Tajný svět Akyry

U tchýně

Z nemocnice rovnou zamíříme k Reiovi, zastavím se u jedné jídelny, když v tom mě Rei zarazíí.

„Najíš se u nás, mámu bys smrtelně urazil,“ namítne Rei.

„Nebudu vás vyjídat,“ zavrčím vztekle. Rei obrátí oči v sloup a začne mě přemlouvat. Dobře, ukecá mě, ale ne v tom, abych si nekoupil hamburger. Přece jen, kdybych měl úplně prázdný žaludek, mohla by si myslet, že jsem nenažrané prase. Rei to sleduje s nevolí, ale moc neprotestuje. Nejspíš by v danou chvíli jednal stejně. Vede mě k většímu domu nedaleko lesa, je poslední v řadě. Ani se nenamáhá vytáhnout klíče, jen se dotkne dveří, které se otevřou, jako by nás zvali dál.

„Ahoj mami!“ křikne Rei do domu.

„Ahoj, Reii, proboha kde jste? Čekáme na vás s obědem, Aai už pofňukává hlady,“ přijde jeho máma do předsíně. Rei má něco z její krásy, ale nejspíš bude podobný svému otci. Teď se cítím značně provinile.

„Promiň mami, Deironův otec měl autonehodu, teď jdeme z nemocnice,“ odpoví ji Rei.

„Proboha, něco vážného?“ zděsí se.

„Bude v pořádku, jako měnič měl trošku rychlejší reakce,“ uklidní ji Rei.

„Aha, to je dobře,“ pokývne jeho máma a zvědavě se koukne na mě. Rei zřejmě nemá v úmyslu mě představit, tak se toho ujmu sám.

„Těší mě, jmenuji se Deiron Akeshi,“ lehce se ukloním.

„Moc mě těší, že konečně poznávám Reiova snoubence,“ usměje se na mě jeho máma. Začínám přemýšlet, po kom může být tak nesnesitelný.

„Reii už mám hlad,“ vběhne do chodby malá holčička a vrhne se k Reiovi, který ji chytne do náruče.

„Omlouvám se Aai, Deironův táta si udělal bebí, tak jsme museli do nemocnice,“ vysvětlí holčičce Rei. Malá to pochopí bez problému. Ona má taky řetízek s čarodějným drahokamem, ale je zatím téměř bílý.

„To je tvoje dcera?“ podívám se na Reie, který na mě jen vyvalí oči a spustí bradu, jak není schopen slova, zatímco jeho máma se rozesměje.

„Ne, moje sestra, to si myslíš, že bych měl dítě ve dvanácti?“ vzpamatuje se Rei.

„U tebe je možné i nemožné,“ pokrčím rameny. Rei jen protočí oči v sloup a povzdechne si. Zatímco jeho máma se nedokáže přestat smát. Když se konečně uklidní, pozve nás do jídelny, kde čeká muž. Na Reie podobný je i není, nevím kam si to zařadit. Pak ho Rei představí jako svého strýce a budoucího otce. Nechci se ptát, kde je jeho pravý otec, nesluší se to. Reiova máma nachystá na stůl a zasedneme k obědu. Díky bohu, že jsem si vzal toho hamburgera, aspoň nevypadám nenažraně, je to fakt moc dobré. Po dobrém obědě, pomůžu Reově mámě s nádobím, nepřipadá mi správné, abych se najedl a pak to prostě nechal. Potom si sedneme v obýváku s šálkem kávy a táckem zákusků. To si vážně myslí, že po takové hostině do sebe ještě něco dostanu?

„Můžu se zeptat, jak jste se seznámili?“ zeptá se Reiova máma, na její žádost ji mám říkat jménem, ale nedokážu se k tomu přemluvit.

„Narazil jsem do něho před školou,“ pokrčím rameny.

„Jo a nazval jsi mě žirafákem, to ti nezapomenu,“ povzdechne si Rei.

„A jak jsem tě měl nazvat? Do obrů ti nějaký ten centimetr chybí a na trpaslíka zrovna nevypadáš,“ setřu ho s klidem.

„Jak pozoruji, tu panuje válečná zóna,“ cuknou koutka jeho budoucímu otci.

„Ne, jen válečné příměří, nejraději bych ho vzal tady tím stolem,“ zavrčím potichu a podívám se na Reie, který mi dá jasně najevo, že mě slyšel, zamračením.

„Proč jsi souhlasil se zasnoubením, když ti Rei tak očividně vadí?“ zamračí se jeho budoucí otec. Podívám se na něho.

„Nikdy jsem s tím nesouhlasil, protože se mě na nic neptal. A ani pak bych nesouhlasil, nejsem na kluky!“ prohlásím pevně. Oběma vyletí obočí nahoru překvapením.

„Nekecáš? Ještě ten den, kdy jsi tu sázku prohrál, jsi říkal, že ses do mě zamiloval,“ protáhne líně Rei.

„To mi jen tak uklouzlo,“ pohodím hlavou. Zatraceně, to si musí pamatovat každé slovo, které vyslovím?

„Tak jak k tomu došlo?“ zeptá se jeho budoucí otec.

„Podvodem,“ prsknu ve stejné chvíli, kdy Rei odpoví sázkou.

„Začalo to sázkou a skončilo jeho prohrou, přiznávám, že to bylo trochu nefér,“ odpoví Rei a shrne události oné osudové sázky po výhru, která rozhodně fér nebyla. Budoucí tchýní se stáhne obličej nevolí.

„Reii, uvědomuješ si závažnost tohohle chování? Kdybych to věděla, nikdy bych s tímhle zasnoubením nesouhlasila,“ mračí se Avena na svého syna. Dobře, někdy se oslovení vyhnout nedá.

„Proto jsem ti nic neřekl,“ odtuší klidně Rei.

„Celý Richard, tohle je přesně jeho chování,“povzdechne si Reiuv budoucí otec.

„Byla bych radši, kdyby v tomhle byl po mně. Nestanovil jsi datum svatby, s tou sázkou už bohužel nic udělat nemůžu,“ podívá se na mě s povzdechem Avena.

„Datum nestanovím, ani teď ani nikdy jindy, dokud mě nepřesvědčí, že není takový kretén, jak se teď staví,“ odpovím úplně klidně. Avena si útrpně povzdechne a sekne po Reiovi vyčítavým pohledem.

„Slíbil jsem mu, že datum stanoví on,“ pokrčí Rei rameny ve stylu ‚Mě do toho netahejte!‘.

„Víte, jak to bude vypadat?“ zavrčí tchýně.

„To je mi naprosto jedno, měl si pořádně rozmyslet, co udělá, než to udělal,“ odpovím co nejklidněji. Jasně, že mi to není jedno, ale copak můžu teď couvnout? Vypadal bych jako idiot!

„Tak aspoň předběžné datum,“ zaskučí Avena.

„Na svatého Dyndy,“ odseknu. Pomalu začínám mít téhle návštěvy po krk. Kdybych určil předběžné datum, určitě by to vzali jako pevné a byl bych kde? ... to se neříká!

„Musíš být tak tvrdohlavý?“ zavrčí Rei.

„Musíš být ty tak nesnesitelný? Bohužel, už musím jít, děkuji, za skvělý oběd a kávu. Nashledanou. Doprovázet mě nemusíte, ven trefím,“ zvednu se od nedotčené kávy a hledám, kde nechal tesař díru.  Zrovna se obouvám, když do předsíně přijde jeho budoucí otec.

„Byl bych skutečně rád, kdybys mi řekl aspoň prozatímní datum, nevrhá to dobré světlo, ani na vás ani na nás. Rei se ho nedoví, uznávám, že potřebuje trochu lekci v chování,“ promluví na mě.

„Vážně se to nedozví?“ zeptám se ho.

„Ne,“ luskne prsty a my se ocitneme v jiném prostoru. Rozhlédnu se po nádherné pláži a vlny, které hlasitě naráží do nedalekých útesů. Usměji se a podívám se na něho.

„Ode dneška za tři měsíce, doufám, že do té doby dostane aspoň trochu rozum anebo přijde na způsob jak mě o tom přesvědčit,“ kývnu.

„Takže 21.12 souhlasí to?“ podívá se na mě jeho budoucí otec. Vzhledem k tomu, že je září tak kývnu.

„Dobře, jmenuji se Everest. Je to lepší než kdyby si říkal, něco jako pan neznámý. Reiovi se občas musí připomenout dobré chování, jinak je to dobrý kluk.

„Až na jeden problém, když se on střetne ze zdí z betonu a ocele, složí se ta zeď, ne on,“ ušklíbnu se. Everest se dá do smíchu.

„Jak vidím, už jsi ho prohlídl,“ přenese nás zpátky do jejich předsíně. Ve dveřích stojí Rei a tváří se jak ocet. Nevšímám si ho a obuji se.

„Doprovodím tě,“ zahučí a jde ke mně.

„No, dá se říct, že lupu k tomu nepotřebuji,“ cuknou mi koutka a Everestovi taky.

„K čemu nepotřebuješ lupu?“ zeptá se mě Rei.

„U tebe by to bylo na dlouhé vysvětlování,“ mávnu rukou a otevřu dveře.

„Hele, nepodceňuj mě, tak blbý ještě nejsem,“ ohradí se dotčeně Rei. Zkoumavě se na něho podívám, jestli to myslí vážně nebo si ze mě jen utahuje.

„Hele netvař se, jako bys spolknul všechnu moudrost světa!“ brání se Rei.

„Já přece nic neřekl,“ pokrčím rameny, rozloučím se s jeho rodiči a vypadnu domů, kde je jen bratr.

„Kde je máma?“ zeptám se ho, když se vyzouvám.

„Uvědomuješ si, co jsi udělal?“ zaúpí Nao a zdrceně se na mě podívá. Nechápavě zamrkám.

„Řekl jsi mámě, mámo, už tě musím považovat za bratra a nemůžu si nic dovolit,“ začne pofňukávat. Cuknou mi koutka.

„Kdybych to věděl předem, tak ji už tak říkám dávno, tvých úchyláren mám po krk,“ ujistím ho.

„Jsi zlý!“ našpulí rty Nao. Někdy nevím, jestli je dospělý nebo dítě.

„Já vím, ale nikomu to neříkej, je to překvapení,“ mrknu na něho pobaveně. Nao jen obrátí oči v sloup a převede téma.

„Jak bylo u tchýně? Jestli máš hlad, udělal jsem roštěnou,“ opře se o rám dveří.

„Tchýně je fajn, jen netuším, jak takový tupec, může mít tak bezva rodiče. Jedl jsem u nich,“ oznámím mu.

„Upřímně, kdybych byl na Reiově místě, udělám to samé, jen ho to napadlo dřív než mě, bohužel,“ povzdechne si Nao. Jen na něho nevěřícně vytřeštím oči.

„Ty si ze mě děláš prdel? Vůbec ani nevím, co na mě vidí!“ zaprotestuji.

„No, tak by ses měl občas podívat do zrcadla, jsi nádherný exemplář!“ zavrní Nao.

„Nemluv o mě jako o zvířeti!“ zamračím se na Naa.

„Napůl jsi ne? Uznávám, že jsi hodně neobvyklé zvířátko, rozhodně bych se s tebou mazlit nechtěl, ale jsi zase ohromně vzácný,“ usměje se Nao. Strnu a podívám se na něho.

„Ty víš, v co se měním?“ zeptám se ho se sevřeným hlasem.

„Nikdy jsem tě měnit neviděl. Měl by sis dát pozor na pytláky,“ pousměje se Nao a zmizí v pokoji. Nechápavě se za ním dívám a přemýšlím, jestli si ze mě zase nedělá šprťouchlata. U něho by to normální. S pytláky jsem klidný, zatím se nikde ve zprávách neobjevilo jejich řádění. Zajdu se napít a pak vyběhnu ven do jeskyně, kde se proměním. Začnu se toulat po lese, když objevím stádo rychlých srnek. Vypadají znuděně, tak se je rozhodnu popohnat a vyrazím na ně. Reagují ve zlomku vteřiny. Honím je dvacet minut, než mě to přestane bavit a jdu se napít.

„Víš, že tě hledám? Ten úchyl, co s tebou bydlí, mi řekl, že jsi venku,“ ozve se Reiuv hlas. Podívám se na něho a znovu se napiji.

„Musím dojít mámě na mateřídoušku a mátu, půjdeš se mnou?“ zeptá se mě. Chvilku přemýšlím a pak kývnu, stejně nemám co dělat a jsem zvědavý, jak ta bylina vypadá. Hlavně mateřídouška. Rei nasbírá bylinky a já čichám k mateřídoušce, hrozně pronikavě voní a rozhodně to není těžká vůně. Doprovodí mě do jeskyně a počká, než se proměním, pak mě zavede domů. Máma už je doma a tak pozve Reie na čaj. Ten přijme doslova s radostí, k mému zděšení mu máma nabídne, jestli chce u nás přespat.

Rozhodně se nebrání, jen odnese své mámě koš a přijde i se svými věcmi.

„No tak moment, ale ke mně do pokoje nepáchneš!“ prohlásím rozhodně.

„A kde mám spát?“ zamrká Rei zkroušeně.

„Na gauči,“ usměji se. Reiovi oči zalétnou k nepohodlné pohovce, která se hodí maximálně na sezení, ale nic víc.

„Tak na to zapomeň,“ odtuší Rei.

„Jsi čaroděj, tak si svoji postel vyčaruj,“ uculím se a třísknu mu dveřmi před nosem. Pak se jdu okoupat a zalehnu do postele s čistým svědomím. Usnu hned, tak netuším, že kolem půlnoci se ke mně Rei přilehl a já se mu spokojeně stulil v náručí.