Tajný svět Akyry

Starosti

Navare se mnou přistane nedaleko našeho domu a stejně tak i koně-nekoně. Zajímalo by mě, kde je sehnali, ale za tím bude nejspíš Quin.

„Tak konečně pevná zem,“oddechne si Alec a posadí se na trávu.

„Ty jsi fakt země jako poleno,“ uchichtne se Kaito. Ještě pořád nevím, co ovládá on, ale ostatní ho hýčkají jako v bavlnce, když jde o ochranu, jako první je ukrytý on pak všichni zranitelní. Seskočím z Navareho, rozhodně se líp cestovalo na jeho hřbetě než v drápech, aby se mohl proměnit. Zvědavi jsme asi všichni. Napřed začne měnit velikost, začne se smršťovat pak měnit tvar. Vteřinku mám pocit, že jsem ho viděl úplně nahého a jestli je to tak, tak doufám, že se přede mnou nikdy neobjeví nahý, protože na něho skočím!

„Tak a jsem tady,“ oddechne si Navare.

„Ano jste tady,“ ozve se máma. Přejde k Navaremu a pořádnou mu vrazí.

„Ještě jednou odleť s jedním z mých synů, je mi ukradený každý důvod, a vezmu si z kůlny motorovou pilu, najdu tě a je mi do čerta ukradeno, co vůbec jsi, ale až s tebou skončím, nezbude z tebe ani tolik, co by mohli pohřbít! Je ti to jasně?“ zaječí máma na Navareho, který sedí na trávě a zmůže se jen na mrkání, nakonec kývne, že je mu to jasné. Vůbec nevím, jak je možné, že by se z jedné ženy během zlomku vteřiny stal tyranosaurus a pak zase koťátko.

„Tak tohle jsme si vyjasnili, teď mi ještě řekni, jestli máš kde bydlet,“ zeptá se Navareho, který se neobtěžuje vstát, jen si zkříží nohy do tureckého sedu.

„No myslel jsem, že bych se nastěhoval zase do toho hotýlku, co na začátku,“ zamumlá po chvíli. On myslí? To je mi novinka.

„Jestli chceš, jeden pokoj vedle Arvena je volný. Dřív tam bydlel Silver, ale ten už má nový domov,“ nabídne Navaremu máma. Spadne mi brada.

„Mami! On mě právě unesl a ty ho zveš k nám?!“ ohradím se zděšeně.

„Bude lepší, když oba dva budu mít pod dohledem. Navíc se řídím podle tvého mínění, přátele si drž blízko, nepřátele ještě blíž, tak nějak to bylo ne?“ pozvedne máma obočí.

„Ale, ale…“ snažím se přijít na nějakou logickou námitku, ale Navare mi to ulehčí,

„Děkuji rád, přijmu, ale nebude to zadarmo. Kolik chcete?“ zeptá se Navare klidně.

„Ty si se zbláznil!“ zaječím na něho, ne že by mě někdo z těch dvou poslouchal.

„Nic, jen se postaráš, aby se Arvel nedostal do problémů,“ navrhne máma výměnu. Tak na tohle už nemám ani písmenko.

„To beru,“ pousměje se Navare.

„Hele já jsem tu taky! A já říkám ne! A nejednejte jako bych tu nebyl!“ zaječím tak, aby mě slyšeli.

„To jsi, ale rozum nemáš, a ti ostatní taky ne! Kdybyste hned na začátku řekli, jak to bylo, nemuselo by se tohle stát. Myslela jsem, že aspoň Raven je rozumnější. Mezi batolaty možná. Teď oba osprchovat a spát! A vy taky a nestůjte tam jako měkké i s tvrdým!“ sepsne nás máma na jednu hromadu. Když má takovou náladu, je lepší neodporovat, takže jen fňuknu a šnečím tempem se sunu k domu, to jsem měl kam dojít, ale upřímně nikde nejsem raději. Jen se otočím, co na to ostatní, ale ti se začnou vytrácet a beze slova!

„A ty se necul, jako měsíček na hnoji, po tebe to platí taky,“ zchladí máma Navareho, který se, stále se stejným vysmátým ksichtem, sehne pro obrovskou tašku, která se tam z ničeho nic objevila a vydá se v mých stopách. Natáhnu krok a naplánuji si to tak, abych koupelnovými dveřmi třísknul přímo před jeho obličejem a že si tu sprchu užiju! Když vyjdu, stojí Navare opřený o zeď naproti dveřím a vypadá zamyšleně. Nechám ho být a zamířím ke svým dveřím.

„Arvene, co ovládá Kaito?“ ozve se znenadání Navare. Strnu s rukou na klice.

„Nevím, dělají s tím hodně tajností. Buď převedou řeč jinam, nebo vůbec neodpoví, nevypáčíš to z nich ani heverem,“ odpovím, stále k němu otočený zády. Pak prostě kliku stisknu a vejdu do pokoje. Zabalím se do deky, ale z nějakého důvodu nemůžu usnout, dokud neklapnou dveře od koupelny a pak jeho dveře, pak v klidu usnu.

Další den odpoledne, jo slyšíte dobře, jdu naproti Silverovi ke škole. Mám je pozvat k nám na večeři. To si máma dá, než uvaří pro víc než dvacet lidí, ale ona vaří ráda. Vůbec nechápu, proč si neotevře restaurací, tedy vím, říká, že vaří pro radost a nebude se babrat se zbytečnostmi okolo.

„Silve neříkej mi, že Arv ještě spí, to má zimní spánek?“ promluví zrovna Kie. Silver se zasměje.

„To rozhodně ne, ale vzhledem k tomu, že minimálně dva dny nespal, má co dohánět. Myslím, že čím je ospalejší, tím je víc nebezpečný. Proč?“ opoví Silver.

„Chtěl jsem si vyzkoušet tu jeho schopnost, musí to být vzrušu…“ pak už se ozve jen chroptění, jak ho Raven chytne pod krkem. I když je Kie o něco vyšší než Raven, třepe nohama ve vzduchu.

„Říkám ti to naposledy Kie, naše schopnosti nejsou na hraní. Ještě na něco podobného jen pomysli a postarám se, abys už na nic dalšího nepomyslel, protože místo hlavy budeš mít vzdušný balon a všechno ostatní venku. Máš jednu z nejvíc nebezpečných schopností, takřka se blíží k Arvenově, tak se nechovej jako fracek, chápeš svým pidimozečkem, co ti říkám?“ vrčí Raven. Kiemu, který je natolik arogantní, aby si žádný strach nepřipouštěl, kouká z očí jen děs a marně zkouší uvolnit Ravenovi prsty ze svého krku. Po chvíli se mu podaří vyskřehotat, že to chápe a že se omlouvá, načež ho Raven pustí. Kie se okamžitě klidí z jeho dosahu, držíc se stále otřeseně za krk.

Je to poprvé, co něco takového vidím a šokem se mi lehce třesou ruce. Museli byste to vidět, abyste to pochopili, skutečně museli. Nikdy, ani jeden, nedali najevo, že by se Ravena báli a ještě nikdy jsem ho neviděl použít svoji autoritu takovým způsobem. Pomalu začínám chápat, že ten klid, co Raven ukazuje navenek, ve skutečnosti potřebuje neskutečnou vnitřní sílu a sebeovládání, jakého já nejsem a nikdy nebudu schopný. Nikdy skutečně nikdy ho nechci vidět rozběsněného tak, aby mu bylo jedno, co způsobí. Pak by nejspíš byl příčinou dalšího masového vymírání na naší planetě, pokud by ji rovnou nezničil.

„Začínám chápat, proč zrovna on je vůdcem té bandy. Svým způsobem je drží na uzdě a nedovolí, aby se předváděli. Na druhé straně jsem viděl hurikán a v patách mu šla tsunami, on je horší děs. Musí mít strašnou sílu, kterou nepoužívá. Bojím se ho,“ zašeptá Navare. Mlčky se na něho podívám. Ravena se bojí každý, ale že i drak? Otočím se zpátky a vidím Nareho, který se snaží Kieho uklidnit a nejspíš mu i domlouvá. Ještě u něho klečí Yuki a léčí mu krk. Všichni stojí tak, aby nebylo nic vidět.

„Jak je na tom?“ zeptá se smutně Raven. Pousměji se, jemu na ostatních vážně záleží.

„Bude v pořádku, jen doufám, že další pitomosti nechá tam, kde nesvítí slunce,“ zabručí Nare.

„Vůbec nevím, co si o tom klukovi myslet. Když si na něho udělám názor, vzápětí se zachová úplně naopak,“ povzdechne si Navare. Musím s ním souhlasit. Namyslete si, že jsem se s tím, že mě hlídá, smířil! To ani náhodou, jen jsem se rozhodl, že chvíli budu sekat dobrotu, abych ho ukolébal a mohl zmizet!

„Are, máš tu dalšího obdivovatele,“ ozve se v ten moment Hiro s povzdechem. Aaron, který je zrovna skloněný nad nějakou hrou a opřený o zeď mezi Quinem a Rickem, vzhlédne a vzápětí mu hra hlasitě dá najevo, že skončil. Zakleje a rozzlobeně vstane. Vzduch se zatetelí elektrickým nábojem. Rozhlídne se a jeho zrak zakotví na pěkném klukovi, který ač se tváří odhodlaně, nervózně střílí pohledem po ostatních.

„Máme to vyřídit?“ zeptá se Quin.

„Ne, otravoval by jindy,“ odmítne mírně chraptivě Aaron a vyjde klukovi vstříc. Toho to očividně potěší. Chudák neví, že Aaron je věrný. U pár jeho odmítnutí jsem byl a můžu říct, že Ar si servítky nebere.

„Ahoj,“ usměje se kluk.

„Zdar, co chceš?“ zeptá se ho Aaron. Tón jeho hlasu rozhodně není příjemný a kluk znejistí. Bohužel, není tak chytrý, aby se pakoval.

„No já myslel, že konečně pochopíš, co je pro tebe nejlepší a opustíš tuhle bandu ztroskotanců,“ blýskne úsměvem kluk.

„A to jako kvůli komu?“ zeptá se Aaron.

„No přece kvůli mně,“ ozve se lehce dotčeně kluk.

„Ty si vážně myslíš, že kvůli předpotopnímu švábu opustím dvě labutě? Ty jsi zešílel ne?“ žasne Aaron.

„Co si to dovoluješ, rozhodně nejsi takové terno, jak si myslíš! Patřím mezi nejhezčí kluky, mám o tebe zájem a ty se zahazuješ s něčím takovým,“ rozčílí se kluk. Rukou při tom máchne po skupince.

„Jestli to nebude tím, že zahazovat se s příšerkami tvého ražení je pod moji úroveň,“ zchladí ho Aaron klidně. Kluk zalapá po dechu.

„Víš, co ty mi vůbec můžeš?!“ rozkřikne se kluk vztekle.

„To, co ty mě musíš a třikrát,“ ujistí ho Aaron. Kluk, kterému došla slova, se otočí a se zbytky své důstojnosti odejde. Aaron si oddechne a vrátí se na místo, ale místo toho, aby si sedl, ho chytne Quin a posadí si ho na klín.

„No konečně,“ zabučí Raven a obrátí oči k bráně, odkud se vynoří Jerom s Deronem. Deron má na tváři takový divný výraz, jako by přemýšlel, jestli se má truchlit nebo se smát a nemohl se rozhodnout.

„Promiň, že jdu pozdě, trochu se to protáhlo,“ dá Ravenovi pusu.

„Co se dělo?!“ zeptá se Raven.

„Ale zasedla si na něm jedna banda šikanérů. Neboj, použil odrážecí štít tak se k němu nedostali, horší bylo, že jsme pak nebyli schopni vysvětlit, proč jsou oni domláceni, jako by prošli kombajnem,“ vysvětlí Jerom. Hlouček se začne chichotat a Aaron kupodivu nemá ani průpovídky.

„Jsi v pořádku?“ zeptá se Jerom Aarona.

„Není. Je nemocný, potřebuje antibiotika, jen je to tvrdohlavý blbec,“ odsekne Yuki, který vypadá přepadle.

„Nic mi není,“ zachraptí Aaron.

„To vidím a hlavně slyším,“ zamračím se a jdu k nim.

„Já myslel, že tam představujete sochy,“ otočí se k nám pobaveně Silver.

„Ne, jen jsem přemýšlel, jestli neruším, vypadali jste zaujatě,“ pokrčím rameny. Silver jen protočí oči.

„Dobře, ale půjdeme k nim, Aaron si musí lehnout, vypadá jako převařená ovesná kaše,“ ozve se Raven. Podívám se na Aarona a musím mu dát za pravdu, v obličeji je jako smrtka.

„Jsem v pořádku,“ zamručí Aaron. Všichni se na sebe podívají a povzdechnou si.

„Jistě,“ zavrčí Yuki.

„Rozhodně tě nechci vidět na seznamu, takže směr doktor,“ ozve se Liem. Aaron jen zaúpí a nechá se dovést k doktorovi, který mu napíše prášky a je klid.

„Proč jsi přišel?“ otočí se ke mně Raven, když Ar na pár hodin leží v posteli. Rozhodně ne ze své vůli, ještě že Quin s Rickem ví jak ho udržet v posteli.

„No máma vás zve na večeři, ale ty tři nejspíš omluvím,“ pousměje se Arven.

„Ani náhodou já jsem v pořádku! Rozhodně půjdu, jen co přesvědčím ty blechy, co mě drží v posteli!“ ozve se rozzlobeně Aaron, rozhodně už nezní jako kdyby rok jen pil.

„Nemá on uši na drátech?“ pozvedne obočí Navare. S úšklebkem se na sebe s ostatními podíváme. V našem kroužku je známo, že ovládání elektřiny dal nový rozměr. Není sám, kdo dal nový rozměr svým schopnostem, že.

„Co ovládá,“ zeptá se Navare.

„Elektřinu,“ odpoví Raven.

„A co ovládá Kaito?“ zeptá se Navare. Tentokrát narazí na hradbu mlčení. Nikdo se na nikoho nedívá, upírají zrak někam mimo dění. Navare si deprimovaně povzdechne. Nedivím se mu.

„Dobře, tak jdeme všichni,“ pousměje se Raven. Naši otázku ignoruje. To mu občas jde moc dobře.

„Ravene, z města vás chtějí vyhnat. Slyšel jsem pár lidí, jak se o tom baví,“ promluvím znovu. O tomhle by měl vědět. Viditelně ztuhne v ramenou.

„Narazí, tohle je nenecháme udělat, neboj se,“ usměje se chladně. Jeho hlas je náhle stejně studený jako oči.

„Nebo taky jinak, jestli se o to pokusí, zažijí skutečnou válku. Tohle je náš domov a my si ho nenecháme vzít,“ ozve se Silver.

„Fajn, takže jaký je plán?“ zeptá se Bui.

„Jednoduchý nenechat nikoho nechráněného, takže Hiro stěhuješ se k nám,“ otočí se na kamaráda Raven. Neprotestuje.

„Takže Kie, Nare, Ken, Liem a Mitchi ke mně, mám dost pokojíčků pro všechny,“ pousměje se Bui.

„Hej tak moment kolik kýblů s vodou si máme vzít?“ zeptá se Ken.

„U nás doma je třicet hasicích přístrojů, to se ti zdá málo?“ otočí se Bui na Kena.

„To záleží na tom, jak budeš tvrdohlavý, občas mám pocit, že by nestačilo třicet, plně vybavených, hasicích vozů, aby tě zchladili,“ poznamená Lien pobaveně.

„Seš blbý,“ vyprskne Bui.

„To víš, upřímnosti se meze nekladou,“ pokrčí rameny Mitchi. Ostatní se smějí.

„Co ovládá Bui?“ zeptá se mě Navare.

„Oheň,“ odpovím mu, když mě přejde ten nejhorší záchvat.

„Oni si dělají srandu z někoho, kdo ovládá oheň?“ vyvalí oči Navare.

„No podle mě je lepší si z toho udělat srandu a žít s tím, než zešílet a vraždit všechny kolem. Někdy je smích jediná obrana před zešílením,“ otočí se na Navareho Deron. Navare se zarazí a omluví se, myslím, že začíná chápat, že i pro nás je hodně těžké ovládat naše schopnosti. Do pokoje vejde Aaron se zbytkem skupiny. Už jsem si na Arovu krásu zvyknul, zvlášť když má rozpuštěné vlasy, ale pro někoho to musí být rána pod pás.

„Tak jdeme?“ ozve se s úsměvem.

„Kdybyste ho udrželi ještě pět minut, řekl bych Naremu, ať ho uspí,“ zašklebí se Yuki.

„Zkus udržet to klubíčko elektriky v klidu, když nespí. Občas mám pocit, že se nabíjí přes zásuvku,“ utrousí suše Raven.

„O někoho, kdo ze všeho vyrábí jehelníček, to beru. Když už jsme v tom Rave, proč se nenaučíš šít? Myslím, že by ti to šlo jak švadlence,“ ušklíbne se Aaron.

„To bych to dopracoval, ještě bys mi záviděl,“ cuknou Ravenovi koutka. Aaron ho probodne naštvaným pohledem.

„Ještě že Raven není Sněhurka,“ odechne si Kaito.

„Co by se stalo, kdyby byl Sněhurka a Ar ho prohnal bleskem?“ zeptá se Ken se zájmem.

„Z Ravena by byla Popeluška,“ odpoví Kaito. Pokojem otřese smích, ale ze všeho nejhorší záchvat má Deron.

„Jsi v pořádku?“ zeptá se Aaron s podezřením. Deron bezmocně zakývá hlavou a v křečích se sesune k zemi. Všichni čekají, až se jakž takž vzpamatuje a zdvořile se ho zeptají, co ho tak porazilo.

„Ja-hahaha- jak... to Kai… hahaha… řekl, ta…  hahaha… tak jsem si…hahaha…pře…haha…představil Rava…hahahahahahaha… v suk…“ zhluboka se nadechne a snaží se uklidnit, aby to mohl dopovědět, „ představil Ravena v sukni a haleně jak u krbu přebírá hrách,“ dopoví, než se dá znovu do křečovitého smíchu, ale tentokrát není sám. Baví se všichni až na Ravena, který se drží za kořen nosu a snaží se nesmát. Nakonec ho to taky porazí. Když se uklidníme natolik, že jsme schopni vstát, samozřejmě se nesmíme dívat na Ravena, zjistíme, že se musíme dostavit domů na večeři. Jestli máma udělá hrách, tak se asi nenajíme.

 Po cestě to jde celkem dobře a na čerstvém vzduchu se uklidníme natolik, že nám, při pohledu na Ravena ani necuknou koutka. Bohužel, večeře začíná hrachovou polévkou…

Mámě nejsme s to vysvětlit, proč se smějeme hrachové polévce… nikdo.