Tajný svět Akyry

Opatrné oťukávání

Všichni stojíme v obýváku u Buie a díváme se jak Yuki léčí Michiho. Zbabělci! Jak mohli zaútočit na někoho tak bezbranného. Dokonce i jindy ledově klidný Liem je vzteky bez sebe a ne náhodou.

„Já jsem vám to říkal,“ neodpustím si hříčku.

„To víme, ale nechápu, proč šli po Michim, ten nemá žádnou schopnost,“ zamračí se Jerom.

„To je jim jedno, oni prostě udělají všechno, aby nás vyhnali,“ zavrčí Aaron. Se svým už má také zkušenosti. Předevčírem ho napadli tři kluci s noži v ruce a se zakrytými obličeji. Ani netušíme, jak se mu podařilo ubránit.

„Mám toho dost. Od teď nikdo nikam nepůjde bez dozoru. Nebo spíš nikdo osamocený, ten silnější bude bránit toho slabšího. A nechci slyšet žádné námitky!“ zavrčí Raven, který je naštvaný, ze všeho nejvíc.

„To je řešení na ven, co ve škole?“ zavrtí hlavou Deron. Všichni víme, že má pravdu. Na něho si hned tak netroufnou, už je tak vycvičen, že štít ho chrání stejně automaticky, jako Raven útočí. Raven hodí pohledem na svého bratra.

„Mě do toho netahej, nemůžu být na dvaceti místech současně. A nikoho nemůžu obvinit bez důkazů, když se nějaký svědek ukáže tak drží hubu nebo to svádí na naše,“ pokrčí bezmocně rameny. Slyším, jak Raven zaskřípe zuby.

„Co někoho potrestat tak, aby pochopili, že si všechno nenecháme líbit?“ ozve se Navare. Ušklíbnu se, je vidět, že to tu nezná.

„Udělají to jednou a hodí na ně veškerá úmrtí za dvacet let,“ zavrtím hlavou.

„Už je v pořádku,“ ozve se do ticha Yuki a vyčerpaně si sedne. Docela si oddechneme, aspoň jedna dobrá zpráva.

„Michi zatím zůstane doma, je z nás nejzranitelnější, o ostatní strach nemám, umí se bránit, co ty, Kaito?“ otočí se Raven na naši záhadnou osůbku.

„V klidu, už to na mě jednou zkoušeli, pak se nestačili divit,“ uchichtne se Kaito.

„Jsi moje šikulka, že?“ uculí se Bui a mrkne na něho. Kaito se jen uchichtne a jinak nereaguje. Liem si sedne k Michimu a začne ho hladit.

„Něco udělat musíme,“ zavrčí Navare. Jo to je fakt, ale co?!

„Už jsem se o to postaral,“ objeví se v místnosti Isao, vypadá víc než spokojeně. Raven si jen prohrábne vlasy.

„Doufám, že tě nikdo neviděl Isao,“ zamračí se na něho.

„Mě? A vidět? A nespadl jsi tak náhodou z hrušky?“ podiví se Isao.

„Máš pravdu, to bylo blbé,“ pobaveně cuknou Ravenovi koutka.

„Ani netušíš jak,“ souhlasí Isao  a třískne sebou do křesla.

„Neměl jsi jim ubližovat,“ ozve se tiše Michi.

„Já jim nic neudělal, rvali se mezi sebou,“ prohlásí Isao naprosto klidně.

„Nestarej se o ně a radši mi řekni, proč tě napadli,“ ozve se Raven.

„Protože se s vámi bavím,“ odpoví Michi. Všem v místnosti cukne obočí.

„Chápu, takže mají v úmyslu šikanovat ty nejslabší, aby dokázali, jak jsme bezcitní,“ zavrčí Raven.

„Rave, ať tě to ani nenapadne, dokázali jsme si poradit s horšími věcmi,“ ozve se Deron. Trochu nechápavě se na něho podívám, Raven přece nic neřekl, ani nenaznačil! Deron se na mě nedívá, ani na nikoho jiného, prostě si prohlíží nehty, přece jen mi neujde lehké Ravenovo trhnutí a lehký provinilý pohled.

„A co chceš jiného jako dělat?“ zeptá se ho Raven. Já, stejně jako všichni ostatní, kromě Hira, který vypadá, že bude vraždit, vypadají nechápavě.

 „Řeknu ti to jinak, pokud se sbalíš a vypadneš, tak tím ty kretény jen ujistíš o jejich pravdě a pustí se do ostatních, jenže ti to nemusí přežít. Začne platit zákon džungle, buď se začneme bránit a budou mrtví, nebo oni zabijí nás. A čím víc mrtvých bude na jejich straně, tím spíš se nás pokusí zabít a dojde k válce a k dalšímu krveprolití,“ podívá se na něho Deron. Spíš cítím, než vím, že má pravdu. Místností prolétne vztek, když si všichni uvědomí, co chtěl udělat.

„Dobře, máš pravdu, a co chceš jiného dělat?“ zavrčí Raven.

„To, co dosud. Ignorovat je a jen se bránit, oni se budou vyvarovat očividného útoku, aby nás mohli obvinit. Útočit budou hlavně na nejslabší články. Takže pokud Michi bude muset někam jít, měl by si zavolat vlky, nebo by ho měla doprovázet některá z těch potvor Quine,“ nastíní plán Deron. Svoji logiku to má.

„Proč bychom měli Michiho někam posílat? Po tomhle útoku?!“ ohradí se Lien.

„Jestli ho nikam posílat nebudeme a pokaždé když někam půjde, bude mít kolem sebe chumel ochránců, vyhodnotí ho jako slabý článek, který může, prasknou, někdo ho pak může zabít. Oni neví kdo z nás a jaké schopnosti máme, proto to na nás zkoušejí takhle,“ ozve se Alec.

„Klepls hřebíček na hlavičku,“ ozve se Deron zamyšleně.

„Fajn, tak je u toho necháme,“ rozhodne Raven. Zdá se, že nikdo o tom rozhodnutí nepochybuje ani v nejmenším. Já taky ne, ale Navare se mračí jako milion čertů dohromady. Všichni se rozejdou do svých pokojů nebo si najdou jinou zábavu.

„To nemyslí vážně, že ne,“ podívá se na mě Navare tak trochu zoufale.

„Jo myslí, v tomhle momentě ani nic jiného dělat nemůže, ne aniž by odkryl jejich schopnosti. Už to chápeš?“ podívám se na Navareho, který to nejspíš nechce chápat.

„Pojď se projít, pokusím se ti to vysvětlit,“ rezignuji pod jeho pohledem. Po chvilce kývne a vyjdeme ven, nikdo nás nezastaví, protože nám nebezpečí nehrozí.

„Navare tak podívej, za ten rok, co jsem tady, jsem si všiml, že v tomhle městečku nemají rádi ti, co se něčím odlišují, jako jsou schopnosti a tak. Všichni, kdo něco umí, to tají, jak jen můžou, aby nevybočovali z řady. Jenže s nimi je to je jiné, jejich schopnosti jsou natolik silné, že se zatlačit nedají. Z nich jejich výjimečnost přímo vyzařuje. Sám jsi to poznal na první pohled. Jejich schopnosti, jsou to, co je od jiných odlišuje, ale zároveň je chrání. Pokud by v městečku poznali, co mají za schopnosti, mohli by je požít proti nim. Jediná výjimka je Raven, jenže kdyby se stalo něco těm, co chrání, zešílel by. Dá se říct, že oni jsou jeho rodina, protože se ho všichni bojí včetně jeho mámy a otčíma. Musí udělat všechno pro to, aby je ochránil,“ řeknu mu to po lopatě. Není tu tak dlouho. Ještě nepronikl tak hluboko jako já. Při pohledu do jeho očí pochopím, že mu to došlo. Zatraceně, nikdy jsem si nevšiml jak nádherné má oči a ty rty. Ale stejně ty oči světle oříškové do zlatova, nikdy v životě jsem takovou barvu neviděl, to bych si pamatoval. Taky je pravdou, že jsem se nikdy nikomu do očí nedíval.

Je divné se dívat někomu do očí a nebrat mu duši a…………. strašně nádherný!!!! Pohledem sklouznu na jeho rty, jaké by bylo ho políbit? Pak se jeho rty pohnou a já zjistím, že na mě mluví a já nevím co.

Sakra to je trapas!

„Promiň, zabral jsem se do myšlenek o tvých ústech… e ne tak jsem too nemyslel…. Prostě jsem se zamyslel… a …“snažím se z toho nějak vykroutit v obličeji rudý jak malina. Cítím, jak mě pálí.

„O mých ústech?“ zeptá se zvednutým obočím.

„Ne, co to povídáš, já o tvých ústech nic nevím! Jen to že jsou fakt hezké… vlastně nejsou,“ zahrabávám se čím dál níž.

„Vážně tě zajímají má ústa?“ zeptá se Navare nevěřícně.

„Co tě to napadá, tak to není!“ bráním se, jak jen můžu. Ovšem myslím, že mě zrazuje barva obličeje.

„No tak to si vyslechnu vysvětlení,“ založí si Navare ruce na hrudi. To je moc pěkné, ale co když to vysvětlení nemám!

„Tak tady jste, už jsem myslel, že vás drapli domorodci a někde vás mučí. Stalo se něco?“ přeměří si nás Raven. Pousměje se, když se podívá do mého obličeje a hned to zamaskuje.

„Arve, neofouklo tě? Jsi rudý stejně jako tvůj nos v zimě, že bys měl obličejovou rýmu?“ vyvalí na mě Raven oči. V momentě zrudnu ještě víc a zoufale se podívám na Navareho. Ten mi pomůže, ale po svém.

„To bych neřekl, zrovna jsem se snažil zjistit, co má s mými ústy, když jste přišli a přerušili vysvětlování,“ odpoví Navare při pohledu na mě.

„Ježíš Ravene, ty nás vyženeš ven, že ti dva jsou v nebezpečí a oni se tu snaží domluvit na cucmání. Ty nejsi vůdce, ty jsi prvok,“ obrátí oči v sloup Aaron. Zbytek se z nějakého důvodu sesype.

„Vy nejste normální, co bych na něm asi tak měl vidět?! Ten jeho perfektní pohled, smyslná ústa, prvotřídní postavu nebo ten jeho sexy zadek?! Vy vážně nejste normální. Je to kluk jako každý jiný a vy se díváte jen na jeho přednosti. To, že má místo mozku něco, co se mozku jen podobá, tak to už nevidíte! Nechodil bych s ním, ani kdyby to byl poslední úžasný exemplář na planetě, tak se vzpamatujte lidi,“ zaječím na ně. No upřímně na nějaké třesoucí hromádky v prachu, jak se snaží ovládnout svůj smích.

„Perfektní pohled? Smyslná ústa? Sexy zadek, hele Arve nejsi ty gay?“ zeptá se mě Navare.

„Ne, co tě to napadlo? Zrovna za půl hodiny mám rande s pěti sexy kočičkama, doufám, že nebudeš překážet,“ zavrčím na něho.

„Jasně, to by mě ani nenapadlo, jen vás budu sledovat z protější budovy dalekohledem, aby k něčemu nedošlo,“ ujistí mě s úsměvem Navare.

„Idiote! Chápeš, co jsem se ti snažil říct?“ zeptám se ho a začnu podupávat nohou. Představuji si při tom, jak Navareho a ostatní zadupávám do země.

„To myslíš to před mými úžasnými ústy nebo potom?“ zeptá se se zájmem Navare.

„To před tím, co jiného, jsi snad víc vyšmatlaný než Silver, když se snaží Aleca přesvědčit o opaku toho, co si myslí!“ utrhnu se na Navareho, který překvapeně zamrká.

„Jo, to jsem pochopil,“ kývne.

„Sláva, takže nějaká buňka z přemíry ega ještě nezkolabovala,“ oddechnu si.

„Tak moment, ty se mě nesnažíš balit?“ pozvedne obočí. Deprimovaně se na něho podívám, jasně že jsem se ho pokusil balit, ale to snad nemusí vědět!

„To si fakt myslíš, že bych balil chlapa?“ zeptám se ho.

„No, myslím, moc ženských tu v městečku nepotkám,“ odtuší Navare.

„Tvoje ego bych chtěl mít, kdybych chtěl někoho balit, jdu do vedlejší vesnice, tam je ženských požehnaně,“ povzdychnu si.

„Jemu bych nevěřil ani nos mezi očima, když tohle říká,“ zahučí tiše Silver, tak abych ho slyšel. Bohužel, když jsem ho slyšel já, slyšel ho Navare docela určitě, nikdo nemá lepší sluch než on.

„Arvenovi věřím, znám ho natolik dobře, abych věděl, kdy si vymýšlí nebo ne,“ ozve se Navare. Trochu zahanbeně se otočím a vydám se domů. Po tomhle se mu fakt nedokážu podívat do očí. Na vzdálenost několika kroků uslyším, jak si všichni povzdechnou. Tam jsem to parádně pokazil! Nikdy jsem neměl dovolit, aby mě ovládla touha, třeba jen na chviličku. Ale fakt má krásná ústa! Díky tomu, že jsem otočený, si nevšimnu Navareho pohledu, který je trošku zadumaný a ještě víc smutný, jako by si něco odpíral. Nakonec jen zavrtí hlavou a vydá se do lesa.

„Všimnul sis toho pohledu Navareho?“ přitočí se ke mně Deron. Podívám se na svého miláčka a kývnu.

„Zdá se, že tu máme další pár, i když netuším, proč ho chce Arven,“ pousměji se.

„Jen doufám, že to není pro to, že na něj jeho schopnost nepůsobí. Byl by to po čertech hnusný důvod, i když chápu, že každý někoho potřebuje,“ zamračí se Deron. V to doufám také!

„Arv takový není, Nave se mu líbil od začátku, jinak by mu z toho hlídání dělal peklo,“ ozve se Silver. Kývnu a podívám se na křídově bílého Liema.

„Co se děje?“ zeptám se ho.

„Oni se rozhodli povolat Huntera, Ravene,“ zašeptá Liem.

„Ty nevidíš do budoucnosti Lieme," zamračím se na kamaráda.

„To ne, ale vidím mrtvé, jsou to všichni z městečka, kromě nás. Máš pro to snad jiné vysvětlení?“ zeptá se tiše Liem. Mlčky zavrtím hlavou.

„Tohle nevypadá dobře, jen jeden Lovec je schopný zabít každého jen aby dostal nás, Smrťák,“ ozve se Zein poraženecky.

„Kdo je Lovec nebo ten Hunter?“ zeptá se zmateně Yuki.

„Hunter je označení pro Lovce lidí s nadpřirozenými schopnostmi, Yuki. Zdá se, že to s tím vyhlazením mysleli vážně,“ odpoví mu Ken.

„V tomhle městečku je hodně pitomců, ale netušil jsem, že to bude tak hrozné,“ zaskřípe zuby Jerom. Jen se uchichtnu, neví hodně věcí.

„Za jak dlouho dorazí?“ zeptám se Liema.

„Týden až deset dní,“ odpoví Liem, jasně že odvozuje od úmrtí lidí z městečka.

„Tak to máme nejvyšší čas se připravit na válku,“ podotknu suše. Ted už je pozdě odejít, musíme ty nakřáplé hlavy zachránit, i kdyby nás to mělo stát život. Pochybuji, že bychom my měli špatné šance, ne s pěti živli a kombinací zbytku schopností. Tenhle Hunter musí umřít, ten se jen tak nevzdá.

Otočím se a podívám se na Nazo, náš domov. Je čas splatit obyvatelům dluh, i když si to vůbec nezaslouží. Nebo spíš, zachránit náš domov. Jo to zní o dost líp!