Tajný svět Akyry

Únos

„Arvene děje se něco?“ zeptá se kluk s havraními vlasy a střílí pohledem od Arvena ke mně a zpátky.

„Ne, Ravene, všechno je v pořádku,“ odpoví Arven. Překvapeně si černovlasého změřím, nevypadá tak strašně nebezpečně.

„Bych neřekl, Ken se doslova otřásl,“ odporuje Raven. Arven sekne po hledem po vysokém hnědovlasém klukovi.

„No jasně, náš alarm na strach, předpokládám, že Hiro stačil vyzvonit, co se vůbec děje,“ ušklíbne se Arven.

„Přesně tak. Takže tenhle tě pronásleduje?“ otočí se ke mně kluk s tmavě hnědými vlasy a zelenýma očima. Téměř hned ucítím, jak těma očima poutá draka, kterého nosím uvnitř k sobě. Ve zlomku vteřiny podlehnu panice. Za celé tisíciletí nikdo z našeho pokolení nepotkal nikoho, kdo by dokázal ovládnout draka.

„Quine, co na něho říkáš?“ pootočí Raven hlavu. Vypadá to, že tuhle skupinu vede.

„Člověk to rozhodně není a ani bestie, které jsem dosud viděl,“ odpoví kluk.

„Co? Pán bestií a nepozná nějakou bestii? Když to není bestie, tak co to tedy je?“ ozve se bělovlasý kluk udiveně. Rychle přeběhnu pohledem z něho na Arvena a všimnu si podoby. Tohle je jeho bratr? Nevypadá víc nebezpečně než Raven. Nemyslím si, že by si někdo z nich zasloužil tak vysoké hodnocení nebezpečnosti.  Museli se zmýlit!

„Kdybych to považoval za možné, řekl bych, že drak,“ odtuší Quin. Všichni se na něho podívají víc než překvapeně.

„No, když už někdo dokáže oživovat mrtvoly, blokovat mozek, proč by draci nebyli možní?“ zamumlá další kluk, tentokrát dost podobný na Ravena.

„Je to legenda, Jerome,“ vysvětlí mu po lopatě Quin.

„Když to tak vezmeš, tak Anděl smrti je taky legenda… Lieme, co se stalo?“ zarazí se nad Liemovým výrazem.

„Babička,“ odpoví tiše a vytáhne mobil.

„Je mi to líto,“ pousměje se Jerom smutně. Díky bohu, že mám dobrou paměť na jména a tváře jinak bych byl v háji! Jen se absolutně nevyznám v jejich schopnostech. Anděl smrti, jestli ten kluk má skutečně takové schopnosti, tak je nebezpečný. Jediné pomyšlení na to, že by někdo měl zemřít, by toho dotyčného fakt zabil.

„Pokud vím, tak draci se od nepaměti považují za bestie, takže si jen rozšíříš obzory, miláčku,“ zavrní snad jediná holka v tom chumlu. Quin si odfrkne.

„Zlato, za bestie považuji ty tvory, co jsou venku, draci jsou ve skutečnosti jen přerostlé ještěrky s křídly,“ zapolemizuje si Quin. Nasral mě!

„Nasral jsi ho,“ poznamená Hiro s klidem.

„Nic proti, ale draci fakt nepatří do oddělení bestií, spíš do ohrožených a neexistujících tvorů, no spíš do ohrožených, v životě jsem draka neviděl. Zato jsem viděl bestie, které jsou schopny draka roztrhat,“ pootočí se ke mně Quin. Dobře, tak to si trochu vyžehlil.

„By mě zajímalo, jaké bestie jsi neviděl, mimochodem, my jsme taky zaškatulkovaný do kategorie bestie?“ zaironizuje si lehce kluk se světle hnědými vlasy.

„Jestli mi tu schopnost závidíš, milerád ti ji přenechám. Už jich mám po krk a voda by se mě hodila,“ odsekne naštvaně Quin.

„A okamžitě toho nechte, nebo se s vámi rozejdu, už mám po krk toho, jak se spolu pořád hádáte. Můžete mi říct, co máte za problém?“ zaječí na ně ta holka. Ona chodí s oběma?!

„Omlouvám se,“ povzdechne si Hiro a náhle vypadá o třicet let starší, jako by mu zmizelo kus života.

„Co se děje, Hiro?“ zeptá se Quin.

„Máma, diagnostikovali rakovinu jater, má před sebou nanejvýš dva měsíce,“ povzdechne si Hiro. Hlouček na vteřinu zcepení.

„No tak moment, tady ji nemám,“ zavrčí Liem. Všichni se na něho podívají s novou nadějí. Liem se na něco soustředí.

„Tak ti s lítostí musím oznámit, že ten doktor, co ji to řekl, je pořádný kretén! Neříkám, že nemocná není, ale v ohrožení života taky ne. Buď si spletl diagnózu, nebo ji s někým prohodil, nebo laborky, ať zajede za specialistou města. Určitě ji pošle na všeobecné vyšetření. Rakovinu zaručeně nemá,“ zabručí Liem.

„Ty vidíš i za jakých podmínek umřou?“ zajímá se Raven.

„Jo, poslední měsíc,“ povzdechne si Liem.

„Tvá moc se prohlubuje,“ zamračí se Raven.

„Díky, za zbytečnou informaci, co ty? Být tebou, si dávám pozor, jinak někoho nechtě zabiješ. Moc se prohloubila všem,“ odsekne Liem.

„Neměli jsme trénovat, to je daň za připravenost,“ zalituje, jehož jméno neznám.

„Jasně, že jo, už před rokem jsem se divil, že jste nepozabíjeli vše živé v městečku,“ zavrčí Arven.

„Rok?! Ty jsi tu celý rok?!“ zaječím.

„Plus mínus, asi tak,“ kývne Arven.

„Jeden rok a měsíc,“ zabručí druhý bělovlasý.

„Ty to počítáš, Silvere?“ pozvedne obočí Arven.

„Jasně, posledně jsi zmizel jen na tři roky, musím si užít, dokud tu jsi, bratříčku,“ odsekne ironicky Silver.

„Arvene, ještě udělej toho půl kroku a budu muset udělat jiná opatření,“ usměji se na zloděje duší, který se pokoušel nenápadně se dostat pryč. Jestli tam jsou jiné dveře nevím.

„A jsme zase u jádra problému. Proč ho pořád pronásleduješ?“ ozve se znovu Raven.

„To není vaše věc,“ odseknu mu.

„Musím tě zklamat, jde o někoho z mé party takže, ano, je to naše věc,“ nehne Raven ani brvou. Zaskřípu zuby.

„Můžete trochu uvolnit místo? Rádi bychom prošli. O čem se tu handrkujete?“ protlačí se do popředí starší muž, v klidu dojde pro židli a usadí na něho jiného muže. V první řadě si myslím, že jde o nemocného, dokud se mu nepodívám do očí. Prázdnota, která se tam zračí, nemůže být důsledkem ničeho jiného než ukradení duše. Nikdy jsem to na vlastní oči neviděl, ale i na obrázcích z dávné minulosti, z těchto lidí byla cítit podobná strnulost.

Zatraceně, a to jsem si myslel, že s ním problémy nebudou, protože nosí brýle, aby nikoho neohrozil.

„Co má tohle znamenat?“ otočím se na Arvena, který sevře pěsti a podívá se jinam. Jeho tvář je jak kus kamene.

„Je ti jasné, že pokud mi to neobjasníš, že tě budu muset vzít před ostatní?“ zeptám se Arvena, který zhluboka dýchá, jako by se potřeboval uklidnit.

„Nemyslím si, že by tobě do toho něco bylo,“ ozve se Raven.

„Mě je do toho právě až moc! Víte, co ten kluk má za schopnost?“ zaječím na hlouček, aniž bych odtrhl pohled od Arvena.

„Jo, je zloděj duší, proti Rafimu je to pořád amatér,“ odtuší klidně kluk s krátkými modročernými vlasy.

„Dery, neříkej mi Rafi!“ zavrčí Raven.

„A co mi uděláš?“ zasměje se Dery. Holka chytne Derona pod krkem kravatou.

„Bratříčku, ty jsi možná proti jeho schopnosti imunní, ale my ostatní ne, takže jestli ho budeš provokovat, tak uvidíš. Když budete sami tak si mu klidně říkej broučinku, jasné?“ zavrčí mu do ucha.

„Jasně rozumím, Aarone, ale mohl bys mě už pustit? Víš, ono mě to škrtí bratříčku,“ zaskřehotá Dery.

„Taky proto to dělám, jestli chceš, můžu příště říct Silverovi,“ zasměje se Aaron a pustí ho. Po druhé během krátké chvilky jsem otřesený. Holka vůbec není holka, jak jsem si myslel, ale kluk! Zatraceně, v čem všem jsem se mýlil?

„Díky ne, to je dobrý,“ promne si krk Deron. Pak se otočí na Ravena, kterému jemně cukají koutka.

„A ty se mě ani nezastaneš, to si říkáš můj kluk?“ zavrčí na něho.

„Miláčku to máš za toho Rafiho, dobře víš, že tuhle zkomoleninu nenávidím. Ne, říkám si tvůj partner,“ objeví se na tváři větší úsměv.

„Co máš proti Archandělovi Rafaelovi?“ fňukne Dery.

„Všechno, nejsem žádný nudný svatý,“ uchichtne se Raven.

„To je fakt, do svatého máš hodně daleko, ale pro mě svatý jsi,“ dupne si Dery.

„Lásko, nestraš s oltářem, nechci mít svatozář!“ zděsí se Raven.

„Ani takovou malilinkatou?“ vyvalí oči Dery. Raven protočí oči v sloup a zavrtí hlavou. Vzpomenu si na Arvena a rychle se rozhlédnu, uvidím ho u linky, jak dělá čaj pro všechny. Viditelně má skleslá ramena.

„Zeine, tu máte čaj,“ otočí se ke skupince Arvel a vzápětí se hrnky vznesou do vzduchu a bez problému doputují ke každému člověku v místnosti.  Jeden hrnek se zastaví i přede mnou. Vezmu si ho a poděkuji.

„Výborně, tak se u nás usaď a řekni nám, kdo jsi, proč pronásleduješ Arvena a jak jsi ho našel,“ vychrlí na mě Raven otázky, v zápětí mi nohy podrazí židle, až mi z hrnku vystříkne čaj. Jenže se nevylije ani kapička leda tak do hrnku. Zatřesu hlavou, začínám mít z té skupinky skutečně děs.

Všichni se vzájemně brání, škádlí a ochraňují. Tohle je víc než přátelství. Asi není zbytí.

„Jmenuji se Navare Nikoharo, jak tady někdo poznamenal, jsem drak. Náš rod dohlíží nad těmi, kdo dokáží ukrást duši už celá tisíciletí. Já mám na starosti Arvena,“ povzdechnu si.

„No, tak jsme se konečně dokopali k tomu, co chceme vědět, že to ale trvalo. Arve, když bude zdvořilý, myslím, že ho sneseš,“ poznamená klidně Raven.

„Nejsem nedochůdče, abych měl dozor!“ odsekne Arvel. Tak to s ním vřele musím souhlasit, už dlouho jsem neviděl někoho tak svůdného! Jeho dozor pro mě bude peklo!

„Vlastníš nejnebezpečnější schopnost z nás šech,“ připomene mu Raven.

„Nepleteš si tak náhodou pojem s průjmem? To ty přece dokážeš zabít jednou myšlenkou!“ zasyčí Arven.

„Bohužel, ne. Raven dokáže jen zabít, tvoje schopnost je horší, jsi tak trochu jiný Kie, jen je to trvalejší. Coby schopností jsi v nebezpečnosti před Kiem,“ promluví Rickuv otec. Trochu zamžikáme, nechápeme to.

„Proč před Kiem?“ zeptá se logicky Zein.

„Kie, dokáže ovládat mysl, tím ho může i zabít. Arven zabíjí nepřímo. Pokud někdo netuší, co se s dotyčným stalo, zemře. Přece jsem vám to už říkal,“ odpoví Rickuv otec.

„No dobře, a co když zabije jeho?“ ukáže Rick na mě.

„To se stát nemůže, my jsme proti jeho schopnosti imunní,“ odpovím za starce. Všichni se na mě vytřeštěně podívají.

„No jasně, není člověk, ta schopnost se projeví jen u lidí,“ plácne se do čela Silver. Tentokrát se všichni podívají na něho.

„Kolikrát jsme si spolu hráli s kočkami, zatímco mému pohledu se vyhýbal, kočkám ho s klidem opětoval a nic se jim nestalo. Stejné to musí být i s nimi, oni jsou vlastně zvířata ne lidé, jen se v lidi proměňují,“ vysvětlí to Silver. Vida ho, praštil hřebíček přímo na hlavičku.

„Tak proč jste tyhle lidi tenkrát zabíjeli?“ zeptá se Raven.

„Protože se tímhle jen bavili. Netušíte, jak příšerný pohled byl na dítě, které jen tak bez duše stálo, nemohlo mluvit, křičet nic. Ti, co to způsobili, se jen smáli, když matka s dítětem třásla, aby něco řeklo. Nebo když děti měly hlad a bezduchá matka nemohla nic dělat, jen je nechat trápit hlady. Nebo když vzali duši muži a pak před ním beztrestně týrali a zneužívali jeho rodinu. Nebo…“ začnu jim vyjmenovávat skutečnosti, kterých jsem já sám byl svědkem, když mě Raven přeruší.

„Dobře chápeme to, tohle nám stačí. Ale proč se o ně teď staráte?“ položí mi Raven jinou otázku.

„Protože všichni nejsou takový hajzli. Dost jich odešlo radši do pouště, nebo se stali poustevníky, než aby ubližovali lidem. Tehdy se draci usnesli, že je nebudeme zabíjet, pokud budou souhlasit s dozorem. Spoustě z nich jsme ulehčili život,“ odpovím i na tohle.

„Mluvíš, jako by takových zrůd bylo hodně,“ zavrčí Arven.

„Upřímně je to každý devítistý až tisící člověk, nejvíc jich je v okolí tohohle městečka,“ odtuším.

„Prokleté Nazo,“ povzdechne si Arven.

„Takže se vrátíme k mé původní otázce. Proč jsi ho připravil o duši?“ zeptám se Arvena a opět se dočkám ukázkového mlčení.

„Udělal to kvůli nám. Upřímně, jsme mu za to vděčni. Svolil až po tom, co se ujistil, že se o něho má kdo postarat,“ promluví konečně Raven. Zachmuřím se, tohle není dobré.

„Tohle nemůžu respektovat, Arven se bude muset postavit před komisi, která rozhodne, zda to bylo po právu nebo ne. Jdeš se mnou,“ oznámím Arvenovi a vykročím k němu. Arven se roztřese. Chápu ho, dosud byl každý, kdo se postavil před komisi, nemilosrdně zabit. Dělám to nerad, ale nemám jiné východisko. Sotva stačím udělat krok, když strnu. Dřevěná židle, na které jsem seděl, se roztříštila na biliardu třísek a právě ty třísky mi brání v cestě. Vím, že pokud udělám krok, jsem mrtvý drak. Jistě mohl bych se proměnit, šupiny by odrazili drtivou většinu třísek, ale pokud je pravda, co se psalo ve složkách, určitě by mi vlezli pod šupiny, nebo by mě zabil někdo jiný. A víte co, začínám tomu věřit.

„Já nemám jinou možnost,“ odtuším.

„Ale máš. Můžeš nám věřit, Arven nic zlého neudělal a my ho budeme bránit i kdybychom měli stát proti všem drakům!“ oznámí mi Raven tiše. I když mluví tiše, vím, že to myslí smrtelně vážně.

Nejspíš by i vyhráli, s tím arzenálem schopností by mohli vyzvat na souboj klidně celou zeměkouli. Nikdo by proti nim neměl šanci. Nejspíš ani atomovka.

„Vy neznáte mého otce!“ zavrčím.

„To ne, ale ty zase neznáš nás. Arvenovi jsme vděčni a patří mezi nás. Pokud ho chceš, musíš přes nás a my nedovolíme, aby ses ho zmocnil,“ promluví kluk vedle Ravena. Podle souhlasných pohledů usoudím, že mluví za ně za všechny. Podívám se na Arvena, který na ně vytřeštěně hledí skrz černé brýle.

„Já se k němu dostanu,“ poznamenám.

„Díky za varování, budeme ve střehu,“ kývne další z nich a za mnou se rozletí dveře. Jasné vybídnutí k odchodu. Poslechnu nic jiného mi nezbívá, ale neřekl jsem poslední slovo.

 Vrátím se do hostince, kde se najím k prasknutí a zaplatím za noc, i když nemám v úmyslu tam zůstávat. Pod rouškou půlnoci vyklouznu z městečka a proměním se v draka. Rozletím se k Arvenovu domu. Přistát se neodvážím, dole je tolik bestií, že by mě ve vteřině roztrhali k svačině. Mysleli to skutečně vážně. Ale já taky. Postarám se, aby všechny skutečnosti byly prošetřeny, Arven není zlý.

Dá mi pořádnou práci, než najdu jeho pokoj. Ještě je oblečený. Rozrazím otevřené okno a popadnu ho za košili. Nestačí ani pořádně vyjeknout a moje křídla rozrážejí vzduch vysoko nad Nazem během deseti minut jsme pryč.

Hodně se cuká, musím ho upozornit, že jestli nepřestane, nebudu mít jinou možnost než ho omráčit. Rozumně přestane. V naší tvrzi ho odvedu za otcem, kde všechno vylíčím a Arven je odveden. Od otce si vymohu slib, že nebudou nic podnikat, dokud nebude známo všechno.

On mluví za všechny draky. Hned vyšle skupinu pátrat po podrobnostech a já jdu za Arvenem do podzemní kobky.

„Napřed vše prověříme a až pak budeme soudit. Nepomůže ti, když nebudeš spolupracovat,“ promluvím. Jediné odpovědi, které se mi dostane, je pohrdavý pohled. Tohle bude těžké. S povzdechem jdu do svého pokoje.