Tajný svět Akyry

                                                                 Schopnosti

„Bravo starosto, tentokrát jste se vážně vyznamenal,“ pronese suše Raven, když se vzpamatuje z děsu. Trvalo to jen zlomek sekundy. Podívám se k starostovi, který v agonii padá na kolena, a začnou se mu lesknout tváře.

„P-p-prosím, zachraňte nás,“ zaječí starosta a s děsem se chytne za hlavu.

„A proč bychom měli? Copak vy, anebo tohle město pro nás něco udělalo?“ zkříží si Raven ruce na hrudi. Podívám se na něho koutkem oka. Nesleduje starostu, ale lovce. Pochopím, že se snaží odhalit, kolik z toho ví. Starosta sklopí hlavu a dá se do hořkého pláče. Ravenovu lest neodhalil, ale Lovec ano. Dá se do smíchu a Raven zlobně stiskne rty. Je to tak rychlý pohyb, že kdybych ho nesledoval, uniklo by mi to.

„Nedělej ze sebe nepřístojného. Sledoval jsem tě i tu tvoji bandu dost důkladně. Tihle lidi a vaše touha je ochránit je vaše jediná slabost!“ vyštěkne Lovec. Zpozoruji, že půlka městečka strne a vzápětí nás začnou obviňovat. Raven se jen trpce pousměje. Jenže se nás zastane někdo, od koho jsme to vůbec nečekaly.

 Starosta.

 Ten, který proti nám nejvíc brojil. A dokonce se přizná, proč to dělal. Jenže na to přišel až moc pozdě. A moc pozdě se přiznal.

„Jak dojemné, jenže je příliš pozdě, starosto a milí obyvatelé městečka,“ zasměje se lovec. Sáhne do kapsy a něco vytáhne a stiskne to.

„Od teď máte pět minut času života. Užijte si to!“ oznámí nám lovec a třískne ovladačem o zem.

„Udělal jsi chybu, nemáš o našich schopnostech ani páru,“ ušklíbne se Raven.

„Arvene, máš ode mě povolení mu vzít duši, nesmí uniknout,“ ozve se Navare.  Rozhodným krokem se vydám dolů. Lovec najednou jako by strnulý děsem, na mě vyděšeně civí a s každým mým krokem bledne víc a víc. Zároveň z domů se začnou stahovat namontované bomby k hlavním a obyvatele někdo vytlačí z nebezpečné zóny. Lovec se zmateně rozhlíží kolem, vůbec nechápe, co se kolem něho děje. Odkud se berou rostliny, které opatrně vytrhávají veškeré kontakty bomby ze země. Objeví se obrovské kočky, které odnáší lidi, co doslova strnuly děsem a zase mizí. Kousek od něj si sundám brýle.

„Ne, to nesmíš, jen já vím, jak deaktivovat bombu potřebujete mě,“ zaječí lovec, který se snaží trhat v neviditelných poutech. Kie ho ale drží pevně.

„Ne, my tě nepotřebujeme. Bombu zničíme tak jako tak. Jen se postaráme, abys už nikdy nikomu neublížil,“ odpovím mu a podívám se mu do temných očí. Ucítím jemné trhnutí a z lovce vyprchá i ta naprosto poslední jiskřička vědomí. Nasadím si brýle a odvrátím se.

„Už nikdy nikomu neublíží,“ zašeptám si pro sebe a vydám se zpátky, svůj díl práce jsem odvedl. Za sebou ucítím žuchnutí těla. Vrátím se zpátky, zatímco dole probíhá ničení bomby.

„Lhal! Deset…“ začne odpočítávat vteřiny Lien.

„Uhněte!“ ozve se, Kaito a natáhne ruku. Kluk, který za zděšeného jekotu matky rozběhnul k bombě jako by zamrzl v čase. Bezhlesně otevřu pusu a podívám se na Kaita, který s naprostým klidem drží čas na deváté vteřině do výbuchu, zatímco ostatní sbírají všechnu svoji sílu a schopnosti na zničení bomby, aniž by ublížili některému z obyvatel.

Ani v nejposlednější myšlence by mě nenapadlo, že někdy potkám někoho, kdo dokáže ovládat samotný čas! Podívám se na Navareho, který kouká snad ještě ohromeněji než já. Už jste někdy viděli draka, kterého omráčili pěstí, aniž by se ho dotkli? Já jo! Právě teď.

„Kaito pusť,“ uslyším Ravena jako by tlumeně.

„Je tam dítě,“ ozve se Kaito. Zní jako někdo, kdo napíná všechny své síly až za hranici.

„Mám ho, nic se mu nestane,“ozve se uklidňující hlas Kieho. Pak se čas znovu pohne. Bomba vyletí kolmo nahoru, kde vybuchne. Ale… nic se nestane.

Detonace je natolik silná, že by měla přinejmenším vysklít okna v okruhu půl kilometru, ale nikde naprosto nic, ani zemětřesení, prostě nic. Rozhlídnu se a uvidím Yukiho jak se stará o Derona, který silně krvácí. Naprosto zděšený Raven ho tiskne k sobě.

„Co se stalo? Jak to, že nedošlo k ničemu?“ zeptám se nejbližšího. Je to Aaron.

„Deron obalil bombu několika štíty, bylo to lehčí než ochránit celé město slabším štítem. Jenže bomba byla moc silná, zpětný náraz přešel do něj, protože držel štít, skoro ho to zabilo. Díky bohu za Yukiho a jeho schopnost, bude v pořádku, už ani nekrvácí. Pokud jsi dával ve fyzice pozor, zvuk a vibrace se převádí vzduchem ne? Silver ovládá vzduch. Prostě odhrnul vzduch kolem bomby, takže k žádnému přenosu nedošlo,“ odpoví s klidem Aaron. Sklapnu. Je toho tolik, co o nich ještě nevím. Rozhlédnu se po prostoru, kde byla bomba ale žádné tělo tam neleží. Museli ho zlikvidovat s bombou.

„To je neuvěřitelné,“ uslyším za sebou Navareho, který je dočista ohromený.

„Proč jste nám neřekli, že Kaito ovládá čas?“ zeptá se ještě Navare, Aaron se k němu otočí.

„Já si myslím, že draci taky mají mozek a určitou inteligenci, zkus na to přijít sám,“ pronese posměšně Aaron.

„Abyste ho chránili. Jsem hlupák,“ pousměje se Navare.

„Na to, že jsi hlupák, jsi přišel sám nebo ti to někdo prozradil?“ zeptá se ho kousavě Aaron a přejde k Deronovi, který se zmateně rozhlíží. Podle Navareho lehce zmateného pohledu pochopím, že jen já z nás dvou jsem pochopil dvojsmysl věty a taky jej pochytil.

Yuki skončí s léčením Derona a plnou váhou se opře o Kena, který ho k sobě přitiskne.

„Zlato, už mě nikdy takhle neděs,“ vydechne Raven a přitiskne k sobě Derona, který ho obejme. Myslím, že pochopil, jak blízko smrti se ocitnul.

„Vše v pořádku a ve starých kolejích,“ ozve se spokojeně Liem.

„Už nikdy nic nebude ve starých kolejích. Já… moc se omlouvám. Dokážete odpustit starému dědkovi?“ ozve se za námi starosta, všichni se k němu obrátíme. Raven se podívá po hloučku a pak se podívá na starostu.

„Odpustit bychom dokázali, už z toho důvodu, že váš strach chápeme, ale nejsem si jistý, že někdy vůbec dokážeme zapomenout. Tohle je i náš domov nikdy jsme nechtěli víc než tu žít v klidu. Nikoho jsme nenapadali, neubližovali, proto nám není jasné, proč jste se odhodlal k takovému kroku,“ promluví ostře Raven.

„Nebyl to jen strach, byla to i závist. Ano, záviděli jsme vám vaše schopnosti, jak s nimi dokážete zacházet, jak držíte spolu, abyste se ochránili. Dokážete vůbec někdy odpustit?“ zašeptá starosta.

„Jak už řekl Raven. Odpustit ano, ale nikdy ne zapomenout. Asi jste to nepostřehli, ale i my jsme lidé a potřebujeme svůj domov. Jako starosta jste perfektní, ale jako člověk jste naprostý idiot, stejně jako každý v městečku,“ odpoví kousavě Deron. Jak pozoruji, ani on neušel kousací schopnosti, stejně jako Aaron!

„Máte pravdu, už se to nikdy nestane, přísahám vám!“ podívá se na nás zoufale starosta.

„Já vám věřím, starosto, tohle přece jen byla trochu tvrdá lekce, ale pořádně potřebná. A mimochodem neumíráte, vy tu budete minimálně ještě čtyřicet let. Doktoři spletli karty, nejste nemocný,“ ozve se Liem. Starosta na něho upře ohromený pohled. Liemovi se zkroutí rty do úsměvu, obejme Michiho a s ostatními se pomalu začnou vzdalovat. Úplně automaticky se k nim s Navarem, přidáme. Ovšem nedojdeme daleko, pod námi se doslova otevře země a pohltí nás. Když se vzpamatujeme, zjistíme, že jsme v nějaké jeskyni…