Tajný svět Akyry

Příjezd opatrovníka

Kočár kodrcá po kamenité cestě a myslím, že má za úkol mi vytřást duši z těla, abych si tuhle práci rozmyslel. Rozhodně nemám na výběr. Kdo jiný by zaměstnal opatrovníka, který se vyhýbá ženám?

I když už je dvacáté první století, tohle je jako vystřižené ze středověku. Dostal jsem vás? Ano? To jsem skutečně rád! Prý jsem smíšek, který každého rozesměje. Jediná vada je, že jsem gay, i když jsem tajně šmíroval muže, když se koupali… zkrátka nikdo mě nemá rád a mě to nevadí. No vážně! Dobře vadí, ale kdo by odolal tak dokonale vypracovaným tělům, aniž by si třeba jen sáhnul na zadek?

Moje poslední možnost je, že tenhle Lord bude starý plešatý a tak hnusný, že na to ani nepomyslím! Auto nadskočí po výjezdu z výmolu a já zaskučím.

„Za jak dlouho tam budeme?“ zeptám se řidičky.

„Asi za hodinu,“ odpoví s klidem. Ještě hodinu tohohle kodrcání?!

„Asi?! To máte za úkol ze mě vytřást duši nebo mě někde na odlehlém místě zabít?“ zeptám se ženy, která se pobaveně zasměje.

„Bohužel, tohle je jediná cesta, která tam vede,“ poznamená s povzdechem.

„Kdo by bydlel na tak odlehlém místě? Jedině blázen!“ rozčílím se.

„To máte pravdu,“ pousměje se žena. Abych řekl pravdu, vůbec mě to neuklidnilo!

„Poslyšte, dokázal byste zabít muže?“ zeptá se mě žena.

„Jo dokázal, ale nejspíš by to pár dní trvalo. To víte, smrt sexem chvilku trvá,“ zabručím s povzdechem. Žena v tu ránu zastaví, vyletí z auta a začne se smát jako šílená, začínám si skutečně myslet, že šílená skutečně je. Trpělivě čekám, až se vysměje a znovu sedne za volant.

„Jaký ten Lord Ristl vlastně je?“ zeptám se ženy, která znovu řídí s jistotou.

„Náladový, tak by se to asi dalo vystihnout nejlíp. Před dvěma roky oslepl následkem nehody, doktor ho sice ujišťoval, že bude znovu vidět, ale on to hned vzdal a odstěhoval se sem. Je to pěkný patrový dům, vy budete bydlet v dvoupokoji v přízemí, hned vedle je kuchyně, no však uvidíte,“ hladce změní téma. No tak to tedy ne.

„Já se ptal na povahu, jsem občas trochu náladový,“ pokusím se ji dotlačit, kam chci já. Nechá se nachytat.

„Tak to se budete krásně doplňovat, on je náladový hodně. Za půl roku se tu vystřídalo pět opatrovníků, ti poslední mě žebronili do telefonu, že jestli pro ně okamžitě nepřijedu, tak spáchají sepuku.  Neměla jsem na výběr,“ zaskučí žena.

„Takže mě vlastně posíláte do pekla, to vysvětluje ten plat,“ konstatuji suše.

„Vy jako jediný jste měl aspoň trochu vůli zkusit všechno i ďábla a podle mého názoru ho trochu dokážete krotit,“ ujistí mě žena. To je vážně krásné!

„Dobře, jestli má šedivé vlasy, tak mu ze mě slezou,“ zabručím. Znám se, jestli bude protivný, tak se neudržím a budu stejný, to je další důvod, proč jsem nevydržel v žádné práci.

„A jestli nemá šedivé vlasy?“ zabublá ženě v hrdle smích.

„Tak mu zešediví a stejně slezou,“ zabručím a vozem se zase ozve ženin smích. Je to nejspíš veselá povaha. Podívám se na hodinky a zjistím, že ze slíbené hodiny uplynula skoro půlka, tak to bude skvělé, jestli ze mě do té půl hodiny nevytřese duši, tak budu jen rád, kupodivu se cesta dost zlepší a zanedlouho dojedeme k patrovému domku, který má zastíněné okna.

„Pomůžete mi s nákupem?“ otočí se na mě. Kývnu a pomůžu jí zásoby poodnášet do domu. Při tom si všimnu slepic na dvoře, které jsou dost pohublé.

„Není tu někde zrní?“ otočím se na ženu, ta mě zavede do stodoly, kde jsou čtyři bytelné truhly úctyhodných rozměrů, když jednu otevře, zjistím, že je až po okraj plná zrní. Hned naberu do ošatky a nasypu slepicím, žena vymění vodu, aby jim vydržela co nejdéle.

„Snažím se o ně starat, ale to víte práce,“ pokrčí omluvně rameny. Nakonec si vytáhnu zavazadla, které obsahují veškerý můj majetek, tedy oblečení, nějaké knihy a drobnosti, co mi zůstali po mamince, která už zemřela. Otec se ke mně zrovna dvakrát nezná.

„Co je to tady za mizerný rámus?!“ ozve se vzteklý hlas z nitra domu. Žena obrátí oči v sloup.

„Také, ti přeji krásný den bratříčku, můžeš se zklidnit? Vyděsíš hosta,“ zaječí žena do domu a vejde rázně dovnitř, já ji stejně rychle i s kufry následuji. V domě je binec jak v tanku. Zaskřípu zuby, tohle tady trpět nebudu!

„Jakého hosta? To jsi zase někde vylovila nějakou chudinku, která je za peníze schopná žít s mrzákem?“ zavrčí hlas.

Tak bude to medvěd nebo vlk? Pomyslím si a snažím se skrz tmu zahlédnout osobu, která tak vyvádí, bohužel je ve stínu.

„Tentokrát se mýlíš, najala jsem ti ošetřovatele, který se postará, abys měl čisté oblečení, uklizeno, a nebyl jsi hladový. Taky se postará o tvoji společnost,“ odpoví jeho sestra, taky mi to mohla říct. Chvíli je hrobové ticho.

„Ty snad nemáš rozum! Co já budu dělat s chlapem!“ zaječí onen Lord, když se vzpamatuje, tedy trvalo mu to hodně dlouho.

„To co neděláš se ženskou, už mám dost, jak každá utíká s brekem, já ji pak musím pořádně zaplatit, aby nás nežalovala za újmu na psychickém zdraví! Přísahám, že s tebou by ztratil trpělivost jak svatý tak ďábel! Tentokrát tě varuji naposledy bratříčku, zkus ho vyhodit po tom, co odejdu a já tě pošlu do psychiatrické léčebny, pro paranoiky, ty se totiž nikde jinde neuchytíš!“ začne na Lorda řvát jeho sestra. Nestačím se divit, kde se to v té drobné dívce bere.

„Já jsem se tě o nic neprosil!“ zařve milý lord, tedy pomineme- li skutečnost, že je tak milý asi jako roj rozzuřených sršňů.

„Ne? A kdo mi včera skoro brečel do telefonu, že má hlad, že ho nikdo nemá rád, a že se cítí sám?“ ozve se posměšně jeho sestra.

„To byla slabá chvilka,“ zavrčí přistiženě Lord,

„Tak slabá chvilka? A nemáš těch slabých chvilek nějak moc? Jak se můžeš uzdravit, když tvé tělo stále bojuje s alkoholem?“ zavrčí lordova sestra a zvedne za hrdlo prázdnou flašku od brandy.

„Tohle není tvoje starost!“ zavrčí lord.

„Bohužel ano, protože teta už na tebe nemá nervy a zapomeň, že já se s tebou budu mazlit,“ zavrní lordova sestra. Postava ve stínu se zvedne a pevným krokem se vydá k nám. Jen, co se dostane do světla, ještě stále otevřených dveří, zalapám po dechu. Zatraceně, co mi to udělali?!

No představte si; před vámi z čista jasna stojí vysoký, štíhlý muž s polodlouhými rusými vlasy, pronikavě modrýma očima, aristokratickým nosem a ústy přímo stvořenými k líbání. Jeho pleť je navíc bez poskvrny. Na sobě má červenou košili zapnutou na dva prostřední knoflíčky a rozevlátou do všech směrů, k tomu hnědé kožené kalhoty.

Tohle zjevení by byl podraz na každého, i na ty, co nesnáší červené vlasy a já jsem na ně přímo ujetý! Navíc jemu nemůže být víc než dvacet dva let, na věk mám čich, přičemž se řadí do věkové kategorie, na kterou doslova letím, totiž je o dva roky starší než já a já starší muže baštím! Ne moc staré ale tak dva až tři roky starší. To, že se našel někdo pro mě ideální, se u mě značí, že se mi roztřesou kolena. Teď mám nohy jako z rosolu, to vážně není dobrý nápad!

„Tak, co líbím se vám?“ zavrčí lord.

„No jak bych to řekl, vytáhlý jak stožár, nosem skoro bouráte strop, jak je nahoru. Arogance, že byste s ní zastřelil planetu, nadutost, že by se planeta nafoukla ještě jednou… ne nelíbíte se mi,“ odfrknu si.

‚Jo! Líbíte se mi tak, že bych vás nejradši posadil na talíř a sežral vás!‘ zaječí moje horší já.

„Já ho tu odmítám nechat,“ zavrčí jeho Lordstvo. No a je to, zrovna jsem ztratil další práci a to jsem ještě ani nestačil nastoupit. Můžu si to připsat na můj seznam rekordů v délce pracovního poměru?

„No tak to máš na výběr, buď ho tu necháš, nebo se stěhuješ do města za hejnem kejhavých hus, co by se rádi napásli na tvém titulu a jměním,“ poznamená klidně jeho sestra. Lord nahodí kukuč bubáka, co se bojí tmy a začne přemýšlet, poznám to tak, že vrže zuby jako by brousil pilu. Nebudete mi věřit… začínám se bavit.

„Myslím, že si ho tu půl dne na zkoušku nechám,“ zahučí Lord.

„Výborně, tak se seznámíme, Kene, můj bratr Simon Evest Ristl, pátý lord z Brithamu. Simone, tvůj nový opatrovník Ken Erden,“ zavrká sestra Simona Evesta Ristla, pátého lorda z Brithamu.

„Nio, kolikrát ti mám říkat, abys neuváděla mé druhé jméno, mám z něj kopřivku!“ zaječí lord. Cítím, jak se mi rty roztáhnou do úsměvu. Konečně nějaká zbraň proti němu.

„Náhodou mě se Evest líbí, zní to tak…světově,“ zavrním s přízvukem. Lordově sestře unikne uchichtnutí. Milý Lord se na mě podívá takovým pohledem, že bych normálně nejspíš zalezl do kupky sena a zůstal tam. Ne, to nemůžu udělat, ještě by ten komáří lord slavil úspěch.

„Vy si ze mě děláte legraci?“ zavrčí Lord. Takže přece je to vlk?

„Ne nedělám, to bych si v životě nedovolil,“ udělám na něj nevinný kukuč.

‚Jasně, že si z tebe dělám srandu. To máš za to, že tak skvěle vypadáš!‘ nabubřuje se moje horší já.

„To doufám, jinak bych z tebe udělal čerty do školky,“ zaječí na mě Lord.

„A kolik by jich bylo?“ zeptám se se zájmem.

„Dvacet,“ odsekne Lord.

„To chci vidět, jak byste si se mnou poradil,“ ozvu se vyzývavě.

„Pochytal do klece a opaloval nad ohníčkem, na to jsem expert,“ zavrčí zle Lord.

„Skutečně?  A jak mě budete chytat, krtku,“ zasměji se lehce. To jsem neměl dělat, zatímco jeho sestra dostala záchvat smíchu, milý lord se rozešel ke mně a v ten moment jsem volal všechny svaté boubelaté! Jediné štěstí, že zrovna neměl dvakrát dobrou orientaci, kvůli své slepotě, takže stačilo ustoupit. Bohužel jsem si pozdě všimnul, že jsou otevřené dveře a Lord to napral přímo do nich.

„Auu, zatraceně, to mi někdo nemohl říct, že tu jsou otevřené dveře?!“ zaječí jako nějaká furie.

„Jsou tam otevřené dveře,“ oznámím mu, zatímco jeho sestra se promění v rosolovitou hromádku na špinavém koberci.

„To mi říkáte brzo, to jste opatrovník?“ zaječí na mě Lord.

„Momentálně si připadám jako krotitel divoké zvěře a larva v smrdutém brlohu,“ oznámím mu věcně. Na to Lord neodpoví z jediného důvodu, honem se snaží nabrat do plic vzduch. Pak se znovu rozejde proti mně, bohužel, pro mě bohu dík, mu v cestě stojí můj kufr, o který zakopne. Touto souhrou náhod se proletí a přistane zrovna na tom svém rozkošném nosíku přímo u mích nohou.

„To koukáte na svůj binec zblízka?“ zamrkám zvědavě. Lord se během chviličky zvedne a tyčí se nade mnou jako Eiffelovka. Zděšeně polknu.

„Teď se okamžitě sbalíte a vypadnete z mého domu, bordelu a klidu než vás srovnám s kobercem!“ zaječí na mě.

„Fůj, co jste to naposledy žvýkal? Alkoholové žvýkačky? Měl byste si vzít tik-tak na svěží dech!“ napomenu ho. Zaslechnu startování motoru a strnu. V dalším momentě vyletím z domu.

„Hej počkejte, nenechávejte mě tu s tím grizzlym!“ zaječím a zavěsím se jeho sestře za auto.

„Ztrojnásobím vám plat, jestliže tu s ním zůstanete, vy jste pro něj to pravé, věřte mi!“ zasyčí mi do ucha.

„Dobře, ale jen pod podmínkou, že sem hned ráno pošlete prvotřídní úklidovou četu, aby zatočili s tím bincem a minimálně sty hektolitry dezinfekce!“ zatvrdím se.

„Slibuji,“ usměje se na mě a pomalu se rozjede. Proboha, do čeho jsem se to zase pustil?!

„Jo a být vámi tak mu neříkám, že jste blondýn, letí na blond vlasy jako ujetý a je mu jedno, jestli je to ženská nebo chlap,“ zavolá na mě z okýnka, zatímco nabrala plnou rychlost. Mě tam nechá stát jako kamenný sloup.

„To si snad dělá srandu,“ zašeptám si pro sebe a pomalu se vydám k domu. Sotva se dostanu ke dveřím, dveře se přede mnou zavřou, takže na nich zůstanu připláclý a klapne zámek.

Ten parchant! Oběhnu dům a jedno okno objevím otevřené, vlezu do něj a strnu, pokoj je vybarven v jemně zeleňoučké barvě, doplněný nábytkem z třešňového dřeva, nádherná rozložitá postel svědčí o tom, že je to ložnice. Že by tady spalo jeho Lordstvu?

Nejspíš jo, protože okna, stejně jako v celém domě, jsou zatažený těžkými tmavými závěsy. Ty musí jít z domu jako první! Projdu domem a v obýváku uvidím Lordstvo, jak popíjí a v ruce svírá klíč. Obojí mu vyrvu z rukou.

„Co…? Jak jste se sem ke všem čertům dostal?!“ zaječí na mě překvapeně.

„Moje kmotřička se nade mnou smilovala a pustila mě dovnitř,“ ušklíbnu se vesele.

„Okamžitě mi to pití vraťte!“ zaječí na mě.

„Ani mě nehne, víte, co s tím udělám? Tohle!“ ozvu se triumfálně a pití vyliji z nejbližšího okna. Mám pocit, že jeho lordstvu vypadnou oči z důlků.

„Tak to jste posral, já tady udělám pořádek, až se budete divit!“ zaječí na mě.

„Jestli si troufáte, tak vám donesu koště a můžete se do toho pustit,“ ujistím ho vesele. Lord vstane, otočí se na patě a vypochoduje z pokoje, nejspíš do ložnice, kde za sebou třískne dveřmi.

A tak začala válka s volem!

  Lord Ristl

 Ken Erven