Tajný svět Akyry

Valentýnky

Ráno seběhnu do kuchyně a ukradnu si teplý koláč.

„To nemůžeš počkat, až to zchladne?“ zamračí se na mě Ayame a sedne si na židli. Už má docela pěkné bříško, aby ne, když má za pár dní rodit. Je to už doba, kdy nám oznámila, že je těhotná, zdá se mi to jako věčnost, už dva měsíce bydlí u nás. A taky skoro tři měsíce, co chodím s Markem. Nemůžu si stěžovat, každou chvilku mě překvapí něčím novým. Za tři dny je valentýn, jsem zvědavý, co pro mě přichystá.

„Nemůžu, za chvíli musím do školy,“ pátravě se na ni podívám. Mám divné tušení.

„Nemám zůstat doma Ayame?“ zamračím se. Docela rychle dýchá.

„Ne budu v pořádku a Hiro mi co deset minut volá,“ vydechne a usměje se na mě. Při tom se ještě chytne za kříž. Chci něco říct, když zazvoní. Vyskočím a běžím otevřít Markovi, hned ve dveřích schytám polibek na dobré ráno.

„Jdeme?“ zeptá se Marek a usměje se na mě svýma ametystovýma očima. V poslední době je má pořád.

„Asi ne,“ zamračím se.

„Co se děje?“ zeptá se Marek.

„Švagrová má před porodem, sice to má být až za týden, ale nějak se mi nelíbí,“ zabručím.

„Je někdo od vás doma, kromě tebe?“zeptá se a položí tašku do předsíně, zároveň se začne vyzouvat.

„Myslím, že ne, Hiro už maká od pěti. Táta měl nějakou vážnou chůzi tak jel dřív a máma…“ zarazím se, kde je máma?

„Jela nakoupit, řekla, že když nenakoupí teď tak k obědu budete chroupat hřebíky,“ usměje se Ayame.

„Zavolám mámě a počkám, než tvoje přijede, ono to bude lepší,“ pousměje se Marek a než Ayame stačí protestovat, už hovoří s mamkou.

„Domluveno, můžeme přijít později a být vámi tak si sednu a dám nohy nahoru,“ pousměje se na Ayame.

„Mám v troubě koláče,“ zabručí.

„Vytáhnout z trouby je umím,“ ubezpečí ji Marek a tak Ayame neochotně poslechne. Máma, přijde až v devět hodin, tak se s ní rozloučíme a běžíme do školy. Kecám, moc extra nespěcháme. Přijdeme tak akorát na třetí hodinu a složíme se do lavice. Učitel ještě ve třídě není tak toho Marek využije, a nerušeně mě líbá.

„No abyste se navzájem nesežrali,“ zavrčí známý hlas, ze kterého kape závist.

„A kdyby tak co?  Tvoje věc to není,“ odfrkne si Marek přes moje rameno.

„Divím se, že někomu jako je ona vůbec odpovídáš, stojí ti vůbec za to?“ pozvednu obočí a podívám se na Marka. Ten se na mě zaskočeně podívá a usměje se.

„Máš pravdu,“ usměje se. Za odměnu dostane pusu.

„Eriku, Marku, už jsem tady,“ ozve se učitelův hlas.

„To jste to nemohl vzít přes Kamčatku?“ povzdechne si Marek. Vyprsknu smíchy.

„Tak se ty Kamčatko, zvedni a doroluj sem. Dnes budu jen zkoušet, za dvacet minut toho stejně moc neprobereme,“ poznamená učitel. Třídou se ozve zděšený halas.

„No tak klid nebo dám plošnou prověrku a dostane se na každého,“ zamračí se učitel. Třída hned zmlkne. Uchichtnu se a dávám pozor na Marka, který otázkami proplouvá jako rybička, pak, jako správný partner, ho prostřídám. Konečně zazvoní.

„Copak budeš dělat v úterý, zlatíčko?“ zeptá se Marek. Pousměji se. Těmahle přezdívkami mě říká jen občas, zvlášť když má něco v plánu.

„Já ještě nevím, proč?“ zeptám se Marka.

„No tak si nic neplánuj, na Valentýna chci být se svým klukem,“ pousměje se. Nechápavě se na něho podívám. Valentýn je čtrnáctého února ne? Rychle začnu počítat a dojdu ke čtrnáctému úterku.

„Tak dobře a čím mě Valentýnek obdaří?“ zeptám se ho.

„Nejspíš ničím, zato já budu mít horu čokolády a taky nějaké šperky, co by si asi tak měli dát kluci?“ odfrkne si Diane. Nevšímám si jí, stejně jako Marek. Naštěstí.

„To je překvapení,“ usměje se a dá mi pusu.

„A co dáš mě Marku?“ sedne si Diane tak, že ji jde vidět až do rozkroku.

„No klidně pár facek jestli na mě nepřestaneš vyvalovat zadek, nikdo na to není zvědavý a tím méně já!“ shodí ji Marek z lavice a pak se otočí ke mně.

„Nemáš tu desinfekci? Nerad bych od ní dostal parazita blbosti,“ zeptá se mě. Cuknou mi koutka, ale lahvičku přece jen vytáhnu.

„Byli doby, kdy jsi mě o takový pohled prosil na kolenou,“ zavrčí Diane.

„Byli doby, kdy jsi nebyla takový otravný bacil,“ sejme ji Marek. Při tom totálně převrátí oči, jako by to byla nejlogičtější věc na světě.

„Ono to tak někdy bylo?“ zeptám se užasle. Marek se zarazí a hluboce se zamyslí, dokonce se mu na čele objeví vrásky.

„Máš pravdu, nebylo, nejspíš proto mi připadala jako červ,“ odvětí Marek vážně. Diane jen zaskřípe zuby a odejde jinam, kde se chlubí dalšími valentýnkami. Podíváme se na sebe a obrátíme oči v sloup, jí si fakt nevšímat. Zbytek dne proběhne celkem v pohodě, až na to, že se do nás Diane pořád naváží, snažíme si jí nevšímat, což se nám celkem daří a ji nevýslovně vytáčí.

„Kluci neříkejte mi, že jste skončili,“ skočí na nás Kai zuboženě. Jestli oni ne, tak to ho lituji.

„Nesahej na mého kluka,“ zavrčí žárlivě Marek.

„Máš na něho snad monopol? Co uděláš, když mu dám pusu,“ pozvedne pobaveně Kai obočí a v zápětí jde do kolen Markovou pěstí. Ne že by na mě tak žárlil, ale Kaie od určité doby nemůže ani cítit a ten blb ho ještě provokuje.

„Jo už končíme. To ho musíš pořád tak otravovat?“ povzdechnu si s pohledem na Kaie.

„Jo musím, on mě pak Lavi ošetřuje v sexy zdravotnickém oblečku, víš, jak mu sluší?!“ vyvalí na mě Kai oči. Obrátím oči v sloup. On nejspíš fakt nemá mozek a to z toho důvodu, že ho buď neměl, nebo mu ho Marek už z té hlavy vymlátil. Podívám se na Marka, kterému podezřele cukají koutka a pochopím, že to dělá fakt naschvál.

„Jako malí kluci,“ povzdechnu si.

„Tak běžte, a když potkáte Laviho, ta mu vyřiďte, že má u mě pusu, po vás ji radši posílat nebudu,“ zasměje se a rozběhne se do útrob školy.

„Tak nevím, jestli na toho blba mám žárlit nebo ho litovat,“ povzdechne si Marek při pohledu za ním.

„Marku, nikdy jsi důvod k žárlivosti neměl. Odmítl jsem ho, i když jsem věděl, že mě nesnášíš. Nerad to přiznávám, ale proti tobě neměl šanci nikdo a nikdy,“ povzdechnu si. Marek se na mě ohromeně podívá.

„Tak se mi zdá, že jsem se choval jako pořádný kretén,“ povzdechne si.

„Jo to máš pravdu, ale co jsi s Erikem je to o něco lepší,“ zasměje se Markova sestra Saya. Moe je jako obvykle, u ní. Co chodím s Markem, vím, že Moe u nich i bydlí. Marek se na sestru přezíravě podívá a nechá to být. Jsem mu vděčný. Vždycky když se ti dva do sebe pustí, je z toho hádka, ze které je Marek špatný. Jinak mám Sayu rád, stejně jako Markovu rodinu.

„Sestřičko, máš štěstí, že spěchám a tak se s tebou do křížku nepustím, ty tady hlídej Moe a uvidíme se doma, pokud nepřespím u miláčka,“ zamává sestře, popadne mě za ruku a táhne k šatnám. Stačím hodit pohled přes rameno, abych viděl Sayin nechápavý obličej a mám dost. Rychle se obujeme a zamíříme rovnou k nám, kde nás čeká překvapení, tedy hlavně pro mě.

„Kde je Ayame?“ zeptám se mámy.

„V porodnici, po tom, co jste odešli, to na ni přišlo. Marku, chci se tě zeptat, mohl by být Erik na pár dní u tebe, musíme rychle upravit jejich pokoje, tedy propojit je než Ayame přijde z porodnice. Bude to jen na pár dní, už jsme mluvili s odborníkem, nezabere to víc net tři, čtyři dny, ale v tom hluku by se nemohl naučit nemluvě o tom, že z jeho pokoje bude na chvíli skladiště, někam musíme nastrkat nábytek,“ zoufale se podívá máma na Marka.

„To nebude problém, jen dám vědět našim,“ usměje se Marek a už žhaví telefon, chvilku mluví se svojí mámou a pak předá telefon moji. Využiji chvilky a běžím s ním rychle zabalit věci na týden a učebnice.

„Moc vám děkuji Marku, vážně nevím, jak bychom to provedli. Nestihla jsem ani uvařit, Eriku, tohle dej Markově mámě, nebudou tě živit zadarmo a tady si něco kup v Macdonaldu nebo v restauraci. A buď hodný,“ podívá se na mě máma.

„Já jsem vždycky hodný,“ odtuším a zavolám Ritu, kterou připnu na vodítko. Půjde s námi, tu by jen překážela.

„Nebude vám Rita vadit?“ otočí se máma na Marka.

„Kde pak. S Diem vychází skvěle a aspoň bude chvíli u svého potomka,“ usměje se Marek. Máma nedá jinak, než že nám strčí ještě krmení pro Ritu a pak se obtěžkáni taškami vydáme k Markovi.

„Copak, buzeranta v domě nechce?“ ozve se jedovatý hlas. Diane, ta holka mi začíná pít krev!

„Stěhuje se ke mně, přece nebudeme lítat přes celé město, abychom se viděli. A Diane, to nám tak závidíš, že nás pořád sleduješ nebo se učíš na vtěráka?“ pozvedne Marek obočí. Vtěrák je u něj paparazzi nebo někdo kdo vás pořád pronásleduje, i když nechápu, kde na ten výraz přišel. Mineme strnulou Diane a konečně v klidu přejdeme město. Na jejich dvorku pustím Ritu, aby se vydováděla, a hned nato mě Marek zavede do svého pokoje, kde mi udělá místo na mé věci.

„Kluci jíst!“ ozve se zezdola Markova máma. Podíváme se na sebe a seběhneme dolů. Dám jí peníze, které ji posílá máma a Markova máma mě vyžene s tím, že patřím do rodiny, takže o tomhle nemůže být ani řeč.

„Ale co s tím?“ zeptám se. Jestli se s penězi vrátím, mamka mě prožene.

„Tak si to nech jako přilepšený kapesné. Nikdo nebude nadávat a je to, jestli se tvá mamka mé bude ptát tak ji to mama vyjasní. Najez se a poklušeme do porodnice, jsem zvědavý, co to bude,“ mrkne na mě Marek. Proti tomuhle řešení neprotestuji! S Markem se najíme, a rychle opláchneme nádobí.

„Zavolejte mi, co to je,“ rozloučí se s námi Markova máma, slíbíme ji to a rozběhneme se k nemocnici, zrovna na zastávce zastavuje autobus směřující právě tam tak naskočíme. Volné je jen jedno sedadlo, ale Marek to vyřeší, sedne si a mě strhne na klín. Vysloužíme si tím hodně pohoršené pohledy a ještě horší, když mě Marek políbí. Jeden ze starších si začne stěžovat na buzeranty, Marek mu doporučí, že jestli se mu to nelíbí, ať se kouká jinam. Horší je, když zjistíme, že ze zadu nás fotí holky, které jsou z nás u vytržení!!

Konečně dospějeme na zastávku a vyskočíme z autobusu, před yaoistkami musíme zdrhat. Rychle zapadneme do nemocnice a najdeme porodní oddělení.

„Jak to vypadá, zeptám se mámy,“ která sedí v čekárně.

„Ještě je na sále. Je to šest hodin,“ odtuší v klidu máma.

„Jak může tak dlouho rodit?“ vyjekne Marek.

„Erika jsem rodila patnáct hodin,“ odvětí máma a Marek si radši sedne.

„Ještě, že nerodí chlapi,“ zaúpí.

„To bychom nejspíš vymřeli a hodně brzy,“ usadí ho máma. Na to nemá nikdo co říct. Těsně po nás dorazí táta a je usazený stejně jako my. Trvá ještě dvě hodiny, než do čekárny vrazí rozzářený Hiro, že má holku.

„Gratuluji ti, aspoň máš jistotu, že bude na kluky,“ ozve se pobaveně Marek. Hiro to s klidem přejde s tím, že by mu nevadilo, i kdyby jeho dcera, Aiko, byla na holky. Máma se stará o praktičtější věci, jako to, jaký byl porod a, jakou měla váhu a délku. Marek to poslušně zavolá mamce, máme na chvilku dovoleno navštívit švagrovou a moji neteř. Pak se vytratíme, o žádné oslavě nechceme ani slyšet. Oslavíme to po svém. S markem se zastavíme v cukrárně, nakoupíme hromadu zákusků a menší dort a v lihovinách pro nějaký dobrý likér a zamíříme k nim. Máma nás pochválí za dobrý nápad a oslavíme to slušně, z likéru se nikdo nikdy neopil, pokud toho nevypil tucty. Oslava je rozpuštěna o půlnoci.

„Konečně sami,“ oddechne si Marek a políbí mě.

„Nevím jak ty, ale já rozhodně jdu pod sprchu, jestli chceš, přidej se,“ zasměji se a zamířím do koupelny, jsem právě pod sprchou, když se ke mně přidá.

„Ještě, že zítra nemusíme do školy,“ oddechne si.

„Jo sobotěnka,“ zavrním slastně a opřu se o něho. Rozhodně se těším na noc. Pohladí mě po těle, až zavrním, natáhnu se pro mýdlo a začnu ho umývat, potom umyje on mě a odnese do pokoje. Musím se smát. Položí mě na postel a políbí, hned mu polibek oplatím a přitáhnu si ho k sobě. Zasténám, když ucítím jeho ruce na svém nahém těle a začnu mu dotyky oplácet. To nemluvím o jeho ústech, které mi putují po těle a přivádějí mě k šílenství takovým způsobem, že bych vyletěl z kůže. Což se nejspíš stane, když se dotkne mého penisu! O pár chvil později ho s rozkoší přijmu v sobě. Zkoušeli jsme to i obráceně, ale neuspokojovalo mě to natolik jako tohle. Sevřu se kolem něho a pohybuji se proti němu, vyvrcholíme spolu, aniž by se mě nějak dotknul. Tohle se nám stává pořád.

„Hmm a můžeme zase do sprchy, lásko,“ zavrní Marek se smíchem.

„Když mě tam odneseš,“ zavrním s rozkoší. Udělá to a nezůstaneme jen u mytí, už dávno jsme objevili, že sprcha prohlubuje naši rozkoš. Po hodině se dopotácíme do postele a usneme si v objetí.

Ráno mě probudí drobounký polibek a pak další a další…

„Hmmm, takové buzení si nechám líbit,“ zavrním a políbím Marka, který se ke mně nakloní.

„Já takové ráno také,“ zajiskří mu oči a začne mě líbat, rozhodně mu nebráním a nakonec se s ním znovu pomiluji.

„Víš, co jsi,“ zavrním a stulím se mu do náruče.

„To netuším,“ usměje se Marek.

„Otrava,“ oznámím mu a vypláznu na něj jazyk.

„Tak to děkuji. Zatím, co jsi spal, mě napadlo, co uděláme s Diane,“ ozve se marek.

„Musíme se o tom bučícím stvoření, nechci říkat krávy, chudáci kravičky, bavit zrovna teď?“ zaskučím zhnuseně. Sbohem krásné ráno!

„Nevím jak tebe, ale mě docela slušně sere, jak za námi dolézá a všechno komentuje,“ ozve se dotčeně Marek. OK mě to taky sere. S povzdechem se k němu otočím.

„Tak povídej, Lotrando,“ mrknu na něho. Nad přezdívkou se jen zasměje.

„Co kdyby ses na ten den převlékl za holku,“ začne.

„Tak na to rovnou zapomeň. Dělat šaška rozhodně nebudu!“ vyjeknu a začnu vyjmenovávat pádné důvody, proč to neudělám. Marek mě v klidu nechá vybreptat.

„Poslechneš si mě?“ zeptá se klidně. Našpulím pusu a nafouknu pusu, ale kývnu.

„Napadlo mě, že bychom ji mohli dostat na jejím egu, strašně si zakládá na kráse a na tom, že je všude obdivována a každý po ni slintá. Když jsi byl převlečený za holku, nenáviděla tě nejen proto, že jsem se kolem tebe točil, ale i proto, že jsi na sebe strhl veškerou pozornost, po které ona toužila. Každý rok na Valentýna naše škola pořádá Královnu školy, vyhlašuje se nejkrásnější holka na škole. Každý rok to vyhrála Diane, mimo jiné také proto, že konkurenci slušně zlikvidovala. Myslím, že by to mohla být dobrá lekce,“ vyloží mi svůj plán. Kousnu se do rtů, vypadá to skvěle, vlastně bychom zabili dvě mouchy jednou ranou, Diane bychom vytrestali a zároveň by nás s největší pravděpodobností nechala na pokoji, jenže…

„To je jen pro holky ne? Kluci se nesmí zúčastnit,“ namítnu.

„Omyl, na plakátu není napsané pohlaví jen to, že se může přihlásit každý, kdo nosí sukni,“ zazubí se Marek. Nad tou kličkou vyprsknu smíchy. Je mi jasné, že kluci se podle jejich ega k nošení sukně nesníží. Já jsem to přežil tři měsíce, tak proč ne jeden den? Navíc největší sranda bude, když mě budou jmenovat holkou školy navzdory tomu, že jsem kluk. Čím víc o tom přemýšlím, tím víc jsem nadšený!

„Myslíš, že to projde?“ zeptám se ho ještě.

„Celá škola ti bude ležet u nohou,“ pousměje se Marek. Kývnu a přitulím se k němu. Nechci, aby mi u nohou ležela celá škola, mně stačí on. Přitulím se k němu a ležíme, dokud nás jeho máma nevyžene z postele, v momentě, kdy zjistí, že jsme oba nazí, vystřelila z pokoje. Víkend jsme pendlovali mezi domem Marka, naším a porodnicí. V pondělí jsme málem zvraceli z Dianiných keců a v úterý to vypuklo. Do našeho plánu jsem zahrnul i svoji kamarádku a ta mi půjčila svoji starou uniformu, kterou vylepšila, takže nic nebylo poznat.

Ráno jsem se před markem natřásal a málem do školy ani nedošli, jaké po mě vrhal žhavé pohledy. No však uvidíme, jak to půjde.

Jen co jsme dorazili do šatny, do dvou minut jsem byl obklopen hroznem kluků. Takhle jsme došli až do třídy. Diane málem skolil infarkt.

„Vždyť je to kluk!“ zaječí přes celou třídu vztekle. Darmo se divit na její lavici neležel ani lísteček a z mé už padali bonboniéry a to je Marek pohotově strkal do obrovské kabely! Jeden z mých ctitelů se otočí.

„Dost možná, ale je hezčí než ty a jestli jsou kluci takový fešáci, asi se stanu gayem,“ pohodí hlavou a otočí se ke mně. Diana málem pukne. Neodolám a klukovi dám na tvář pusu. Marek nad tím jen pozvedne obočí a usměje se.

„To ti nevadí, že se ten tvůj líbá s někým jiným!“ zaprská Diane.

„Jedna pusa nic neznamená. Jsem hrdý na to, že někdo jako Erik chodí právě se mnou,“ usměje se Marek. Nad tou chválou úplně zčervenám a Markovi dám dokonalého a dlouhého francouzáka, až hlouček zavije závistí.

„Já chci taký,“ zavřeští nějaký kluk.

„Ani náhodou, tenhle polibek je rezervován pouze Markovi,“ udělám ze sebe koketku a vypláznu na ostatní jazyk. Někteří se dokonce dají do hraného pláče.

„Ale no tak, už začala hodina, dívkám můžete dávat čokoládky zase o přestávce,“ ozve se pobaveně učitel. Hlouček se jen nerad rozpustí. Marek poschovává čokolády, abychom měli místo na učebnice a vrhneme se na učení. O přestávce je u nás ještě větší chumel než na začátku. Klid nemáme, ani když jdeme domů.

„Slečno Eriko, poctíte nás naší návštěvou i na našem plesu a stanete se královnou školy?“ ozve se dotaz a vybleskne mě fotoaparát.

„Ale jistě, že se plesu zúčastním, ale jestli budu královnou, rozhodujete pouze vy,“ mrknu laškovně na kluky, kteří mě hned o své přízni začnou ujišťovat.

„To nemůžeš, ples je pouze pro dívky,“ ozve se hlasitě Diane, které se stupínek vítězství otřese pod nohama.

„Dovoluji si nesouhlasit, na plakátu je jasně uvedeno, že je to pro všechny, kdo nosí sukně, nikde se nepíše, že to musí být dívka,“ zastane se nás Markova máma. Diane se hned běží přesvědčit a podle toho jak je vzápětí otřesena, to tam tak skutečně stojí.

„Já vyhraji!“ zavrčí na mě Diane.

„To se teprve uvidí Diane,“ ušklíbnu se a s hlavou vysoko vztyčenou odejdu i s Markem. Vrátíme se domů a chvíli po nás přijde Markova máma.

„Eriku, už pro tebe mám šaty, myslím, že ti budou perfektně sedět,“ usměje se a hned se s nimi vytasí. Nad tou nádherou zůstanu hledět. Jsou jemňoučce fialkové, dekolt přiléhá k tělu, je ušitý tak, aby zakrýval jen prsa, bez ramínek nebo čehokoliv jiného, pas přiléhá těsně k tělu a rozšiřuje se do široké sukně, pod světle fialkovým saténem je nejspíš spodnička s obručí. Spodní vrstvu tvoří průsvitný šifon ve dvou vrstvách, vrchní je řasený od dekoltu přes pás a půlkruhově se stáčí dozadu. Tenhle je bohatě a přesto jemně zdoben štrasovými kamínky a perlami. Je to vážně nádhera, ale je tu jedno obrovité ale…

„Jsou nádherné, ale já si je nemůžu vzít,“ kousnu se do rtů. Je mi to šíleně líno.

„A proč ne?“ zeptá se Marková máma, očividně ji to mrzí. Jsme v pokoji, tak si sundám školní blejzr a ukážu na podprsenku s umělými prsy.

„Jej, tak na to jsem úplně zapomněla,“ zděsí se. Ozve se zaklepání a dovnitř nakoukne Saya.

„Ty možná ano mami, ale já mám řešení! Můžu dál?“ zamrká vesele.

„Jasně pojď, jsem zvědavý,“ usměji se. Saya vklouzne do pokoje a za ní i Moe, která drží krabičku.

„No tak jaké máš to řešení?“ zeptá se s povzdechem máma.

„Umělá nalepovací prsa,“ zazubí se Saya.

„Fígl je v tom, že silikon úplně přilne k pokožce a vydrží minimálně šest hodin. Odolá i prudkému tahání a nevím co,“ pousměje se Moe.

„O tom jsem neslyšela,“ žasne máma.

„Taky jsi ze staré školy, tohle je cizí výrobek a narazila jsem na ně před týdnem. Prodavačka se dušovala, že vydrží a tak jsem dva páry vzala. Jeden jsme vyzkoušeli hned a skutečně měla pravdu, k sundání je stačí namočit, takže tě nikdo nesmí polit Eriku,“ mrkne na mě Saya.

„Sestřičko, já tě snad umačkám radostí, jak jsi věděla, že je budeme potřebovat?“ žasne Marek.

„Můžeš tomu říkat ženská intuice,“ mrkne Saya.

„Podle mě bychom se napřed měli připravit my a pak vzít do parády Erika, bude s ním nejvíc práce,“ ozve se nesměle Moe.

„Máš dobrý nápad, miláčku,“ otočí se k ní Saya a políbí ji. Moe zčervená.

„Eriku, pořádně se jdi okoupat a ještě pečlivěji se utři. Bratříčku, ty se dej do gala a do dvaceti minut tě chci vidět dole nebo půjdeš ve spodním prádle,“ zavrčí Saya.

„Já to s tou chválou přepískl,“ povzdechne si Marek a zmizí v koupelně. Saya s Moe zmizí ve svém pokoji, aby se oblékli. U Marka mám tu čest ho při tom pozorovat. O půl šesté zmizí dole a já se jdu osprchovat a umýt hlavu, než se o čtvrt na sedm objeví Saya s Moe, jsem dokonale suchý a oblečený do spodního prádla.

„Takže napřed prsa,“ zavrní Saya. Tohle ji nejspíš bude bavit, povzdechnu si, a dívám se, jak mi prsa upevňuje do přirozené výšky, kdybych nebyl kluk a nevěděl to o sobě, tak by mě to nejspíš popletlo samotného! Pak přijdou na řadu šaty, jsou mi nepatrně volné, ale stačí pár rychlých stehů na rubu a dokonale sedí!

 Připadám si jako z jiného světa, pak přijde na řadu česání, vlasy mi upraví do umného vysokého účesu a ozdobí pár hřebeny se světle fialovými, drobnými perlami. Do uší dostanu náušnice opatřenými jemnými klipsnami a na krk náhrdelník ze stejných perel jako jsou hřebeny a náušnice. Potom začne s make-upem. Mám nakázáno zavřít oči. Když je otevřu, dívá se na mě dokonalá dáma.

„A teď boty,“ zavýskne a vytáhne páskové střevíčky ve fialkové barvě, nejmíň s deseticentimetrovým jehlovým podpatkem.

„To si do prdele děláš prdel! Ty mě chceš zabít a nevíš jak to udělat!“ zavřísknu zděšeně. Nejspíš podle Sayinýho očekávání, protože se obě začnou smát.

„Neboj, dělám,“ směje se a vytáhne stejné, jen podpatek na nich je maximálně dvoucentimetrový. Zkusím si je a opatrně se v nich projdu. Jde to, není to tak šílené, jen se budu muset soustředit.

„Výborně, tak my jdeme dolů a ty se na schodech ukážeš, až ti zavolám, jasné?“ zavrčí Saya. Je mi jasné, že chce šokovat Marka.

„Jasné,“ pousměji se. Taky chci vidět jeho reakci. Holky vyběhnou z pokoje a seběhnou po schodech. Já se vydám za nimi, tak, abych se mohl hned objevit a všechno slyšel a při tom nebyl nachytán.

„To vám to trvalo holky, kde je Erik? S takovou přijdeme pozdě,“ zaslechnu podrážděný hlas Minoru.

„Popelky přece vždycky chodí pozdě ne?“ uculí se Saya a začne shánět Marka.

„Tak, postav se tady a běda, jestli uděláš krok,“ zaslechnu Sayu. Minoru si jen odfrkne a začne si pohazovat klíči od auta.

„Eriko!“ zaslechnu Sayu. Zhluboka se nadechnu a opatrně se v podpatcích postavím na nehornější schod a pomalu začnu sestupovat. Ozve se hrobové ticho a řacha, jak o dřevěnou podlahu udeří klíče a pak lehčí brýle. Zastavím se a podívám se dolů. Naprosto ohromeného Minoru, který na mě zírá s otevřenou pusou a doslova zkamenělý, minu pohledem a zastavím se na Markovi. Který na mě zírá doslova a do písmene jako prase po první ráně, v další vteřině pozbude rovnováhu a sesune se na zadek.

„Pane bože,“ vypustí ze sebe ohromeně. Usměji se a znovu začnu opatrně sestupovat, Marek se vzpamatuje, až když jsem na třetím schodě odspodu. Stoupne si a podá mi ruku. Chytnu se jí a s jeho pomocí sejdu až dolů. Váhavě se na něho podívám. V očích vidím, že naprosté ohromení nahrazuje obrovská hrdost, že patřím právě jemu.

„Jsem rád, že jsem tě našel,“ usměje se a skloní se ke mně.

„Nelíbat!“ vykřikne Sayu, ale už je pozdě, Markovy rty se dotknou mých.

„Minoru, jedeme,“ zavrčí Marek přes rameno na bratra. Nedočká se žádné reakce. Nakouknu mu přes rameno a začnu se chichotat. Minoru tam stojí jako solný sloup s očima upřenýma na mě.

„Jsi nádherný, Eriku,“ usměje se marková máma dojatě. Minoru se konečně vzpamatuje a sebere klíče, je nakolik zblblý, že zapomene své nepostradatelné brýle.

„Minoru, brýle,“ znamená Marek.

„Co? Jaké brýle?“ sáhne si na nos, „ jo aha,“ zamumlá a zvedne je ze země. Teprve pak mi Marek opatrně pomůže do kabátu a doprovodí mě k autu. Kde si se mnou sedne dozadu. Potom naskočí holky a Minoru se rozjede.

„Eriku, jestli tě to pako ještě jednou opustí, tak mu hlavu strčím mezi nárazníky a vezmu si tě sám,“ mrkne na mě Minoru do zrcátka, když stojí na červenou. Zčervenám.

„Tohle by ti nemělo lichotit,“ zavrčí Marek.

„Ale mě to lichotí,“ usměji se.

„Ty radši řiď, je zelená,“ opře se do Minoru Erik. Ten se jen zasměje a o chvíli později zastavuje na školním parkovišti. S pomocí Marka vystoupím a ujistím se, že mi sedí prsa a jdeme dovnitř.  Zábava už je v plném proudu. Jako první narazíme na Diane v černích šatech, vypadá v nich fakt krásně.

„Ahoj Marku, kde máš toho transvestitu? Já věděla, že ho brzo vyměníš za holku. Ještě pořád mám zájem,“ mrkne na mého kluka a odplave.

„Tak a teď nevím, jestli mám být dotčený, že mě nepoznala nebo že ti dělala návrhy,“ zavrčím vztekle.

„Být tebou, tak jsem dotčená, že tvému klukovi dělala návrhy a polichocená, že mě nepoznala, pak to bude mít lepší důsledky,“ mrkne na mě Saya a s Moe zmizí v přeplněném sále.

„Nejspíš má pravdu,“ usměji se a podívám se na Marka. Ten s úsměvem kývne.

„Eriku?“ ozve se za mnou ohromeně. Otočím se a uvidím Kaie.

„Jsem to já, ale Diane ani muk,“ mrknu na něho.

„Chlape, já ti závidím,“ otočí se upřímně na Marka.

„Máš mi co závidět,“ usměje se Marek. Kai jen pokývá hlavou.

„Postarám se, aby se to rozneslo, upozorním je, aby si dáli pozor, aby se to nedostalo k Diane. Eriku, smím tě pak vyzvat na tanec?“ podívá se na mě Kai.

„Jasně, že můžeš,“ usměji se a nechám se Markem odvést na parket. Pak jdu z náruče do náruče, i když nejvíc tančím právě s Markem.  Chvíli před půlnoci si vyžádá pozornost ředitel školy.

„Dámy a pánové už se blíží čas sluhů a také konec našeho Valentýnského plesu. Hlasování skončilo před hodinou, tak tedy prosím dámy a jejich doprovod, aby se dostavili dopředu,“ ozve se. Jeho přání je hned splněno.

Napřed ředitel vyhlásí druhou a první vicemiss Valentýn a pak už každý čeká na vítěze.

„Tohle mi spíš připomíná volby královny krásy,“ šeptnu Markovi.

„Však to je volba královny krásy a ty jsi ze všech nejkrásnější,“ usměje se na mě Marek.

„Pff,“ odfrkne si Diane, kousek od nás. Sebevědomím jen oplývá.

„Promiňte, museli jsme znovu sečíst hlasy, abychom se ujistili, že je to správně. Podle notáře prý ano, takže… Královnou krásy Valentýnského plesu a tudíž i královnou školy je… chvilka napětí, abyste se nenudili… je… Erik- Erika Komochi. Takže bych měl spíš říct Král. Eriku prosím na podium,“ vyvolá moje jméno ředitel. Jsem v takovém šoku, že se ani nehnu.

„To neplatí, není to holka,“ zaječí Diane.

„Pokud si dobře pamatuji, na plakátě nic o pohlaví nebylo, byla tam jen podmínka, že dotyčná/ný musí mít sukni, to Erik má,“ zasměje se ředitel. Proti tomu Diane nemůže nic namítat. Marek mě musí dostrkat na podium, protože nejsem s to se pohnout, abych převzal korunku. Konečně ji mám na hlavě a netuším co dělat.

Jen se podívám na Diane, která se doslova svíjí závistí a žárlivostí.

„Jen si tu korunku strč někam! Marek stejně bude můj!“ zaječí na mě, když to nemůže vydržet.

„Jej, miláčku já ti ještě nedal Valentýna, že. Ještě mám pár minut čas, tak to můžu napravit,“ usměje Marek a z kapsy vytáhne krabičku. Vytřeštím na něho oči, protože si přede mnou klekne.

„Eriku, vím, že jsem se jednu dobu choval jako naprostý idiot. Přesto tě velice miluji, prokážeš mi tedy tu čest a staneš se mým mužem,“ podívá se na mě Marek. Tentokrát je na mě, abych na něho zůstal v šoku zírat jako po první ráně naprosto beze slov.

„Já… ano,“ vydechnu a už jen sleduji, jak mi navléká nádherný prstýnek. Ozve se příšerné zaječení, s trhnutím se podívám tím směrem, odkud se to ozvalo, stejně tak Marek. Tím kdo zaječel, byla Diane, ještě teď se třese nenávistí ke mně, musí ji držet čtyři kluci, jinak by po mě asi skočila. Perličku nasadí Saya.

„Lituji tě Diane, dokud nevyrosteš ze své dětinskosti, nikdy nepochopíš, co opravdu stojí za život. V naší rodině si partnera vybíráme na celý život, takž tady jsi úplně pohořela,“ ušklíbne se. Diane se na ni nevěřícně dívá a pak zalétne pohledem k nám, v jejich očích začne probleskovat pochopení. Někde uvnitř ní se ozve vzlyk, po něm couvne a uteče. Shodila se sama před sebou. Teď bude muset začít od začátku a půjde ji to hůř, protože bude muset přesvědčit ostatní, že se změnila. Pokud ji to někdy někdo uvěří…

Podívám se na Marka a usměji se. I já si musel najít svoji cestu k lásce.