Tajný svět Akyry

Akiuv šok

Sedím s tetou vepředu, komise po levé straně a Akio, který se na mě vítězně dívá naproti nám.

„Co chceš, Akio?“ zeptá se babička se staženou tváří. Vypadá jako maska.

„Žádám Rena,“ usměje se Akio.

„Důvod?“ zeptá se babička. Dřív než se k tomu důvodu vůbec dostaneme, rozletí se dveře a bez pozvání vejde vysoký muž s havraními vlasy a ledovýma očima.

„To chce pořádnou drzost vznést nárok na cizího vlka, který už samuraje má,“ pronese ledově. Podívám se na Akia, který je najednou ztuhlý jako kus ledu. Na schodech se ozve zaškrábání drápů, všichni k nim obrátíme pozornost právě ve chvíli, kdy se Ren odrazí od schodů a skočí na jednoho kluka, který se k němu obrátí s úsměvem. Musí udělat pár kroků do zadu a opřít se o trám, aby se nesvalil na zem. Ren ho nadšeně olizuje.

To už stačí zlatíčko, už jsem umytý,“ zasměje se kluk, když toho Ren nechce nechat. Ren zavrní a položí mu obrovskou hlavu na rameno. Kluk ho začne drbat za ušima, Ren drží jako přibitý. Tak to jsem ještě neviděl, obvykle je na dotek háklivý a brání se tesáky.

„Pojď, broučku, vyřešíme ten problém, než se naštvu a jednoho vlka zbavím samuraje,“ usměje se kluk a nechá se odtáhnout dovnitř. Ve světle vypadá jeho srst jako padlý sníh, v noci jako tekuté stříbro. Všichni si posedají na čtvrtou stranu a Ren si lehne tak, že mezi ním a klukem není ani skulinka.

„Mohli byste se prosím představit a říct proč tu jste?“ zeptá se jeden z komise.

„Promiňte, jsem Raven Kaido, jsem Renův samuraj,“ usměje se kluk a představí zbytek své rodiny. Vytřeštím na kluka oči, protože si vzpomenu, kde jsem ho viděl. Podívám se na Akia, který je bledý, nevím, jestli víc, šokem nebo zděšením. I komise s sebou trhne. Babička pokyne rukou a za okamžik do místnosti vejdou služky s čajem, před tím nic takového nenaznačila.

Služky dají čaj jako prvnímu, otci Ravena a pak i jeho rodině, teprve potom přijde na řadu babička, já a ostatní. Dokonce dají i Renovi čaj do velké misky. Ren děkovně broukne a napije se.

„Proč chcete o toho vlka zažádat?“ vrátí se komise k předešlému tématu a obrátí se na Akia.

„Jeho Samuraj je nemocný,“ prohlásí Akio. Tak ten má teda odvahu. Komise se podívá na Ravena a zpátky na Akia. Povzdechnou si a požádají Ravena o vysvětlení.

„Je to jednoduché, před dvěma měsíci a něco měl jeden můj kamarád geniální nápad a posvítil mi do očí laserem, po čemž jsem oslepl. Bohužel než se mi zrak stačil vrátit, přijel Ren. Nechal jsem ho tedy v péči jeho příbuzných, abych ho nevystavil zbytečnému útoku, kdy by byl v nevýhodě a oslabený, protože by musel bránit i mě před stvůrami. Nedávno se mi zrak vrátil, i když ho mám stále citlivý,“ odpoví Raven.

„Jak nedávno je nedávno?“ zeptá se jeden komisař.

„Obrysy jsem začal vidět v pondělí, pořádně až v pátek, kdy jsem byl u lékaře na kontrole,“ odpoví bez mrknutí Raven.

Teď už konečně začínám chápat, proč se k Renovi neznal a odpustím mu.

„Jste ochoten podstoupit okamžitou zkoušku?“ zeptá se komisař.

„Ano,“ odpoví Raven.

„Jak dopadla kontrola a jaký máte zrak?“zeptá se komisař.

„Je nepoškozený, vidět budu jako před tím, vynikající,“ odtuší Raven. Komisař kývne a odejde s Ravenem do vedlejší místnosti. Po chvíli vyjde raven a sedne si proti otevřené místnosti a předříkává písmena v kanji.

„Myslím, že není pochyb, nevidím důvod, proč by Ren neměl zůstat u Ravena,“ pronese jeden z komise, když zkouška skončí. Ostatní souhlasně kývnou. V Akiově obličeji se objeví šok. Než stačí vznést námitku, podruhé se prudce otevřou dveře a dovnitř vstoupí muž, žena a Simon, který se smutně dívá na Akia.

„Promiňte, že rušíme jednání, máme rozhodující skutečnost,“ promluví muž.

„Klidně pojďte k nám, sice už rozhodnuto je, ale možná Akiovi domluvíte, ať přestane blbnout,“ poznamená babička.

„Nebojte, po tomhle se po Renovi ani nepodívá, i když také musím uznat, že je to překrásný vlk. Ale i tak, je podle mě podlost, když někdo chce někoho jen kvůli tomu, aby mu ostatní záviděli,“ prohodí Akiuv otec. Akiuv obličej se zbarví hanbou do ruda. Raven s rodnou se pokusí úsměv zakrýt neúspěšnými pokusy, Ren souhlasně broukne a sebere Ravenovi z talířku oplatek. Čokoládové jsou jeho. Já se Akiovi nepokrytě směji.

„Saburo, to není pěkné,“ napomene mě babička, i když ji taky cukají koutka.

„Dobře mu tak hlupákovi, kvůli němu mám problémy se svým vlčkem,“ zavrčím vztekle. Akiovi vystřelí hlava nahoru a polekaně se na mě podívá.

„Jak to myslíte?“ zeptá se člen komise.

„Jednoduše, Akio pořád dorážel na Rena, i když ho několikrát odmítl a to výslovně. Aby ho tolik nepronásledoval, Ren má taky jen jedny nervy a často značně povolené, dal jsem mu záštitu, aby do něj tolik nepral. Bohužel to zjistil i můj vlk, a když jsem ho našel, tak mě odmítnul, protože prý mám svého vlka. Tím ho nepřímo odsoudil k vlkodlakům, pokud se mi ho za pár dní nepodaří přesvědčit, že to tak není. Za čtyři dny se má totiž proměnit,“ ukončím proslov s očima zabodnutýma do Akiova obličeje, který střídá jak výrazy, tak barvy.

„To jsem nechtěl,“ promluví tiše Akio.

„A co jsi chtěl? Rozeštvat mě a Rena?“ zahřmí Raven. Akio skloní hlavu.

„Myslím, že teď není na hádky čas, musíme si nejdřív ujasnit všechny skutečnosti,“ ozve se Akiuv otec přímo. Podívám se na něj a začnu přemýšlet, proč má takový parchant tak skvělého otce.

„Dobře, tak proč jste sem přišli?“ zeptá se ho Sabura. To jsme to dopracovali, začnou se mnou a Ravenem a teď se bude prošetřovat Akio, Simon a Saburův problém, ne že by mi ten nezájem vadil, ale chci se zaměřit přímo na Sabura. Povzdechnu si a posloužím si další oplatkou s Ravenova talíře. Raven je tak hodný, že mi ji podrží, abych z ní mohl ukusovat, a podá mi další, když tu předchozí sním.

„Akio je Simonův Samuraj,“ oznámí nám ‚nečekaně‘ Akiuv otec.

„Dobře a máte pro nás nějakou novinku, místo těch starých zpráv. Teda pro nás, pro Akiuv mozek to novinka je,“ zeptám se Akiova otce. Už se ani nepodivím, že mi rozumí, tak starý vlk mi musí rozumět.

„Tati, Simon je můj bratr, nemůžu spát se svým bratrem,“ procedí skrz zuby Akio.

„A proč ne? Incest je populární,“ drbnu si do Akia. Když může on, proč bych nemohl já? Raven pro moji námitku takové pochopení nemá a zatahá mě za ucho.

„Právě to jsme se to tolikrát marně pokoušeli říct. Simon tvůj bratr není!“ otočí se na Akia jeho otec.

„Cože?“ zaječím zároveň s Akiem. Já jsem spíš zklamaný, zatímco, Akio vyjevený.

„Takže žádný incest?! Vy jste tak zlí,“ zafňukám.

„Pravda je Akio, že Alexis nemohla mít děti, tak jsme se rozhodli jedno adoptovat, tebe. Po roku nečekaně otěhotněla, ty jsi už tenkrát byl náš syn, a tak to taky zůstalo. Oba jste naši synové,“ vysvětlí Akiovi jeho otec.

Tak už chápu, proč takový zmetek muže mít tak perfektního tátu.

„Neodsuzuj ho, ne že by mi bylo příjemné, že se ucházel o tebe, ale na druhou stranu, já bych se svým bratrem taky nemohl spát,“ odvětí klidně Raven. Zklamaně se na něho podívám, ne že bych mu tohle měl za zlé, mám mu za zlé, co provedl bratrovi!

 „Stejně mu nikdy neodpustím, že chtěl tebe, ale pro tentokrát,“ zaksichtí se na mě Raven. Usměji se a dám mu pusu, vlčí samozřejmě.

„To nemyslíte vážně! Já nejsem adoptovaný!“ zaječí Akio.

Jeho otec s povzdechem vytáhne nějaké dokumenty a podá je Akiovi. Ten se do nich začne. Komise se otočí na Ravena.

„Budete žádat nějaký trest?“ zeptá se ho. Raven se podívá na Akia a na mě. Lehce zavrtím hlavou. Nemám v úmyslu se mu mstít, tohle ho vytrestá dost.

„Ne, necháme to tak,“ souhlasí se mnou Raven.

„A vy?“ obrátí se komise na Sabura.

„Ne. Svůj problém si vyřeším sám,“ povzdechne si Sabura. Na očích mu vidím, že je mu Akia líto. Na rozdíl ode mě.

„V tom případě nebudeme rušit,“ poznamená komise a vzdálí se, než budou muset řešit zase nějaké nepříjemnosti. Právě včas, protože Akio si postaví hlavu.

„Dobře budu mít Simona i Rena,“ rozhodne se Akio. A já toho mám právě dost!

„Rene, zůstaň ležet,“ podívá se na mě Raven takovým způsobem, že poslušně spadnu zpátky na zem. Pak Raven stoupne, díky bohu nechá meč na zemi, ale jeho výraz nevěští nic dobrého, přejde těch pár kroků, chytne Akia pod krkem a se slovy, že si musí promluvit, vyjdou na zahradu. Chci vidět, jak mu dá do držky, tak se co možná nenápadně odplížím k posuvným dveřím a pokusím se je otevřít packou, to nejde, tak se proměním a vyběhnu ven.

Pozdě, už jen vidím jak se Akio plácá ve vodě. Obejmu Ravena kolem pasu.

„Miláčku, myslíš, že mu tohle bude stačit nebo ho mám hodit ještě do ždímačky?“ zeptá se mě líně Raven.

„A myslíš, že to z něj nevyždímá tu poslední buňku, co má v hlavě?“ zeptám se pochybovačně.

„Ty si skutečně myslíš, že v té palici má nějaký mozek?“ upřímně se podiví Raven.

„No to máš pravdu, co když ji má jen proto, aby mu nepršelo do krku,“ vyvalím na Ravena oči.

„No právě,“ cuknou Ravenovi koutka úst.

„Rave, víš, co? Mě je líto, že mu v palici štrachá jen seno, na internetu jsem viděl plyšovou buňku mozku, tak mu ji koupím, ať má aspoň důkaz, že tam kdysi mozek měl. Může tvrdit, že ji má zhotovenou podle vlastní repliky,“ přijdu na geniální myšlenku. Raven má co dělat, aby to ustál.

„Ty jsi hodný vlček,“ usměje se na mě a políbí mě. Okamžitě mu polibek vrátím, dluhy se dělat nemají ne? Jenže Raven si to líbit nenechá a tak si za chvíli vyměňujeme polibky a úplně ignorujeme Akia, který se konečně vyhrabal z babiččina rybníčku, kde pěstuje kapry, a zahučel dovnitř.

Když konečně uznáme, že máme polibků dost, volá nás babička na oběd.

Po Akiovi a jeho rodině není v místnosti ani stopy.

„Babi, může tu Raven zůstat na noc?“ zeptám se babičky, která souhlasí. Tak po obědě vyběhneme ven a chvíli se procházíme po městě, než jdeme k Ravenovi. Má podobný dům jako my, ale větší. Rovnou mě představí své mamě, samozřejmě navzdory mým protestům samozřejmě.

Zjistím, že má parádní pokojíček, jen nikde nenajdu postel, tedy dokud mi neodsune zástěnu, kde je schovaná, hned ji taky vyzkouším, nádherně měkká!

Raven si mezitím sbalí na noc a na oči, které si ošetřil kapkami, si nasadí brýle.

„Vůbec ti nesluší,“ zamračím se na něho.

„Vydrž to aspoň to té doby, než se mi urovná zrak,“ podívá se na mě skrz brýle.

„Toho inteligenta, který to spískal, bych pověsil do průvanu za krk,“ zavrčím vztekle.

„Už se stalo, rozhodně už nejsme takoví kámoši jak dřív, vyhýbá se mi“ poznamená Raven a tašku do ruky, do stejné dá i meč. Pak mě vyžene z lůžka a jdeme k nám. Pro změnu zase se dívá po mém, tedy jen do té doby, dokdy ho nesrazím na postel a nelehnu si na něj. Na to, abychom se milovali, se známe moc málo, i když o něm vím všechno a tak se aspoň mazlíme.

Saburův problém budeme muset nechat na pondělí, nic jiného nám nezbívá, protože nevíme, kde bydlí.