Tajný svět Akyry

Uke – Levi, vlček s bílou srstí

Zase další bezvýznamná prácička pro našeho vůdce. Nechápu, proč mi dává takové lehké úkoly, které by zvládly i děti ze školky. Já vím, že sledování potenciálního nebezpečí je také důležité. Ale proč to musím dělat stále jen já? Proč za poslední dva roky nevybral Abraham ze smečky někoho jiného? Je nás celkem dvanáct, takže bychom se v klidu mohli prostřídat.

Mohl by mě taky využívat k jiným účelům. Například k boji, i když v tom nejsem tak zdatný jako ostatní. Ale přece jsem něco málo pochytil při sledování jejich tréninku. Sakra, možná je to tím, že jsem nejmladším a nejslabším článkem! Náš nynější vůdce mě toleruje jen proto, že jsem potomkem minulého vůdce klanu.

Nepříjemně zavrčím, když si vybavím v mysli jeho zlostnou tvář. Nikdy mě neměl rád. Asi za to může fakt, že jsem se proměnil už v šesti letech. Byl jsem výjimečný a hodně se ode mě očekávalo. Škoda, že jsem nikdy neměl možnost toto očekávání splnit. Kdybych jen nebyl tak malý, hubený a nevýrazný. Kdybych vypadal jako můj otec nebo ještě lépe jako můj děd. Ach, to by bylo vážně super.

Zakroutím hlavou, vycením zuby a vrátím se zpět do reality. Teď není čas na to, abych bědoval nad svým osudem. Pozvednu hlavu, přivřu oči a zaměřím se na tmavou postavu ukrytou ve stínech. To je on! Má nová prácička! Nový upír, který zavítal do našeho kraje. Mám za úkol ho sledovat a určit, zda je pro nás nebezpečný nebo zda ho máme zavést jen do naší kartotéky. Sakra! Stejně někdo překontroluje mé rozhodnutí. Tak proč to vůbec musím dělat? Cítím se nedoceněný.

Prosmýknu se kolem opilého bezdomovce, který jen překvapeně zamrká a opět se vrátí ke své flašce. Tyhle ulice znám jak své boty. Vlastně celé tohle město mám prozkoumané až do posledního zrnka prachu. Vím o všem, kde se co šustne. A proč také ne, když už se přes deset let plížím jako stín, sledující všechny podezřelé upíry a jiné bytosti.

Vysoký upír se otočí mým směrem a já přitisknu záda na pomalovanou stěnu polorozpadlého baráku. Je první, který vycítil mou přítomnost, což mě docela fascinuje. Nebezpečně se usměju, pokleknu a čekám na to, co bude dělat dál. Moc dobře vím, kam neznámý míří. Na konci této ulice se nachází jeden bar určený přímo pro noční stvoření. Najdete tu všechny bestie noci, na které si vzpomenete. Vždy, když se stane něco nezákonného, zamíříme přímo do tohoto baru.

Jeho oči se zablýsknou a z úst vyjedou dva nebezpečně vypadající tesáky. Vau… Vypadá opravdu dost nebezpečně. Nevím… Ne, spíše nechápu, co mě k němu tolik přitahuje. Jako kdyby měl prazvláštní kouzlo, které mě dokáže získat během nestřežené chvilky. Na tohoto upíra si budu muset dát pozor. Jinak bych mohl podlehnout… A to se za žádnou cenu nesmí stát! Co by na to řekla moje babička, která mě jediná miluje a ochraňuje před ostatními. Tohle ještě bude zajímavý večer. Překvapeně zalapám po dechu, když mi zmizí před očima do tmy. Jak to sakra udělal? Vyběhnu, zmateně se rozhlédnu kolem sebe a zavrčím. Abraham konečně získal páku, jak mě srazit k zemi. Jestli toho upíra nenajdu, tak to se mnou nedopadne dobře.

Seme – Awer, upír

Lehce se nakloním a podívám se na kluka pod zdí, na kterou jsem vyskočil ve tmě stínu, který se zmateně rozhlíží. Vypadá skoro jako před panikou a rozhodně se mu to nelíbí. Netuším, proč mě sleduje, nejsem na takový nedostatek soukromí zvyklý. Ostatní aspoň respektovali, že taky potřebuji soukromí, vždycky ke mně normálně přišli a zeptali se a já jim odpověděl. Fungovalo to dobře a já nikdy nepřekročil pravidla a pro krev si chodil do baru. I teď jsem tam mířil, když jsem si všiml toho kluka. Tohle se mi nelíbí.

Vítr zavane ke mně jeho pach a já se nadechnu. Vlk. Měl jsem tušit, že je to čtyřnohý čokl, asi poslední ve smečce, když ho dali na špehování. Právě u téhle práce se ztratí nejvíc ‚hlídačů‘. Olíznu si vysunuté špičáky a suché rty, mám velkou žízeň. Že bych si dal na snídani čerstvou krev čokla? Nedaleko je opilec, ale ten by nebyl překážkou, i když mně osobně krev nasáklá alkoholem nijak nechutná.

Znovu se podívám na kluka a tělem mi projede úplně jiný chtíč. No jo, já zapomněl, že jsem taky dlouho nikoho neměl. Jak je to dlouho? Třicet let nebo víc než mi přes cestu přeběhl ten kluk, co byl v posteli skutečně skvělý, ačkoliv byl nezkušený a chutnal ještě líp? Útrpně si povzdechnu a to se mi sakra muselo stát zrovna teď, když mám takovou žízeň. Podívám se na konec ulice, odkud ke mně doléhá tlumený pach krve a zvuků. Bar je tak blízko! A znovu se podívám na modrovlasého kluka, který představuje takové lákavé pokušení, že mě v hrdle pálí žízeň ještě víc než dosud. Co když se půjdu napít a kluk mezi tím zmizí? Sice bych měl pak víc trpělivosti. Ale zase na druhou stranu bych měl někoho do postele aspoň na pár dní, než bych ho úplně vysál. Jistě, vím, že pravidla zakazují lov lidí, neznám upíra, který by to pravidlo občas neporušil, ale občas čerstvou krev prostě mít musíme. Aspoň litr za pár let.

Daleko víc mě láká ta postel, tak se rozhodnu a tiše se rozběhnu k baru, je to jen mžik mou skutečnou rychlostí. Napiji se, zaplatím a stejně rychle se rozběhnu zpátky, zvědavý jestli tam ještě je.

Je. Skoro s úzkostí se snaží mě najít. Pročpak to tak asi chce? No, tak to se ho nejspíš budu muset zeptat, uvědomím si. Pro sebe se pousměji a tiše skočím tak, abych se dostal za svého pronásledovatele. Ještě pořád si mě nevšiml, příliš se soustředí na věci před sebou. Přiskočím k němu a chytnu ho za krk.

„Proč mě pronásleduješ?“ zeptám se ho, co nejklidněji můžu. Prsty, kterými mu svírám krk, proběhnou jiskřičky elektřiny.

Levi

Překvapeně zalapám po dechu, když mě obejmou pevné mužské ruce. Po zádech mi přejede mráz, vycházející z jeho studeného těla. Jako teplomilný tvor mi jeho kůže připomíná spíše ledové kry.

„Proč mě pronásleduješ?“

Zavrčí do mého ucha tak nebezpečně, až mi vyjedou uši, které se sklopí k mé hlavě. Zakňučím, zavrtím se a zajmu prsty pevné zápěstí. Kdybych mohl, tak bych nechal vyjet i svůj ocas. Jenže ten upír je ke mně tak natisknutý, že to prostě není možné.

„Vy jste…“ začnu koktavě. „…upír, že jo?“ polknu a znovu se zavrtím. „Nikdy… jsem žádného… neviděl tak… blízko!“

Milosrdně mě propustí ze svého objetí a otočí tváří k sobě. Překvapeně několikrát zamrkám. Tak nádherného muže jsem za celý svůj život neviděl. Kdybych byl opravdu upřímný, tak je pohlednější než všichni vampýři, na které jsem v minulosti narazil.

Polodlouhé tmavě vlnité vlasy dopadající něžně na jeho široká ramena. Zářící tyrkysové oči, které jsou tak pronikavé, že musí vidět až na dno mé duše. Otevřu ústa, abych pokračoval ve své velkolepé lži, kterou jsem vymyslel během chviličky, kdy na mě překvapivě zaútočil.

Tenké rty se lehce pohnou a vytvoří nevěřícný úšklebek. Určitě prohlédl mou očividnou lež. Stejně v ní ale budu nadále pokračovat, jelikož nemám jinou možnost, jak uniknout z tohoto průseru, do kterého jsem se sám svým přičiněním dostal. Jak je možné, že jsem nebyl více opatrný a nehlídal každý jeho krok? Umí snad kouzlit, že zmizel tak náhle a bez jakékoliv stopy?

Neprozíravě zhluboka nasaju nosem vzduch a zkamením. Dnes jsem zcela neschopný! Jak jsem mohl zapomenout na tak důležitou věc? Každý začátečník přece moc dobře ví, že se v přítomnosti upíra nesmí nadechnout. A to hlavně kvůli jejich vábící vůni, která dokáže jejich oběť paralyzovat a donutit, aby udělala vše, co po ní bude požadováno.

Zavrním, přistoupím k němu a pozvednu ruce, abych je obtočil kolem jeho býčího krku. To ta vůně! Tak sladká… opojná… vábící… Nikdy jsem nepodlehl tak rychle jako právě v tomto okamžiku. Je jiná, než jakou mají ostatní vampýři. Oproti jejich vůni jsem již dokonale imunní. Ale proti této… Opět se zhluboka nadechnu a přitulím se k jeho krku, kde je aroma výraznější.

Co se to se mnou děje? Mé tělo nezvykle reaguje na mužského upíra, který se ke mně tiskne a naléhá na mě. Jeho ruce sjedou po zádech, až k mému malému pozadí. Lehounce po něm přejíždí dlouhými prsty, které se v další chvilce zatnou a sevřou mě v pevném zajetí. Já přece nejsem na kluky! Já nejsem gay! Tak proč se mi tohle děje? Je to snad součástí jeho kouzla?!

Awer

Trochu nevěřícně kouknu na vlka, který se nadechl mé vůně. To ho nevarovali, že v přítomnosti upírů nesmí dýchat nosem a hluboce? Musí být ve smečce úplně nový a nezkušený. Rukama sjedu až k jeho pozadí a přejedu po jeho půlkách. Vlček skoro zavrní slastí. Lehce po jeho pozadí přejíždím dlouhými prsty a pak je zatnu, uvězním tak vlčka u sebe. Je to až příliš lehká kořist, než aby mě to uspokojilo, ale co? Darovanému dárku na zuby nehleď. A tenhle dáreček si tedy hodlám vychutnat v klidu.

Pevně ho chytnu a unesu ho do svého doupěte ve starém hradu za městem. Je tam klid a úzká okna nepropouští moc světla, o ten zbytek se postaraly černé damaškové závěsy, které nepropouštějí světlo. Jsou z látky víc než tři sta let staré. Položím svého vlčka na postel a začnu si ho rozbalovat, má neskutečně jemnou pokožku. Jen co ho vysvléknu, tak se s menšími obtížemi začnu svlékat také. S menšími proto, že se vlček stále ke mně tiskne a nasává moji vůni. Začnu ho laskat po celém těle a vlček se to snaží napodobit. Je to neskutečné, protože pod jeho prsty mi běhají malé elektrické impulzy, které mě ještě víc rozněcují. Začnu ho líbat a mezi zuby stisknu jeho bradavku, téměř okamžitě se ke mně se zasténáním vypne. Líbí se mi, jak je pod mojí dlaní tvárný a vyžaduje čím dál víc z doteků i polibků. Spíš se mi vystavuje.

 Začnu vlčka vzrušovat. Pokud chtěl vidět upíra zblízka, té historce vážně nevěřím ani za mák, bylo to vážně naivní tohle říkat, tak ho pozná se vším všudy. Vždycky mě spíš přitahovali muži jak ženské.

Jazykem zmapuji pečlivě jeho tělo a olíznu jeho penis, který se rozkoší probudil, jeho výkřik je skutečnou hudbou pro mé uši. Až příliš netrpělivě ho začnu připravovat na svůj vstup a pak do něj bez milosti přirazím, je to příliš dlouho, co jsem nikoho neměl. Jeho výkřik bolesti se rozběhne prázdným hradem.

Levi

Zakloním hlavu a z plna hrdla bolestně zavyju, že to muselo být slyšet, až u nás ve vesnici. Takovou bolest jsem v životě nezažil. Bez milosti rozerval mé tělo na dva kusy. Nenávidím ho! A ještě víc nenávidím tu věc, která je uvnitř mě! Sakra, jak jsem mohl tohle dopustit? Proč jsem se přestal kontrolovat a nasával tu jeho zpropadenou vůni?

Má to ale i jednu kladnou stránku. A to, že jsem se konečně vzpamatoval z toho omámení, které mě dostalo až sem. Do této velké postele umístěné uprostřed kruhové místnosti.

Zhluboka se nadechnu ústy a hodím po svém takzvaném milenci zlým pohledem. Ten se jen spokojeně usměje, pohladí mě po tváři a přivřených ústech. Využiju toho, že je tak blízko a chňapnu po pátravých prstíčkách. Bolestně zasykne, když se mé proměněné zoubky v další chvilce zakousnou do jeho dlaně. Mírně trhne tak, abych mu nevyrval kus masa. Nepovede se a on je stále uvězněný v mých ústech. Opět vytvoří nebezpečný úsměv a tvrdě přirazí, až se postel otřese. Otevřu rty a zařvu. Tohle bolelo víc než první průnik.

„Buď hodný vlčku, jinak tě potrestám!“

Zašeptá, položí ruce vedle mé hlavy a opře se o lokty. Polodlouhé vlasy se zhoupnou, až mě jejich konečky zašimrají na tváři a nose. Tiše kýchnu, promnu nos a odhodím jeho vlasy zpět na záda. Tím odhalím jeho krk, který se alabastrově zaleskne v měsíčním světle. Vypadá opravdu lákavě. Pha… Pokud si myslí, že se nechám zastrašit takovým hloupým upozorněním.

Lehounce pohladím prsty rameno, pozvednu druhou ruku a obtočím jí kolem krku. Chvilku si pohrávám s jeho hebkou kůží. Dovádivě do ní zarývám nezměněnými konečky nehtů. Sjedu až na záda, kde nechám vyjet své zvířecí nehty a zajedu do masa. V téže chvíli otevřu ústa, pozvednu se a zakousnu se do krku. Takhle podobně to asi vypadá, když pijí se svých obětí.

Přestane přirážet… Cože? On do mě celou tu dobu pronikal? Jak je možné, že jsem si toho nevšiml? Možná to bylo způsobeno tím, že jsem promýšlel strategii, jak mu oplatit tu bolest, kterou mi před chvílí způsobil.

„Ach, sakra! Vlčku…“

Zasténá procítěně, naposledy se lehce pohne a napne. Překvapeně otevřu oči, když pocítím uvnitř sebe něco teplého. Co se to právě teď stalo? Zabývající se tímto zvláštním úkazem, nevědomky spolknu trošku jeho krve. Fuj… Tohle je opravdu hnus!

Pustím zajatý krk, vyprsknu a odplivnu. Chutná to ještě hůř, než když se Dorothy pokouší něco uvařit. Odvrátím se, hledajíc v místnosti nějakou vodu nebo víno, kterým bych si mohl zlepšit chuť v ústech. Ani nevěnuju pozornost tomu, že na mě znaveně dopadl a spokojeně zasténal. Teď mě zajímá jediné a to, jak se zbavit toho hnusu, z kterého se mi zvedá žaludek.

Awer

Po chvíli kdy se vzpamatuji a opřu se o loket. Musím se pobaveně uchechtnout nad tím jak se tváří. Jako by vypil ocet ne-li hůř.

„Copak? Vypil jsi něco ošklivého?“ pobaveně na něho promluvím. Nikdy jsem neměl lepší sex než s ním. Podívá se na mě pěkně zhnuseně a pak dál pátrá po něčem v komnatě. Chvíli si ho prohlížím, než mě to trkne.

„Ty ses napil mojí krve? A to mi chceš říct, že ti to nechutná?“ zamračím se. Vzhledem k tomu, že vypadá, že každou chvíli bude zvracet, nejspíš ne. S povzdechem z něj vyjdu a přejdu komnatu, kde do poháru naliji vodu a donesu mu to. Dívám se, jak hltavě pije a prohlížím si ho. Jeho postava skutečně nevypadá špatně a v posteli je taky skvělý. Nebo spíš sex je s ním skvělý.

Jestlipak ví, že teď je se mnou svázaný, když se napil mé krve. No, každopádně to pro něho bude překvapením a nejen to. Jsem hodně zvědavý, jak se bude tvářit na to, až mu oznámím, že bude můj milenec. Moje krev ho dokáže udržet naživu dost dlouho.

Moment, vždyť ani neznám jméno svého milence, copak mu můžu říkat vlku? To asi ne.

„Jak se jmenuješ?“ zeptám se svého milence.

Levi

Překvapeně se na něho podívám přes okraj měděné číše. Proč to chce vědět právě teď? To se mě nemohl zeptat předtím, než mě… Polknu, uhnu očima a mírně zčervenám. Nevím, jak správně otitulovat to, co se mezi námi právě stalo. Milování to nebylo. Nemohu to ani pojmenovat jako znásilnění. Snad sex? Ano, to je to pravé slovo. Byl to sex! Pouhý sex!

„Nemám důvod, proč ti prozrazovat své jméno!“

Zavrčím naštvaně. Pro důraz svých slov ještě nechám vyjet své zoubky, kterými pomstychtivě zacvakám. Místo toho, aby se lekl, zakroutí hlavou a opět se posadí za má záda. Pomaličku se obrátím, pozvednu obočí a čekám, co udělá v další vteřině. Pozorně sleduju každý jeho pohyb. Co kdyby se o něco zase pokusil? Nechci, aby mi to udělal znovu, i když…

Zavrtím hlavou, abych se zbavil těch bláznivých myšlenek. Přece se mi to nemohlo líbit? Vždyť jsem se do toho ani nezapojil a jen ho nechal udělat to, co chtěl. Mírně se zavrtím, abych se mohl položit do pohodlnější pozice a přesto stále viděl do jeho spokojené tváře. Ztuhnu, když pocítím…

„Co to?“

Podívám se dolů a tiše zakleju. Na mých stehnech se objevilo něco bílého a lepkavého. Zkoumavě pozvednu ruku, konečky prstů trošku setřu a přenesu to k očím. Zvědavě nakloním hlavu a přičichnu. Upír se v tu chvíli, kdy si to vkládám do úst, začne šíleně smát.

Awer

Nemůžu si pomoct, ale při tak udiveném zkoumaní, jak z něj teče moje sperma, se musím prostě smát. Ten nevěřícný pohled je k popukání. Nemohl mít moc milenců, pokud vůbec nějakého měl. Nejspíš ne, jinak by to vůbec nezkoumal.

Ten jeho pohled plný odporu, když to ochutná, mi vystačí na nový výbuch smíchu. Trvá dost dlouho, než se uklidním.

„Klidně ti ten důvod můžu dát. Rozhodl jsem se, že budeš mým milencem, těžko ti můžu pořád říkat štěně,“ pokrčím rameny, když se uklidním a sleduji, jakou to bude mít odezvu. Jeho rysy jsou dost výmluvné samy o sobě.

Rozhodl jsem se, tohle mu bude muset stačit, však se naučí odpovídat na moje laskání. Nechci, aby ho měl kdokoliv jiný než já. Jsem sobec, když se rozhodnu, že něco bude moje, jen ho budu muset naučit poslušnosti… a sexu. V tomhle je vážně sladce nezkušený.

Levi

Několikrát si ještě znechuceně odplivnu a toužebně se zadívám na prázdný pohárek. No jo! Ne nadarmo se říká, že zvědavost zabila nejednu kočku! Příště takovou blbost neudělám… Cože příště? Ne, žádné příště nebude! Svého věznitele poslouchám jen na půl ucha. Přesto mi neunikla slůvka milenec a štěně.

„Eh?“ podívám se na něho a pozvednu tázavě obočí. „Cože?“ vyhrknu, když konečně pochopím celý význam.

„To ses už úplně zbláznil?“ vyjedu na něho. „Nebacil tě v poslední době někdo po hlavě?“ vyskočím a začnu přecházet sem a tam. „Kdo to kdy slyšel, aby spolu chodili upír a vlk? Co je svět světem, jsou největšími nepřáteli!“

Obrátím se k němu čelem, pozvednu ruce do vzduchu a pokrčím rameny. Asi musím vypadat dost divně, jelikož se začne opět smát. Dokonce se složí na postel, jak široký tak dlouhý. Popadne se za břicho a vypustí lahodně znějící řehot. Okouzleně nechám poklesnout ruce, nakloním hlavu a zavzdychám.

„No tak, štěně, jak se jmenuješ?“ pronese po chvilce.

„Neřeknu!“

Stojím si trucovitě za svým. Na důraz svých slov si ještě dupnu a vložím ruce v kříž. Nikdy mu neprozradím své jméno… Ani kdyby začalo v pekle sněžit! Rozhodně pokývám hlavou, přivřu oči a konečně zaznamenám jeho nahotu. Vau… To je ale krásný… ne, vážně nádherný kousek chlapa. Kdybychom se setkali za jiných okolností, tak bych snad i …

„Lásko, jsi můj milenec! Rozhodl jsem se, že si tě ponechám! Buď se s tím smiř, nebo…“

Nedořekne větu a významně se zadívá do mých očí. Hlasitě polknu, zaklepu se a seberu poslední zbytky odvahy, kterou mám.

„Nikdy nebudu tvůj milenec! Nikdy!“ zakroutím hlavou. „To bych raději chrápal s kočkou! Nebo byl po vůli všem členům své smečky!“ odseknu. Otočím se na podpatku a zamířím k tmavým závěsům, zakrývající krásný měsíc.

Awen

Smích mě přejde stejně rychle, jako začal. Tohle se mi skutečně nelíbí. Zvednu se a bleskovou rychlostí mu zabráním, aby závěs odtáhnul z okna. Pak ho hodím na postel a nakloním se nad něj.

„Dovol mi, abych ti oznámil, že můj milenec už jsi. A význam milenec získává člověk tehdy, když se poprvé s někým vyspí. Nikdy nedovolím, aby se tě dotknul někdo jiný než já sám. Jsem velice sobecký upír, když na to přijde. Tohohle těla se nedotkne nikdo, kromě mě. Můžeš to mít buď příjemné, nebo ne, rozhodnutí je pouze na tobě, štěně,“ pousměji se. Mému vlčkovi z tváře vyprchá podstatná část barvy a hledí na mě víc než vytřeštěně.

Očima mě skoro prosí, abych řekl, že to není pravda, ale v tomhle nepolevím.

„Takže, jak se jmenuješ, štěně?“ zeptám se ho.

Levi

Teď už je vážně naštvaný! Jde z něho opravdu strach. Tak jsem se nebál ani našeho vůdce Abrahama, který měl přes dva metry a sršel zlobu na všechny strany. Stane se ze mě socha, zírající do jeho běsnících očí.

„Takže, jak se jmenuješ, štěně?“

Zavrčí do mé tváře, která je určitě sinalá hrůzou. Polknu, zavrtím se a několikrát zamrkám. Co mám dělat? To, co řekl, nedává žádný smysl. Je sice pravda, že jsme před pár chvilkami měli sex, ale to ještě neznamená, že jsem zcela jeho. Nemůžu tu s ním zůstat.

„Jak se jmenuješ?“ zavrčí víc a přitiskne mě k posteli, které jsem již pomalu součástí.

„Já…“ polknu. „Já… jsem… Levi!“

Vyhrknu se sebe rychle. Celý se třesu nad tím, co bude následovat. Spokojeně se usměje, pohodlně se na mě položí a olízne mou bradu. V dalším okamžiku nespokojeně zamumlá, kolenem oddálí mé nohy a vtlačí se na můj klín. Nahá kůže na nahou kůži… Už to dál nezvládám! Nevím, co mám dělat, když mé tělo reaguje na každý jeho dotek! Jsem snad prokletý?

Otočím hlavu ke straně, když se k mým rtům přiblíží svými. Vyvalím oči nad tím, co jsem to udělal opět za příšernou botu. Než mohu vrátit hlavu do bývalé pozice, zahryzne se mi do tepny a hltavě začne lokat. Zalapám po dechu, zavřu oči a podrobím se jeho síle. Další šok přijde vzápětí za tím prvním. Ne! Přece to nemůže chtít dělat znovu?

Má domněnka byla správná! Netrvá dlouho a opět zaútočí na mé pozadí, které je stále bolavé od prvního milování. Ještě, že jsem stále ještě roztažený, jinak bych určitě omdlel… Ztuhnu a pořádně zapřemýšlím. Kdybych se propadl do blahodárné temnoty, tak by to pro mě snad bylo lepší.

Zasténám nad bolestí, která projede mým tělem, když se se mnou spojí v jedno. Pozvednu nohy, opřu paty o matraci a ucuknu od jeho klína. Spokojeně zavrní, ale místečka na krku se nevzdává. Pomaličku se začne houpat v bocích a já začínám pociťovat něco neznámého. Něco nového! Něco, co mě opravdu děsí! Musí se dostat pryč! Nechci zůstat v jeho područí. Nikdy mu nebudu patřit.

„Nikdy…“ zavzdychám do jeho ucha. „…ti nebudu…“ zasyknu. „… patřit!“ zavyju. „To… raději… zemřu!“

Posledních pár přírazů, odtrhnutí se od mého hrdla a vypnutí jeho těla do luku. Místností se rozezní jeho spokojený výkřik vyvrcholení. Znechuceně zajmu dolní ret do zubů a nechám svůj vnitřek vyplnit bělostnou tekutinou.

Awer

Odtrhnu se od něho a olíznu si krvavé rty, jeho krev je vážně lahodná.

„Myslíš to smrtelně vážně? Měl bys všechno,“ přimhouřím oči a dívám se na vlčka Leviho. Roztomilé jméno. Trochu mě mrzí, když mě znovu nenávistně odmítne. Tak rád bych ho nechal volně potulovat. Přiblížím se k němu a začnu ho líbat, hned mě kousne. Za chvíli tak divoký nebude. Přemlouvám ho snad celou noc do svítání, ale je příliš tvrdohlavý, než aby mě poslouchal. Když se blíží východ slunce, je moje trpělivost u konce.

„Jak chceš, řekl sis o to sám,“ vstanu a vytáhnu ho na nohy. Téměř okamžitě se pod ním prolomí. Vezmu ho do náruče a odnesu do sklepení, kde mám cely. Strčím ho do jedné, která je nejčistší, dám mu na nohu okovy a zamknu mříže. Vím, že jídlo mu sem bude nosit sluha, který se stará o můj hrad, zahradu, prostě všechno. Už dávno jsem se postaral, aby si uvědomil, že mě není radno zradit. Podívám se na svého vlka, který se choulí v koutě, a pak odejdu, už nemám čas. Ve své komnatě zalezu do své skrýše a lehnu si do rakve, kde znehybním, vyčkávajíc na další noc.

O rok později

Levi

Nešťastně se zahledím skrz mříže, dělící mě od vytoužené svobody. Už je tomu rok, co zde žiji. Za tu dobu se z velké chudě zařízené místnosti stala přímo úžasná komnata. Je tu velká pohodlná postel se čtyřmi dřevěnými sloupy. U jedné stěny velká dubová skříň a komoda, kde mám uložené oděvy, které mi pořídil. Na stěnách obrazy od světoznámých malířů a jedno velké zarámované zrcadlo.

Mám tu vše, co si můžu přát. Jen mi stále chybí sluníčko a jeho teplo hladící mou světlou kůži. Pozvednu hlavu a zadívám se z malého okýnka, které je umístěné úplně u stropu. Musel bych mít křídla, abych se mohl podívat skrze něj ven. Ach, už pomaloučku nastává noc.

Něžně se usměju při vzpomínce na mého milence, který mi za ten dlouhý čas obsadil srdce. Trvalo to opravdu dlouhou dobu, než jsem konečně pochopil své vlastní city. Teď zbývá jen jediné a to, abych mu to konečně řekl. Ale nemám dostatek odvahy. Tak dlouhou dobu jsem ho odmítal, určitě neuvěří mým slovům, která bych mu tak rád řekl. Láska si prostě nevybírá, koho posedne svým kouzlem. Sakra! Zády dopadnu na postel, zakryju paží svoje oči a procítěně zavzdychám.

Dnes nastal ten správný večer, kdy mu to konečně řeknu. Zasměju se sám nad sebou. Tohle jsem si už sliboval snad stokrát a nikdy jsem to nedotáhl dokonce. Vždy mě něco zastavilo. Jednou jsem neměl dost odvahy a podruhé čas. To se poslední dobou stávalo často. Prostě rozrazí mříže, odhodí plášť a nahý na mě nalehne. V dalším okamžiku se se mnou vášnivě miluje.

Leknu se, když uslyším zařinčení ocelových tyčí. Urychleně se posadím, zadívám se na Awera a usměju se. Vyskočím z postele, abych ho příjemně překvapil tím, že ho na přivítání obejmu a políbím. Zarazím se v kroku, když vysvleče plášť, pod kterým je zcela nahý. Udělám pár kroků vzad, abych od něho byl co nejdále. Zmateně pozvedne obočí a zkamení.

„Dnes ti chci něco říct!“ vyhrknu nedočkavě. „Než to budeme zase dělat, tak mě nech, abych…“ nadechnu se a vydechnu. „Já tě miluju!“

Skloním hlavu a skousnu silně dolní ret, až si prokousnu kůži. Do úst se mi nahrne krev, kterou spolknu. Určitě mi nevěří! Proč, sakra, nic neřekne? Bojím se jeho reakce na má slova! Bude akceptovat mé city nebo mě odmítne? Ale kdyby mě chtěl odmítnout, tak by se se mnou pokaždé nemiloval. Co když mě má jen kvůli sexu a nic ke mně necítí? Sakra, řekni konečně už něco!!!

Awer

Překvapeně se dívám na svého milence. Jednoduše jsem tak ohromen, že se nemůžu hnout. Opravdu mě překvapil. Po chvíli se do mého vědomí vloudí pochybnost, ale mé srdce mi říká něco jiného. Chvíli nevím, komu z těch dvou mám věřit.

Je to skutečně tak, nebo je to jen úskok, aby se dostal na svobodu. Za víc než ten rok ho už nedokážu ztratit. Příliš jsem si na něho zvyknul, příliš jsem se do něho zamiloval, než abych byl od něho daleko. Díky němu už skoro ani nepiji lidskou krev, protože každé napití ohrožuje vědomí, že na mě mohou přijít a zabít mě. Co by bylo s ním. Dívám se, jak se kouše do rtů, ze kterých mu vyteče krev, kterou spolkne. Zdá se být nervózní.

 Pomalu k němu přejdu a zvednu mu hlavu, musím mu vidět do očí. Jen co do nich pohlédnu, vím, že mluvil pravdu. Poprvé za ta století se konečně cítím naplněný věděním, že konečně někoho mám a že už nejsem sám.

„Miluji tě, Levi,“ usměji se a pozoruji, jak se jeho oči plní radostí. Skočí mi kolem krku a začne líbat. Rozhodně mu v tom nebráním. Jestli bude chtít, vezmu ho nahoru do naší komnaty a nechám ho běhat, ale musí se mi vrátit. Co bych byl bez něj? Obejmu ho a začnu líbat.

Upír a vlk. Je to postavené na hlavu, ale kdo říkal, že láska je logická nebo že se musí milovat jen ty rasy, které jsou stejné? Nikdo a proto miluji vlka a vlk miluje mě!

 Levi

Awer