Nechtěná pozornost
Nechtěná pozornost
Ráno mě nedokáže vzbudit ani budík, ani Rei. Ne, že bych tak tvrdě spal, ale snažím se předstírat spánek, abych nemusel do školy. Dovedu si živě představit ten děs.
„No tak tygřátko, už toho mám vážně dost, buď vstaneš dobrovolně, nebo poletíš do vody, do ledové vody. Yuki mi slíbil, že mi s ní pomůže,“ drcne do mě Rei.
„Nechte mě v klidu umřít,“ zakňourám a zahrabu se hlouběji do peřin. Uslyším povzdech.
„Zlato, musíš se tomu postavit čelem, to by ses radši nechal zabít?“ zeptá se Rei.
„Jo budu radši mrtvý, než aby mě obtěžovali ve škole. Už nebudu mít ani klid na proběhnutí,“ vzlyknu.
„Něco vymyslím, zlato,“ pohladí mě.
„Jestli si nepohneme, fakt přijdeme pozdě a pak to bude horší,“ promluví Yuki u dveří.
„V čem to bude horší?“ vykouknu zpod polštáře.
„No, například se můžou nasáčkovat sem, škola přece jen může určit pravidla, tady ta možnost není, navíc tam budeme oba dva, takže ty nejdotěrnější můžeme odstřelit. Věř mi, že teď se s tebou každý bude chtít přátelit, třída taky pomůže udržet ostatní venku. Osobně jsem je obvolal. Každému jsem musel zodpovědět, jestli je to skutečně pravda a pak souhlasili, že tě budou bránit svým tělem. V tom je kolektiv dobrý,“ mrkne na mě Yuki. Dobře, v tom souhlasím. Se zasténáním se vykuklím z peřiny a s oblečením se zavřu v koupelně. Když vyjdu, cítím se hodně blbě.
„Stejně tě obdivuji, že jsi měl odvahu se přede všemi proměnit,“ usměje se Yuki.
„Co jsem měl dělat? Kdybych to neudělal tak tahle dubová palice by nejspíš byla mrtvá,“ ukážu na Reie a vezmu si tašku.
„Vystihnul jsi ho docela přesně,“ rozesměje se Yuki. Vůbec nevím, co je na tom k smíchu. Pomalu sejdu dolů a Reiova máma mě zavolá na snídani.
„Mami, už tak nestíháme, koupím mu něco cestou,“ zamračí se Rei.
„Everest vás vezme autem, bude to bezpečnější,“ odpoví máma. Rei souhlasí a tak jdu do kuchyně, kde narazím na bráchu.
„Co ty tu děláš, ještěrko?“ zeptám se ho a sednu.
„Tu ještěrku si nech od cesty, jsem tu coby tvůj bodyguard,“ sekne po mě Nao pohledem. Vypláznu na něho jazyk a sednu si k snídani. Od onoho osudového dne okupuji Reiuv dům, protože podle informací Naa je náš dům okupován novináři. Čím jsem si tenhle děs zasloužil?
„To je dobře, drak se nám hodí,“ pousměje se Yuki a přivítá se s Naem polibkem.
„Jen pokud umí chrlit oheň v téhle podobě, pochybuji, že by škola draka v jeho zvířecí podobě uvítala,“ odseknu. Reiovi cuknou koutka, ale udrží se.
„Je mi někde jestli by to uvítala nebo ne, pokud mě někdo bude srát, odskáče to,“ zavrčí Nao.
„Nemáš horečku?“ podívám se na bratra trochu překvapeně.
„Tak z tebe,“ ujistí mě.
„Tak to jsem si oddechnul, už jsem myslel, že mě s někým podvádíš,“ zaironizuji si a pustím se do obložené housky.
„Neříkej, že ti to moje škádlení chybí,“ podívá se na mě Nao překvapeně, příliš prostý než aby si všimnul ironie.
„Samozřejmě, jako tobě kudla v zádech,“ dojím a s povzdechem si vezmu tašku. Dnes nemám nějak náladu na škádlení.
„Tak jdeme, příšerko,“ zasměje se Nao. Nestojí mi ani za pohled. Naskládáme se do auta a vyrazíme ke škole. Jen co tam dojedeme, zděsím se. Dvůr je plný, i když chybí sotva pár minut do zvonění.
„Nepřehánějí to trochu?“ zděsím se.
„Jasně že jo, ale kdo by si nechal ujít pohled na šavlozubého tygra? Na celém světě jsou tři, včetně tebe. Nenech se vytočit, ať se neproměníš, právě to budou chtít,“ podívá se na mě Rei.
„No, super, horší než být nějaká hvězda,“ povzdechnu si.
„No, kdybys byl hvězda, tak by se ti tahle pozornost líbila. Tati, nemůžeš zajet až ke vchodu?“ zeptá se Rei a vůbec mu nevadí, že to není jeho otec, zato jeho budoucímu otci přejede po rtech drobný úsměv.
„Uvidím,“ kývne a vjede do brány, že spolužáci nestačí uskakovat. Zastaví tak, že jedny dveře směřují k davu a druhé přímo ke dveřím. Nao na mě mrkne a vyleze směrem k davu.
„Tak jsem tady! To jste rádi, že mě tu máte,“ zaslechnu ho a mám co dělat, abych se nerozesmál. Každopádně ostatní dobře zblbnul aspoň na chvíli. Yuki toho využije a rychle vyleze z auta, za ním následuji já a pak Rei. V klidu proklouzneme dovnitř a tam už čeká tlupa, co si říká moje třída, jinak je škola viditelně prázdná. Co nejrychleji projdeme do třídy, kde se skoro zabarikádujeme. Jdu na místo, a zvědavě vykouknu z okna, Nao je stále ještě zdržuje, jen nás zahlídne, nasedne do auta a Reiuv strejda vyjede.
„Divím se, že na to skočili,“ uchichtne se Rei.
„No, on tak dobře vidět nešel, spíš jeho brácha,“ zamyšleně jeden spolužák.
„Však jim to dojde, až si někdo vzpomene, že ten kluk stál na straně draků,“ uklidní mě další spolužák.
„Snad ne,“ zadoufám.
„S tím nepočítej, někteří z jiných ročníků tam byli, viděl jsem je,“ zabrzdí mě Yuki v nadšení. Povzdechnu si, mohl mě podpořit.
„Zdá se, že jim to už dochází,“ poznamená další spolužák, který se kouká z okna. Podívám se a v ten moment zazní zvonek. Všude jsou větší hloučky a jeden uprostřed něco důležitě vysvětluje. V tom vyběhnou učitelé a zaženou je do tříd. Po hodině bude veselo. Ani nevím, jak zazvoní. Zamračím se a podívám se na hodinky.
„Neuběhlo to nějak rychle?“ zeptám se Reie, který se na mě podívá.
„Ne, bylo to pořád tak dlouhé a nudné,“ ujistí mě.
„Mě se to rozhodně nezdá,“ ujistím ho. Jen co učitel vypadne a spolužáci zavřou dveře, rozhostí se klid, ale ne na dlouho. Dveře se najednou rozletí a do třídy se pokusí vrazit ostatní ze třídy, teď musí zasáhnout Yuki, který vetřelce přimrazí k zemi.
„Co tu děláte? Do cizích tříd je zakázáno chodit bez pozvání!“ zahřmí jeho hlas.
„Chceme vidět toho tygra,“ odsekne jedna holka a rozhlíží se po třídě. Podvědomě se přikrčím.
„To není problém, ale nechápu, proč po mě toužíte až teď,“ zasměje se spolužák, který seskočí z lavice a promění se v tygra ussurijského a vrhne se na narušitele, kteří zděšeně prchnou na chodbu, Yuki je pohotově rozmrazil. Další spolužáci pohotově přirazí dveře, které Yuki zamrazí do pantů, takže nejdou otevřít. Spolu s klukem si vítězně plácnou.
„Tak to bychom měli, tuhle přestávku, bude klid,“ ušklíbne se další kluk. Trochu v rozporu s tím, začnou ti venku bušit na dveře, že chtějí dovnitř, Rei to vyřeší jednoduše, a lusknutím prstů se rozhostí nádherné ticho.
„Je výhoda mít ve třídě čaroděje,“ zasměje se Yuki.
„Ale ne, já si zapomněla svačinu,“ fňukne jedna holka, která horečně prohledává tašku.
„Sano, a nepsal jsem všem extra, abyste si donesli svačinu?“ povzdechne si Yuki.
„Psal, nepsal, já si ji fakt nachystala a nechala na lince,“ povzdechne si Sana.
„Počkej, mám toho hodně, rozdělím se,“ skloním se k tašce a podám jí bagetu. Mám tam ještě dvě.
„Děkuji,“ usměje se Sano a vezme si ji, další spolužáci se s ní taky rozdělí i o pití a tak nouzi nemáme.
„Ehm, Deirone, chtěl bych se ti omluvit, že jsem tenkrát po matice vyváděl, zapomněl jsem, že i ostatní mají důvod a právo držet své tajemství,“ pousměje se kluk, který mě tenkrát napadl. Překvapí mě to, ale po chvilce kývnu, že mu odpouštím, proč taky ne že.
„Hlavně, že jsme se shodli. Trochu litují učitele, kteří musí rozhánět ty ostatní,“ zasměje se Yuki a mávnutím rozmrazí dveře. Dovnitř vejde učitel.
„Pane Yuki, doufám, že se to nebude opakovat,“ trochu naštvaně.
„A co máme dělat? Vydat spolužáka napospas krkavčímu davu?“ pokrčí Yuki rameny. Učitel si povzdychne a podívá se na mě.
„Nenechte se umačkat, byla by to hrozná smrt,“ popřeje mi a pustí se do další látky. Přes školu, kdy jsme ve třídě, to celkem jde. Ale pak škola skončí.
„Hlavně se nenech vyprovokovat, lásko,“ podívá se na mě Rei. Zaskočeně se na něho podívám a kývnu. Vzal mi řeč. Chytnu ho za ruku a jdu s ním na chodbu, kde postává dav. Lehce zavrčím a začnu se s Reiem prodírat ke skříňkám. Jde to hodně ztuha.
„Hej, proč se nám neukážeš?“ zaječí jeden.
„Protože jsem měl za to, že mě vidíš, jestli trpíš slepotou, jdi k očnímu,“ setřu dotyčného. Reiovi přede mnou uklouzne zachichotání.
„No tak, proměň se!“ zamračí se nějaká holka.
„Ani mě nehne,“ odtuším.
„To si myslím, tvá matka by se nejspíš scvokla,“ uchichtne se zlomyslně další. Tak tohle přehnal. Zarazím se a otočím.
„Kdo to řekl,“ zeptám se, z hrdla mi vyjde spíš zavrčení.
„Já, máš s tím problém?“ ušklíbne se nějaký výrostek. Tak teď skutečně nemám daleko k přeměně, ale ovládnu se. Zato se na něho vrhnu.
„Nech ho být, proč se vůbec chceš rvát s někým kdo je degenerovaný?“ zeptá se mě klidně Rei. Zastaví mě to.
„A jsi si jistý, že to slovo spíš neurážíš? Ani degenerovaný by se neoháněl někým, kdo je mrtvý,“ zašeptám a vyrazím ke skříňkám.
„A byla to taky taková obluda jako ty?“ znovu ztuhnu. Pak se zhluboka nadechnu a otočím se.
„To nevím, nikdy jsem ji proměněnou neviděl. Ovšem nejspíš si ji nedosahoval ani po malíčky u nohou, červotoči tak vysocí nebývají,“ usměji se nuceně na kluka. A jdu pryč. Řeknu vám, že mi dá pořádně zabrat, abych mu nerozmázl ciferník. Jakým právem si dovoluje urážet moji mrtvou matku?! Ovšem, kdybych ho napadl, ničemu bych nepomohl, jen bych dostal vyhazov ze školy. Stojí ten trotl za to? Určitě ne.
„Lásko, červotoč? Já myslel, že ještě tak vysokého levelu nedosáhl, přece jen u točení dřeva potřebuješ aspoň jednu buňku ne?“ zamyslí se Rei.
„To je fakt, ovšem taky záleží na tom, kde ta buňka zrovna bují, někde to není ani potřeba,“ pousměji se.
„Vy zatracení buzeranti, co si o sobě vůbec myslíte?!“ zaječí kluk.
„Vůbec nic, hlavně ne o takových ubožácích, je to pod naší úroveň,“ usměje se povýšeně Rei.
„Táhněte do prdele!“ zaječí na nás kluk.
„Rei, radši pojď, nebo si nás ten vlezdoprdelka začne usmiřovat!“ zděsím se. Rei se na mě podívá a složí se smíchy. Obrátím oči v sloup a táhnu Reie ke skříňkám než tomu blbovi dojde, že jsem ho vlastně urazil. S obouváním to u Reie trochu vázne, ale nakonec se mu podaří zašněrovat boty, fajn takže školku nezapomněl, a vypadneme ze školy.
„Ještě jeden takový den a asi začnu cestovat kanály,“ oddechnu si, když jsme dost daleko a já se ujistím, že nás nikdo nepronásleduje.
„Ještě jeden takový den a bude škola mrtvá smíchy,“ ujistí mě Yuki, který se vydrápe za námi.
„Co tu děláš?“ zeptám se ho.
„Jsem tvá osobní stráž ne?“ podívá se na mě Yuki.
„Jo, osobní stráž na draka, když ho člověk potřebuje, válí se po chodbě jak pytel mouky,“ ušklíbnu se.
„No tam jsi osobáka nepotřeboval, postaral ses o sebe sám. A na draka? Máš pravdu, na jednoho dráčka Mráčka jsem,“ zavrní Yuki. Zasměji se, bratříček získal skvělou přezdívku, Dráček mráček. I když pod tím názvem bych si spíš představil plyšovou hračku.
A když to vezmete kolem a kolem, Nao a úchylná plyšová hračka… ani to nedomyslím a skácím se smíchy na zem.
Komentáře
Přehled komentářů
Píšeš úžasne a už sa neviem dočkať ďalšieho dielu... A tie hlášky ma naozaj zabíjajú XD
Kawaiiiiii ^^
(Widlicka, 3. 3. 2013 21:56)
Skvělé <3
Myslím, že pokud nechce každý den překonávat ty davy, tak by měl udělat něco jako prohlášení a jednorázově (nebo občas) se před nima proměnit, ať dají pokoj...
třeba by mohl poté i vybírat vstupné :D a vydělat si nějakou korunu místo brigády ;-) jinak se nebude moct svobodně ani hnout ;-)
Dráček Mráček to má asi spočítaný ;-P
...
(L., 28. 2. 2013 23:02)Víš, co je na téhle povídce zrovna teď nejlepší? Že ti dva se už mají rádi :) A Rei dokonce těmi krásnými osloveními překvapuje. Docela rozdíl od toho jeho chování, když se viděli prvně. Ale láska lidem plete hlavu :)
Skvělé...
(Hatachi, 28. 2. 2013 18:47)
Tohle byl skvělý díl.
Deiron tomu všemu čelí statečně. A hlavně má kolem sebe úžasnou partu.
Těšim se na další díl...
....
(katka, 28. 2. 2013 14:59)nao dostal skvělou přezdívku ale zdá se že Rei bodoval , skvělý díl
:D
(Mysticia-sama, 28. 2. 2013 12:35)Božínku :D Ten to teda dostává :D Snad mu nějakej ten magůrek nic neudělá, těším se na další díl :D
:D
(Sanasami, 27. 2. 2013 23:07)bože ako cirkus čo je Deiron niaka hlúpa atrakcia ......ten koniec bol bombový naozaj božskééééé .....pokračko prosííííííííííííím
nádhera
(Lucka, 27. 2. 2013 22:36)tak tohle bylo naprosto skvělí :) málem jsem umřela smíchy :) zajímalo by mě kam na tyhle hlášky chodíš. fakt super kapitola
Celebrity
(Mononoke, 27. 2. 2013 22:06)
a davy, ktoré ich chcú vlastniť.... ťažký je taký svet.
Som zvedavá, ako dlho to davy bude baviť.
:-)
(Vendeta, 27. 2. 2013 21:31)Skvělý díl, opět se ti podařilo pořádně mi zvednout náladu :)
XD
(Liliana, 27. 2. 2013 20:53)
Geniálny diel. I keď musím uznať, že mi je Deirona vážne ľúto. Niektorí mozgovo nevivinutí jedinci to vážne prehnali. Dosť ma prekvapilo, že existujú len 3 šablozubé tigre. Páčilo sa mi, že mu trieda pomáha. No musím uznať, že ani Nao ako bodygard sa s ničím nepára. Teším sa na ďalší diel :D
Díky za venovanie a super diel
Budiž mi země lehká.....:D
(Yukiko, 27. 2. 2013 20:25)Ten červotoč mě dostal :D těším se na další den ve třídě, ať taky můžu umřít smíchy. jak by se to vyjímalo na náhrobku...? "Yukiko zemřela 27.2 2013 ve smrtícím záchvatu smíchu. Budiž jí země lehká." :D no nevím... xD pokud ovšem neumřu při čekání na další dílek :D mooooc se na něj těším :)
...
(kana, 27. 2. 2013 20:17)
:D:D
ten tomu dal, chudáček, já bych do tý škola snad ani nešla :D
Ještě že má fajn třídu a borygardy, kteří u pomáhají :-)
:-)
(Lachim, 27. 2. 2013 20:00)Nádhera. Doufám, že toho červotoče někdo "omylem" zašlápne.
:D
(Lafix, 27. 2. 2013 19:25)tak tohle byl suprovej dílek :D, dostala mě přezdývka Naa :D
Nádhera
(SaikoCha, 5. 3. 2013 17:02)