Tajný svět Akyry

 Náš malý svět

Ujdeme sotva půl cesty k městečku, když se Navare zastaví.

„Dál s vámi už nepůjdu. Půjdu si zabalit,“ ozve se. Všichni strneme v půlce kroku a já se k němu otočím. On nesmí odejít!

„Cože? A to jako proč?“ vyjedu na něho.

„Už tu nemám, co dělat ne. Ty už nejsi nebezpečný. Po tom, co jsem tě tak odbyl, divil bych se, kdybys o mě měl ještě zájem,“ pokrčí rameny Navare. Dám si ruky v bok.

„To máš pravdu, choval ses jako nabubřely hulvát nakažený idiotismem a jak vidím, zdařile v tom pokračuješ dál,“ procedím skrz zuby. Navaremu se zúží oči.

„Vím, že jsem se nechoval nejlíp, ale nemusíš mě urážet,“ zavrčí Navare.

„A to tě mám snad chválit? Ty si děláš prdel ne?“ nevěřícně mi vyletí obočí nahoru.

„Kam se podělo to moje zlatíčko, který odsouhlasilo naprosto všechno, co jsem řekl?“ zasténá Navare.

„Nejspíš si vzalo dovolenou,“ odseknu mu vztekle, „ a říkám ti, že jestli se pokusíš odletět, tak to bude poslední, co uděláš, protože ti ta křídla utrhnu!“

„Fajn, řekni mi jediný dobrý důvod, proč bych tu měl zůstat?“ zeptá se Navare. Lidi držte mně, to mi chce jako říct, že mu to nedošlo?

„Navare nemáš mozek naložený v alkoholu? Nejspíš jo že. Já tě miluji, ty imbecile!“ zaječím na Navareho. Dobře, uznávám, že tohle má k milostnému vyznání dost daleko, ale zdá se, že Navare to konečně pochopil. Poznám to podle jeho vytřeštěného pohledu.

„Takže tys se mnou chtěl chodit, protože mě miluješ? A já myslel…“ povzdechne si Navare.

„Jeden myslel a došel do Tramtárie,“ pousměji se.

„Jsem pěkný idiot, že,“ pousměje se smutně Navare.

„Jo, ale přiznání je polehčující okolnost,“ ujistím ho. Navare se zasměje.

„Takže teď je řada na mě. Arvene, chtěl bys se mnou chodit?“ zeptá se Navare Arvena, který nadšeně přisvědčí a skočí mu kolem krku. Domluvu stvrdí polibkem.

„Myslel jsem, že ho Arven napřed něčím přetáhne,“ ozve se vedle mě zklamaně Deron. To já taky, ale co s ním už? Usměji se a podívám se na Liema, který na samé hranici staví z větví křížek jako označení neexistujícího hrobu. Nemusím ani hádat, že to je pro Huntera. On vždycky bral smrt příliš vážně, asi proto, čím ve skutečnosti je.

„Asi bychom měli jít do toho kostela, ať to máme co nejdřív z krku ne?“ ozvu se.

„To ano, kdo je nakopne?“ hodí Liem palcem k líbající se dvojici.  Zein se podívá nahoru a přímo nad dvojící se utrhne such větev. Díky bohu za Navareho reflexi, stačí uhnout.

„To nás chceš zabít?“ otočí se Arven k Zeinovi.

„Ne, jen popohnat, máme práci,“ ujistí je. Ti dva si povzdechnou a vydají se k nám. Znovu zamíříme do městečka. Znovu ujdeme pár metrů. Když se proti nám vynoří osamělý člověk. Jeho podoba s Hunterem je tak nápadná, že sebou trhneme.

„Dobrý den, chtěl jsem se vás na něco zeptat,“ ozve se dřív než my.

„Váš bratr je mrtvý,“ oznámí mu suše Hiro, který mu hravě přečte myšlenky.

„Já vím, obyvatelé mi řekli, co se stalo. Nezazlívám vám, to, každý chce žít. Chci jeho tělo, abych ho mohl pohřbít,“ odpoví mu. Zavrtím hlavou.

„Tělo vašeho bratra jsem zničil i s bombou. Netušil jsem, že má někoho, kdo by se o něho zvládl postarat i v jeho stavu,“ ozvu se.

„I v jeho stavu?“ zeptá se a přejede nás pohledem. Zastaví se jím na Arvenovi.

„Zloděj duší,“ zašeptá. Zdá se, že ho to úplně rozhodilo.

„Zdá se, že teď přecenil i svoji schopnost úniku,“ trpce se usměje.

„Udělal jsem mu malý hrobeček, je pár metrů za námi po naší pravé straně, pokud ti to aspoň trochu pomůže,“ ozve se Liem.

„Ano, mockrát děkuji, za svého bratra se omlouvám,“ skloní hlavu a projde kolem nás. Podíváme se za ním. Je strašné mít někoho, a nemoct ho ani pochovat. Mrzí mě to.

„On je taky lovec, ale na rozdíl od Huntera patří k těm správným. Snažil se svého bratra dostat k rozumu, bohužel se to nikdy nepodařilo. Jmenuje se Adrian Nowake, je odněkud ze severu,“ povzdechne si Navare. I takový je život, pomyslím si a vedu svoji malou skupinku ke kostelu.

„Víš o něm docela dost,“ ozve se Deron.

„S lovci úzce spolupracujeme, musíme vědět, kde dochází k nepochopeným událostem,“ pokrčí rameny Navare.

Tentokrát nás už nic nezastaví, jenže přijdeme přímo uprostřed mši, vůbec to nechápu, když jsme zmizeli, byl pátek!

Farář přeruší mši a trochu šokovaně se na nás dívá.

„Víte, že po vás bylo vyhlášené pátrání?“ oznámí nám. Teď je na nás, abychom byli šokovaní. My jim chyběli?!

„Byli jsme na nečekané návštěvě. Padre, je nám líto, ale potřebujeme na chvíli tento kostel,“ usměji se na kazatele. Ten bývalý by nejspíš vyletěl z kůže. Tenhle se jen zarazí, opustí oltář a přejde k nám.

„Jde o ty duše pod oltářem?“ zeptá se. Docela překvapeně se na něho podíváme.

„Slyšel jsem je skučet každou noc,“ vysvětlí nám.

„Ano padre, jde o ty duše,“ kývne Liem. Kněz kývne a k našemu obrovskému údivu požádá své ovečky, aby ho následovali, a odvede je do jiné části kostela.

„Klobouk dolů,“ protáhne Silver.

„Tak jdeme, pamatujete si, který kámen to byl?“ zeptám se a jdu k oltáři.

„Jo,“ kývne Liem.

„Vážně tam musím jít?“ zasténá Aaron.

„Srdíčko, nemusíš, ale musíme to tu zablokovat, takže pokud se objeví pavouci, jsi na ně sám,“ podívá se na něho Quin. Aaron jen polkne a přitiskne se ke klukům, od poslední návštěvy kostela se jeho arachnofobie dostala o pár stupňů k větší hysterii. Nedivím se mu, byl bych na tom stejně.

„Můžeme?“ zeptá se Liem.

„Jo, jestli budou nahoře, zatlačím je dolů,“ kývne Deron. Pousměji se, ale nemyslím, že ho bude potřeba, jen budeme Liema doprovázet, aby se mu nic nestalo. Oltář se odsune a Liem vleze dovnitř, doprovází ho pár Buiových plamínků. Sejdeme za ním a zůstaneme stát v půlce schodů, níž se neodvážíme, a sledujeme, jak Liem ukládá jednu zombii po druhé. Divím se, že na to má žaludek! Konečně se mu podaří uložit poslední a vydá se zpátky.

„Jak na to můžeš mít žaludek?“ zeptám se ho.

„Časem si zvykneš,“ pokrčí rameny a vyvede nás nahoru. Zavrtím nad tím hlavou, ani si nevšimnu jeho zaraženosti. Všimnu si až jeho úsměvu. Když se ujistím, že jsme všichni, zavřu oltář. Můžu jen doufat, že tak už zůstane navěky.

„Zajímalo by mě, proč se tak blbě usmívá,“ zabručí Deron.

„Protože vidí něco, co mi nemůžeme vidět. Teda jo můžeme, ale jen jednou za život, je to náš poslední pohled,“ odpovím mu. Deron srozumitelně kývne a vydáme se k východu. Překvapí nás tam chumel lidí.

„Kene, Hiro! Jste v pořádku!“ žene sek nám jejich otec, jemu za paty pro změnu otec Derona.

„Jsme tati, neboj, jen jsme byli na neplánované návštěvě a trochu se to protáhlo,“ uculí se Hiro. Jeho otec si oddechne.

„Máma z vás udělá trpaslíky do školky,“ oddechne si Deronův otec.

„Tak to ne, my je nedáme!“ ozveme se unisono, tedy hlavně ti, co s těmi budoucími trpaslíky chodí.

„To se domluvte s vyšší mocí,“ odmítne náš protest Deronuv otec. Musíme se zasmát. Vyšší mocí nejspíš myslí svoji manželku, která dokáže převálcovat vojsko, když jde o její rodinu.

„Kluci, půjdeme?“ otočím se na zbytek a zarazí mě smutný pohled Liema, který upírá do davu. Sleduji jeho pohled a ten se zastaví na jedné stařence. Všichni ji máme rádi, nejednou nás zvala na čaj nebo koláče. Snad jako jediná se nás nebála.

„To ne,“ podívám se smutně na Liema, jen smutně kývne hlavou.

„Kolik máme času?“ zeptá se Deron.

„Dvě hodiny,“ zašeptá smutně Liem.

„Hodím vás k nám a pak se za ní zastavíte, bylo by divné, kdybyste šli za ní, mohli by si myslet, že jí chcete ublížit,“ ozve se Deronův otec. To zní rozumně, tak kývnu a nějak se nasoukáme do aut policie. Nevejdeme se tam všichni tak zbytek jde pěšky. Dorazíme současně, protože jsme museli krotit Liema, aby nevyskočil a neutíkal zpátky. Párkrát z toho byla rvačka a museli často zastavovat. Liem bere těžce smrt těch, co má skutečně rád. Stejně u Derona nezůstaneme dlouho. Nemáme stání. Vzhledem k tomu, že bydlí zadruhé straně Naza nám docela trvá, než se k ní dostaneme. Liem zazvoní téměř zoufale. Chvilinku trvá, než otevře, přece jen už není mladice. Jakmile nás uvidí, trochu se zarazí a podívá sena Liema.

„Už je čas?“ zeptá se tiše. Ten mlčky kývne. Překvapí mě úsměv na její tváři. Už musí být unavená.  Pozve nás dál a udělá čaj, za ten čas ví, jaký kdo má rád, pak si prostě povídáme, dokud se nezvedne Liem a lehce jí zavře oči. v tom samém momentě dovnitř vrazí muž se světlými vlasy a za ním vyděšena žena s mužem. Kluk se vrhne k ženě.

„Přišli jste pozdě,“ zašeptá Liem smutně.

„To vás přijde draho, zavolám policii vy vrazi,“ zaječí žena.

„Mami, nech toho, byla bys za idiota, byla to přirozená smrt,“ ozve se kluk smutně. Překvapeně se na něho podíváme, proč by to neměla být přirozená smrt?

„Zavolám pohřební službu,“ ozve se muž a vytáhne telefon. Podíváme se na sebe a odejdeme pryč, tohle je soukromá událost. Zastavíme se kus od domu.

„Z té ženské je mi na blití, už přemýšlí, za kolik to tu prodá,“ ozve se Hiro. Když nebude zbytí, přebiji každou nabídku,“ ozvu se. Nechci tu přistěhovalce a navíc měl bych s Deronem kde bydlet.

„To nebude třeba, všechno odkázala vnukovi, to byl ten blonďák. Je to bezpečně uložené u starosty teda jedna ověřená kopie, druhá je u jejího právníka,“ odpoví Hiro. Pousměji se. Jo ten kluk vypadal správně.

„Jde sem,“ zabručí Zein. Otočíme se k němu.

„Já jen jsem vám chtěl poděkovat, že jste babičku nenechali o samotě,“ smutně se usměje a přejíždí nás pohledem, zarazí se u Liema a zhluboka se nadechne.

„Nemáš za co, měli jsme ji rádi,“ kývne Liem.

„Často mi o vás vyprávěla. Byl jsem zvědavý na Legendy Naza, jenže vypadáte trochu obyčejně,“ povzdechne si zklamaně. Všem nám cuknou koutka.

„Závěť je u jejího právníka nebo starosty města. Tu v domě zničila vaše matka,“ ozve se Hiro.

„Děkuji za upozornění, budu kontaktovat jejího právníka. Jsem rád, že jsem vás poznal, hlavně tebe,“ podívá se na Liema, až se Mitchi naježí.

„ Nevíte, kde bych našel nějaké šikovné holky?“ zeptá se nás se zájmem.

„Jedině ve vedlejším městě, tu jsou samí kluci,“ ušklíbnu se.

„Aha, díky za tipy,“ usměje se a jde zpátky.

„Kdo jsi?“ vyletí z Derona. Kluk se k nám otočí.

„Jmenuji se Nave, jsem život,“ usměje se a jde dál. Nechá nás tam doslova zkoprnělé.

„A pak, že se Země netočí. Doufám, že s ním nebudou stejné trable jako s Abrahámem,“ zaúpí Aaron. „Nemyslím si, že by s ním byli nějaké problémy,“ pousměji se klidně. Pak se jen podíváme, jak vynesou stařenku. Dostaví se i sousedi. My budeme i na pohřbu zaslouží si takovou poctu.

„Tak už asi vím, proč mě Nazo kontaktovalo,“ ozve se vysoko nad městem kluk, který vypadá naprosto stejně jako Raven.

„To jsem zvědavý, proč tati?“ ozve se vedle něho další. Ano, slyšeli jste dobře.

„Ten kluk je hrozba i pro nás, svoji schopnost nemá zvládnutou ani na prvním stupni, se divím, že tohle město není městem duchů,“ odpoví znechuceně.

„A jak dlouho trvalo tobě, než jsi tu svoji schopnost zvládl, zlato?“ zeptá se žena vedle něho.

„Dvě století,“ odpoví kluk.

„Tak to má co dohánět,“ uchichtne se další kluk.

„Už se těším,“ skoro zavrní třetí.

„Na co, bráško?“ otočí se na něho druhý kluk.

„Na boj a taky až poznám svého bratra,“ odpoví oslovený.

„Mírněte se kluci. Co na tu bandu říkáš Seane?“ otočí se druhý Raven na pátého z hloučku.

„Že to bude pěkně tvrdá bitva, nebude to tak jednoduché. Ti ostatní mají také schopnosti a ne jen tak ledajaké, budeme mít co dělat,“ vyjádří svůj názor Sean.

„Jaké?“ zaujme to druhého Ravena.

„Voda, oheň, vzduch, Země nebo rostliny, jak chcete, elektřina, léčitelství, zloděj duši, Drak, telepatie, absolutní obrana, štít, city a síla, bestiář, telekineze asi osmý stupeň, smrt, blokovač, uklidňovač,  nezranitelnost, neviditelnost, mluvčí, rozumí řeči zvířat a… čas,“ odpoví Sean a jeho oči pohasnou.

„To bude zábava,“ zalesknou se druhému Ravenovi oči nadšením. Skutečně se těší.

„Boj povedeme mimo Nazo, nechci si poštvat sourozence Naza proti sobě,“ ozve se žena.

„To je rozumné, to znamená, že je budeme muset vylákat,“ zazubí se jeden z kluků.

„Už se těším,“ zavrní druhý Raven a zmizí stejně jako ostatní.