Tajný svět Akyry

Bráchové mají vždycky pravdu

Probudím se a podívám se z okna, jasně svítí slunce. Povzdechnu si a promnu si bříško, bolí mě dva dny, ale není to tak zlé.  No vlastně od včerejška. Vstanu a obleču se.

„Čau brácho,“ zahučím v kuchyni a vezmu si z lednice džus.

„Dnes sis přivstal, ráno si přišla jedna rodinka pro další štěně a další dvě si někdo zamluvil. Počkej, připravím ti oběd,“ mrkne na mě Hiro.

„Ne to je dobrý nemám hlad,“ zabručím.

„Jsou těstoviny,“ podívá se na mě. Ví, jak italskou kuchyni miluji, ale dnes fakt ne. Znovu zavrtím hlavou.

„Hej, jsi v pořádku?“ zamračí se.

„Jo jsem,“ odpovím bezbarvě a napiji se džusu. Pak se vrátím do postele, nechce se mi nic dělat, navíc v leže to není tak moc tragické. Musel jsem něco špatného sníst. Zítra jdu do školy, tak musím vypadat dobře. Přece nenechám Marka, aby si myslel, že je mi bez něho zle. Popravdě? Je, nechápu, jak jsem se do toho idiota tak mohl zabouchnout. Neděli prakticky prospím a v pondělí jdu do školy.

„Ahoj, co se ploužíš jak moucha k pavoukovi, co se chystá dát si tě k jídlu?“ praští mě do zad Ran. Málem mě to položí.

„Nejsi ty převlečený chlap? No hádej, dokážeš být s někým, koho miluješ v jedné místnosti a koukat se na to, jak se drží za ručičku s někým jiným?“ povzdechnu si a chytnu se za bok, nějak se mi ta bolest začíná přesouvat.

„Je ti něco?“ zatváří se starostlivě Ran.

„Ne nic, to je jen nervozitou,“ pousměji se a sundám ruku s pasu.

„No jen aby,“ zapochybuje, ale do školy už vejdeme úplně v pohodě.

„Abyste se láskou nesežrali,“ zavrčí za námi Markův hlas a projde kolem nás s nějakou brunetkou kolem pasu. To ten týden začíná!

„Nežárlí tak náhodou?“ ozve se hlasitě Kai a v momentě, kdy se Marek nasraně otočí, aby něco řekl, mě políbí na ústa. Nebráním se, spíš mu dám ruku kolem krku a po očku se podívám na Marka. Stojí uprostřed chodby jako zkamenělá socha v obličeji je naprosto bílý a ruku, kterou držel brunetu, prostě spustil.

„Marku,“ zafňuká bruneta.

„Drž hubu káčo a vypadni,“ osopí se na ni Marek. Podle mě na ni tak sprostý být nemusel. Holka uteče málem s brekem. On je fakt hajzl. Teda pokud jde o druhé. Než stačím mrknout, Marek je u nás a Kaie drží pod krkem.

„Co si dovoluješ na něho šahat?“ zavrčí. Oči má ocelově šedé vztekem.

„Se svým klukem se můžu líbat, kde chci. Ty jsi šanci měl a zahodil jsi ji, tak se teď nestarej,“ odrazí Markovu ruku Kai a otočí se ke mně.

„Miláčku, uvidíme se o přestávce ano? Hlavně se nenechej tímhle idiotem a tamtou hysterkou vytočit nesvědčí ti to,“ dá mi ještě jednu pusu a odejde.

„Neboj, po škole si na něco skočíme jo?“ zavolám na něj.

„Jasně miláčku,“ mávne mi Kai a zmizí ve třídě.

„No nic počkám tě v lavici, potřebuji něco vysvětlit,“ mrkne na mě Ran, protože zamířím na záchody. Je mi zle, ale snad stačí, když se opláchnu. Většinou to tak bývá. Zavřu za sebou dveře, které se v zápětí rozletí a dovnitř vdupe Marek, dalšímu studentovi s doporučením, ať jde jinam, zabouchne dveře před nosem.

„To si děláš srandu, že s tím namakaným hňupem chodíš!“ zaječí na mě.

Bingo Marku, chodím! Jinak vzpomínáte si na toho kluka z baru, co jsem vám o něm říkal? Je to zpátky tak dva týdny. Nemyslím toho machra, ale toho druhého, co jsem se s ním bavil, tak to je Kai. Nečekaně jsme se po tom víkendu srazili ve škole a on se mě zeptal, jestli s ním nechci chodit. Nemohl jsem, ale v ten moment jsem se prostě sesypal a doslova jsem se mu vyplakal na rameni s důvodem, proč nemůžu. Byl natolik charakter, že mi řekl, že mi pomůže, i když ho mrzí, že jsem se nezabouchl do něho. V pátek mi ukázal jiného kluka, který se mu líbí stejně jako já, bral jsem to jako poklonu.

„Nedělám a co má být?“ podívám se na Marka.

„Myslel jsem, že jsi zabouchlý do mě,“ zavrčí vztekle.

„No už mě to přešlo, nebo si myslíš, že budu čekat na nějakého idiota, který se snaží mě ponížit a dostat na kolena? Takový ubožák nejsem. Půjdu dál ať s tebou nebo bez tebe. Když bez tebe, tím líp, aspoň nemusím mít strach, se kterou mě podvedeš,“ odseknu.

„Tomu s kým chodím, jsem věrný. Kdybys mě na začátku nepodvedl, možná bych s tebou chodil, ale teď o tom nemá cenu mluvit,“ odtuší Marek.

„Tak proč tě sere, že jsem si našel kluka? My dva nemáme nic společného, tak vypadni a nechej mě na pokoji,“ zavrčím na Marka. Chvilku se na mě dívá a než stačí něco říct, zazvoní.

„Jdeš?“ zeptá se mě Marek.

„Ne,“ odseknu. Marek jen kývne a odejde do třídy, jen co zavře dveře, se svezu po zdi na zem a snažím se uklidnit rozbouřený žaludek, který protestuje proti tomu, že jsem nic nesnídal. Jednoduše řečeno je mi natolik blbě, že nic nesním a co sním vyzvracím. Máma mě chtěla včera zavést do nemocnice, což jsem odmítl. Aspoň si vymínila slib, že když mi bude zle tak jí zavolám. Rozhodně to nemíním dodržet. Ani nevím, jak dlouho se tam krčím, když na záchody vrazí učitel, jen co mě uvidí, rozejde se ke mně.

„Eriku, co ti je?“ klekne si vedle mě.

„To nic, jen mi je trochu zle,“ odpovím a zhluboka se nadechnu.

„To jsem uhodl, zdravě rozhodně nevypadáš. Co vůbec děláš ve škole? Zavolám tvým rodičům, ať si pro tebe přijedou,“ dá mi ruku na čelo.

„Tak zle mi není, za chvíli to přejde,“ odpovím a postavím se.

„Nemyslím si to, jestli ti do hodiny nebude dobře valíš domů, teď tě odvedu na ošetřovnu,“ rozhodne. Jen zavrtím nad tím hlavou a nechám se zavést na ošetřovnu. Ošetřovatelka mě prohlídne.

„Podle mě bys měl jet co nejdřív do nemocnice, jestli tě nechytl apendix,“ zamračí se na mě.

„V rodině tím netrpíme,“ vyvalím na ni oči.

„To nemusíte,“ ujistí mě a sedne si ke stolu. Na chvíli si lehnu a o přestávce, kdy mě to lehce poleví, odejdu. Sestra s tím nic neudělá.

Vyřízeně odejdu ze záchodů. Je možné, že by měl pravdu, ale proč mě tak bolí, když ho vidím s jiným? Bolí ho také, když mě vidí s jinou? Vrátím se do třídy a sednu si do lavice. Trochu se znepokojím, když vejde učitel a Erik tu ještě není. Snad to nic nebude. Učitel začne vyvolávat a chce vyvolat Erika, který není ve třídě. Diane se toho hned chytne a pomluví ho. Učitel vztekle vyletí ze třídy, aby se za deset minut vrátil. Bez Erika. Co se sakra děje?

Pak mi myslí projede, jak se líbal s tím klukem a celým tělem mi projede bolest, že mi vtlačí do očí slzy. Jak jsem mohl být tak blbý? Vždyť já ho vážně ztratil!

Musím ho dostat zpátky, prostě musím nebo vážně dopadnu jak strýček. Sám, závislý na alkoholu a s pohledem jen do minulosti, kdy jsem mohl být s ním. Proč to k čertu vidím až teď?

O přestávce vejde Erik, skoro se ho až leknu jak je bledý a skoro se zhroutí v lavici. Diane se toho pokusí využít, ale ani se k němu nedostane. Koutkem oka postřehnu, že holka, co s ním sedí, vyběhne na chodbu a za chvíli se vrátí s tím svalnatcem, který se s Erikem začne dohadovat. Nakonec se s ním přestane vybavovat a Erikovi sbalí věci, pak najde telefon a někomu zavolá. Holka vezme Erikovi věci a svalnatec ho vyvede ze třídy, za chvíli se holka vrátí bez něho.

Nějak přežiji školu a loudám se domů.

„Ahoj,“ pozdravím Minoru a sednu ke stolu.

„Tak co? Už jsi mluvil s Erikem?“ zeptá se mě Minoru.

„Ne, chodí s někým jiným a navíc mě podvedl,“ zabručím.

„Jak podvedl?“ zeptá se Minoru.

„Ze začátku, jak se převlékl za holku a teď vlastně taky,“ zamručím.

„Za A, když ho nevyslechneš, nedozvíš se, jak to bylo a za B, jak tě teď může podvádět, když jsi ho odehnal, jako prašivého psa? Ani se nedivím, že tě ten inteligentní kluk nechce,“ ozve se za mnou strejda. Obrátím oči v sloup, tak ten mi tu chyběl, jestli přišel i se svým přítelem, tak mi budou trnem v oku dřív, než kdy před tím.

„Strejdo, on si ani nechce přiznat, že je gay. Tak jak má přijmout, že někdo byl možná v právu?“ ušklíbne se Minoru. Ztuhnu a kousnu se do jazyka.

„Vím, že jsem gay, ale co mám dělat, když si našel jiného a mě prakticky nenávidí?“ povzdechnu si. Minoru je natolik šokovaný, že si sundá brýle a zůstane na mě civět.

„Prosím?“ zeptá se mě Minoru.

„Hele synovče, neodsuzoval jsi nás ještě tak před třemi měsíci?“ zeptá se strejda. Oba ze mě mají legraci.

„Dobře, měli jste pravdu a já jsem absolutní kretén!“ rozhodím rukama.

„Konečně jsi to uznal,“ uculí se oba na mě. Povzdechnu si a vstanu, tady si z člověka jen utahují. Vyběhnu schody do pokoje a složím se na postel, proč je všechno tak složité? Ležím chvíli, když se dole ozve zvonek, nevstávám někdo dole otevře. Co mě naštve je to, že někdo vrazí bez povolení do mého pokoje. Vstanu a zamračeně se podívám na bratra Erika.

„Co tu chceš?“ zeptám se nepřátelsky.

„Chci si s tebou promluvit, rád bych ti řekl…“ začne.

„Toho mě ušetři, nejsem zvědavý na ty kecy, že je transexuál,“ ušklíbnu se a v další chvíli políbím zeď, jakou mi Hiro vrazí.

„Už poslouchat budeš?“ zeptá se mě ironicky. Nevraživě se na něho podívám a kývnu. Vypadá to, že by mi nejspíš dal další a třeba i zmlátil do polovědomí, jen abych ho  vyslechl.

„Fajn. Takže to řeknu následovně, před čtyřmi měsíci, plus mínus týden, jsem se s Erikem vsadil o úkol, který ten dotyčný udělá, když neodhadne vrh štěňat. Vyhrál jsem já, právě o tohohle prcka. Můj úkol byl, že bude chodit tři měsíce do školy, coby holka, bez toho, aby řekl někomu pravdu. Trest za porušení pravidla byl ten, že by jako holka musel chodit i ven po zbytek roku. Bohužel se zakoukal do tebe a chtěl ti to říct hned na začátku. Možná by to i udělal, kdyby ten někdo neřekl, že nesnáší gaye. Tak se to rozhodl přetrpět ty tři měsíce s vědomím, že tě pak ztratí, to se taky stalo. Myslel jsem, že někdo jako ty bude inteligentní, a ne takový blbec, vlastně jsem rád, že chodí s Kaiem, ten ho aspoň miluje takového, jaký je,“ vychrlí na mě. Šokem se skoro nemůžu ani pohnout. Jasně, Erik mi říkal, že to byla sázka, ale… kdo mohl vědět. Mohl jsem to vědět, jak už ta jeho reakce, když byl holka, mi měla napovědět, i ty jeho narážky.

Jsem vážně kretén!

„Jak se má?“ zvednu skloněnou hlavu a zjistím, že se dívám do prázdného pokoje. Pak si vzpomenu na jeho výraz v obličeji ve škole. Zatraceně! Dolů to vezmu po třech schodech, málem srazím ze schodů Minoru a rychle si obuji botasky a s bundou v ruce vyrazím ven, kde mě málem přejede auto, jak se nerozhlížím.

„Co do něj vjelo?“ zeptá se strejda, který se za ním dívá ze dveří.

„Třeba ho konečně kleplo, jaký byl dement,“ zazubím se.

„Myslíš, že ho získá zpátky?“ zeptá se strejda, který se začne usmívat.

„Jestli ne, tak nás ochraňujte všichni svatí,“ zasměji se. Zároveň vím, že s jeho beraní hlavou toho dosáhne, být Erikem pořádně ho potrápím!

„Tak to by ho měl přesvědčit. A teď mi popovídáš o tom svém klukovi, Minoru,“ uculí se strejda a vtáhne mě dovnitř. Jak se o něm ke všem čertům dozvěděl? Mimochodem, ještě s ním nechodím jo!

Ležím v posteli a je mi čím dál hůř. Bolest nepřestává, spíš roste. Nakonec to už nevydržím a natáhnu se pro mobil. Je to strašně obtížné, ale podaří se. Slepě vytočím číslo a za chvíli nahoru dorazí brácha s čajem.

„Co se děje? je to horší?“ zeptá se. Jen kývnu. Popadne můj telefon a vytočí číslo z jeho dalšího hovoru usoudím, že volal sanitku. To se mi o pár minut později potvrdí a za mnou vydupe lékař, který mě prohlídne, hned moje potíže zařadí.

„Zánět slepého střeva, hned do nemocnice a vy mu zabalte věci,“ otočí se na bratra, který mi začne potřebné věci balit do batůžku. Mě zatím snesou do sanitky a vyrazí do nemocnice. Tam se moc nezdržují a rovnou mě připraví na operaci. Zatraceně, proč se to muselo stát zrovna mě?

Probudí mě nějaké pípaní a otravný hlas, který na mě volá z velké dálky. Pošlu je do prdele, že se mi chce spát. Přesto otevřu oči, vše vidím rozmazaně.

„No tak, pane Komochi, to se nedělá,“ zamračí se bílá skvrna. Vedle ní se zasměje nějaká tmavší.

„Eriku, všechno už bude dobré, až se uzdravíš, půjdeme na rande. Musíš mi odpustit, že jsem takový pitomec,“ promluví tmavá skvrna. Zdá se mi to, nebo to byl skutečně Markův hlas?

„Jestli se mi to zdálo, chci snít navěky,“ zašeptám a pokojně s úsměvem zavřu oči a zavrním nad teplým polibkem, který mi přistane na ústech.