pootočí se na nás Nare. Vidím jak je vyčerpaný. Mrknu se na Kie, vypadá v pohodě, jen napjaté svaly a zatnuté čelisti sdělují, že se drží z posledních sil. Obrátím pozornost na Abraháma, který mě sleduje s šíleným vztekem.

„Patří mě,“ zachrčí vztekle.

„Ani náhodou, ty jeden náfuko,“ zavrčím a přitisknu si Aarona blíž k sobě.

„Bacha zezadu,“ zaječí Liam. Ani se nenamáhám otočit a vrhnu se s Aaronem bokem, těsně kolem mě něco prosviští a roztříští se půl metru za Ravenem, který se jen ohlídne. Zato Deron nadskočí a vyděšeně se ohlídne. Neptejte se mě, jak ta Ravenova schopnost funguje, nikdo to neví a pochybuji, že by to tušil on.

„Okamžitě mi ho dejte, je můj,“ zavřeští Abrahám.

„On fakt zešílel,“ zavrčí Quin.

„Ono to někdy u pánbíčkářů bylo jinak?“ zeptá se kousavě Deron. Vážně je nemá rád. Ozve se bolestivý křik a my se zděšením zíráme, jak se z Abrahamových zad derou černá křídla.

„Já jsem Bůh a vy mě musíte poslouchat! Vraťte mi ho,“ zaječí Abrahám.

„Myslím, že slovo zešílel je slabý výraz. Díky bohu, že mám aspoň normální schopnost,“zamumlá Liem. Musíme s ním souhlasit.

„Co myslíte, umí je používat?“ zeptá se Nare.

„Jestli jo, tak máme problém, okřídlené bestie nemám,“ zavrčí Quin. Abrahám mávne křídly a vznese se ke stropu chrámové lodi.

A jsme v háji!