Tajný svět Akyry

Renův samuraj

S nadšením brouka, který jde na smrt, vyrazím se Saburou do školy. V půlce se k nám přidají kluci s vlky.

„Kdepak máte Romea?“ zeptá se Sabura. Střelím po něm ostrým pohledem.

„Musel jít s bratrem,“ vyjasní Aden.

„Nechápu, proč není s ním, hodí se k sobě,“ zabručím s úlevou, proč jen mám pocit, že ta úleva nebude trvat dlouho?

„Akio je tak trochu vypočítavý bastard,“ zabručí Dru. Vyprsknu smíchy, řekl bych to trochu ostřeji.

„Zlatíčko,“ pokárá Zane svého vlka.

„Nevím, proč bych měl před pravdou zavírat oči. Je očividné, že Akio chce Rena pro jeho sílu, tak by se totiž nemusel namáhat bojovat. A taky pro jeho čistou srst,“ pokrčí Dru pravdu. Smích mě přejde a podívám se po ostatních, ve všech očích najdu tichý souhlas. A jsem nasraný… tohle je neomluvitelné.

„Děkuji Dru,“ povzdechne si Saburo a podívá se na mě.

„Rene,“ zaslechnu hlas Jasmín. Cuknu s sebou a rozhlídnu se. Vidím, jak k nám běží v dívčí uniformě naší školy,“ povytáhnu obočí. Liam se ji bez problému drží po boku.

„Co ty tu Jasmíne?“ udiveně si je prohlednu. Liam má na sobě také naši uniformu.

„Nastupujeme na vaši školu, jen nevíme, kde přesně je. Raven tam přestoupí taky,“ pousměje se Jasmín. Stalo se vám někdy, že jste z absolutního pekla dostali do sedmého nebe? Radostí úplně poskočím!

„Takže už brzo?“ chytnu Jasmín, která s úsměvem kývne a zatočím s ní jako na kolovrátku.

„Pusť mě, ty idiote, točí se mi hlava,“ zasměje se Jasmíne. Pustím ji do náruče jejího vlka.

„Víš, docela rád bych tě i políbil, ale nejsi on,“ zazubím se na ni. Liam po mě střelí varovným pohledem, ale i on se usmívá.

„Tady je zábavy, jak na starém bělidle,“ ozve se kousavě Akio.

„Tak tohle tady ještě tak chybělo,“ zaúpím a schovám se za Jasmín.

„To je ten červotoč?“ zeptá se Jasmíne a prohlédne si Akia.

„Ty tomu dřevu ubližuješ? To bych si i já vytrhal kořeny a utekl, jen co bych ho viděl, ale plastotoč by byl užitečný,“ začnu bránit stromy. Ozve se přidušené vyprsknutí z naší skupinky, dokonce i Simonovi zacukají koutka, zatímco Akio zežloutne vzteky.

„Asi přestanu jíst citrony,“ poznamenám. Nakonec se všichni vydáme do školy, k tomu, aby se Akio přiblížil spolehlivě zabrání katana Jasmín. Jsem jí neskutečně vděčný.

Trochu jiné je to ve škole, Jasmín s Liamem jdou do kanceláře a já si jdu schovat věci do skříňky. „Takže ty sis pořídil ochránkyni s vlkem?“ ozve se vedle skříňky Akio. Chlupy na krku se mi zježí jen, co ho zaslechnu, prudce otevřu skříňku a zaslechnu bolestné zaúpění. Podívám se a spatřím Akia, jak si drží nos, ze kterého mu teče červená. Dobře mu tak. Vezmu si učebnice a zavřu skříňku a jdu do třídy, kam se mě neodváží pronásledovat.

„Ten knockout se skříňkou byl skvělý,“ uchichtne se Hiro.

„Netušil jsem, že tam stojí, jinak bych ho třískl víc,“ povzdechnu si.

„Není nad upřímnost že,“ zabublá Zane. Uraženě se na něj podívám a vykouknu z okna. Venku uvidím onoho bělovlasého kluka, jak se dohaduje se zrzkem, jestli můžu na tu vzdálenost posoudit, zrzkovy oči jsou jasně zelené.

„Kdo je ten kluk?“ zeptám se Zekeho. Podívá se.

„Ten zrzek je Ian Sekaido, ten bělovlasý jeho bratr Akira. V jednom kuse se po nás díval a poslední dobou je nějaký skleslý,“ odpoví mi Zeke, když se podívá.

„Myslím, že Akira patří k bratrovi, ale z nějakého důvodu se mu vyhýbá,“ zamumlám. O kolik by to bylo jednodušší, kdyby Raven už byl zdravý. Dobře vím, že mi bratr dělá štít, aby si mě Akio nemohl nárokovat otevřeně. I když v konfrontaci se Samuraji to nepomohlo a v jeho případě už to nepomáhá vůbec.

„Tak to je lapálie. Víš, že za dvanáct dní je zatmění,“ otočí se na mě Zeke. Kývnu, mám z toho také obavy, jestli se Akio nedá dohromady se Samem, nějak vnitřně cítím, že je to jeho vlk, Sam by se mohl proměnit ve vlkodlaka a my bychom ho museli zabít.

„Někdo by mu to měl říct,“ poznamená Hiro zamyšleně.

„Jen co se Raven uzdraví,“ zadrmolím tiše.

„Takže ten tvůj je nemocný? To budu moct podat nárok, vše se tak rychle vyřeší,“ zaslechnu Akiuv hlas, že já debil jsem nedržel pusu, k čertu. Otočím se k němu se žlutýma očima vzteku.

„Zkus to a osobně se postarám o to, abys byl bez hlavy,“ zavrčím vztekle.

„Zachránit tě může už jen ten tvůj blbec, v sobotu jsme u vás i s rozhodčími, ušklíbne se Akio a se vztyčenou hlavou odkráčí.

 Do prdele!

„Tak nevím, jestli tě Raven pochválí,“ utrousí Jasmín nebezpečně klidně. Se zakňučením skloním hlavu, která mě začíná intenzivně bolet. Je toho na mě moc. Blížící se zatmění, Ravenův zrak, Akio a Akira a teď ještě do toho ten proces, kterým vyhrožuje Akio. Dojdu ke své lavici, sednu si a položím hlavu na lavici, jestli by nebylo snadnější všechno vzdát a nechat se těmi stvůrami roztrhat. V dalším okamžiku mi zazvoní telefon, podle melodie poznám Ravena, dlouho se dívám na displej, než přeruším spojení, teď nemám na to ho slyšet.

Ležím na zemi ve svém pokoji a snažím se donutit zrak, aby viděl něco víc než jen hrubé obrysy, den ode dne je to lepší, ale prostě mi to nestačí, musím být co nejdříve se svým vlčkem. Už se mi zdá, že vidím detaily, když mě zasáhne intenzivní pocit deprese a beznaděje. Ren. Vymrštím se do sedu a rozhlídnu se, kde mám telefon, dřív mě musel někdo prozvonit, ale díky tomu, že vidím obrysy to není nutné. Díky bohu je kousek tak po něm drapnu a v rychlé volbě vytočím jeho číslo.

Zvoní to neskutečně dlouho než mi hovor položí. Co se ke všem stvůrám děje?!

Podívám se na klávesy a začnu vyťukávat sestřino číslo, v tom rozčílení si ani neuvědomím, že jsem čísla viděl skoro normálně.

,Ahoj Ravene, zrovna jsem ti chtěla volat, máme mega problém,‘ ozve se mi v telefoně Jasmíne bez zdržovacích fází. Tak tohle skutečně vypadá na mega problém, nikdy, ale fakt nikdy nezačíná hovor, aby mě nepoškádlila.

„Co se ke všem bestiím děje?!“ zaúpím do telefonu.

,Jednoduše řečeno, Akio, ten, co jde po Renovi, se domákl, že nejsi zdravý a chce požádat komisi o posouzení a předání,‘ odvětí Jasmíne. Zakleji jak pohan.

„Od koho se to dozvěděl?“ zeptám se naštvaně, tohle nám fakt ještě chybělo.

‚Nerada to říkám…‘ odmlčí se a já mám milion chutí protáhnout ruku telefonem a uškrtit ji, ,… od Rena,‘ dopoví s povzdechem.

„To mu vykecal jen tak?“ zeptám se ji, co nejklidněji, nějak mi to na toho broučka nesedí.

,Ne, netušil, že je za ním, bavil se o nějakém Saburovi a Akirovi a mezitím mu to vyklouzlo. Akiovi vyhrožoval, že bude bez hlavy. Nevíš kdo je ten Sabura?‘ vychrlí na mě Jasmín.

„Jeho bratr, Akira bude nejspíš jeho vlk a mají asi nějaké problémy. Ren si určitě myslí, že je to jeho vina,“ vysvětlím ji.

‚Aha, to se mi vážně ulevilo,‘ oddechne si Jasmín.

„Sestřičko, dej mi miláčka, má sebevražedné sklony,“ požádám Jasmín. Ta se jen zasměje, je fakt, že sestřičko, jí nikdy neříkám, a chvilku domlouvá Renovi. Nakonec ho přemluví a Ren si vezme telefon.

‚Rave,‘ knikne do telefonu Ren. Je na dně.

„Miláčku, to se dělá mi nebrat telefon?“ zamračím se na sluchátko.

‚Já to celé podělal,‘ knikne mi do telefonu Ren. Pozvednu obočí, kam na ty výrazy moje štěňátko chodí, i když vlk vzrůstu dospělého muže se těžko může nazývat štěnětem.

„Doufám, že jsi na to napatlal maltu,“ zavrním. Ren se dá do smíchu, přesně tohle jsem chtěl slyšet. Pak mi Ren začne všechno do telefonu vysvětlovat, konečně tomu porozumím úplně.

„Kdy to má být, miláčku?“ přeruším jeho litanii.

‚V sobotu,‘ vydechne zničeně. Rychle počítám, je pondělí, a já mám čtyři dny na to, abych se naučil ovládat meč i v tomhle stavu, to není problém, táta mi pomůže, zrak už se vrací, tak v tom už taky tak velký hendikep nepovažuji.

„Dobře lásko, to zvládneme, při nejhorším dojde k souboji, ale to máme v kapse, každopádně, hlavně se dává přednost tomu, co chce vlk, takže se neboj,“ uklidňuji ho.

‚Jenže já se bojím hlavně o tebe, sám se ubráním,‘ povzdechne si Ren. Ani nevíte, jak mě to dojalo.

„Zvládneme to, lásko, jsme na to dva,“ zavrním do telefonu. Doslova cítím, jak se Ren usměje a deprese je pryč. Oddechnu si, že mi to štěňátko dalo zabrat.

„Lásko, dej mi ještě Jasmín,“ požádám Rena, okamžitě mi vyhoví.

‚No co ještě potřebuješ?‘ zeptá se mě Jasmín netrpělivě.

„Dej mi pozor na vlčátko,“ usměji se do telefonu. Chvilku nechápavě mlčí.

‚Hej, copak jsem nějaká chůva?‘ začne se rozčilovat do telefonu, v tom nejlepším ji to vypnu, baterie mi dochází pořád, ne?

Se smíchem vstanu a s katanou v ruce, kterou hledám jen okamžik, vyrazím k tátovu budoáru. Bude nadšením bez sebe. Za dvě hodiny, kdy ho seznámím s problémem a s žádostí, spolu cvičíme na zahradě. K mému zděšení dostávám milión rad a pořádně na prak, když nějakou neakceptuji. K věčeru jsem samý šrám a modřina, takhle zoufalý jsem nebyl, ani jako začátečník!

Ve čtvrtek už meč ovládám tisíckrát líp i se zavázanýma očima. Zavázané je mám ze dvou důvodů, už vidím natolik dobře, abych si mohl číst a druhý důvod je, aby mi slunce trvale nepoškodilo, nyní hodně citlivý zrak. A třetí, abych se naučil bojovat po slepu, což, teď přímo uvítám!

V pátek, porazím otce na hlavu. Sundám si šátek a nasadím brýle s barevnými skly, které obsahují hodně vysoký UV filtr. Už se nemužu dočkat, až uvidím svého vlčka.

„Myslím, že už jsi připravený na souboj,“ usměje se táta. Uslyším v jeho hlase hrdost. Poděkuji mu a úklonou, tohle je od něj ta nejlepší pochvala, jakou jsem kdy slyšel. Táta mě pozve na čaj, což s radostí uvítám.

„Ravene, za sedm dní je zatmění, musíš dát na svého vlka, obzvlášť dobrý pozor, při proměně,“ podívá se na mě táta vážně.

„Ren už úplňkem jako vlk prošel, tati. Řekl mi to, má strach dalšího a možná oprávněně, bestie budou silněší a čerstvě proměněný vlkodlak mnohem nebezpečnější. Modlím se, aby se žádný ve vlkodlaka neproměnil,“ pousměji se.

„Ren prošel zatměním sám?“ zeptá se překvapeně táta.

„Ano, proměnil se tak dva dny před zatměním, sám nevím, jak to dokázal,“ pousměji se.

„Ren je hodně silný vlk, možná proto ho Akio chce. Abych řekl pravdu, ty jsi taky hodně silný, občas jsem měl strach, že si vlka nenajdeš. Luna ví, co dělá,“ pousměje se táta. Usměji se. Pak ještě probíráme možnosti, které může Akio u komise použít, nakonec se shodneme nad tím, že má mizivou šanci, i když nějaká tam stále je. Večer si jdu brzy lehnout, abych byl ráno svěží.

Probudím se ještě před svítáním a nedočkavě se obléknu do svého bojového oděvu, do černých kalhot, černé košile a černého kabátu prošitými stříbrnými nitěmi do obrazců, přesně takovými jako mám na meči. Ošetřím si oči kapkami, dnes si brýle nevezmu, jen by to podtrhlo Akiovu šanci na Rena. Když vyjdou první paprsky slunce, neucítím Renovu proměnu.

Bude pěkně obtížné ho udržet na uzdě, když je vlk, zvlášť, když se rozzuří, pousměji se a vydám se na snídani. Po ní vyrazím, já, otec, Jasmín, Liam a moji mladší bratři k Renovu domu. strašně se na něho těším!

Ležím na střeše tak, abych nebyl od brány vidět a pozoruji toho hnusáka Akia jak si sebejistě vykračuje k našemu domu. Babička už sedí v přímací místnosti, stejně jako Saburo. Já se odmítl tehle maškarády zúčastnit, aby to nevypadalo, že Akia vítám. Jen co poslední člen zajde do domu vklouznu do svého pokoje oknem a napjatě poslouchám, co se dole bude dít. Zezačátku je tam rachot, ale později slyším jasně Akia, který si na mě jasně bere nárok, mám co dělat, abych se nad tou drzostí, nesebral a neroztrhal ho na cucky. V dalším momentě uslyším prudké otevření domovních dveří a vzápětí jednací místnosti.

„To chce pořádnou drzost vznést nárok na cizího vlka, který samuraje má,“ ozve se ze zdola rozzlobený hlas.

Zbystřím, ten jsem už někde slyšel… No jasně chata, kde přebýval Raven, než jsem ho donutil jít domů. Prudce otevřu dveře a po schodech seběhnu na odpočívadlo. Je tam, a je oblečný tak, jako když jsem ho viděl poprvé! Seběhnu pár schodů a bez varování na něho skočím, on ovšem varování nepotřebuje…