Tajný svět Akyry

Horší než smrt

Raven

„Prosím, pokud to bude možné, nezabíjejte je,“ ozve se za námi Liem.

„Nic ti neslibuji, bráško, oni nemají rozum,“ pootočím hlavu, když do štítu plnou silou udeří první rána.

„Dery, stáhni štít tak, abychom byli venku a vy krytí,“ prohodím přes rameno.

„Idiote!“ zavrčí Deron. Čekal jsem to.

„Měj rozum, tohle by nebyl boj, ale jatka, musíme jim dát šanci ne?“ mrknu se přes rameno na svoji životní lásku. Probodne mě pěkně nasraným pohledem.

„Jestli se ti něco stane, budeš si přát, aby tě první dostal grizzly,“ varuje mě a pak mě váhavě poslechne. Po zádech mi steče studený pot strachu. Tohle je poprvé, co mám z někoho strach. Nevím, jak je to možné, ale proti Deronovi nedokážu použít svůj útok, moje schopnost mě jednoduše zradí. Ptal jsem se i ostatních a u nich je to naprosto stejné. Jestli se zraním, budu mít pořádný problém. Ken za mnou se jen pobaveně uchichtne a pak to začne.

Proti nám se vrhne doslova smršť zbrani, není to zase tak dokonalý útok, jaký použije Zein. Tohle musí být jejich strýc. Musím se k němu dostat, zamířím třísky z nějakého stromu přímo na to místo a setkám se s dokonalým odporem, všechno se zaboří do jakési podivné stěny.

„Zkusím to,“ ozve se  Bui a vrazí do ní ohněm. Zasyčí to jako při styku s vodou.

„Voda?“ nechápavě se na to podívám. Trénovali jsme přesně tohle s Rickem a já ho málem zabil.

„Ne tak úplně, spíš to vypadá na jakýsi vodní gel nebo tak něco,“ ozve se Rick. Ti za stěnou na Buie začnou vrhat všelijaké škleby, což Bui ze srdce nenávidí.

„Spolu?“ podívá se na Buie Aaron. Bui se na Aarona podívá a s úšklebkem kývne. Pošle proti stěně další oheň a v jeho závěsu se zatřpytí elektrický výboj. Se zájmem se zadívám na výsledek. Oheň se sice uhasí, což vyvolá daleko větší obyčeje, ale elektrický výboj to rozvede jako voda a oni dostanou pořádný šok. Během dvou vteřin jsou naprosto neschopni pohledu a jen se na nás vyděšeně dívají.

„Chce někdo přidat?“ zavrní Aaron a nastaví ruku, do ní se snese blesk a začne mu v ruce všelijak jiskřit. Vyděšené obličeje se promění v masky děsu, pak se změní v nenávist a nakonec v touhu nás zabít. No super, Lieme promiň, ale nemůžeme je nechat naživu.

Pak všichni protivníci spojí své sily a proti nám pošlou smrtící smršť, pošlu proti tomu, všechno co mám, ale zbytečně, buď se hladce vyhnou, nebo to zachytí. Asi to zabavili do jejich gelu. Zeinův útok skončí se stejným, výsledkem. Zachrání nás Deron, který nás v poslední vteřině zaštítí. Ohlédnu se přes rameno, abych se ujistil, že je v pořádku, vypadá jen otřeseně, ale další takový náraz nezvládne.

„Ten gel je problém,“ zavrčí Silver.

„Co ty?“ zeptám se.

„Nic už jsem to zkoušel, prostě se to zastavilo o tu stěnu. Skrz vodu se moje schopnost nedostane,“ zavrčí tiše Silver.

„Tak se zdá, že jsme našli naši první slabinu,“ ušklíbnu se s povzdechem. Zrovna teď se nám to skutečně nehodí.

„Deron nevypadá, že by nás mohl zachránit pokaždé, je hodně oslabený,“ zachmuří se Quin.

„Tvoje bestie?“ podívám se koutkem oka na něho.

„Stejný problém jako Silver, navíc jsem přišel o dvě bestie,“ zavrtí hlavou Quin. A jsme v háji.

„Kluci, měl jsem vás skutečně rád,“ zamumlám v momentě, kdy postřehnu, že se k nám valí další smrtící masa, tentokrát nemáme šanci přežít, protože Deron je už hodně otřesený tím prvním útokem, navíc tohle vypadá jako by to bylo silnější. Uhnout nemáme kam. Vzápětí vytřeštím oči, když se masa před námi roztříští a jejich gelová ochranná stěna spadne. Všichni tam stojí prošpikovaní skrz naskrz zdřevnatělými stonky, v očích nevěřícný výraz. Prudce se otočím na Aleca, který dřepí podivně ztuhlý na zemi, bledý jak smrt s rukou na zemi. Pochopíme, odkud přišel, pro nás záchranný, útok.

„Jednoho jsem minul,“ zašeptá bezkrevnými rty.

„Miláčku,“ rozběhne se k němu Silver a pevně ho k sobě přitiskne. Alec ho obejme a pevně se k němu přitiskne.

„Už jsem vás viděl mrtvé,“ vydechne Liem úlevně.

„Alecu zachránil jsi život nám i tvým bratrům, děkujeme,“ otočím se na šokovaného Aleca v Silverově náruči. Známe tento pocit.

„To ano,“ odpoví Liem, který je dost mimo. Michi, jako by jeho rozpoložení vycítil, se k němu přitiskne a hladí ho. Za chvíli se Liem uvolní do takové míry, že vydechne a vstane s Michim v náručí. Podívám se na Aleca, který už pomalu taky nabírá barvu, a stočím pohled na našeho neznámého.

„Jak se jmenuješ?“ uhodím na něho. Nic, mlčí a vyděšeně se kouká na mě.

„Naoki,“ odpoví za něho Hiro.

„Díky Hiro, já to chtěl vědět od něj. Kio můžeš ho pustit, stejně by daleko neutekl,“ usměji se. Kio mrkne a za chvíli se uvolní. Naoki vyskočí a začne se od nás sunout pryč.

„Vy jste bestie,“ vydechne s hrůzou v očích.

„Nejsou lidé, co umí něco navíc, stejně tak bestie? No, řekl bych, že bez schopnosti ještě víc než se schopností,“ ušklíbne se Nare. Musím s ním souhlasit.

„Zabili jste je tak rychle,“ zavrtí hlavou, ale oči už tak odsuzující nejsou.

„Kdybychom nezabili my je, zabili by oni nás stejně snadno a to pro pár jenů. Přiznávám, zabil jsem, ale kdyby to znamenalo, že zachráním ty, co jsou mi nejbližší, zabil bych znovu a bez váhání. My jsme tuhle válku nezačali, ale odmítám se nechat zabít jen proto, abychom uspokojili nějaké ego,“ promluví Alec. Podívám se mu do očí a tiše si povzdechnu, má je už stejné jako máme my všichni. Jako mají ti, co musí zabíjet, aby přežili.

„Proč po vás šel?“ zeptá Naoki tiše.

„Ou neměl ses napřed ptát a pak odsuzovat?“ ozve se Liem sarkasticky.

„Lieme!“ otočím se na svého kamaráda, který jen zvedne ruce na obranu.

„Ten co tě najal, se zamiloval do naší mámy, jenže ta ho odmítla a vzala si někoho jiného. Aby se jí pomstil, chtěl zabít nás,“ vloží se do toho Deron. Naoki se mu podívá do očí a pak zavře oči.

„Máme ještě jednu skrýš, o které nevíte, nejspíš šel tam. Zavedu vás tam,“ podívá se na mě. Kývnu hlavou.

„Dobře, tak nás veď,“ kývnu.

„Nemusíme až tam, obklíčili ho na jedné mýtině nedaleko,“ promluví Quin.

„Dobrá práce, tak jdeme,“ usměji se a zvednu Derona.

„V pořádku lásko?“ zeptám se ho.

„Definuj slovo v ‚pořádku‘,“ ušklíbne se Deron a vyhrabe se na nohy.

„Dej mu vagon malin a bude v cajku,“ zasměje se Aaron.

„Od tebe to beru, Hrozinko,“ ušklíbne se Deron. Zasmějeme se. Fajn jsou v pořádku.

„Kluci, jdu s vámi,“ vyběhne z domu Quinuv otec.

„Tati…“ začnou kluci protestovat.

„Je to můj bratr, prostě se držet zpátky nebudu,“ zpřísní Quinuv otec rysy. Povzdechneme si, když tohle udělá, je všechno marný. Kývnu a jako první se rozběhnu za Quinem, ostatní mě následují. Skoro bez dechu dorazíme na mýtinu. Rick bez řečí vystoupí a pustí se do křížku se strýcem. Naštěstí neumí řídit seky myšlením jako Zein, proto není pro něho tak velký problém ho přemoct. S Alecovou pomocí ho doslova ukřižujeme na stromě.

„Tak tě konečně máme, co myslíš, že s tebou uděláme,“ ušklíbnu se na toho zlouna.

„No nic horšího než mě zabít nemůžete,“ pokrčí Quinuv strýc rameny úplně klidný.

„No jeden způsob by tu byl,“ promluví za námi hlas, otočíme se a vyvalíme oči na Arvena, který pomalu míří do středu mýtiny. Musel nás sledovat.

„Požírač duší,“ šeptne Rickův otec skoro posvátně. Nechápavě se na něho podíváme, zatímco Quinův strýc zesiná děsem.

„Jsou to lidé, kteří pomocí svých očí dokážou vzít z těla samotnou bytost. Když se tak stane, ten komu byla z těla vytažena duše je jen loutka, která je odkázána na pomoc ostatních. Je to jen takové přežívání, nic je nemůže zabít, protože vlastně nemá jak. Abyste zabili člověka, musíte v něm zabit jeho bytost, donutit duši, aby opustili tělo. Když duši nemáte, jste prakticky nezničitelní až na jednu věc, nedokážete bez cizí pomoci hnout ani prstem. Jinak vidíte, cítíte, vnímáte svět kolem vás, ale jako by se vás to netýkalo. V pradávných dějinách se tihle lidé, tedy pár z nich bavilo tak, že z dítěte nebo z kohokoliv jiného vytáhli duši a pomalu ho nechali zemřít hlady a žízní ve své vlastní rodině. Protože oni nevěděli, co si s nimi počít, jak mu pomoct. Pár lidí přišlo na to, co se ve skutečnosti děje a utvořili spolek. Poté lidi, co uměli požírat duši, zabíjeli na potkání. Dokud je nevybili úplně. Když se podobní lidé objevili, byli pod neustálým dozorem toho spolku,“ pustí se do vyprávění.

„Trest horší smrti,“ zašeptá Liem.

„Přesně tak,“ kývne Quinův otec.

„Tys to věděl, Silvere?“ otočím se na stříbrovlasého přítele.

„Ano, věděl, řekl mi to asi před dvěma týdny, požádal mě, abych to nikomu neříkal,“ pokrčí rameny Silver. Jen kývnu, když to slíbil, tak to slíbil, přece jen je to jeho krev. Vzápětí si uvědomím, jaký měl, tenkrát, Aaron štěstí, kdyby ho Silver neštípnul… radši nedomyslím.

„Uděláš to?“ otočím se na Arvena.

„Má se o něho kdo postarat?“ zeptá se Arven. Rozpačitě se po sobě podíváme, nikdo se nechce starat o někoho, kdo je málem zabil.

„Já se o něho postarám,“ ohlásí se Quinův otec.

„Tati!“ Otočí se Quin se Zeinem na něho.

„Je to můj bratr kluci, takhle ho pobíhat nemůžeme nechat. Je příliš nebezpečný, není zaručeno, že by pak nezaútočil hůř. A nechat ho pak bez pomoci nedokážu, je to naše krev a krev není voda, která se vylije,“ pokusí se obhájit Quinuv otec. Oba si povzdechnou a souhlasí, že se o něj postarají.

„Zabijte mě, slyšíte? Zabijte!“ zavřeští Xen.

„Ty si smrt nezasloužíš,“ odtuší Liem a umlčí ho tak. Když Arven sundá brýle, odvrátíme se, nepotřebujeme to vidět, abych řekl pravdu, je nám ho skutečně líto.

„Hotovo, odveďte si ho,“ promluví po chvíli Arven.

„No my půjdeme domů a vy přijďte, jak budete chtít,“ promluví Quinův otec. Díváme se, jak odchází se svým bratrem, který se více měně podobá živé mrtvole. Nikomu dalšímu bych nepřál takový osud.

„Co bude teď?“ zeptá se Alec a opře se o Silvera, který ho obejme.

„Teď budou zase nudné dny a zítra je škola,“ pousměji se a obejmu Derona.

„Pane bože,“ zaúpí Kaito.

„Jo kluci, mám pro vás novinku. Máma je těhotná,“ ozve se Yuki.

„Cože?! Už zase?! Silvere, já se k tobě stěhuji!!!“ vyjekne zděšeně Alec. Aaron a Deron se taky netváří nijak nadšeně.

„Co je na miminkách tak strašného?“ nechápe Silver.

„Nic jen někdo musel přepírat posraný plenky,“ ušklíbne se Alec.

„Teď už jsou ty jednorázový ne?“ ozve se Silver.

„Ty se v tom nějak vyznáš,“ kouknu po Silverovi.

„Máma je v osmém měsíci těhotenství a má je připravený v pokoji pro malého. Silver u nás předevčírem byl,“ ozve se Arven, který má znovu na očích brýle.

„Aha,“ usměji se. Jsem rád, že se to mezi Silverem a mámou urovnává.

„Tak vzhůru do obyčejných dnů,“ povzdechne si Kie.

„Ty děláš, jako bys toho vzrušení neměl plný zuby,“ bouchne ho Nare do žaludku až Kie hekne. V dobré náladě je pozvu na čaj, abychom probrali poslední události. Jsem rád, že je máme z krku!

Po roce

Zvednu ruku, že zaklepu, když se rozletí dveře a do náruče mi vpadne Deron. Jak je možné, že z krásného kluka se po roce vyklube ještě hezčí?! Mám co dělat, abych ho ochránil před ostatníma.

„Ahoj miláčku. Rychle dovnitř, ať neuteče teplo,“ dá mi Deron pusu a vtáhne mě dovnitř, zbytek se nahrne za mnou. Vyzujeme se a stáhneme bundy, které pověsíme na dlouhý věšák, který nechal přidělat Deronův otec. No popravdě přestavěl celý dům, všeobecně ho zvětšil a teď jsme pozváni na slavnostní večeři, že to dokončili před zimou. Nebylo to lehké.

„Ten má snad na tebe čuch či co,“ baví se Kie.

„Nezáviď,“ odtuším a vydám se za Deronem do obýváku. Je tam i jeho máma s Hanako. Pokud mě neklame paměť, je to po sto letech první holčička, která se v Nazu narodila. Tchán se málem zcvoknul štěstím. Jsem skutečně zvědavý, jakou bude mít schopnost, jen doufám, že nebude nějaká ničivá.

„Nikde nevidím Aarona,“ rozhlédnu se po pokoji.

„Jo pán ještě chrupká, nevím, jestli ho na včerejším rande moc neunavili, přišel spokojený jako kočka, která slízala smetanu a prošlo jí to,“ uchichtne se Deron a podrbe Rizu za ušima.

„To by jim bylo podobné,“ zasměji se.

„Čekáme ještě někoho?“ zeptá se Silver a přejde k Alecovi, kterého políbí.

„Tvou mámu a tvé bratry, ještě Quinův a Rickův otec a mělo by to být všechno,“ odpoví Alec. Kývnu a vytáhnu Derona z křesla sednu si a strhnu ho k sobě na klín, než začne protestovat. Jsem spokojený, po tom, co jsme zlikvidovali Rickova strýce, který se teď nezmůže na samostatný pohyb je tu znovu klid, žádné mrtvoly prostě nic. Ve škole se to taky vrátilo do normálu, jen se naše skupinka rozrostla o naše polovičky. Po škole šíříme nekontrolovaný děs, zvlášť po tom, co se Aaron nasral, když ho zase naháněli a pustil do pronásledovatelů slabou elektřinu. Měli jsme co dělat, abychom ho z toho vysekali. Nakonec uspěl Hiro s argumentem, že elektrovodiče jsou v celé škole vadné a že jeden byl opřený o druhého a poslední se mokrou rukou dotknul vypínače. Nedokázali nám ani to ani opak, takže to zametli pod koberec, nic tak vážného se nestalo, jen jsme měli prázdniny, než vymění v celé budově elektrovodiče, které se nakonec ukázali vážně vadné.

Ale od té doby má Aaron klid. Do městečka se nastěhoval nový kněz s rodinou a přišel nás pozvat na svoji první bohoslužbu. Zdvořile jsme ho odmítli a žijeme si svůj život.

Podívám se na Silvera, který vyskočí a rozběhne se ke dveřím, na které někdo zaklepal. Vrátí se s malým bráškou v náručí a za chvíli vejde jeho máma Arven s brýlemi na očích i Quinův otec a strýc, kterému se v očích promítne nenávist. Na víc se teď nezmůže.

Silver položí Shina na zem, aby se plazil. U něho se už schopnost objevila, je to tak trochu ironie, perfektně zvládá světlo a stín, prostě s tím pěkně manipuluje. Prostě když je pro něho moc světla ztmaví si ho a naopak.

Zamíří si to přímo k Hanako, ta otevře oči a podívá se na něho, vzápětí se usměje a natáhne k Shinovi ruce.

„A máme tu páreček,“ zahlaholí

„Takže přece jen budou vnoučata,“ zavrní tchán.

„Tati, co umí Hanako?“ seběhne ze schodů Quin.

„Vidí budoucnost,“ pousměje se Quinův otec.

„Zatraceně, to bychom potřebovali před rokem!“ zakleje Silver.

„Nakonec to dopadlo všechno dobře ne? Tak co si stěžujete?“ podiví se Quinův otec. Souhlasíme. A pak začne oslava, nejenom kvůli renovaci, ale spojí se k tomu, po roce, i vítězství nad noční můrou, narození Hanako a objevení nových schopností. To za to stojí ne?

Na vyvýšenině nad městem Nazo se zastaví mladý kluk a svým jasným pohledem se podívá na město. Nadhodí si těžkou sportovní tašku na rameni. Je nacpaná oblečením. Chvílí pohledem pátrá po městě a zhluboka nasaje vzduch, pak se po jeho tváři rozlije úsměv, ve kterém se blýsknou sněhově bílé zuby.

„Našel jsem tě, Arvene,“ zašeptá si a vydá se do městečka.