Tajný svět Akyry

Hororová noc

 Aaron

Koupelně spolknu paralen, a osprchuji se, teplá voda mi udělá líp a umyji si lasy, svoji visáž bych nejradši zničil. Jako kolikrát před tím začnu přemýšlet, jak moc by zničilo moji tvář pár jizev. Nakonec si jen povzdechnu a oblečený do černého pyžama, s vlasy vysušenými pouze v ručníku, do pokoje, kde mě chytne infarkt. Nevěřili byste, kdo se mi sem nastěhoval!

„Co tu k čertu děláte?“ zavrčím na Ricka s Quinem, kteří se plazí po zemi a všechno pečlivě prohlížejí.

„Honíme takové malé černé mršky, co mají osm nohou,“ odpoví mi Quin.

„Jaké mršky tím myslíte?“ zeptám se opatrně a trochu vycouvám ze dveří jen jeden druh má osm nohou… pavouci.

„Černé vdovy,“ odpoví Rick a kamsi vedle mě pošle vodu, opatrně se podívám na napůl zamraženého pavouka, otočím se na patě a jsem pryč. V tomhle domě nezůstanu ani vteřinku! Opatrně vyklepu boty, jestli z nich něco nevypadne a vyběhnu z domu.

Je teplá noc a tak zajdu trochu dál než obvykle. Zatraceně, proč musí existovat něco tak odpudivého jako jsou pavouci? Přestěhovat se sem, bylo totálně ujeté, kdybych tušil, co mě tu čeká, prostě se chytnu zdi a nic se mnou nepohne!

Ještě k tomu mě nejspíš uhánějí dva kluci, udělám jedový obličej a strunu. Za mnou praskla větička. Prudce se otočím, a pátrám v černo-černé tmě, kterou vyplňují jen pahýly větví, ke kterým se nedostalo světlo a bílá mléčná mlha, která se začíná rozlévat kolem, do toho si ještě uvědomím, že jsem se ztratil, protože to tu nepoznávám. Větička praskne o dobrý kus blíž a určitě to není zvíře. Dám se bezhlavě do běhu černým lesem. Párkrát zakopnu, ale co je nejhorší, slyším za sebou rytmický běh. Po chvilce se už radši ani neotáčím a snažím se dostat co nejdál. Doběhnu k prudce tekoucí řece, tam se neodvážím, nevím jak je hluboká a navíc by mě strhl proud. Nedaleko spatřím vykotlaný dub a zahučím pod něj, je tam místo tak akorát pro mě. Jen co se tam schoulím, nade mnou zazáří rudé oči a ke mně se natáhne tlapa plná ostrých drápů, odsunu se, co nejdál od toho a cítím, že mi za kabát pyžama padá hlína. Sprchoval jsem se zbytečně, projede mi hlavou nesmyslně.

Stvůra nespokojeně zabručí a ožene se po mě znovu, tentokrát mi rozsekne pyžamo a kůži. Stvůra se nespokojeně stáhne a začne přecházet kolem, pak to nečekaně zkusí z druhé strany. Uhnu tak tak. Stvůra znechuceně zaskučí a zkusí to ještě párkrát, než to vzdá. Když je dlouho klid, odvážím se vykouknout a další na mě zaútočím se zděšeným výkřikem se, co nejvíc stáhnu zpátky a schoulím se do klubíčka. Ze studené země mě začne být zima. Doufám, že záchrana přijde co nejdřív!

Quin

Zatracené rychlé mrchy, kdyby si jich nevšimla Tia, měli bychom nejspíš poslední noc. Mít v pokoji pár vydrážděných hladových vdov není sranda. Ještě, že je tu Rick se svým ledem, jinak bych je nejspíš ubíjel banánem, už máme nasbíraných devět vdov, a zbývá jediná. Tia hlasitě zapískne a Rick, vytrénovaný za poslední čtyři hodiny tam vrhne ledovou kouli a zpoza skříně steče poslední vdova obalená v ledu. Tihle titěrní pavouci se hledají nejhůř.

„Je libo zmrzlinka?“ podívá se na mě Rick znechuceně.

„Ne díky, pavoučí nemám rád,“ odmítnu a ještě jen tak pro jistotu obrátíme pokoj naruby a vytřepáme jeho oblečení. Opatrnost se nám vyplatí, objevíme ještě pár pavouků, už sice ne vdovy, ale dost velcí, aby mu přivodili infarkt. Víme jen o jednom chovateli, který má pro vdovy slabost a tyhle pavouky chová. Zrovna nedávno se mu deset vdov ztratilo. Jaká to náhoda, že? Ke vší smůle jsou naprosto běžní, takže nikoho ani nenapadne, že je sem někdo podstrčil. Stejně nechápu blázna, který je nastrká do akvária a sleduje jejich chování!

„Máte je?“ zeptá Aaronův táta, který nakoukne do pokoje.

„Jo a pár bonusů navíc,“ oddechnu si a vstanu.

„Fajn, pošlu ho dovnitř,“ povzdechne si a vytratí se.  Za okamžik přijde s tím fanatikem, ten se při pohledu na své oblíbené pavouky zamražené v kostce ledu skoro rozpláče a vyčítavě se na nás podívá. Pak je opatrně dá do bundy a nadávajíc na nás s nimi odejde. Necháme ho být a vydáme se hledat Aarona, za půl hodiny se vyděšeně setkáme v chodbě.

„Našel jsi ho?“ ukážeme na sebe navzájem.

„Nemá tu boty,“ poznamená rozcuchaný Deron, vrazil jsem k nim, zrovna když se mazlili. Vyděšeně se na sebe s Rickem podíváme. Kam to trdlo zase zmizelo? Okamžitě nažhavíme dráty, a pak vyběhneme z domu, téměř okamžitě se spojím s bestiemi v lese a ti se rozprchnou Aarona hledat.

Jeho uhlídat je šílenější než uhlídat pytel rozjívených blech! A že s tím zkušenosti mám!

Silver

 Hvízdám si v kuchyni a poslouchám Aleca, jak lomozí na půdě, je to zvláštní, mít ho doma u sebe. Jako by sem celou tu dobu patřil. Nestačil jsem se divit, že se mnou šel dobrovolně, rozkoukal se sice až v půlce cesty, ale neprotestoval. Hned jak se objevil mezi dveřmi a vyzul se, věděl jsem, že tu bude doma. A taky že jo, bez rozpaků se rozhlídl a začal s prohlídkou domku, jsem rád, že jsem se včera přinutil uklidit. Doufám, že se mu bude líbit, nechtěl bych shánět nový domek. Líbí se mi tu.

 Nakonec kramaření na půdě přestane a Alec se objeví v kuchyni.

„Máš to tu pěkné,“ pochválí mi dům a mě spadne snad tuna kamení. Líbí se mu tu. Otočím se k němu a začnu se smát. Je doslova ověšen pavučinami jako nevěsta. Alecovi stačí letmí pohled do zrcadla, aby pochopil, a za okamžik zmizí v koupelně. Vrátí se už umytý a bez pavučin.

„Jsem rád, že se ti tu líbí,“ podotknu a míchám mexickou směs na pánvičce, aby se mi nepřipálila.

„Líbí, je to pro dva přímo ideální domek,“ zaslechnu v jeho hlase úsměv. Srdce mi vynechá dva údery, on neřekl pro tebe, řekl pro dva! S úsměvem se na něho otočím a zvednu obočí, když na jeho rameni spatřím Li, moji tarantuly, mám ji skoro rok, a víc jak měsíc jsem ji neviděl.

„Kde jsi ji našel?“ zeptám se překvapeně.

„Myslím, že na mě spadla někde za třetím trámem,“ poznamená Alec, aniž by se nějak zrušoval.

„Tobě pavouci nevadí?“ zamrkám.

„Všeobecně, z nich strach nemá nikdo, stavy, kdy někdo zdrhá, jen o nich uslyší je jedině Ar. Dareho jsem musel dát kamarádovi, protože Ar doslova hysterčil,“ poznamená Alec. Pochopím, že Arem myslí Aarona.

„Tarantule?“ zkusím hádat, v domácím chování je nejběžnější.

„Sklípkan. Potřebuješ pomoct?“ zeptá se Alec.

„Můžeš nakrájet chleba,“ usměji se a ukážu mu, kde ho najde. Alec neprotestuje, jen se zeptá, kolik chci krajíců a nakrájí ho.

„Krásně voní,“ zabručí, když k němu přivoní.

„Peče mi ho jedna stará paní, i rohlíky, vyplatí se mi to, v obchodě mě nejednou ošidili,“ pokrčím rameny. Alec to nekomentuje, jen potřese hlavou.

„Nejspíš jezdíš nakupovat do města, že,“ podívá se na mě. Kývnu.

„Odpoledne byl na faráře dost neuctivý, ne že bych ho měl v lásce, ale přece jen byl trochu víc příkrý,“ nadhodím.

„Byl moc mírný, já bych ho rovnou zabil a ostatní taky,“ zavrčí Alec. Nechápavě se na něho podívám.

„Jednou se z něj pokusili vymítit ďábla pro to jak vypadá, málem ho zabili. Proto nemáme církev v lásce,“ vysvětlí mi. Pochopím a povzdechnu si. Jak to tak vypadá, my jsme na rozdíl od Aarona, vyštváním ze společnosti, dopadli ještě dobře.

„Co udělali vám?“ zeptá se Alec.

„Vyštvali nás ze společnosti doslova a do písmene bičem, nakonec se od nás všichni odvrátili. Nare to nesl nejhůř. Musel se s bratrem přestěhovat daleko za vesnici. Zná se k nim jen jejich matka, která jim vždycky donese jídlo nebo tak,“ odpovím mu.

„Fanatičtí idioti by neměli existovat, už je to hotové?“ zeptá se jedním dechem. Pochopím, že předešlé téma bylo zapomenuto.

„Už jen na talíře a může se jíst,“ pousměji se. Alec je nachystá, trochu mě zarazí, že ví kam sáhnout, nebylo to jen takové hmátnutí, byla v tom jistota. Naliji směs do talířů a odnesu to na stůl. Alec podá lžíce a sklenice s vodou. Má pravdu džus k tomu nejde. Popřejeme si dobrou chuť a pustíme se do jídla.

„Skvělé, kdo tě naučil vařit?“ zeptá se Alec s plnou pusou.

„Nouze,“ usměji se a pozoruji ho, jak se cpe. Líbí se mi, že si nebere servítky a jí normálně. Taky se do toho pustím, ať to nemám studené, pak by to nebylo k jídlu. Po jídle Alec beze slova umyje a sklidí talíře, nejspíš je tak naučený z domu. Zrovna se nadechuji, že se zeptám, jestli se půjdeme kouknout na televizi, když zazvoní telefon. Naučeně po něm hmátnu a zvednu ho. Moje číslo má jen devět lidí.

„Ano?“ zamumlám do telefonu. Alec ke mně přijde.

‚Silve, je tam Aaron nebo někde venku?‘ zeptá se mě Quin vyděšeně. Zhasnu a podívám se ven.

„Ne Qiune, co se stalo?“ zeptám se a jdu do chodby se obléct.

‚Někdo mu do pokoje nastražil černé vdovy a než jsme je s Rickem pochytali, zmizel,‘ vysvětluje mi.

„Černé vdovy tu jsou naprosto běžné,“ poznamenám.

‚To sice ano. Jednu bych bral, že tam mohla vlézt, ale ne deset,‘zavrčí Quin. To fakt není náhoda.

„Za chvíli jsme s Alecem na rozcestí,ů€ vypnu telefon a začnu se oblékat.

„Co se děje?“ zeptá se Alec.

„Aaron zmizel. Někdo mu nasypal do pokoje vdovy,“ odpovím mu a podám mu moji druhou koženou bundu. Obleče si ji.

„Kousnutí vdovy není smrtelné, že ne,“ zamračí se.

„U jedné to nebývá běžné, i když jejich jed paralyzuje nervovou soustavu, ale kousnutí deseti už jo. Rick s Quinem na to přišli asi dost brzo, ale nevím, proč Aaron utekl,“ zamručím.

„Když jsme nechtěli, aby nechodil do nějaké místnosti, stačilo u něj prohodit, že jsi tam zahlídl pavouka a měl jsi to zaručené,“ ušklíbne se Alec. Nad tím zavrtím hlavou a rozběhnu se k rozcestí. Většinou se scházíme tam, ostatní už tam jsou.

Quin

„Viděli jste ho?“ zeptám se nově příchozích, je to Alec se Silverem. Postřehnu, že Alec má Silverovu druhou bundu, zrovna tu, pro kterou bych já vraždil a na kterou se nesmím ani podívat, abych mu ji prý neošoupal, a Alec si ji klidně nosí!

„Ne,“ odpoví udýchaně Silver.

„Jak jste mohli ztratit mého brášku?“ nechápe Alec. Upřímně, já taky ne.

„Nějak se vypařil,“ pokrčí rameny Rick. Obrátím oči v sloup.

„Než se začnete dohadovat, rád bych vám připomněl, že Aaron může být v pěkných sračkách,“ zasáhne Deron. To mě uklidní natolik, že Rickovi pro tentokrát krkem nezakroutím. Otočím se k lesu, odkud vyjde shrbené zvíře, do dálky svítí svýma žnoucíma rudýma očima. Je to taková směsice zvířat, jestli mám vyjmenovat co v tom je, tak nejspíš divočák, nějaké kočkovité šelmy, vlk a bůh ví co ještě. Když jsem je viděl poprvé, málem jsem se podělal strachy a zdrhal před tím jako šílený, u jakési jámy mi podklouzla noha a já sletěl dolů, někde během toho pádu jsem se musel praštit do hlavy, protože jsem pozbyl vědomí. K němu mě vrátil až drobný vytrvalý deštík, viděl jsem dvě bestie, jedna si pochutnávala na mrtvole člověka, díky bohu jsem neviděl jasně a druhá mi olizovala ruku.

Nebylo to zrovna nejpříjemnější probuzení. Ani nevím, jak jsem se vydrápal nahoru a vydal se domů. Díky otřesu mozku jsem bloudil v kruzích a ani netušil, že mě ty bestie prostě následují jako psi.

Našel mě Zein, který se je pokusil zničit, tenkrát svoji psychokinezi plně neovládal a málem mě zabil, ale to je vedlejší. Když se na něh ty bestie vrhli, nějak jsem je zarazil a zahnal. Probudil jsem se o týden později v nemocnici.

„Ani se nehněte,“ okřiknu Derona a ostatní, kteří začnou couvat, a zaměřím se na bestii.

„Díky bohu,“ vydechnu.

„Našli ho?“ pronikne ke mně Rickův hlas, mám jen tak čas kývnout než se za bestií rozběhnu. Ostatní mě bezhlavě následují. Kruci, budu muset bestiím říct, ať je nechají na pokoji! V běhu si všimnu, že se dostáváme, čím dál hlouběji do teritoria bestií. To snad není možné! Podle všeho by se Aaron nejspíš nerozpakoval vběhnout přímo do náruče nepřátel, kdyby měl tu možnost, já z toho kluka snad zešílím!

 Doběhneme přímo do středu teritoria. Střed protíná divoká řeka, která se rozlije i za sebemenších lijáků, podemletý dub je toho důkazem. Právě kolem toho dubu se procházejí pěkně hladové bestie. Některá občas strčí do škvíry tlapu ve snaze něco zachytit, snad ne…

Rozběhnu se tam a odeženu hladové bestie. Vyženu je, aby se nažrali jako obvykle. Kde to je nevím, na to bych se jich ani neptal. Ohlíží se na mě dost mrzutě, když jdou pryč. Nic tam nevidím, tak si posvítím baterkou a tiše se zasměji. Uvnitř spí jako šípková Růženka Aaron. Na tváří má drápance od bestií. Je dost daleko, musím vlézt dovnitř, abych ho mohl vytáhnout, ode mě ho převezme Raven. Nikdo jiný nemá odvahu jít mimo Deronův štít. Ještě že ho máme! Pevně k sobě Aarona přitisknu, je úplně promrzlí a políbím ho na ušmudlaný nos.

„Ty jsi mi dal, co proto, trdlo,“ povzdechnu si. Na sobě cítím pohled bestií, když se vydáme ke skupince.

„Vezmu ho, nebo se tu s ním zhroutíš,“ zavrčí žárlivě Rick a skoro mi vytrhne Aarona z náruče. Nechám ho, mám co dělat, abych udržel bestie od nich a ještě bestiím stíhal odpovídat na otázky, kterými na mě telepaticky útočí. Konečně je to přestane bavit a nechají nás odejít z jejich teritoria. Ken mě nenápadně podepře a vyrazíme nejkratší cestou k Aaronově domu. Cestou sakra přemýšlím, co ho to napadlo jít zrovna sem.

Aaron

Třesu se pod kmenem a snažím se vecpat co možná nejvíc do hlíny. Občas ucítím, jak mě některá pazoura přejede drápy po tváři, když se dostanou dost blízko, ale dál už skutečně nemůžu. Navíc začínám ztrácet vědomí, moc se mu nebráním a prostě zavřu oči. Lepší než se dívat na rudé hladové oči. Trvá snad celou věčnost, než uslyším rozzlobený hlas a pak mě někdo začne tahat ven, když se mu to povede, vezme mě do náruče. Je mi v ní tak příjemně, tak se nechám odnášet, kam ten dotyčný chce. Někdo mě z příjemné náruče vyrve, ale tahle náruč je také příjemná, tak se do ní schoulím a ani moc neprotestuji. Po nějaké době uslyším otevírání dveří a lehce otevře oči.

„Jsme doma, Aarone, zvládneš se okoupat sám?“ zaslechnu Ricka. Rozespale kývnu a nechám se za ruku vést do koupelny, kde někdo napustí vanu, svlékne mě a ponoří do nádherně teplé vody. Ucítím, jak mi umyjí tvář a krk, pak vlasy a nechají mě, abych se prohřál. Mlhavě se dívám do světla v koupelně a nakonec zavřu oči.

Rick

Nechám ho ve vodě, aby se domyl, a sejdu dolů. Je to zrovna v momentě, kdy se Alec ptá Silvera, jestli zůstane u něj a jak Silver souhlasí. Nakonec se najde místečko pro každého. Ken se nakvartýruje k Yukimu, Bui ke Kaitovi, i přes jeho mírné protesty. Silver k Alecovi, raven tradičně k Deronovi, já s Qiunem prohlásíme, že máme kde spát. Dvojčata si zaberou starý Deronův pokoj a Zein s Hirem a Liemem se nasáčkují do obýváku, kde jim nedobrovolní hostitelé roztáhnou obrovský gauč, takže to také nemají zlé. Jinak dvojčata říkáme Naremu a Kiemu.

Zamračím se.

„Co se stalo?“ otočí se na mě Quin,

„Zlatíčko usnulo ve vaně,“ povzdechnu si.

„Já jsem ti říkal, že ho tam nemáme nechat,“ zamračí se na mě Quin a zároveň se mnou vyběhne do patra do koupelny. Umyjeme ho a oblékneme do temně rudého pyžama, protože se shodneme, že mu nejvíc, kromě černého sluší. Pak ho dáme do postele, a když se svlékneme do spodního prádla, přitiskneme se každý z jedné strany. Dnes to prostě přežijeme a basta.

„Quine, dneska jsi nějaký příjemný,“ drbnu si.

„Ricku, sklapni držku a spi nebo si to rozmyslím a nechám tě sežrat, aspoň se tak zbavím konkurence,“ zavrčí rozespale Quin. Zachichotám se.

„ Pochybuji, že by jeden na tohle třeštidlo stačil. Jsem zvědavý, co Aaron řekne, až nás tu ráno načapá,“ zívnu a tak mi unikne, co řekl. Něco co znělo jako ‚radši u toho nechci být‘. Usoudím, že je to hodně rozumné!