Tajný svět Akyry

Jak dostat Lordstvo z domu

S hvízdáním, vytáhnu čerstvý chleba z trouby. Už jsem tu týden a už jsem si tu zvyknul, dokonce máme i domácí vajíčka, slepice se vzpamatovali. Z obýváku zaslechnu nějaké nadávky a o chvíli později zaslechnu dupot a Lord vrazí do kuchyně.

„Nemůžu najít nic, co by mi bylo,“ zaječí na mě.

„To je tím, že se v jednom kuse jenom cpete a nemáte žádný pochyb,“ sejmu lorda s klidem. Říkal jsem mu to dlouho.

„Ne to je tím, že vy tak dobře vaříte!“ zaječí na mě.

„Copak vás vycpávám jako posvícenskou husu? Za to si můžete sám!“ odseknu.

„Co s tím jako hodláte dělat?“ zavrčí Lord.

„Nasadit vám dietu? To bude nejlepší, od teď už žádné sladké a budu vám vážit jídlo,“ zabručím.

„Vy si ze mě děláte srandu?“ vybuchne Lord.

„Nedělal, kdybyste chodil na procházky a neseděl v křesle jako novohradská buchta, teď byste problémy s váhou neměl!“ založím si ruce v bok.

„Jak mám někam chodit, když jsem slepý?“ zaječí na mě.

„Vaše sestra už vám několikrát volala, jestli nechcete slepeckého psa, pokaždé jste ho odmítnul, nebojte, včera jsem jí volal, ať ho přiveze, ono vám to prospěje,“ zchladím ho.

„Žádného smrdutého čokla tu nechci!“ zaječí lord.

„Jediný, kdo tu smrdí, jste vy, jak dlouho jste neviděl vodu? Měsíc? Jestli hned nevypadnete z mé čisťounké kuchyně, tak vás napíchnu na grilovací jehlu a hodím do rybníka, třeba z toho smradu budou nějaké ryby,“ píchnu do něj dlouhou vidličkou až naskočí. V zápětí udělá čelem zad, málem se přerazí o kýbl s vodou, než s nadávkami vypadne z kuchyně.

‚Tak a máš to, sem koukej lézt, až budeš čisťounký‘ vyplázne za ním jazyk moje horší já. Jaképak copak s králíčkem, vykrmit a šup s ním na pekáč. Hmm musím si ho změřit, jestli se mi tam vleze, ale před tím než ho naporcuji, bych si s nim asi měl užít. Ta prdelka je přímo k nakousnutí o tom zbytku nemluvě. Taková příležitost se nenaskytne každý den.

Tak a teď uvařit nějaký blaf, abych ho donutil hýbat, co tak placky z ovesných vloček, jo to bude ono! Já si udělám kuřátko s novými brambůrkami. Zasním se a  začnu vařit.

„Co je k jídlu,“ zaječí do kuchyně Lord.

„Včerejší den s jitrocelem,“ odseknu a odnesu mu vločky. Podle předpokladu to začne plivat.

„Nedělejte mi tu bordel,“ přetáhnu ho lžíci po hlavě.

„Au, co je to za blaf?!“ zavřeští Lord. Pak si na něco vzpomene.

„A co si mě dovolujete mlátit lžící po hlavě?! Je to snad vaše hlava?! Na rozdíl od vás jsem dospělý!“zaječí na mě. Nejspíš si budu muset zajít k ušnímu.

„Momentálně se chováte jako roční fracek, kterému sebrali hračku a ten blaf jsou ovesné vločky, skvělé dietní jídlo pro ty, co se nemíní pohybovat a jen sedí a zírají do blba. A věřte mi, že to sníte, i kdybych to do vás měl nacpat jako do posvícenské husy,“ zavrčím na Lorda a začichám. On se snad umyl. Přičichnu si blíž a usměji se. Umyl, hodný hošánek, asi mu dám lízátko, když sní vločky. Všiml jsem si že pro ně má slabost. Hodí po mě uražený pohled.

„Nebudu jíst,“ odstrčí talíř.

„Jak chcete, ale aspoň víte, co budete mít k večeři. Tak já si jdu snít kuřátko,“ zavrním.

„Vlez mi do prdele, buzerante,“ zavrčí si nejspíš pro sebe. Víte, že bych to nebyl já, kdybych na to nezareagoval! Položím talíř, stoupnu si před lorda, stáhnu ho dolů a začnu mu rozepínat kalhoty.

„Co to k čertu děláte?“ zaječí lord.

„Řekl jste, ať vám vlezu do prdele, tak to udělám, jen vám neřeknu, kterou částí to bude,“ zasměji se zlomyslně. Lord na mě bezhlesně otevře pusu a pak se začne škubat, že nic takového nebude. No co přemlouvám ho, ale stejně ho nepřesvědčím. Tak to bude další ledová sprcha v pořadí už dvacátá, jednou mu ty sprchy spočítám i s úroky a basta! Zajdu do kuchyně a za chvíli slyším nějaké kramaření v obýváku. Zvědavě nakouknu a podívám se na lorda, který šacuje skříně.

„Vy si hrajete na pejska?“ zeptám se zvědavě.

„Ne, hledám whisky,“ zavrčí.

„Hm, tak hledejte, ale odletěla na Mars za svými alkoholovými opičkami,“ zasměji se. Lord přestane hledat a posadí se na koberec pak  zamžourá mým směrem, no pokusí se je tak metr mimo.

„Vy hulváte, vy jste mi ji všechnu vypil!“ zaměří prst na obraz. Z něho si prostě nedá neudělat dobrý den!

„A myslíte, že by to ten obraz svedl? To byste ho měl dát do muzea zázraků,“ zachichotám se. Opraví svůj pohled o pár úhlů, takže při troše dobré vůle můžu říct, že se kouká na mě.

„Co jste provedl s moji whisky?!“zavrčí na mě.

„Vylil, co s tím svinstvem?“ pokrčím rameny. Lord vypadá, jako by ho právě klepla pepka.

„On vylil moji Whisky. Ty zabijácký trotle! Jedna ta flaška whisky stála víc než váš roční plat, byla dvě stě let stará!“ zavřeští na mě. Mám dojem, že kdybych teď byl u něj, uškrtil by mě.

„A vy jste jí tak ničil zdravý, a pak kdo je tu kulturní barbar,“ odfrknu si. Popravdě, tu whisky jsem poslal jeho sestře, ať mu ji schová. Vážně by jí byla škoda, dvě lahvinky jsem si uzmul.

„Ty mi nebudeš nadávat do kulturních barbarů ty… ty…“ začne koktat lord.

„No? Tohle jsem už slyšel,“ odseknu mu.

„Ty opelichaný špunte! Ty, ty krátkozraká muchomůrko, ty skunku se zatuhlým slizem!“ ječí na mě Lord. Abych řekl pravdu, zírám na něho jak sletěná šiška, protože tohle jsem jakživ neslyšel. A to se můžu pochlubit kulturními nadávkami ve čtyřech jazycích světa!

„No tak to moment, skunk tu jste jedině vy, i když teď voníte asi jako rajská zahrada,“ ušklíbnu se zlomyslně. Lord zcepení v půlce pohybu. Využiji chvilky a nachystám si oběd, pak si stoupnu do dveří obýváku a sleduji co se bude dít, zatím se vydýchává.

„Jestli já jsem skunk, tak vy jste hovnivál s hovínkem,“ nabere konečně dech lord.

„Na hovínko vypadáte setsakra dobře,“ utrousím pochybovačně a dám si do pusy báječnou baštu.

„Ty inteligente s mozkem chcíplého švába!“ zaječí směr zeď.

„Hm to se vám obnovila aspoň jedna buňka, když už jste se zmohl na tohle? Zatraceně, pár dní bez alkoholu a takové pokroky. Mimochodem, je vám jasné, že mě tímhle vlastně lichotíte?“ zeptám se užasle.

„Táhněte do pr…“ zarazí se lord, když si uvědomí, co chtěl říct.

„No? No? Dořekněte to,“ nabádám ho.

„… prkené ohrady!“ zaječí na mě. Zklamaně protáhnu obličej.

„A já myslel, že si uděláme sexuální chvilku, jsem diskrétní,“ zavrním.

„Tak si vyliž prdel a nikomu to neříkej!“ odsekne mi lord. Dobrá trefa.

„Když můj mi nechutná, nastavíte mi ten svůj?“ zeptám se zvědavě.

„Ty mě dlouho srát nebudeš!“ zavřeští na mě Lord.

„Nevím jak vám, ale mě sere zadek, vám ne?“ zeptám se ze zájmem.

„Proboha, co jsem provedl, že mě takhle někdo trestá,“ zaúpí Lord.

„Adresát je správný až ti odpoví, dej mi vědět,“ zabublám smíchy.

„S degradovaným idioty se nebavím,“oznámí Lord oknu.

„Hm a neměl byste to nahlásit v blázinci? Mluvení s předměty se považuje za začínající debilizmus,“ pošťouchnu ho.

„S vás by se zbláznil i svatý,“ oznámí mi lord a vyjde z obýváku, tedy pokusí se o to, protože mu v cestě stojí zeď, do které to napálí přímo.

„Pozor zeď,“ oznámím mu než se zhroutím smíchy.

„To je od vás pěkné, smát se slepému člověku,“ zavrčí lord vztekle.

„Kdyby ten slepý krtek používal hůl věděl by, kde co stojí a nepřerazil by se o židli,“ zachichotám se a po další chvilce si dám do pusy další sousto. Lord začichá a vyrazí ke mně. Mám tolik pohotovosti, že mu přirazím dveře přímo před nosem, takže do nich najede jen se otřesou v základech. Chvíli počkám a když se nic neděje, opatrně otevřu dveře a podívám se na lorda, který je natažený jak široký tak dlouhý přede dveřmi a na čele mu vyskakuje obdivuhodný hrb.

„Žijete?“ skloním se nad ním. Vzhledem k tomu, že se nehýbe mám o něj strach.

„To je dobrý, napřed zabijete člověka a pak se ptáte jestli žije,“ zavrčí lord. Zhluboka si oddechnu a skočím si pro sekáček.

„Teď se nehýbejte nebo bude uražený, že vás kus bude chybět,“ varuji ho. Lord překvapeně zamrká těma svýma modrýma kukadlama a k jeho chvále mě poslechne, přiložím sekáček naplocho k bouli a zatlačím. Lord zavyje bolestí, ale boule je pryč.

„Tak vidíte ani to nebolelo,“ zamumlám.

„Vás ne necito, co jste mi to dělal?“ ohmatává si čelo jestli ho nemá vmáčklý dovnitř.

„Nic jen jsem vám zatlačil bouli,“ usměji se.

„A čím, nebo se nemám radši ptát?“ zavrčí. 

„Ehm. Sekáčkem na maso, proto jsem vám říkal ať se nehýbáte, co kdybych vás kousek usekl,“ poškádlím ho.

„Vrah,“ vydechne zděšeně lord.

„Kde tu je vrah?“ promluví od dveří jeho sestra u nohy jí stojí nádherný německý ovčák, celý černý. Zamiloval jsem se do něj na první pohled.

„To je mi ale krasavec, pojď jsem zlatíčko,“ zavrkám na psa, který ke mně nadšeně přiběhne.

„Já vím, že jsem krasavec,“ zavrní lord.

„A kdo mluví o vás?“ zeptám se ho nechápavě.

„Jak se jmenuje?“ otočím se na jeho sestru.

„Pro tebe jen lord Ristl,“ zavrčí Lord.

„A  kdo se s vámi pořád baví soudečku, odkutálejte se bokem a nechte mě tu s tímhle fešákem určitě má žízeň a hladeček že ano,“ podrbu psa mezi ušima. Ten se při slově hlad jen olízne. Odvedu ho do kuchyně, kde mu dám trochu kuřete s těstovinami a vodu. Nechám jim tak prostor pro to, aby si promluvili.

„Tak jak se daří?“ pousměje se lordova sestra.

„Ty se ještě ptáš? Přivezla jsi tyrana! Moří mě hladem, žízní, nechá mě narážet do věcí, má na všechno odpověď, dokonce po mě i vyjel a nedá se ho zbavit!“ žaluje lord dětinsky.

„A to si stěžuješ nebo ho chválíš, mimochodem nevypadáš zrovna, že bys trpěl hladem,“ uculí se jeho sestra.

„Jo to je taky jeho vina, cítím se jako posvícenská husa. Dnes mi udělal nějakou žbluchtu, kterou jsem ani nejedl a prý ji mám na večeři. Hnusák jeden, nejradši by mě umořil hlady,“ spustí kolovrátek lord.

„No, když se tak na tebe dívám, ani se mu nedivím, že přitáhl uzdu, to chce pravidelné procházky,“ drbne si jeho sestra.

„Ty jsi už jako on, píchá do mě už tři dny, copak se někam dostanu, aniž bych vrazil do stromu?“ nafoukne se Lord.

„Právě proto jsem ti dovezla Blacka, venčit ho budeš ty, to ti jen prospěje,“ sejme ho jeho sestra. Uchichtnu se.

„Fajn a toho opatrovatele si odvez ke všem čertům, nechci ho tu, vždyť mě tráví!“ ozve se lord.

„Já si naopak myslím, že ti perfektně vyhovuje nejsi ten znuděný fracek, co týrá ošetřovatelky. Jak bych to jen řekla, vrátila se ti jiskra,“ uslyším jeho sestru.

„Jo a on je nejspíš podpalovač. Strčil mi do postele mravence,“ žaluje lord. Jo na to si vzpomínám, to bylo tehdy, když mi do těsta na bábovku nalil ocet, jak ten se ošíval!

„Aspon jsi měl vzrušující noc, po několika letech,“ ozve se po chvíli lordova sestra, v hlase je slyšet smích.

„Sexuálně mě obtěžuje!“ vypálí další bombu lord.

„Ještě abys po něm lezl ty, to bys byl v koncích,“ zasměje se jeho sestra. Lord se zřejmě urazí, protože neodpovídá.

„Co ti na něm vlastně vadí?“ zeptá se po chvíli jeho sestra.

„Popravdě? Nic, baví se mi s ním dohadovat, nenechá si nic jen tak líbit. Když jsem se probudil viděl jsem šedé šmouhy,“ uslyším v jeho hlase úsměv.

„Věřila bys, že mi o hlavu otřískal popelník, když jsem požádal o cigaretu? Prý, že v jeho domě se kouřit nebude,“ odfrkne si lord.

„Slečno nesu vám ovocný dort, snad vám přijde k chuti,“ vlezu do obýváku a před slečnu položím jak kafíčko tak dort.

„Já chci taky! A kávu,“ ozve se lord.

„Už jste vysmýčil ložnici? Povlékl postele? Ne?! Nic nebude!“ odkráčím z pokoje.

„Vidíš to?“ rozčílí se lord.

„Tady máte mrkvičku na oči králíčku,“ strčím mu do ruky mrkev, dám do kuchyně nějaké pastičky, ta krtkomyš je schopná vyčenichat naprosto všechno a vezmu Blacka ven, rovnou si udělám, co potřebuji venku.

„Děkuji vám,“ ozve se za mnou.

„Za co?“ překvapeně se otočím.

„Že jste ho vrátil do života, už jsme si zoufaly, teď je jak býval před tím, dokonce jste ho i vykrmil,“ pousměje se.

„Nemáte za co. Já to zlobidlo mám rád,“ pousměji se.

„Proto mu strkáte mravence do postele?“ pozvedne obočí.

„Za tu octovou bábovku to bylo pořád málo, asi mu tam strčím netopýra, i když ten netopýr by mohl dostat infarkt. Něco vymyslím. Kde je? Je pomalý jako plž, co mu zatuhnul sliz a chytnul revma,“ zavrčím. V odpověď se z kuchyně ozve příšerný řev.

„Co se tam proboha stalo?“ Zděsí se jeho sestra.

„Nejspíš se chytil do pastičky na myši, podkan jeden přerostlej,“ zavrčím a zamířím tam. Jeho sestra chytne výtlem.

„Jak pozoruji tak jsem tu zbytečná,“ zaslechnu sestru a startování motoru. Nevšímám si toho a přeměřuji si jeho Lordstvo, které sedí v kuchyni na zemi a na rukách má přišpendleny čtyři pastičky.

„Já chci dort,“ fňukne lord. Fakt jako malý kluk. sundám mu pastičky a vytáhnu ho před  dům, tam mu vrazím do jedné ruky hůl, do druhé vodítko se psem a zabouchnu dveře.

Zůstanu zkoprněle zírat slepýma očima na dveře, které se přede mnou zabouchli a povzdechnu si. Nejspíš mi nezbývá nic jiného než s ním jít. Vedle mě zakňučí psisko, povzdechnu si znovu a vydám se kam mě vleče, domů se vrátím po hodné chvíli, kupodivu jsem vpuštěn hned a na stole voní oběd. Spokojeně se posadím a pustím se do té bašty, když mám bříško jako v pokojíčku dostanu dort.

To není opatrovník, to je sadista, však já ho dostanu!