Tajný svět Akyry

U Lorda

„Kene, jeden burbon bez ledu, jeden s ledem, jeden třepaný a jeden s citrónem,“ ohlásí mi číšník objednávku.

„A jak ho chtějí popsat? Řekli ti?“ zeptám se ho zvědavě.

„Ne, ale nejspíš se musím zeptat na návod, jak a proč se třepe burbon,“ vyvalí na mě oči.

„Tak se koukej,“ zasměji se a jednoduše ho naliji do sklenky, mixnu s kapkou mátového extraktu a je hotovo.

„Burbon se netřepe je to blbost,“ pousměji se, zbytek dám, jak si přáli zákazníci a dám mu to.

„Cena je stejná, že?“ zeptá se číšník.

„Jo,“ usměji se a otočím se k dalšímu zákazníkovi.

„Co si dáte?“ zeptám se ho.

„Whisky s ledem a vás,“ zavrní zákazník.

„V tom případě táhněte do bordelu, tam vás obslouží,“ odstřelím zákazníka a otočím se k dalšímu, který požádá o dvě koly s rumem. Hned mu vyhovím a podám mu to

„Copak, pán není na chlapečky, když předtím flirtoval s číšníkem?“ zavrčí odmítnutý zákazník.

„Pán na chlapečky je, ale na jediný typ a ne na dementy, ty splňuješ obě vedlejší kategorie,“ odseknu mu. Tohle se mi ani v nejmenším nelíbí. Není první, kdo se nedal odbít a v obou případech je odtáhla policie. Tenhle bude nejspíš třetí.

„Ty spratku, já se ti nelíbím?“ sekne po mě nožem, ani netuším, kde se tu vzal, naštěstí ho ve stejný moment zpacifikuje vyhazovač.

„Šéfe v pořádku?“ zeptá se vyhazovač. Kývnu a usměji se na něj, najal jsem ho před týdnem, nemůžu si na něj stěžovat, i když je to bývalý trestanec. Seděl prý za výtržnictví, on to není zas takový přestupek, ale prý je, když do mrtě roztřískáte deset barů. Na to jsem už neměl co říct. O tenhle se stará ukázkově, neproniknou sem drogy a zbraní je tu taky o polovinu miň, tohle byla spíš výjimka. A jinak, ano tohle je můj bar, mám ho půl roku od doby, co jsem odešel od Simona. Tedy vlastním ho napůl se Simonovou sestrou, která vložila víc jak poloviční kapitál. Splácím jí ho. Bar se jmenuje U Lorda a jen já znám význam, který nikomu neřeknu.

Když si na něho vzpomenu, stále mi to trhá srdce. Odjet tak náhle bylo asi nejlepší, Simon by mě nejspíš nepustil a já, kdybych se podíval do jeho modrých očí, nejspíš bych mu skočil kolem krku a prosil ho, aby si mě tam nechal. Věděl jsem, že to musím ukončit čistým řezem, ale sakra to bolelo! Po baru se projde kočka a otře se o mě.

„Ahoj, Simone, přišel jsi na mléko?“ podrbu kocourka a sundám ho z baru. Má tam svůj pelíšek, kam mu dávám mléko. Simon je jediné zvíře, které tu trpím.

„Ahoj, Kocourku, chceš si zašpásovat,“ přijde k baru šikovný zrzek a udělá na mě oči. Bohužel jedno mu do dokonalosti chybí. Není to on!!

„No pokud tu utratíš dvě stě milionů, pak o tom budu možná uvažovat, ale musel bys sis přeoperovat barvu očí,“ zasměji se. Zelené mě už vážně neberou.

„Víš, že jsi na mě zlý,“ fňukne.

„Jo to je moje image s tím už nic nenadělám,“ zasměji se a naliju mu jeho obvyklé pití. Boston Mary. 

„Aspoň jednu noc a uvedu tě v závěti,“ ukáže na mě. Jen se usměji, kolikrát mě takhle sváděl?

„Když řeknu, že mám tisíci násobek a za dveřmi frontu od Tokia do Paříže stejných chlapů dáš mi pokoj?“ usměji se.

„Neříkej mi, že mám takovou konkurenci,“ zděsí se chlap tak zděšeně, že se musím rozesmát.

„Ne, všichni mají jen jednu konkurenci a té nesahají ani po malíček na noze,“ odvětím s úsměvem.

„Když tě nechal tak proč se za ním ohlížet?“ přesvědčuje mě zrzek.

„To já utekl od něj a navždy toho budu litovat. Jiného nechci,“ posmutním.

„Proboha jen ne šíleně smutnou princeznu,“ zděsí se chlap. Rozesměji se.

„A jaký typ je ten váš?“ zeptá se po chvíli chlap.

„Vysoký, štíhlý, polodlouhé sytě rudé vlasy, pronikavě modré oči a ústa stvořená k líbání,“ řeknu se zasněným výrazem.

„Tak to se můžu jít zahrabat, ale on možná tvoje požadavky splní,“ mávne palcem ke dveřím. Jen se zasměji a podívám se tam. Smích mě v dalším momentě přejde a z ruky mi vypadne plná láhev nejlepší Whisky, tedy ne té, kterou jsem mu zpacifikoval, ale skoro stejně dobré.

U dveří stojí ON!!

„ To je blbost to přece nemůže být…“ zašeptám.

„A proč by nemohl, co když je to on?“ nabubří se moje druhé já.

„On by mě nehledal,“ zašeptám a zběsile mrkám očima ve snaze zaostřit obraz nebo tu vidinu odehnat. Tohle přece nemůže být skutečnost! Muž se rozhlíží po baru a nakonec zaboří své modré oči na mě. Zhoupne se provokativně v bocích a vydá se ke mně.

„Je to on,“ polknu a cítím, jak mi mizí barva z obličeje. Nenechám se zmást jeho klidným výrazem, z jeho očí sálá zlost ďáblů.

„Gary, Kaito, musíte to zvládnout sami,“ křiknu na své dva barmany. A chopím se koštěte.

„Já to udělám, šéfe,“ vezme mi Gary koště a začne zametat sklo. Kývnu a pakuji se z baru. Zadem to ještě stihnu! Rozběhnu se tím směrem a snažím se zahlídnout, jestli mě pronásleduje. Přes ty davy nic nevidím. Zakleji a vrhnu se do chodby s východem pro zaměstnance, sotva se stačím dotknout kliky, nějaká ruka zabrání, abych ty dveře otevřel. Polknu a otočím se k Simonovi, který se nade mnou tyčí jako hora.

Polknu.

„Ahoj, Kene. Vypadáš úplně jinak, než jsem si tě představoval, ale rozhodně líp,“ zavrní Simon. Vytřeštím na něho oči, on už vidí?!

„C-co tu chceš?“ vykoktám ze sebe.

„Ale hledám jednoho opatrovatele, myslel jsem, že bys mi mohl pomoct,“ usměje se. Zatají se mi dech.

„Tu práci už nedělám,“ odpovím se sevřeným hrdlem.

„To je na jedné straně ohromná škoda, potřeboval bych někoho, kdo by se o mě postaral, ale na druhé ne, hledal by ses mi hůř,“ pousměje se.

„Kde bereš tu jistotu, že jsem to já?“ zaskřehotám. Proboha, co se mi to stalo s hlasem?!

„Hm, to bychom měli vyzkoušet,“ zavrní a skloní se ke mně. Než stačím uhnout, přitiskne mi svoje rty na mě. Jsou stejně skvělé jako tenkrát!

Pak se ode mě odtrhne a já se musím celou váhou opřít o zeď, jinak bych se poroučel k zemi, z nohou mám dva pudinky!! Simon mě podepře a přitiskne k sobě.

„Jsi to ty, tyhle ústa bych nezapomněl. Víš, jaký jsem měl šok, když jsem se tě snažil obtěžovat, abys vypadl a ty ses místo toho na mě vrhnul? Rozdýchával jsem to hodně dlouho,“ zasměje se.

„No občas ses fakt choval jako fracek, měl jsem pocit jako bych vychovával dítě, než opatroval dospělého muže. Když si vzpomenu na ten šok, když jsem tě poprvé viděl,“ vydechnu a čelem se opřu o jeho rameno.

„Mě to říkej, myslel jsem, že se hned sbalíš a vypadneš, když k tobě budu odporný a já se budu dál utápět v sebelítosti a ty mě zpacifikuješ hned mezi dveřmi,“ uchichtne se Simon.

„Pak po té noci já se zbudím, místo vedle mě prázdné a po mě ječí nějaká fuchtle. Během minuty jsem ji vyrazil a zavolal sestře, ať si pro mě přijede. Podstoupil jsem operaci očí a pak tě hledal,“ obejme mě.

„Proč jsi mě hledal a jak jsi věděl, že jsem to já, když jsi mě neviděl?“ zeptám se.

„Na tvoji druhou otázku, Nia mi tě dost podrobně popsala a ukázala fotku, podle ní jsem tě poznal, ale stejně jsem nemohl uvěřit, jak jsi krásný. A na první, protože jsem se do tebe zamiloval. Napřed do tvého hlasu, pak té neústupnosti a teď do tebe,“ usměje se. Znovu na něho vytřeštím na něho oči a nějak ze sebe nedokážu vydolovat slovo.

„Lorde, to přece…“ začnu, když mě přeruší polibkem.

„Nejsem Lord, titul jsem hodil tetičce na hlavu, protože jsem si měl vybrat mezi tebou a jím s uřvanou fuchtlí, vybral jsem si tebe a normální život. Pro okolní svět jsem umřel,“ usměje se.

„Nebude ti to chybět?“ zeptám se.

„Co? Okázalé slavnosti, kde se nudím k smrti, zástupy hloupých hus, co chtějí jen prachy a titul? Ne to rozhodně ne. Chyběl jsi mi ty, bez tebe byl svět prázdný a pustý,“ usměje se. Do očí mi vyhrknou slzy, což zjistím, až když se mi zamlží pohled.

„Taky jsi mi chyběl, to že jsem odešel, byla ta největší chyba v mém životě,“ přitisknu se k němu.

„To tedy byla, ale už je to pryč. Máme sami sebe, bar, a když budeme chtít zmizet domek uprostřed pustiny,“ usměje se.

„Bar vlastním napůl s tvou sestrou, ještě chvíli bude trvat, než ji vyplatím…“ začnu a přestanu, když Simon začne vrtět hlavou.

„Peníze na bar máš ode mě, vlastníme ho napůl,“ vysvětlí mi.

„V tom případě je všechno v nejlepším pořádku,“ usměji se.

„Jo, to je, ale ještě jednou mi zkus utéct a přivážu si tě k sobě, zlobidlo,“ usměje se Simon.

„To nehrozí, miluji tě, Simone,“ usměji se.

„A já tebe Kene,“ usměje se a znovu spojí naše rty, tentokrát mu je vracím. Teď věřím v jediné, v budoucnost, s ním po boku mě nic strašného nečeká!