Tajný svět Akyry

Svoboda?

Rychle se ujistím, že slabé články a Silver jsou za hradbou v bezpečí a podívám se na velitele stráže, který má napůl vytažený meč a právě se prodral skrz vojáky.

„Okamžitě se vzdejte! Proti nám nemáte šanci,“ poručí nám. Pozvednu obočí, to jako fakt myslí vážně?

„Moment, neměli byste se spíš vzdát vy?“ zeptám se trochu zmateně. Deron za mnou vyprskne smíchy. Velitel jen nechápavě zamrká očima.

„Proč my? Nás je tu přesila a jsme draci, navíc jste se sem vloupali vy. Takže logicky byste se měli vzdát vy a třást se strachy!“ pokouší se, nejspíš to bude velitel, pouštět hromy a blesky. Mám tisíc chutí zívat nudou.

„Pane bože, oni si fakt myslí, že se budeme třást před nějakými přerostlými ještěrkami?“ snaží se ujistit Ken nechápavě. Právě mu chci odpovědět, když se mi rozdrnčí telefon. No jasně brácha.

„Kluci, co je dnes za den?“ otočím se přes rameno.

„Pokud mě neklame paměť tak pondělí,“ odpoví Deron.

„A jéje, to bude průser, a ještě ke všemu ho nemůžu vypnout,“ zabručím a ozvu se Jeromovi. Vzápětí si dám sluchátko asi metr od ucha a stejně ho v pohodě slyším. Není jako Alecovi, který začal studovat dálkově, aby nemusel odjíždět z Naza. Co se týče naši skupinky ti, co skončili, také začali studovat dálkově. S našimi schopnostmi je nemožné učit se normálně.

„Ježiši, dej mi ho, nebo tu všichni ohluchneme,“ zavrčí Hiro a vezme mi mobil.

„Zlatíčko. Můžeš nás, prosím omluvit? Nějaké létající ještěrky nám unesli Arvena, tak jme si pro něj došli. . . Ne nestihneme to, jsme na severním ostrově Japonska… Hmm dobře pokusíme se být do večera doma, zatím ahoj. Neboj, nic se nám nestane, máme tu Ravena, ale ty jsi šikovnější,“ zavrní Hiro do telefonu a pak ho zavěsí. Jo uhádli jste, konečně do toho praštili a přestali to tajit.

„Díky, švagříčku,“ uculím se a schovám telefon. Obrátím se zpátky k drakům. Jejich velitel se doslova třese vztekem.

„Copak se děje?“ zeptám se zvědavě velitele.

„Přerostlé ještěrky?“ přeskočí mu vzteky hlas, „ ty zatracený, puberťácký šmejde!“ zavrčí na nás. Najednou se jeden voják za ním natáhne a uštědří veliteli pořádný pohlavek.

„Funguje to,“ ozve se spokojeně Kie. Musím se pořádně kousnout do rtů, abych se nezačal nahlas smát. Většina se, za mnou, takovým problémem nezaobírá, i když vyprsknout nahlas se neodváží nikdo. Velitel se vzteky bez sebe otočí na vojáka.

„Já za to nemůžu veliteli, to samo,“ brání se chudák voják. Bohužel, mu věříme jen my, protože známe své schopnosti.

„S tebou si to vyřídím později,“ zavrčí výhružně velitel a otočí se zpátky na nás.

„Okamžitě mi vydejte toho odsouzeného nebo z vás udělám zčernalé hroudy!“ zavřeští velitel.

„Nevzal někdo špekáčky? Ještě jsem je neměl opékané na dračím ohni,“ ozve se Aaron zvědavě. Tohle už nevydržím ani já a začnu se smát.

„Bohužel, to mě nenapadlo, ale můžeme vyplenit jejich kuchyň, vsadím se, že něco poživatelného se tam určitě najde. Zatraceně, vy mluvíte o jídle a já dostal hlad,“ povzdechne si Zein.

„Jestli chceš, můžu se tam podívat,“ ozve se Isao. Nějak nemůže překousnout, že jeho zlatíčko má hlad.

„Nikam Isao, najíme se, až to tady skončí. Když mám hlad, jsem vzteklejší a mířím líp,“ ušklíbnu se.

„Myslím, že tohle se dá s klidem vztáhnout na všechny,“ odtuší Deron.

„Alecu, můžeš ještě nechat vyrůst jabloň? To, že se chce Rav nechat vyhladovět k vzteku, neznamená, že musí trpět i Michio,“ ozve se Liem. Alec mu beze všeho vyhoví. Já pečlivě sleduji draky, kterým spadla čelit a nechápavě mžikají na stromek za mými zády. Škoda, že u sebe nemám foťák. No nic, snad už začínají tušit, že my nejsme obyčejní lidé a z nich strach nemáme. Co se týče mě, tak pomaličku začíná upadat i ten respekt, který jsem k nim cítil. To před námi není drak, ale hlupák!

„Kdo k čertu jste?“ zavrčí velitel.

„Kdo by, obyčejní lidé,“ ozve se Aaron.

„Ty bys mezi nimi neměla být. To nemáte ani špetku citu, že s sebou taháte holku?“ zaječí velitel. Doslova cítím, jak vzduch za mnou zhoustne a nabije se elektřinou.  A jéje! Otočím se právě v čas, abych viděl, jak Rick s Quinem skočili na Aarona a zabránili mu mrsknout po veliteli bleskovou kouli.

„Tys to vymňoukl hlupáku, to nemůžeš držet klapačku, než tvůj mozek zpracuje, že Aaron je kluk?“ vyjedu na velitele, který mimoděk o krok ustoupí.

„Pustě mě, ať z té ještěrky udělám hromosvod,“ zuří Ar.

„Proboha bráško na a vzpamatuj se, podívej, mám tu krásné hrozny,“ zamává Alec před Aaronem střapcem, který se uklidní a vezme si hrozny. Fajn, tak nebezpečí zažehnáno. Ještě, že tu máme Aleca.

„Zavolejte, vůdce,“ sykne směrem k vojákovi, který milerád zmizí. V dalším momentě začne velitel tančit jakýsi podivný tanec, při kterém vykopává nohama, vyskakuje a všelijak se kroutí, řve při tom, jako by ho brali na nože. Nechápavě na něho zírám, než se podívám na zem, kde uvidím modravé záblesky elektřiny. Ar fakt dokáže nemožné.

„Aarone,“ napomenu naši bleskušku. Nevinně na mě zamrká, ale velitel tančit přestane. Zatímco velitel horečně prohledává zem, aby našel kabely, kterými by to vysvětlil. Rick a Quin se pustí o hodnocení.

„No, tak to bylo tak na pětku, líbilo se mi, jak vyskakoval,“ míní Rick.

„Ty vůbec nemáš smysl pro detail, nedal bych mu ani dvojku. Moc rozhazoval nohama, příšerně při tom ječel a ani se mu nepodařila pirueta,“ dohaduje se Quin. Moc rád bych je napomenul, fakt moc rád, ale nemůžu, v momentě kdy bych promluvil, bych se sesypal smíchy. K hodnocení se přidají další a ani to není moc lichotivé. Máme obrácené hodnocení takže jenička je nejhorší desítka nejlepší. Nestoupne na trojku.

„Proboha, nechte toho. Sice jste mě asi zachránili před popravou, ale jestli nepřestanete, zabijete mě smíchem,“ ozve se přidušeně Arven. Naštěstí poslechnou. Právě včas, rozhodným krokem k nám míří chlap jak hora a za ním jde náš starý známí Navare. Už se aspoň nemusím ptát, po kom má tu postavu, na nějakou náhodu si jsou až moc podobni.

„Co se tu děje? Jak mohl vězeň uprchnout?“ zaměří se na velitele.

„Pomohli mu oni,“ ukáže na nás velitel. Jestli se nemýlím, tak před námi právě stojí samotný vůdce draků. Vůdce se na nás podívá a v momentě, kdy mě uvidí, zbledne jako plátno.

„Raven Nortio,“ zašeptá se zděšením. Pozvednu obočí, zajímalo by mě, odkud mě zná.

„No bezva, po roku se dozvídám tvé příjmení,“ zavrčí Deron. Měl by být rád, že ho vůbec zná, to ho nenapadlo se mě zeptat? I když máma by mě vytahala za uši, kdyby tušila, že jsem se nepředstavil.

„My se odněkud známe?“ zeptám se vůdce. Tohle mě dokáže nasrat, někdo mě zná, ale já jeho ne!

„V naší rodině jsi noční můrou,“ ujistí mě vůdce. No super!

„Aha a nemohl byste se představit vy?“ zeptám se podrážděně.

„Ryuu Nikoharo. Jsem hlava dračí rodiny. Proč jste sem přišli?“ představí se.

„Přišli jsme si pro Arvena,“ opovím jednoduše.

„Je obviněný z krádeže duše, teď zkoumáme, jestli je jeho provinění natolik vážně, že musí být popraven nebo jestli stráví zbytek života izolovaně,“ odtuší Ryuu.

„To radši smrt než do konce života zavřený,“ zaslechnu Arvena. Pak zaslechnu Silvera, který uklidňuje bratra.

„My vám ho nedáme. My víme, co se tenkrát stalo a Arven je nevinný,“ odseknu.

„To říkáte vy! Ten bezduchý člověk svědčí o něčem jiném! To nemluvím o jeho otci!“ ohradí se Ryuu.

„Otce jsem zabil, i když to nebylo úmyslné,“ ozve e Arven. Ten mi to tedy neulehčuje!

„No prosím!“ ozve se Ryuu.

„Nezabil jsi ho Arvene, vím, co se tenkrát stalo. Táta byl nevyléčitelně nemocný, šlo o nějakou dědičnou nemoc. Do půl roku by skončil na vozíčku a do tři čtvrtě roku by umřel. O tvé schopnosti četl a rozhodl se tě využít, aby zemřel, dokud byl ještě v pořádku. Máma byla ráda, že netrpěl, ale neměl žádné právo tě tak zneužít. O té nemoci jsme se dozvěděli až z pitvy,“ ozve se Silver. Nejraději bych jejich otce zabil ještě jednou. Kdo měl právo takhle zneužívat jeho schopnost? Vyzývavě se podívám na Ryua, který třeští oči na Silvera. O jeho slovech nepochybuje. Nejspíš neměl ani nejmenší tušení, že nás někdo může tak hnusně využívat. Proto razím heslo, nevěř nikomu, kdo tě může využít. A využít nás mohou jen lidé! Jediní, komu věřím je tahle parta, za ně bych položil i život.

„To na všechno vrhá úplně jiné světlo, tu pitevní zprávu jsem četl. Budeme to muset přehodnotit, hned svolám zbytek rady, vy jste samozřejmě zváni do…“ začne Ryuu když ho přeruším.

„Zůstaneme venku, cítíme se tu v bezpečí,“ odmítnu. Ryuu kývne a odkvačí. Navare se na Arvena usměje a taky se otočí, ale tentokrát, aby rozdal pár rozkazů. Na ně zareagují sluhové, kteří ven vynesou dlouhý stůl s lavicemi.

„Za chvíli vám přinesou jídlo, buďte tu jako doma,“ usměje se a odejde za otcem.

„Hiro?“ podívám se na kamaráda

„Neublíží nám,“ odpoví mi klidně. Podívám se na něho a jen jemně zavrtí hlavou. Podívám se na Silvera, který obejme bratra, aby mu aspoň trochu ulevil. Tohle zjištění je horší, než trápení, že jste zabili někoho blízkého. Teď by spíš potřeboval oporu svého kluka, než bratra. Budeme mu muset někoho najít. Navare by nebyl špatný, i slepý by viděl, jak to mezi nimi zajiskřilo. Navare je navíc vůči jeho pohledu imunní, což je přesně to, co Arven potřebuje.

Zachytím potměšilý pohled Hira a hned nasadím pohled neviňátka. Neobelstím ho, ta potvora mi v klidu přečetla myšlenky. Pokaždé se dostane přes moji obranu. Hiro se souhlasně ušklíbne. Takže mám spiklence, super! Posedáme si kolem stolu.

„Arve?“ podívám se na kamaráda.

„Jsem v pohodě,“ odpoví Arven. Mizernějšího lháře jsem teda neviděl! Je v pořádku asi tak jako živá treska v konzervě!!

„Tak fajn trochu se nám to vymklo, prostě jsem i myslel, že Arvena dostaneme ven a pak jim nakopeme zadek,“ zaúpí Silver.

„Nemám rád násilí,“ zašklebí se Arven.

„Teď mluvíš jako máma,“ chytne se za hlavu Silver. Zasmějeme se.

„Není to trochu z cesty? Občas musíme bojovat za svá práva, nebo abychom přežili,“ ozvu se. Jasně, mír a klid mám rád, jenže to bychom nemohli bydlet v Nazu a mít naše šílené schopnosti!

„S tím musím souhlasit,“ povzdechne i Arven, jak se zdá tohle bere. Minulý týden to byl zase horor, ale co, aspoň se nenudíme. Povídáme si, než přijde Ryuu a za ním asi šest starších lidí.

„Dovolte, abych vám představil radu starších, budou posuzovat váš případ,“ poznamená.

„Nevím, co je na mém případu tak důležité,“ zavrčí Arven. Opraví tak Ryua, který se ošije. No jestli si myslí, že se necháme zavřít, jako laboratorní krysy něco zažije, ušklíbnu se v duchu.

„Ehm, ano tvůj případ. Tak co se dělo?“ zeptá se.

„Porobnosti znát nepotřebujete, zachránil nám krk a taky krk hodně lidem,“ zamítnu otázku.

„Právě to musíme posoudit,“ procedí skrz zuby další starší.

„Uvědomte si, že jste v obležení a nemáte kam utéct,“ upozorní nás další starší. No tak tomu říkám vtip. Mrknu na zbytek a začneme se jako na povel smát. Oni fakt neví, co dokážeme.

„Spíš bych řekl, že je to naopak, ale pokračujte, mám hrozně rád pohádky,“ ozve se Deron, když je schopný mluvit. To u mě vyvolá další zabublání.

„Pohádka? To byl vtip a pěkně ubohý,“ odfrkne si Kie. Jako jediný se nezasmál. Ne, že by neměl smysl pro humor, pro něho to znělo až moc absurdně.

„Uvědomujete si, že jste v sídle draků?“ zeptá se nahněvaně starší, co sedí nejblíže nás.

Podívám se na něho.

„To si uvědomujeme, ale vy si neuvědomujete, kdo jsme. Takže bych prosil trochu zdvořilosti, nebo žádám tak moc?“ zeptám se. Jsem naprosto klidný, kolem vidím Deronův štít a ten nikdy neselhal. Bui ho otestoval ohněm. Bez problému a ten umí horší oheň než draci.

„Jste zajatci, ano žádáte,“ odsekne stařec. Rozzuřím se, jak se opovažuje nás považovat za zajatce?

„Klid zlato, je to jen stařec,“ pokusí se mě uklidnit Deron. Stisknu mu ruku, ale nemůžu se uklidnit úplně, vztek ve mně bublá jako vřelá láva.

„Nechápejte mě špatně, ale potřebujeme vědět, co se dělo, abychom to mohli posoudit, bez holých faktů to nerozhodneme,“ snaží se, všechno zachránit Ryuu. To by mě možná uklidnilo, kdyby ten dědek neprohodil něco v tom smyslu, že jsme se sem museli vloupat, abychom na sebe upoutali pozornost. Jen zaslechnu zastenání mojí skupinky, vteřinu před tím než vybuchnu a to doslova. Jedna jediná milisekunda a všechno, co bylo v dosahu půl metru, včetně našeho stolu s lavicemi, trávy a bůh ví, čeho ještě se promění ve zbraň, který míří na důvod mého vzteku, na starce, který je najednou bělejší než vápno.

„Řekni to ještě jednou a už se vážně neznám,“ lehce na něho zavrčím. Bůh ví proč, se stařec roztřese.

‚Pusťte psy!“ zaslechnu a zaslechnu štěkání a najednou je ticho. Dívám se na starce, který se neodvažuje ani hnout, zatímco z něho číhá děs. Koutkem oka vidím, že Ryuu pohybuje rty, ale neslyším, co říká, odezírat ze rtů fakt neumím!

„Ravene, nech ho. Tobě by taky vytekly nervy, kdyby se někdo vloupal k tobě, zničil ti pár zdí,“ snaží se mě domluvit Deronův hlas. Jako jediný se ke mně dostane, když jsem takhle vzteklý.

„Navíc se ti omlouvá, nemyslel to tak, že,“ ozve se jeho hlas. Stařec začne horlivě přikyvovat. Kdybych nebyl vzteklý asi bych se té grotesce zasmál. Cítím, jak mě vztek pomalu opouští a zhluboka se nadechnu. Stačí provést pár cvičení, abych se uklidnil úplně. Rozhlédnu se, samozřejmě, lavice se stolem je pryč a kolem se povaluje fakt hodně třísek, stařec s ostatními se tváří notně rozhozeně. Quin drží odloženou ukázku jejich ‚skvěle‘ vycvičených psů. Nare se snaží uklidnit Kie, který je stejně naštvaný jako já. No, to je přehnaný výraz.

„A pak, že já jsem výbušný,“ ozve se ironicky Aaron.

„Rozhodně se naštveš víckrát než Raven, zlato,“ ozve se Rick.

„Jo ale jsem rozhodně klidnější, rozhodně nerozbíjím vše v okolí včetně trávníku,“ neodpustí si Ar rýpnutí. Trochu provinile se podívám pod nohy, kde místo trávy je hlína. Zase jsem se neuhlídal, sakra! Trochu zoufale si prohrábnu vlasy. No super.

„Ber to i z druhé stránky, aspoň sis zjednal respekt. Odolá ti železo?“zeptá se klidně Ryuu. Neoklame mě, i on je pořádně otřesený. Za ta léta to dokážu poznat.

„Jak můžete být s takovým monstrem?“ otočí se stařec na ostatní.

„Asi proto, že jsme stejná monstra,“ pokrčí rameny Silver. Musím se usmát, kolikrát jsem to z jeho úst slyšel za ta léta přátelství?

„No a já to monstrum miluji, takže nešahat a všichni ustoupit!“ ozve se Deron vážně. Cuknou mi koutka a zlá nálada je pryč.

„Dobře, mohli bychom pokračovat?“ ozve se Ryuu. Pokrčím rameny a rozhlédnu se, kam si sednout, ono je totiž všechno rozbité.

„Demoliční četa hadra, na tom si musíš postavit svou karieru, demoliční firmy tě budou milovat,“ okomentuje to Ken. Ozve se výbuch smíchu.

„Od tebe to vážně sedí,“ ujitím Kena pobaveně.

„Hele lidi, co takhle si sednout a konečně je seznámit s fakty?“ zeptá se Alec. Dobře, tohle zní rozumně, i když si stále myslím, že jde o naše soukromí!

„A je to nutné?“ zavrčím na Aleca, připraven hádat se do krve.

„Já myslím, že ano, když to vezmeš z jejich stránky, těžko můžou Arvena pustit, když bude ohrožovat lidi, když oni přísahali, že lidi budou chránit,“ ozve se Deron. Sakra, proč to od něho zní tak logicky.

„Tak dobře, ale stejně je to zásah do soukromí,“ zavrčím.

„Co bychom neobětovali pro jednoho z nás,“ pokrčí Deron rameny. A jsem v háji úplně. Rezignuji, zvlášť, když s Deronem souhlasí zbytek.

„Jak s ním můžete souhlasit?“ chci vědět po zbytku bandy.

„No je to partner našeho šéfa, takže s ním musíme souhlasit,“ míní Yuki. Fajn tím mě usadil.

„Tohle je vzpoura,“ povzdechnu si.

„Neboj, žádné lodě v okolí nejsou,“ uklidní mě Deron. Draci teď koukají strašně nechápavě.

„Takže jsme připraveni na křížový výslech,“ rezignuji. A tak se zbytek dne pokoušíme vysvětlit drakům, jak k tomu došlo. Je to šíleně těžké shrnout šest měsíců do pouhých pár hodin. Ale nakonec ho osvobodí.

„Quine, asi bys měl sehnat ještě jednoho koně pro Arvena,“ otočím se na kamaráda.

„To nebude třeba, letím s vámi, takže ho ponesu,“ zve se Navare. Líp to nemohlo dopadnout.

„Ty si děláš prdel,“ zavrčí Arven.

„Ne, aby bylo jasně, tak tě hlídám dál. Na, tohle bude lepší,“ podá mu brýle. Mají čiré sklo.

„Tyhle mě neochrání,“ pokrčí rameny Arven.

„Rozhodně líp, než ty, co máš teď a nezabiješ se v nich,“ utrousí Navare. Arven se na něho podívá a brýle si zkusí. Vypadá v nich skvěle.

„Já vidím,“ ozve se udiveně.

„Jsem rád, že konečně vidíš, jak jste se vůbec sem dostali?“ zeptá se Navare. Mlčky ukážu na koně a Navaremu spadne spodní čelist. To se stane ještě mockrát. Pod rouškou tmy se vrátíme domů.