Tajný svět Akyry

Démonický dárek

Jdu setmělým městem a snažím se skrývat co nejvíc ve stínech. Mám strach, že by mě objevily démonobijci. Zraněný nemám moc šancí se ubránit. Zvlášť, když je jich dvanáct a ví co mě může zabít. Rychle prolétnu myslí prostor, jestli není brácha na blízku. Není, jen nějaký človíček s docela podivnou aurou. Rychle  zahnu do neosvětlené uličky, kde můžu počkat dokud nepřejde. Konečně projde kolem místa, kde se ukrývám. Hodí rychlí pohled do odpadků, do které jsem se rychle zahrabal, když jsem ucítil lovce. Zadoufám, že mě neviděl.

,,Sakra kde může být. Nemohl utéct moc daleko. Byl zraněný“uslyším vzteklí hlas hlavního lovce.

,,Nikde nikdo. Prostě se vypařil“uslyším udýchaný hlas mého, kdysi, nejlepšího přítele.

Bratr mě před ním varoval, ale já neposlouchal. Díky tomu mě málem dostali. Párkrát mi sice pomohl z průšvihu, ale bylo to jen proto, aby mě dostal do postele. Chtěl vědět jaké je to s démonem. Když jsem ho odmítl, udal mě lovcům.

,,Dostaneme ho příště. Ted už nemá cenu po něm pátrat. Dávno může být u svých a mi se vystavujeme možnému útoku.“usoudí a pak už slyším rychlí dusot kroků, jak mizí pryč.

,,Už můžeš vylézt. Právě nastoupili do auta a odjeli. Hlídky nenechali.“zaslechnu tichý hlas.

Trhnu sebou. Vůbec jsem si nevšiml,že se zastavil natož schoval poblíž! Musím na tom být hodně špatně.

,,Neboj já ti neublížím. Tedy pokud nejsi démon. Ty nenávidím, protože mi vyvraždili rodinu. Ale vzhledem k tomu, že mě nechávají v klidu tak nemám důvod je zabíjet. Aspoň zatím“promluví znovu a já v jeho slovech zaslechnu smutek.

Jedno, ale nepopírám. Potřebuji jeho pomoc jestli chci přežít. Pomalu se začnu vyhrabávat z odpadků a snažím se přemoct nesnesitelnou bolest, která mě vystřeluje z levé paže. Podívám se na ni a vidím,že se skoro přes celou paži táhne hluboká řezná rána. Opatrně, tak abych se nedotknul zraněné ruky, vstanu. Musím se chytnout za žebra, jak mě zabolí. Když mě kopal tak mi jich nejspíš pár zlomil. Zavrávorám. Kluk ke mě rychle přiskočí a podepře mě. Když se dotkne žeber, bolestivě syknu.

,,Ti tě tedy zřídili. Pojď nedaleko mám byt. Tam se ti podívám na ty rány. A nebo spíš tě zavedu do nemocnice. Ta ruka vypadá ošklivě“pronese ustaraným hlasem.

,,Do nemocnice ne. Můžou tam čekat. Nech mě tady. Budu v pořádku“řeknu namáhavě.

,,Tu tě nechat nemůžu, než by tě někdo našel zemřel bys. Hej neomdlévej, sly…“

víc neslyším.

,No to je skvělí on si jen tak omdlí. Ještě, že domů to mám skutečně kousek.´pomyslím si.

Jeho nezraněnou paži si přehodím přes ramena a začnu ho pomalu táhnout k nedalekému vchodu do činžáku, kde bydlím. S menšími problémy odemknu vchod a nacpu ho do výtahu, který pro jednou vyslyšel mé prosby a byl v přízemí. Ve svém patře nejdřív opatrně vykouknu a rozhlédnu se. Nikde nikdo. Rychle přejdu i se svým nedobrovolným nákladem, ke dveřím a odemknu. Nohou zabouchnu dveře a dotáhnu ho do obýváku, kde ho položím na zem.

V tom zazvoní zvonek od dveří, rozčíleně si prohrábnu vlasy a jdu otevřít.

,,Dobrý den paní Kodaimo copak potřebujete dnes?“promluvím co nejvíc zdvořile i když bych ji nejraději vypakoval na měsíc.

,,Jen jsem se chtěla zeptat, jestli nemáš cukr. Zrovínka mi došel a já chtěla péct bábovku.“ povídá sladkým hláskem a snaží se nenápadně vecpat dovnitř.

Bábovku to zrovna. Jen ze mě chce vydolovat cukr, aby ho zítra nemusela kupovat. Mám ji přečtenou pozpátku a já se zrovna teď rozhodl, že se už nenechám využívat.

,,To nemám, ale můžu vám doporučit nedaleký supermarket, který má otevřeno dvacet čtyři hodin denně. Jinak přeji dobrou noc“ zabouchnu ji dveře před nosem a s požitkem poslouchám nadávky na dnešní mládež.

Za chvíli slyším zabouchnout dveře naproti a pootevřením dveří se ujistím, že skutečně zapadla. Pak zavřu dveře a potichu se zasměji.

,Příště mě už nechá na pokoji baba jedna´pomyslím si.

Ze zamyšlení mě vytrhne bolestné zasténání. Já jsem zapomněl na krásného neznámého. Rychle vběhnu do koupelny a vytáhnu lékárnu. Jinak se větší krabici s léky, obvazy, masti a podobnými věcmi, říkat nedá. Opatrně mu sundám košili a zhrozím se. Trup mu pokrývají modřiny o velikosti míče. Zřejmě ho i dokopali, o tom svědčí nalomená žebra, jak se ujistím, když mu po nich opatrně přejedu. Skoro každý centimetr pokrývají, kromě modřin, i odřeniny a povrchové rány. ,Nejhorší bude ta ruka´pomyslím si a s povzdechem se pustím do práce. Ještě štěstí, že jsem chodil do kurzu zdravotnictvy. S tou rukou moc dělat nemůžu tak ji jen pořádně vyčistím a zavážu. Poté mu ošetřím odřeniny a stáhnu mu žebra. Pak ho co nejopatrněji přenesu do ložnice a položím ho do postele.

Vzbudím se v noci. Nebo si to aspoň myslím než si všimnu zatažených záclon. Opatrně se rozhlédnu po pokoji. Vůbec nevím kde jsem a jak jsem se sem dostal. Zaslechnu v zámku klíče a opatrně vstanu. Zamotá se mi hlava a tak se opřu o  zeď. Po chvíli mě to přejde a opatrně přejdu na chodbu. Dveře se otevírají a v nich stojí kluk.

Není moc vysoký, dosahuje mi asi po bradu. Dlouhé modré vlasy dávají vyniknout oválné plnější tváři, plným, smyslným ústům a překrásným černými i když trochu smutnějším očím. Je štíhlí. Pod tričkem, které má na sobě se rýsuje pevná postava. Vzhled doplňují světlé džíny a černá bunda. Přes rameno má přehozenou školní tašku a v ruce drží nákup.

,,Ahoj už jsi vzhůru. Běž si ještě lehnout! Byl jsi hodně zraněný já mezitím udělám něco k jídlu“ usměje se na mě a zavře za sebou dveře.

,,Jak dlouho tu jsem“promluvím namáhavě

,,Asi týden, kdybys ses dnes neprobudil tak bych zavolal sanitku“řekne a přejde do kuchyně.

Týden! Brácha o mě bude mít starost. Posledně  sehnal pátrací četu o dvaceti démonech a to jsem byl pryč jen jeden den. Musím mu nějak dát vědět, že jsem v pořádku! Možná by mohl ten kluk… ne, přece mi říkal, že nenávidí démony.

Jak by se asi tvářil, kdyby zjistil, že právě jednomu pomohl od jisté smrti?

,,Proč tu pořád stojíš? Pojď pomůžu ti do postele nebo nachladneš“ přehodí si moji ruku přes rameno a vede mě do ložnice.

,,Jak se jmenuješ? Nemůžu ti říkat kluku to se prostě nehodí“zeptá se mě poté co mě pomůže do postele.

,,Jared“odpovím ,,A jak ty?“zeptám se.

,,Cedrik moc mě těší“podává mi ruku.

Přijmu ji a zavřu oči. Po té malé procházce jsem vážně unavený a to jsem jen vylezl z postele.

,,Ještě neusínej! Donesu ti polévku něco musíš sníst.“vyděsí se vyběhne z pokoje.

Za chvíli je zpátky s miskou polévky.

,,Tak jdeme na to. Otevři pusu“ nařídí.

Poslušně ji otevřu a Cedrik mi tam vloží lžíci s polévkou. Opakuje to tak dlouho dokud není miska prázdná a on spokojený. Pak mě přikryje a odejde. Za chvíli spím. Neslyším, že se kolem jedenácté otevřou dveře a ke mně pod peřinu vklouzne Cedrik.

Probudím se další den. Pomalu se vyhrabu z postele a s obtížemi vyjdu z pokoje. Dostanu se do chodbičky ze které vedou troje dveře, krom těch hlavních. Do jedněch vejdu o ocitnu se v kuchyni. Na stole stojí vzkaz:

Musel jsem do školy na stole máš jídlo. Nikam nechoď a neotevírej zase se tu objevili ti co tě zmlátily.Hledají tě!

                                                                                                                                       Cedrik

Povzdechnu si. Asi jim došlo, že mi musel někdo pomoct. Vůbec se mi to nelíbí musím nějak kontaktovat bratra. Ale jak? Najednou uslyším bouchání na dveře. Rychle se skovám a vytasím drápy, abych se aspoň trochu bránil, když zaslechnu svého zachránce.

,,Můžete mi říct proč tlučete na moje dveře?“ zaječím naštvaně na partu lidí u dveří.

Vůbec nevypadají jako policisté.

,,Promiňte, ale pohybuje se tu nebezpečný zločinec. A tak se snažíme varovat lidi co bydlí v nebližším okolí. A můžete mi říct kde máte rodiče?“odpoví a rovnou se zeptá.

 Nejspíš mu připadám hodně mladý. No aby ne je mi teprve 16 let. O rodiče jsem přišel ve čtrnácti. Od té doby jsem bydlel sám a umím se o sebe postarat.

,,To si myslíte, že v osmnácti nějaké potřebuji?“odvětím s úšklebkem

,,Promiňte já jsem myslel, že jste mladší. Tak si dejte pozor na toho zločince. Přeji příjemný zbytek dne“rozloučí se o odejdou.

Konečně mohu otevřít dveře a shodit těžkou tašku. Vejdu do kuchyně a uvidím, že se jídla ani nedotkl. Povzdechnu si. Uložím nákup. Jsem rád, že si ho nevšimli pro jednoho je přeci jen velký.

Náhle ucítím něčí přítomnost a otočím se. Ve dveřích stojí Jadred. Konečně si ho mohu trochu prohlédnout. Dlouhé, černé vlasy jsou mastné a zelené oči jsou plné bolesti. Moment zelené?! Když jsem ho našel přísahal bych že je má černé! Tvář je vyhublá stejně jako postava, ale to bude tím, že byl nemocný. Za chvíli ho vykrmím.

,,Co máš z očima? Když jsem tě našel tak byli černé to bych ti mohl odpřísáhnout“nedá mi to a zeptám se.

Trhne sebou a okamžitě odvrátí hlavu.

,,To se ti zdálo. Ve tmě vypadá všechno jinak. Dík, že jsi mi zachránil život. Nemusel jsi to dělat jen ses dostal do problémů. Hned jak se setmí půjdu.“odpoví a pomalu se otočím k odchodu.

,,Tak to ne! Nezachránil jsem tě proto, abych tě pustil, když se nemůžeš hýbat. Okamžitě se vrať do postele, vždyť sotva stojíš. Hned ti donesu jídlo.“zavrčím na něho.

Obrátím se k lince a začnu krájet zeleninu na polévku. Koutkem oka ho pozoruji a tak si všimnu jak trochu zavrávorá. Okamžitě nůž odhodím na deku a přiskočím k němu, abych ho podepřel. Na poslední chvíli. Vezmu ho kolem pasu a vedu ho do ložnice.

,,Můžeš mi říct jak by ses dostal domů, když se neudržíš na nohou?“zavrčím.

,,Nějak bych si poradil“odpoví.

,,To bych chtěl vědět jak“zamumlám si pod nos.

Položím ho do peřin a v ten moment spí. ,Tak z polévky nebude nic´ povzdechnu si. zakryji  ho a jdu si do kuchyně namazat chleba. Nějak nemám na vaření náladu.

Pak skočím do sprchy. Potom v obýváku si rozložím úlohy. Při tom si zapnu televizi, jestli tam nebudou říkat něco o nebezpečným zločinci. Jak jsem si myslel nic. S povzdechem televizi vypnu a dodělám si úkoly.

Znovu si lehnu k Jardovi. Na pohovce v obýváku nejde vůbec spát! A navíc hrozně rád se k němu tisknu. Dnes neodolám a dám mu malí polibek. Trochu se zavrtí, ale neprobudí se. Oddechnu si nevím jak bych vysvětlil, že spím s ním a už vůbec ten polibek!

Doufám, že vůbec netuší, že jsem vzhůru! To zavrtění bylo tak tak. Ten polibek byl slaďoučký. Lepší než cukr. Musel jsem se držet abych mu neodpověděl. Už tak jsem dostal pořádnou ránu do žaludku sotva jsem ho dnes viděl v kuchyni. Vysoký 170cm i tak byl o trošku menší sahal mi asi k nosu. Dlouhé modré vlasy byli stažené na šíji a odhalovali oblí obličej jemných kontur. Když se na mě podíval černýma očima úplně se mi podlomili kolena. A ty ústa! Přímo vyzívala k líbání!! A když mě podepřel, ucítil jsem tu pevnou postavu a byl jsem ztracený. Už tak jsem měl co dělat abych v jeho přítomnosti mohl dýchat.

Když jsem si jistý že spí tak si ho opatrně přitáhnu do náruče. Nevím proč, ale jsem klidnější. Nikdo mu nemůže ublížit. Nikdo. Nikomu nesmí patřit jen mě! Svých myšlenek se leknu. Od kdy jsem tak majetnický?

,Od té doby co ses do něho zamiloval, pitomče´ozve se svědomí.

 ,Tebe jsem tak potřeboval.´zabručím potichu.

 Nemůžu usnout tak se opatrně vymámím z náruče a jdu se osprchovat. Po půl hodině vylezu.

Postavím se k oknu a sleduji noční nebe, když postřehnu sotva viditelné mihnutí stínu. Poznal bych ho kdekoliv. Bratr mě hledá. Ještě se mu nechci ukázat, ale vím, že nebude trvat dlouho a najde mě.

Najednou mě obejmou něčí ruce. Otočím se a tam stojí Cedrik. Otočím se a políbím ho. Trochu sebou cukne, ale vzápětí mi polibek oplatí. Trochu se k němu skloním a začnu ho líbat. Vím, že máme poslední noc, ale nedokážu přestat. Zakloním mu hlavu a začnu ho líbat na krk. Rukama zabloudím k jeho vršku od pyžama a začnu rozepínat knoflíky, nakonec mu ho úplně sundám. Vezmu ho do náručí a odnesu na postel. Něco zamumlá, ale nevěnuji mu pozornost a začnu se věnovat bradavkám. Jeho sténání mi připadá jako rajská hudba. Po chvíli opustím bradavky a pustím se na bříško. Můj jazyk na jeho těle zanechává mokrou cestičku. Dostanu se až k podbřišku  a přestanu. Zaprotestuje. Vrátím se ke rtům a políbím ho. Pootevře rty, využiji toho a jazykem vklouznu dovnitř. Zatím co ho líbá rukou vklouznu pod gumu kalhot a pohladím ho. Vypne se proti mojí ruce a tiše mi vykřikne do úst.

Vyndám ji a přestanu ho líbat. Musím přestat dokut se aspoň trochu ovládám. Snažím se vstát, ale chytne mě za krk přitáhne se ke mně a políbí mě.

,,Cedriku pust mě než to zajde daleko a budeme toho litovat“snažím se s posledních sil ovládnout.

,,Nikdy toho nebudu litovat“zašeptá a znovu mě políbí. Rukama mě začne bloudit po těle a zastaví se u bradavek. Odpoutá se od mích úst a jednu olízne. Zasténám. Takovou slast jsem nezažil. Vsaje ji dovnitř a začne ji olizovat. Rukama pomalu bloudí po těle až ke kalhotám a pomalu mi je začne sundávat.

,,Řekl sis o to“zavrčím a sundám si kalhoty. Pak ho povalím na postel a stáhnu je i jemu. Pak se znovu přisaji k jeho ústům.

Druhý den se Cedrik probudí v náručí Jareda. Pomalu si začíná vybavovat co se včera stalo. Pohne se za zaúpí. Bolí ho celí člověk a hlavně tam. Nemůže se ani pořádně posadit. Jared, který se právě probudil, ho pozoruje.

,,Bolí?“zeptá se

,,A jak. Vůbec jsem nevěděl, že mám tolik svalů“ zasténám.

 Náhle se ozve bouchání na dveře.

,,Okamžitě otevřete. Víme, že je tam. Máte na to pět vteřin pak vyrazíme dveře!“ uslyšíme řvaní od venkovních dveří a já v hlase poznám toho co tu byl včera.

Podívám se vyplašeně na něho a rychle se obléknu. Očima mu naznačím, aby zůstal kde je a jdu otevřít.

,,Co tu děláte za kravál?! To je podruhé co mě otravujete. Co tu děláte? Máte dvě vteřiny aby jste zmizli nebi zavolám policii!“ rozkřiknu se.

,,Klidně můžete. Za schovávání zločince jsou paragrafy“rozčílí se muž

,,A co za obtěžování a vyhrožování! Nebo za vydávání se za policii?“zeptám se.

,,Snad nebude tak zle jen někoho hledáme.“začne couvat muž. ,,Můžeme se podívat dovnitř na minutku ničeho se nedotkneme. Hledáme černookého muže. Jde nejspíš o démona“překotně vysvětluje.

,,Miláčku copak se děje? A kdo je ten otrapa“obejmou mě Jaredovy ruce okolo pasu a vtiskne mi polibek na krk.

Uslyším zalapání po dechu a uvidím paní Kodaimo jak se křižuje a rychle vbíhá do bytu, kde se zavře.

,,Vůbec ho neznám. Prý někoho hledá. Nějakého démona.“zavrním a políbím ho, protože si všimnu,že sousedka pootevřela dveře.

,,Sodoma gomora“ zaslechnu těsně před třísknutím jejích dveří.

Pobaveně se usměji.

,,Volal jsi už policii? Tohle obtěžování nemusíme snášet“zašeptá mi do ucha, tak aby to neznámí slyšel a jemně mě do něj kousne.

Neznámí se otočí na podpatku a rychle zmizí. Ještě si dáme pořádný polibek, aby sousedka nebyla na pochybách.

Zaslechneme další lamentování. Koukala se kukátkem. Uchichtnem se a zavřeme dveře.

Jdu něco uvařit, když uslyším, že se někdo dobývá do bytu. Vyběhnu na chodbu a k telefonu. Nestačím ho ani chytit, když se mi něco ostrého zaryje do zad.

„Nééééééééé“zaslechnu zařvání, když padám do tmy.

Mám hodně divný pocit. Cedrik šel do kuchyně. Asi něco uvařit. Přecházím po obýváku, když zaslechnu podezřelé zvuky od dveří. Jdu se tam podívat a vidím jak se Cedrikovy do zad zarývá speciální kulka. Mě by to nanejvýš škráblo ale on nemá šanci.

„Néééééééééé“ vyjde ze mě zařvání a začnu se proměňovat.

 Zelené oči nahradí žluté s příčnou čárkou jako mají kočky. Kůže mi zdrsní a z prstů mi vyběhnou ostré drápy, které jsou schopny rozřezat pět centimetrů silnou ocel. Zuby zešpičatí. Dokonalá proměna. Zuřivě se vrhnu na vetřelce. Dva z nich doslova rozpárám a  otočím se na třetího, když do mě někdo plnou váhou narazí a strhne mě bokem.

,,Přestaň bratříčku! Slyšíš! No tak! Přeměň se zpátky.“hučí mi do uší známý hlas.

,,Oni ho zabili. Pusť mě. Zabili ho.“ Rvu se s ocelovým sevřením

,, Bude v pořádku Jarede. Tak se proměň“zařve mi do ucha.

Pomalu začínám vnímat a proměňovat se do lidské podoby. Proměna mě vyčerpala a tak chvíli oddechuji. Když dostanu svou mysl zase pod kontrolu, aspoň tak abych nikoho nezabil, začnu sebou trhat.

,,Už mě pusť.“zavrčím na bratra

,,Fakt můžu?“nevěří mi ,,nechceš už nikoho zabít?“

,,Zabiji jedině tebe jestli mě okamžitě nepustíš!“ zavrčím.

Uchichtne se a pustí mě. V otočce mu jednu napálím a skloním se k Cedrikovy. Opatrně ho přetočím a snažím se zjistit rozsah poranění. Z úlevou zjistím, že úplně minula páteř a důležité orgány a je ve svalovině. Nechám si narůst dráp a opatrně ji vyříznu.

Je mi jasné že takto se to nezahojí a tak se trochu říznu do ruky. Nasaji trochu své krve a ústy ji přenesu do Cedrika.

V duchu se modlí aby mu ještě nebylo sedmnáct, jinak bychom ho museli zničit. Rána mu hned zmizí a nejeví žádné známky proměny. Oddechnu si. bude v pořádku.

My kteří máme démonickou krev se začínáme měnit až v sedmnácti, do té doby máme jen velkou léčivou sílu. Sílu, rychlost, postřeh a přizpůsobivost získáváme postupně, jak nám přibívají léta. Cedrick si na to bude muset zvyknout hodně rychle.

Chytnu ho opatrně do náruče a zanesu ho do postele. Doufám, že mě nebude moc nenávidět a nechá si to vysvětlit. Lehnu si k němu a vezmu ho do náruče. Mám z budoucnosti strach. Zach příjíde za námi. Zřejmě se mu to čekání zdálo dlouhé. Když mě uvidí, jak ho objímám trochu strne.

,, Ty ses do něho zamiloval, že“zeptá se smutně. Jen se na něho podívám. To mu stačí.

,,Víš kdo to je?“zeptá se mě.

Jen zavrtím hlavou je mi to jedno. Jediné co vím je to, že ho miluji a že mě bude nenávidět.

Než se stačím zeptat, vpadne do ložnice muž. Jeho modré vlasy a černé oči mi připadají známé. Jen nevím odkud. Jediné co vím jistě je to, že se jmenuje Kane a že patří mezi.. vlastně je nejvyšší z démonů.

,,Co se tu stalo? A jak to, že byl Cedrik zraněný?“zařve.

v tu ránu je mi jedno, že je nejvyšší.

,,Co tu řveš? Jsi tu na návštěvě tak se podle toho chovej.“vyskočím s postele „Vpadli sem démonobíijci a Cedrik jim vpadnul do rány, když chtěl někomu volat. Nestačil jsem ho vykrýt. Kulku jsem vyndal a dal jsem mu svou krev, aby se rána zahojila. Ale netuším co se pokazilo. Je už dlouho v bezvědomí.“dokončím zoufale a přitisknu si ho blíž.

Kane se na mě jen nevěřícně pohlédne a začne se smát!

Nevraživě se na něho podívám. Zvedne ruce v obraně.

,,Nic. jen že tu krev už odmítl a ty mu ji tak nevybíravým způsobem vnutíš. On tě snad zabije“tečou mu slzy smíchu.

Já i Zach se na něho nechápavě díváme a snažíme se příjít na to co je tu k smíchu. Najednou zvážní.

,,Spal jsi s nim?“zeptá se mě. Krvavě zrudnu. To mu jako odpověď stačí.

,,Takže podle démonských pravidel jste teď manželé. Jak mu to vysvětlíš je tvoje věc. Tak vítej do rodiny. Můžeš mi říkat Kane. Ty jsi Jared že? A ty?“obrátí se na bráchu.

,,Zachary“ představí se rozpačitě.

V tom Cedrik zasténá. Okamžitě se k němu obrátím a vezmu ho do náruče. Za okamžik se probere.

,,Co se proboha stalo? A proč je mě tak divně?“zasténá

,,Po té démonské krvy se nediv Cedriku“zasměje se pobaveně Kane.

,,Po jaké… Ty jsi mi dal svou krev? Už jsem ti několikrát říkal, že o to nestojím!“zaječí na Kaneho.

,,Já ne, ale tvůj drahý manžílek!“obhájí se a soustředěně si prohlíží nehty.

,,Já…On… My nejsme manželé!“vyhrkne po chvíli.

,,Spali jste spolu. To se u nás počítá jako manželství. A je mi jedno co řekneš!“zavrčí Kane.

,,Kolikrát ti mám říkat, že vašimi zákony se řídit nebudu. S kým spím ti může být ukradené. Nejsem démon!“ječí jako pomatený.

,,Jsi bratříčku!“zavrčí ,,Nejenže jsi můj nevlastní bratr. To samo o sobě stačí abys mezi nás byl počítán. Jared ti dal svou krev. Tím se to jen stvrzuje. Už odmala jsi byl polodémon tak jsi měl dost času se s tím vyrovnat. A od teď se budeš řídit našimi zákony.“dívá se mu pevně do očí

,,Do toho mě nemůžeš nutit! Já mezi vás nepatřím a patřit nebudu.“ječí zoufale Cedrik.

,,Že ne? Tak na to se podíváme“zavrčí Kane.

Popadne ho za zápěstí a vytáhne dráp, kterým ho škrábne po předloktí. Vypustí tím do těla démoní jed, proti, kterému neexistuje obrany a je smrtící jak pro člověka tak pro polodémona.

Cedrik se nevěřícně kouká jak se škrábanec beze stopy, po nějaké reakci na jed, hojí. Posledně ho to málem zabilo. Nezůstává tam sebemenší škrábnutí, jizva nic. pomalu vstanu a obejmu ho. Je v takovém šoku, že se nezmůže na nic. tohle je nezjednoduší test s nezvratným výsledkem.

,,To ne“ zašeptá bezkrevnými rty.

,,Jak jsi mohl? Jak jsi mi to mohl udělat“ vytrhne se z mého náručí. ,,Co jsem ti udělal, že jsi mi zničil život! Už tě nechci nikdy vidět!“ vyskočí s postele a zavře se v koupelně.

Za okamžik slyšíme vzlykání. Nažím se otevřít dveře, abych je nemusel rozbít, ale zamkl se.

,,Teď to nemá cenu. Nebude nikoho poslouchat. Půjdeme za pár dní ho to přejde a smíří se s tím“řekne potichu. Potom se obrátí ke dveřím od koupelny.

,,Měl bys vědět, že momentálně jsi nezranitelný. Takže ta žiletka v ruce je zbytečná. My teď jdeme a nepokoušej se najít lovce aby tě zabili. Nepovede se jim to a budeme tě sledovat. Přece jenom jsi bratr nejvyššího!“ zakřičí na Cedrika přes dveře.

Na dveře dopadne něco většího. Kane se zasměje, otevře dveře a  vystrčí nás na chodbu. Jen zavře dveře, jejich dřevo prořízne kuchyňský nůž.

,,To byla rychlost“ řekne uznale Kane. ,,Jdeme!“ a jako první vykročí, my ho následujeme. Jemu se přece neodmlouvá.

,Sakra jak může vědět, že mám v ruce žiletku?´pomyslím si zmateně s ostřím žiletky asi centimetr od tepny. Stejně se říznu a pak jen nevěřícně koukám jak rána mizí aniž by vytekla kapka krve. Vztekle chytnu první co je po ruce a mrštím fénem proti dveřím. Zaslechnu tiché zavření dveří. Bleskovou rychlostí otevřu vletím do kuchyně kde popadnu první nůž a mrštím jím proti dveřím. Vše jsem stihnul za zlomek vteřiny. Nůž hladce projede dveřmi.

Musím se naučit ovládat svou sílu a rychlost. To že jsem zrůda nemusí nikdo vědět.

Sedím se Zachem u Kanea. Je to normální jednopatrový dům. A já měl představu že bydlí v zámku s věžičkami. V obýváku, který je zařízen nejmodernějším nábytkem, sedím v křesle hlavu mám v dlaních, a z očí se mi valí krokodýlí slzy. Vůbec nechápu jak jsem mohl tu podobu přehlédnout!

 Jistě oba mají modré vlasy. Kaneho mají odstín inkoustové modři skoro do černa. Cedrikovy jsou nádherně modré a ty jeho oči když se zasměje.Tak jemnou čerň jsem ještě neviděl. Nejsou jako oči pána démonů. Ledově černé.

Jak jsem mohl udělat takovou chybu, proklínám se. Zatracení lovci, idiotský Kane, zatracený bratr, kdyby mě našel jen o jeden den dřív! Kdybych nedůvěřoval zmetkovy jako byl Darin. Kdybych nepotkal Cedrika. Už z dálky jsem měl poznat, že jde o démonskou auru.

Zatím co Kane vyřizuje vše na ochranu bratra. Zach sedí u mě a pokouší se mě uklidnit. Konečně skončí a obrátí se na mě.

,,Tak jak to všechno začalo, jak to bylo a jak to skončilo“zeptá se mě Kane a vyčerpaně se sesype do druhého křesla, kde zavře oči.

Nechápavě na něho civíme ještě jsme nezažily, aby byl unavený natož takhle zmožený. Když se nic neozývá zvedne hlavu a podívá se na nás. Asi máme dost divný výraz, protože se zasměje.

,,Je jasné, že jste mě takhle ještě neviděli, ale vzhledem k tomu že jsem tři měsíce pořádně nespal tak se prosím nedivte. Bráška je jak z divokých vajec. O tom jste se stihli přesvědčit sami. A ty vyprávěj. Rád bych to měl za sebou.“ Koukne na mě.

Tak začnu nabídkou, udání a tím ostatním až k dnešnímu dni. Kane kývne.

,,Myslel jsem si to. Ale překvapuje mě, že se o tebe postaral“zamne si překvapeně bradu.

,,Naučil jsem se stáhnout auru a pak si myslel, že jsou to mafiáni co po mě jdou“ vyložím svou doměnku.

,, To bych chápal. Ve své lidské podobě zrovna jako démon nevypadáš.“kývne.

,,Teď bych ho nechal na pokoji. Když je naštvaný nezná bratra“zasměje svému přirovnání.

Kývnu na souhlas. Nic jiného se dělat nedá pokud nechci o něho přijít.

Vydržím to týden a už mířím k Cedrikově bytu. Vyběhnu schody do třetího patra a zaklepu na jeho dveře. Stěží skryji šok, když dveře otevře cizí žena.

,,Promiňte, Nebydlí tady…?“začnu nejistě.

,,Vy určitě hledáte toho chlapce co tu bydlel? Že?“ značně nadšeně.

,,Je mi líto, ale před dvěmi dny se odstěhoval a tenhle byt mi nechal pod podmínkou že nikomu neřeknu kam. Ale já už to stejně ani nevím.“zahihňá se ,, Nechcete jít na kafe?“zeptá se a vypne hruď. Hned pochopím o co ji jde. Chce se mnou vyspat.

,,Ne. Děkuji“ odmítnu a odcházím. U schodů se ještě otočím. Přece jen mi to nedá, vidět její obličej.

,,Víte rád bych se zdržel, ale mému manželovy by se to nelíbilo.“zakřením se.

Blondýna nejdříve vyvalí oči pak otevře pusu tak, že mám strach, že ji vypadne z pantů a s otřeseným výrazem zabouchne dveře. I Přes naprosto blbou náladu se musím smát.

Před panelákem přestanu a co nejkratší cestou vyrazím ke Kaneovu domu. Zach, který vycítí, že se něco děje se k němu přidá. Bez dechu dorazíme ke Kanovy a v obýváku se složíme do křesel.

,,Tak copak se děje?“ zeptá se nervózně Kane.

,,Cedrik zmizel“vymáčknu ze sebe udýchaně.

Oba se na mě vyjeveně podívají.

,,Cože?!“vyhrknou oba naráz.

,,Cedrik zmizel! Byl jsem u něho doma. otevřela mi nějaká blonďatá slepice a řekla mi,že mi má vzkázat že se odstěhoval a že neví kam. Při tom se mě celou dobu snažila svádět!“vyklopím ze sebe.

Kane se začne pochichtávat. Probodnu ho vzteklím pohledem.

,,P-p-promiň. Měl jsem to vědět“dostane z námahou ze sebe.

Podívá se na nás a když vidí naše zmatené pohledy doslova vybuchne v smích. Málem ho uškrtím. Když se dost vysměje začne vysvětlovat.

,,Posledně udělal to samé a předposledně také. Jakmile ho najdu, tak za chvíli zmizí a jako pozdrav nechá nějaké překvapení. Posledně to byl muž a dost fest na mě vyjel. Musel jsem nasadit všechnu sílu aby mě pustil. Tak teď to bude dost obtížné ho najít. Pokud si toho nevšimli hlídači z třídy A, tak si toho nevšiml nikdo.“dořekne pochmurně.

Náhle do místnosti vejdou dva démoni a s sebou táhnou další dva. Kane vyvalí oči.

,,Lovci?“zeptá se naštvaně.

,,Ne. Váš bratr. Před dvěma dny. Ještě se neprobrali. Naštěstí tam nechal dva hlídače a třetího poslal aby nás našel, trvalo to trochu díl než čekal.“vysvětlí jeden.

Kane se pro sebe usměje, tohle nečekal. Je chytřejší než si myslel.

,,Tak jo sežeňte hledače. Mám pro ně práci“zavelí a já v něm poznám skutečného vůdce. Nikdo lepší být nemohl.

My se zvedneme a vydáme se ho hledat taky.

Hledání trvá už měsíc a po Cedrikovy ani stopy. Začínám být zoufalý a Kane také. Jen to nedává tolik znát. A kdo ho našel?

Zach se dívá z okna v bytě, který si našel Cedrik. Dalo mu to pořádně zabrat. Musel prolézt tři města, aby ho našel přímo pod nosem. Musel uznat, že je moc dobrý. Hledači ho ještě nevypátrali. Kdo by řekl,že se přestěhuje jen o patro víš v tom samém baráku?

Cedrik se vrací ze školy a z práce, kterou si našel. Už na schodech cítil tu auru. Zachary, zavrčí. Rychle jak blesk vyběhne zlívající schody a opatrně otevře vchodové dveře. Je v obýváku, pomyslí si a z kuchyně vezme nůž. Opatrně se přiblíží a nůž přitiskne Zachovy na krk. Ten ztuhne.

To snad není možný. Jak to, že se tak tiše přiblížil? Ani jsem si neuvědomil, že tu je. Pomalu polkne. na hrdle ucítí nůž, který mu ke krku tiskne Cedrik.

,,Můžeš mi říct proč mě zase otravujete?“ zavrčím.

Zach svým jemným sluchem uslyší náznak zoufalství. Pousměje se. Třeba ještě je naděje.

,,Jde o Jarda. Pomalu umírá“zachrčím. Nůž mi brání mluvit.

Cedrik dá nůž pryč.

,,Je to vážně?“zeptá se zoufale.

Pomalu se otočím. Nemůžu uvěřit svým očím. Přede mnou stojí doslova mrtvola. Tělo,kde dřív hráli svali při každém pohybu je jen kost a kůže. Krásné modré vlasy mastné a zplihlé. Tvář propadlou a pod těmi, kdysi zářivými černými oči, teď k uzoufaní smutnými a prázdnými jsou tak temné kruhy, že by v nich skoval celé peklo.

,,Vážné? Vypadá jako ty. Chodící mrtvola“odfrknu si

,,Ty ho máš rád?“zeptám se.

,,Jestli ho mám rád? Já ho miluji je mi jedno, že je démon, přál bych si aby tu se mnou byl navždy.“zašeptám smutně.

,,Kdy máš narozeniny?“zeptám se v hlavě mám plán.

,,2.3. proč to chceš vědět?“zeptá se.

,,Uvidíš. Kdy přijdeš z práce?“vypálím další otázku.

,,No kolem sedmé večer“odpoví rozpačitě.

,,Fajn a dej se do pucu. Vypadáš šíleně“řeknu a vypadnu.

Běžím přímo ke Kanovy a řeknu mu svůj plán. Ďábelsky se začne chechtat a připojí se ke mně. V osudný den to rozbalíme.

,,Jarede potřebuji pomoct“ zavolám na bratra ze sklepa. Jak jsem předpokládal bez zájmu jde.

Spolu s Kanem ho povalíme a jeho, znovu vypracované tělo, které se nám pod pohrůžkou, že Cedrika nenajdeme, podařilo znovu vypěstovat, svlečeme do naha.

Sice se brání, ale proti nám nemá šanci. Nakonec ho celého obmotáme duhovou stuhou, která je pevnější než ocel, na pusu mu dáme roztomilou mašličku. Samo zřejmě nemůžeme zapomenout na penis, který taktéž ozdobíme mašličkou. Takto svázaného ho zabalíme do deky a přeneseme do Fedrákova bytu, kde ho opatrně vybalíme a položíme na postel. Ignorujme jeho zoufalé pohledy a snahu se osvobodit.

,,Jsem tvůj mazlíček, budeš mě mít rád? co myslíš?“ obrátí se Kane na Zacha s kartičkou v ruce.

,,Perfektní“ zasměje se Zach.

Jared jen z hrůzou sleduje jak kartičku zasouvá pod jednu stuhu. Pak ze smíchem vypadnou.

Jared se snaží ze stuhy dostat, ale marně. Nakonec to vzdá a odevzdaně čeká na majitele vzkazu.

Konečně se ozve odemykání dveří a Jared se zaraduje, že je konec mukám. Netuší, že v tomhle zajetí stráví šťastný celý život.

Cedrik otevře dveře a zavře. Pomalu vejde do ložnice a začne se svlékat má dole košili a je jen kalhotách, když zaregistruje pohyb na posteli. Opatrně se k ní přiblíží a vytasí drápy pro případ útoku. Pořád se nic neděje a tak rozsvítí lampičku. Koukne se na postel a strne.

Na posteli leží Jared  celý obvázaný duhovou stužkou. Stejnou stužku má kolem úst a penisu.

Kouká trochu vyjukaně a Jared zrovna tak. Cedrik se opře o čelo postele a začne se nekontrolovatelně smát. Najednou dostane děsnou chuť si dáreček ozdobit šlehačkou a tu pomalu slízat. Když se přestane smát všimne si lístku za stužkou. Opatrně ji vytáhne, otevře a čte: JSEM TVŮJ MAZLÍČEK BUDEŠ MĚ MÍT RÁD?

,,Ne tebe nebudu mít rád“zašeptá.

Jared zoufale zavře oči.

,,Tebe“ políbí ho na víčko ,, budu“ políbí ho na druhé. Jared otevře oči.

,,milovat“ dopoví Cedrik a políbí ho na zavázané ústa. Pak pomaličku začne rozbalovat svůj nádherně slaďoučký narozeninový dárek.