Tajný svět Akyry

Nedotknutelní

Ráno se probudím s bolavou hlavou a podívám se vedle sebe, Rei už tu není. Rychle se obleču a letím do kuchyně.

„Kde je Rei?“ zeptám se.

„Šel domů, pojede tam s rodiči,“ odtuší Naoe. Kývnu a nachystám si snídani, někde vyštrachám prášek proti bolesti hlavy a spolknu ho.

„Deirone, ty tam nemusíš jet,“ ozve se máma ve dveřích, má zarudlé oči.

„Zapomeň, že zůstanu doma,“ odseknu a začnu jíst. Máma si ještě víc povzdechne.

„Bylo by to lepší,“ namítne táta. Otočím se nasraně na něho a jen zaskřípu zuby. Ten blbec si sundal veškerou sádru, která mu držela zlomené části v klidu.

„A taky by bylo lepší, kdyby sis tu sádru nechal,“ zavrčím. Fakt je jak malý kluk.

„Podle mě by mohl jet, když už nebude bojovat, mohl by je vyděsit,“ ozve se Naoe.

„Myslíš, že Deiron je drak?“ zeptá se táta. Obrátím oči v sloup, je vedle jak borová šiška z jedle!

„No, to rozhodně není, i když bych se vsadil, že jeho druhá podoba je z pravěku, kdyby tak byl tyranosaurus rex,“ zapřeje si Naoe. Musím se kousnout do rtů, zatím je nejblíže ze všech! Kromě Reie, který ví, v co se měním.

„Ze sto bodů máš padesát, trefil jsi dobu, podobu ne,“ ujistím ho.

„Jsem nejlepší z rodiny! Dokonce trumfnu i Reie!“ zajásá Naoe.

„To netrumfneš, on ví, v co se měním,“ zchladím bratříčka, který vyprskne čaj.

„To si děláš prdel ne?“ zavrčí Naoe.

„Ne, bohužel,“ povzdechnu si.

„Naval občanku!“ natáhne ke mně ruku.

„Nech si o ní zdát,“ vysměji se mu.

„Přijde ti to spravedlivé? Jemu to řekneš a nám ne?“ zvýší hlas Naoe.

„Já mu to neřekl, on to uhodl sám,“ bráním se.

„Fajn, já to z něj vymlátím, a jestli to nepůjde po dobrém tak to půjde po zlém, klidně ti z něj udělám krychlovou kouli!“ zavrčí mi do tváře.

„Když myslíš, že ho to pak rozveselí,“ pokrčím rameny.

„Nechte toho, jsou vážnější věci než vaše hádky,“ zaječí máma a my zmlkneme. V životě jsem ji neslyšel křičet. Taky jsem nikdy nezažil válku. Když se najíme, sedneme do auta a jedeme do hlavního města, tentokrát řídí máma. Celou cestu se dívám z okna a přemýšlím, jak to všechno zastavit. U hlavního náměstí vyskočíme z auta a jdeme na shromáždění.

„Co tu ke všem ďasům děláš, Deirone!“ ozve se za mnou zařvání Reie.

„Jdu s našima,“ pokrčím rameny a počkám na něho.

„Neměl bys tu být,“ povzdechne si.

„Deirone, musím mu domluvit, chce jít do války,“ vzlykne jeho máma.

„Jedině přes moji mrtvolu,“ ujistím ji. Rei nikam nepůjde a to i za cenu, že bych se musel odhalit, nepustím ho!

„Zkus mi v tom zabránit,“ ušklíbne se Rei vyzývavě.

„S velkou radostí, klidně tě odtáhnu v tesácích,“ zavrčím na něho vážně. Rei se otočí na patě.

„Jdi domů Deirone, dokud je čas,“ prohodí přes rameno. Odfrknu si a zařadím se po jeho boku. Chytnu ho pevně za ruku a nepustím, dokud mě někdo násilím neodtrhne a nepošle k rodině. Dá mi to celkem práci se k nim protlačit.

„Kde jsi byl?“ zeptá se mě otec.

„U Reie, ten kretén se snad nechá naverbovat,“ zavrčím.

„Je to čaroděj, je logické…“ začne bratr.

„Hovno je logické!“ přeruším bratra, kterému cuknou koutka.

„Zrovna v téhle situaci žertujte,“ zavrčí táta. Jen si odfrknu a obrátím pozornost k balkonu, kde se naše královna dohaduje se sousedem, kterého každý nesnáší. Nakonec jeho regulérní nabídku na sňatek odmítne a on nám vyhlásí válku. Tak a je to definitivní.

 Královna se k nám obrátí s lehce zoufalýma očima prosícíma odpuštění. Jako první se pohne Naoe s Yukim a nabídnou královně své služby, po něm následují ostatní a pak se odváží vystoupit i Rei!

„Tak na to zapomeň, ty ubohá napodobenino čaroděje!“ zaječím a hrnu se do středu. Stráže, které se mě pokusí zastavit, netrpělivě smetu a zastavím se před Reiem.

„Je ti jasné, že nejsi plnoletý a tudíž tu nemáš co dělat?“ zavrčím na něho a Rei o krůček couvne, překvapil jsem ho.

„Deirone, měj rozum. Mám schopnosti, které měli čarodějové před první válkou, a jsem nejspíš jediný. On má takových čarodějů nejmíň tucet. Naši vojáci beze mě nepřežijí ani den, a jestli tam nebudu, budeme hned okupováni,“ snaží se mi domluvit Rei. Vím, že má pravdu, ale…

„A to si myslíš, že ty nás spasíš?!“ zaúpím zoufale.

„To určitě ne, ale můžu oddálit porážku, dokud nám nepřijde někdo ze sousedů na pomoc,“ odpoví Rei. Tohle mu rozhodně nevymluvím, povzdechnu si v duchu.

„Fajn v tom případě jdu s tebou!“ prohlásím rozhodně. Rei na mě nevěřícně vytřeští oči.

„Ty ses snad pomátl!“ prohlásí pevně.

„To víš, že jo, aspoň někdo ti musí dělat konkurenci!“ odseknu mu.

„Jestli se z domu hneš na krok, tak uvidíš!“ začne Rei vyhrožovat.

„A co mi uděláš?“ zeptám se zvědavě.

„Nasadím ti obojek!“ prohlásí Rei. Vztekle se mi blýskne v očích.

„To je zajímavé a mění se aspoň v něco pořádného? Nerad bych aby mi tam pobíhala nějaká zablešená potvora,“ ušklíbne se sousední král. Vztekle se na něho podívám, všechno je to jeho vina!

„Jsem šavlozubý tygr, demente,“ zavrčím na něho a obrátím se zpátky k Reiovi, aniž bych si všiml, že všichni v doslechu zalapali po dechu, včetně královny a toho přízemního krypla, který nám vyhlásil válku.

„To si můžeš zkusit a udělám z tebe čarodějný lívanec!“ prsknu na Reie, který se na mě dívá poněkud zvláštně.

„Zopakuj to!“ ozve se královna a sevře zábradlí.

„Co?“ zeptám se jí.

„Zopakuj mi, co jsi říkal, že se měníš?!“ zabodne do mě oči.

„V šavlozubého tygra,“ odpovím s povzdechem. Sakra, že jsem to tak vyžblebtl.

„A může to dokázat? Jestli se v něho skutečně mění, tak a se promění tady před mýma očima!“ ozve se náš nepřítel. Královna do mě zabodne prosící oči. Podle zákona nás nemůže donutit k proměně či říct v co se měníme, pokud nechceme. Znovu si povzdechnu, moje tajemství je nejspíš v tahu!

„Nemusíš to dělat,“ ozve se za mnou Rei a chytne mě za ruku. Podívám se na něho a usměji se.

„Já to vím,“ přisvědčím a vyprostím svoji ruku. Pak se zhluboka nadechnu a proměním se. Chvíli mám pocit, že se královna složí. Zdraslav je bledší jak plátno a nevěřícně na mě civí.

„Zabijte ho!“ rozkáže svým. Polekaně se skryji za Reiem, když se před moje tlapy zaryje kulka.

„Právě jsi propadl hrdlem Zdraslave. Od teď nemáš právo o něčem rozhodovat!“ ozve se za námi rozhodný hlas. Nechápavě se rozhlížím, vůbec mi nedochází co se děje.

„Tak se zdá má paní, že jsem dorazil pozdě,“ ozve se zasmání. Podívám se na narušitele, musím pořádně zvednout hlavu, protože je pořád na koni. Jaká to nevýhoda, když jsem proměněný. Pokusím se proměnit a bez úspěchu. Povzdechnu si a sednu si k Reivě noze. Hned se skloní a obejme mě.

„Můžeš mi říct, co se tu vůbec děje?“ zabručím směrem k němu.

„Válka nebude, to se děje,“ cuknou mu koutka. Nechápavě se na něho podívám.

„Měniči, kteří se mění právě v šavlozubého tygra jsou tak vzácní, že jakmile se objeví v některém království, je ono království nedotknutelné. Nebo trošku jinak, nedobytné, nesmí se proti němu vést žádná válka,“ vysvětlí mi Rei. Vytřeštím na něho oči.

„A proč jsi mi to neřekl dřív, hlavo skopová?!“ zavrčím na něho.

„Protože jsem nechtěl, abys své tajemství řekl pod nátlakem, ale ze své vlastní vůle,“ usměje se Rei.

„Děkuji,“ olíznu ho. Nechá se a dá mi pusu na čumák.

„Rei, ty jsi věděl, že je šavlozubý tygr?“ ozve se královna.

„Ano, od prvního dne, Veličenstvo,“ kývne Rei klidně.

„Mohli jsme si ušetřit tolik nervů, proč jsi mi to proboha neřekl?!“ zamračí se královna.

„Těch důvodů bylo víc, ale jeden byl hlavní, slíbil jsem mu, že to nikomu neřeknu a slib je pro mě posvátný. Nebo snad máte pocit, že čaroděj může porušit své slovo?“ pozvedne Rei obočí a královna si povzdechne.

„Budiž, souhlasím s tebou a ten další důvod?“ kývne královna.

„Byl jsem nadšený, že jsem jediný, kdo o něm ví a to mi trochu imponovalo,“ zazubí se samolibě Rei. Co na něm sakra můžu vidět? Bohužel všechno, odpovím si.

„Vy čarodějové jste všichni stejní,“ povzdechne si Královna. Konečně se mi podaří proměnit a Rei, který pořád u mě dřepěl, vstane.

„Budeme mu muset najít vhodného manžela, který se o něj postará,“ pousměje se královna.

„Trochu pozdě, výsosti. Dovolte, abych vám představil svého snoubence, a taky šavlozubého tygra, Deirona Akeshiho,“ usměje se Rei. Královna cukne obočím.

„Tak mi aspoň dovol jít na vaši svatbu,“ ustoupí s povzdechem.

„Datum má na starosti Deiron, hned jak se dozvím datum, pošlu vám pozvánku,“ usměje se Rei.

„A proč datum ještě není?“ podívá se na mě Královna.

„Protože zapomněl na dvě důležité věci a já čekám, až je splní. Za druhé to má něco jako trest, že?“ usměji se na Reie. Který si jen povzdechne.

„Budu čekat na vaši pozvánku. Králi Drewe, ráda bych si s vámi pohovořila v soukromí,“ pousměje se královna na příjemnějšího souseda a odejde s ním do hradu.

„A jedeme domů,“ pousměji se.

„Jo a rychle, tvůj bratr se sem řítí jak uragán,“ zasměje se. Mrknu přes rameno a pustím se za Reiem, rychle naskočíme do auta k rodičům Reie a jedeme domů. Opřu se o Reie a zavřu oči, jsem nějak hotový. Pousměji se, když mě obejme a usnu.

Rei mě vzbudí až večer.

„Proč jsi mě nevzbudil dřív?“ zamračím se na něho.

„Musel jsem dát tvému bratru čas, aby vychladl,“ uculí se Rei.

„Kde je?“ zeptám se ho.

„Dole i s tvou rodinou,“ pousměje se Rei. Tak to zase bude debata, povzdechnu si a protáhnu se. Rei se ke mně skloní a polechtá mě, místo smání se po něm oženu.

„No tak pojď, ale napřed mi řekni, co jsem zapomněl?“ podívá se na mě. Zvednu se a pomalu kráčím ke dveřím.

„ Dvě věci, dokud je neuděláš, neřeknu ti datum,“ ve dveřích se pootočím, „ zkus místo svého talentu někdy používat mozek,“ pousměji se a jdu dolů. To že je teď můj milenec neznamená, že mu odpustím, doteď vlastně nevím, proč jsem mu to dovolil, že by ze zvědavosti? Jen jedno vím jistě, že toho nelituji.

„A náš prehistorický tvoreček,“ protáhne Naoe sarkasticky.

„Co chceš, ty přerostlá ještěrko?“ zeptám se ho a zamířím automaticky do kuchyně.

„Jeden jediný důvod, proč jsi nám to sakra neřekl!“ zaječí Naoe. Ten je fakt vytočený do vývrtky, jen nevím, jestli pravotočivé nebo levotočivé.

„Jedna jediná odpověď: nic ti do toho sakra nebylo!“ zařvu zpátky. Přece jim nevyzvoním, že se za svoji podobu stydím, to bych se fakt musel jedině zahrabat na zahradě. Jen nevím, jak by máma pak vyváděla, až by při jarním setí narazila na moji mrtvolu.

„Já jsem tvůj bratr! Měl jsem právo to vědět!“ ozve se dotčeně Naoe.

„No, vzhledem k tomu, že ses skoro do teď choval spíš jako úchyl, tak celkem pochybuji, nějak jsem ty tvoje buňky nezdědil,“ vystrčím hlavu z kuchyně a při pohledu na jeho výraz radši zalezu.

„Víš, co jsem měl nervů z války?!“ zaječí bratr.

„No, kdybys tu zkoušku neudělal tak bys měl jen housenky. Mimochodem, pořídil sis na ty nervy kýbl? Nerad bych o ně někde zakopl,“ ozvu se z kuchyně. Po neidentifikovaném něčemu podobném zavrčení a zasmátí, se znovu podívám z kuchyně. Rei sedí na schodech a směje se a Nao si drží spánky. Nevím, jestli stresem nebo tím, že se nezmůže na odpověď.

„Bereš ty vůbec někdy něco vážně?“ zeptá se mě Rei.

„Život, ten se nedá brát jinak než vážně,“ odpovím mu s pokrčením ramen a zakousnu se do křupavé bagety.

„Ale stejně jsi mi měl říct, v co se měníš,“ mračí se na mě Naoe.

„Za prvé, ze zákona nemusím tu informaci sdělovat vůbec nikomu, kromě komise, která nám dělá občanky a za druhé, že ty ses pochlubil svým zjevem,“ odseknu a ukousnu si bagety.

„ Docela pádný argument, oba dva. Je fakt, že jsem si myslel, že nejsi moc běžný měnič, ale tohle mě fakt nenapadlo,“ zavrtí hlavou Yuki.

„A doufám, že budete držet hubu,“ rozhlédnu se po místnosti.

„No víš Deire, ani nemusíme. To že jsi šavlozubý tygr proletělo naším územím jako blesk už ve dvanáct hodin,“ usměje se křečovitě Yuki. Zblednu jako plátno. Ten blbec si jistě dělá prdel… zoufale se kouknu na Reie, který se jen smutně usměje.

 Já se fakt půjdu zahrabat do toho záhonu!