Tajný svět Akyry

                                                                          Já, Nazo

„Do prdele, to snad nikdy neskončí,“ zaslechnu Buie, který zaúpí. Během další minuty z jeho dlaně vyskočí několik plamenů a osvětlí okolí.

„Všichni v pořádku?“ ozve se Ravenův hlas.

„Definuj slovo v pořádku,“ zaslechnu přidušeného Aarona. Nakonec to všichni odsouhlasí kromě mě. Jsem zvědavý, jestli se o mě bude zajímat Navare.

„Are, jsi v pořádku?“ zaslechnu dvojhlas Quina a Ricka.

„Budu, pokud se mě sleze Ken a Yuki,“ ozve se přidušeně Aaron.

„Promiň, Are, neviděl jsem tě,“ ozve se Ken a podle zvuku se rychle i s Yukim přemístí.

„Dobrý, jak je na tom Yuki?“ zeptá se Aaron už normálně.

„Už jsem v pořádku, co zbytek? Můžu léčit,“ zajímá se Yuki. Jak je to možné? Nikdy dřív po tak rozlehlém léčení jako u Derona nebyl schopný tři dny léčit.

„Raven, má něco s kotníkem,“ ozve se Deron. Yuki se na něho podívá a za okamžik je po problému.

„Arvene?“ ozve se Ravenův hlas. No super, takže jediný, kdo se o mě zajímá je Raven, nemusím říct, že mnou projelo zklamání!

„To je divné, nic mu není, spíš bych řekl… Arvene, mohl bys konečně přestat předstírat mdloby nebo bezvědomí? Je to tu docela fascinující,“ ozve se Navare. Tohle už nemá cenu, uznám a otevřu oči. Podívám se uraženě na Navareho, jak to mohl poznat.

„Nenávidím tě,“ oznámím mu vážně.

‚Ty lháři,‘ ozve se lehce pobavený hlas.

Všichni sebou trhneme a vyletíme na nohy. Jsme v zasypaném rameni, takže se obrátíme dopředu a pomalu se suneme vpřed, své schopnosti v pohotovosti. I já mám sundané brýle. Držím se po boku Navareho, cítím se bezpečněji.

‚Nemusíte být tak napnutí, neublížím vám,‘ ozve znovu hlas.  Podíváme se na sebe a pak se podíváme na Hira. Jediný je naprosto v klidu.

„Nemá zlé úmysly,“ ujistí nás s klidem. Napětí ve skupince povolí a vyrazíme svižněji k východu. Po chvíli se ocitneme v kruhové jeskyni, jejíž střed tvoří průzračné jezero a uprostřed… vůbec nevím co to je, vypadá to jako obrovská, hnědě skvrnitá hvězdice zkřížená s chobotnicí, uprostřed na jakémsi hrbolku jsou oči.

‚Posaďte se, chci si s vámi promluvit. Ravene, tebe bych prosil, sem doprostřed,‘ zvedne se z vody chapadlo a ukáže do půlkruhu kamenných kostek, jedna uprostřed je vyšší. Raven lehce pokrčí rameny a vezme za ruku Derona, který ho následuje. Cítím, jak to v jezeře doslova zavrní blahem, když to uvidí. Posedáme na kvádry. Aaron si sedne mezi Ricka a Quina, jinak sedíme tak, jak spolu chodíme. Pro Michiho nezbude kostka, tak si ho Liem posadí na klín. Se zájmem se podívám na obludku, které jasně září oči, když pochopí, že spolu chodíme navzájem.

‚Ani nevíte, jakou jste mi udělali radost, že jste se dali dohromady navzájem,‘ ozve se potěšený hlas a obludka udělá v jezeře přemet, nejspíš proto, aby svoji radost vyjádřila.

„Ehm, to jsme rádi, ale nemohl by ses nám představit? Ty nás nejspíš znáš, ale my Vás ne,“ vloží se do jeho radosti Raven. Obludka si odfrkne.

‚Nejsem ani muž, ani žena, jsem dítě a ještě jsem se nerozhodl, jestli budu muž nebo žena, ale nejspíš muž. A oslovujte mě jménem,‘ podívají se dotčené oči na Ravena.

„Omlouvám se za neuctivé oslovení, ale jak se jmenuješ?“ ozve se znovu Raven.

‚Já vám to ještě neřeklo?‘ upře na nás nechápavé oči.

‚No dobře, tak trochu jsem doufalo, že na to přijdete sami. Chápu, že po tak vypjatém boji, kdy jeden z vás málem zemřel, nebudete mít na hádanky náladu. Tímto vám chci poděkovat za moji záchranu, i když jste neměli důvod to dělat, po tom, co se k vám obyvatele chovali tak ošklivě,‘ povzdechne si obludka.

„Nemyslím si, že by neměli důvod, je to jejich domov,“ ozve se vedle mě Navare uctivým hlasem. S nikým takhle nikdy nemluvil.

‚Mohli odejít Navare, ale jsem rádo, že to neudělali, už bych tu asi nebylo. Mé jméno je Nazo,‘ podívá se na nás Obludka. Cítím, jak všichni strnou, včetně mě. Tohle jsme skutečně nečekali!

„Moc mě těší,“ ozve se první Aaron, „ale proč jsme tady?“

‚No abych vám poděkovalo, jistě chápete, že já takhle jít nahoru nemůžu, jsem ještě dítě, tak jste museli vy přijít sem. Navíc konečně jsem přišlo na to, jak to jak ti mohu pomoct, abys nemusel brát duši Arvene,‘ otočí se Nazo ke mně. Doslova se mi zastaví dech, to myslí vážně?

„Vážně mě toho můžeš zbavit?“ zeptám se s nadějí.

‚Ne, zbavit tě toho nemůžu. Nemůžu zrušit cizí dar mé sestry, hodně jsem se s ní pohádalo, když ti ho dala, to víte Zlomyslnost‘ povzdechne si Nazo, ‚ale, můžu ti dát další dar, který bude dar mé sestry blokovat, pokud ho úmyslně nebudeš chtít použít,‘ pousměje se Nazo. Úsměv spíš cítím, jak vidím.

„Děkuji,“ zašeptám. Nikdy jsem ani nedoufal, že by se něco podobného mohlo stát.

‚Nemáš za co. Takže ti dávám Dar vidět a léčit duše, bez toho abys je zahubil nebo vytrhl,“ požehná mi Nazo. Ucítím, jak se vevnitř mě něco začne měnit a plnit, za chvíli pocit zmizí.

‚Brýle si již můžeš sundat, už nikomu neublížíš,“ mrkne na mě Nazo. S radostí ho poslechnu a podívám se na kamarády. Doslova mě oslepí široká škála jasných barev, které vyzařují. Prudce zamrkám.

‚Tak si je ještě nasaď, zapomnělo jsem, že tento dar se napřed musí usadit, za pár dní svítivost vybledne, budeš spektrum vidět jen okrajově,‘ ozve se Nazo. Poslechnu ho a mým očím se uleví.

„Proč draci?“ zeptá se Quin.

„No potřebovalo jsem hodně silné tvory, kteří by zatočili s těmi, co Zlomyslnčin dar zneužívali ke svému prospěchu. Lidé byli moc slabí, padali jako mouchy, tak jsem vytvořil draky, zbožňuji draky!, a nechal je strážit pořádek,‘ vysvětlí Nazo. Tak tomu už rozumím.

„Co naše schopnosti?“ ozve se Aaron.

‚Ach ano. Tady jsem se řídil instinktem. Kene, ty jsi měl vždycky jemnější práh citlivosti, co se jevilo lidských slabostí, kromě strachu bys měl rozeznávat i ostatní rozpoložení duše jako je radost, pýcha a podobně, to ještě přijde. Sílu jsem ti dal proto, abys nebyl tak moc vyděšený a měl svoji jistotu, navíc teď se ti síla hodí i pro jiné účely,‘ poznamená Nazo. Té poznámce tak trochu nerozumím.

„To máš pravdu, poslední dobou jsem cítil i starosti a podobně jen jsem nevěděl, jestli to tak má být. Síla se mi skutečně hodí, naučil jsem se ji předávat i Yukimu, aby se nevyčerpával tak moc při léčení,“ kývne Ken. Tak teď mám zodpovězenou i otázku, proč byl Yuki schopný tak brzo léčit. Nazo spokojeně kývne.

‚Quine, co se týče k tvé schopnosti, už od raného věku jsi měl sklony se toulat k těm ne moc bezpečným tvorům. Prostě neměl jsi žádný instinkt přežití a to ses ještě batole připletl k rozzuřenému zraněnému medvědu, no tak jsem si řeklo, že pro tebe bude lepší, když jim budeš vládnout a ony tebe chránit, jinak jsem o tebe mělo vážně strach. Stejně jako všichni tady máš hodně vysoký věk dožití a Smrt se musí poslouchat,‘ pokrčí Nazo něčím jako ramena.

„Jo o tom jsem něco slyšel,“ kývne Zein.

‚Zeine, tvůj talent byl ohromující už při narození, byla to jasná volba. Bylo to stejné jako u tvého strýce, který měl stejný talent, ale stejně jsi mě svou schopností překvapil,‘pousměje se Nazo. Zein se jen pousměje a kývne.

‚Hiro, s tebou jsem si tak trochu nevědělo rady, měl jsi hodně velký talent, pořád ses snažil uhodnout, co si kdo myslí, tak jsem si řeklo, že by se ti líbilo číst ostatním myšlenky a trefilo jsem se. Myslím, že vám to nejednou zachránilo život,‘ podívá se Nazo na hnědovláska.

„Jsem za tu schopnost rád, vážně se to hodí, naučil jsem se to i vypínat, když chci mít klid,“ usměje se Hiro. Zdá se, že Nazo to potěšilo.

‚Ricku, o tobě jsem si hodně dlouho myslelo, že jsi spíš ryba než člověk, takže volba byla víc než jasná,‘ obrátí se Nazo na Ricka, který se rozesměje.

„Já vím, máma mi říkala, že když mě nemohli najít, vždycky zamířili k nejbližší vodě,“ přikývne Rick.

‚Lieme, u tebe to má volba nebyla. Samotná Smrt si tebe vybrala jako učně a později svého zástupce. Pak jsem ti už žádný dar nedával, bálo jsem se, že bys ho použil proti sobě. Na tebe neplatí ani Arvenovo prokletí, sama Smrt tě chrání. Vím, že jsi to neměl lehké, ale zvládl jsi to díky svým přátelům. Ty jediný jsi Smrt schopen vidět. Jsi takříkajíc požehnaný i prokletý,‘ zvážní Nazo.

„Hodněkrát jsem neměl daleko k poslednímu kroku, když jsem se odhodlal naposledy, našel mě Raven a přesvědčil mě, že existují i horší ‚Dary‘. On byl vlastně můj opravdový kamarád a díky němu a později i dalším přátelům jsem to dokázal zvládnout,“ usměje se Liem. Nazo se spokojeně usměje.

‚Vždycky jsem se divilo, jak se mohli dát dohromady tak odlišní lidé, teď vím, že jste měli společný osud. Buii v tvém rodě bylo hodně skvělých ohniváčů, ty jsi ten talent zdědil, ani jsem nemuselo moc zasahovat, oheň sám tě poslouchal, jiná schopnost by tě ničila,‘ podívá se Nazo na Buie.

„To jsem nevěděl, že oheň máme v rodině. Ještě že teď dokážu tátu nějak usadit,“ zasměje se Bui. Nazo se uchichtne.

‚Kie a Nare naše dvojčátka. Kie tvoje síla mysli… v prvním momentě jsem byl úplně zděšen, nic jiného jsem ti darovat ani nemohl. Ono by to nebylo tak zlé, kdybys neměl tak šíleně výbušnou povahu. Takže jsem něco musel udělat,‘loupne lítostivě okem po Narem, ‚tvému bratrovi jsem dal schopnost uklidňovat, ne že by se mu to v životě nehodilo. Taky jsem způsobil, že jsi na bratrovi tolik závislý, bálo jsem se, že kdyby ses od něj oddělil, mohl bys způsobit nějakou katastrofu,‘ podívá se omluvně na Nareho.

„Nemusí ti to být líto, i kdyby se to nevyvinulo takhle, neměl bych odvahu od Kieho odejít, takže, tím že je na mě závislí, je to pro mě spíš plus, aspoň mě nemůže odehnat,“ usměje se Nare. Tak tomu říkám optimismus. Nazo se na něho děkovně podívá.

‚Silvere, vzduch a vítr. Vždycky jsi miloval vítr a volnost, pro mě dost jasná volba a nakonec i pro tebe. Aspoň si to myslím,“ přesune se Nazo k dalšímu. Všimnu si, že úplně vynechal Ravena, asi bude až na konci.

„To byla hodně dobrá volba, on je sám takový vítr,“ zasměje se Arven. Musíme s ním souhlasit.

‚Isao u vás se neviditelnost dědí z generace na generaci, můj bratr neměl důvod to měnit je spíš usedlejší typ a nemá moc rád změny,“ pousměje se Nazo. Isao jen spokojeně kývne.

‚Jerome, u tebe jsem také neváhal. Vzhledem k tomu, že jsi Ravenův bratr, musel jsem se postarat, aby tě nezabil, nezranitelnost byla řešením,‘ podívá se na něho Nazo, ‚ty jsi měl mít jasnovidectví, ale nezranitelnost byla nutnější, můžu udělit jen jeden dar jednomu člověku,‘ vysvětlí a přesune se dál.

„Díky bohu za nezranitelnost, z jasnovidectví bych zešílel,“ zaúpí Jerom. Ostatní se zasmějí.

„Škoda no, občas by se nám pořádně hodilo,“ šťouchne si Hiro. Jerom se na něho podívá pohledem, ve kterém mu slibuje takovou pomstu, až Hiro zrudne.

‚Michi, tobě jsem dal dar porozumění řeči zvířat, protože jsi potřeboval kamarády, abys nebyl sám. Díky tvému otci s tebou nechtěl nikdo kamarádit, tak jsem to vyřešil takto,‘podívá se Nazo na Michiho. Který mu poděkuje a přitulí se k Liemovi. Sluší jim to spolu.

‚A teď vy,‘ otočí se Nazo k poslední šestici.

‚Alecu, ty jsi vždycky rozuměl rostlinám a v průběhu let jsem se ujistil, že jsem se nemýlil. Snažil jsem se ti to říct ve snech, ale obávám se, že jsi z toho měl jen noční můry, omlouvám se,‘ oznámí po chvíli Nazo.

„No to teda měl, jednu dobu jsem se děsil i vlastního stínu,“ otřese se Alec, „Ale jak to, že se nám to zdálo tak daleko od tohoto místa?“ zeptá se.

‚Protože vaši předci tu žili. Pokud existuje nějaký kořen, který vede sem, můžu ovlivňovat i potomky. Samozřejmě platí, čím dál je ten člověk, tím hůř se to daří,‘ vysvětlí Nazo.

„Aha,“ zamumlá Alec a opře se o Silvera.

‚Aarone, musím se ti předem omluvit, za to jak vypadáš, můžu já. Víš, moc dobře pozor jsem nedával a zjistil jsem až pozdě, že je vaše matka těhotná. Měl jsi být dívka, ale já ženy nerad a taky nemám rád smíšené manželství, uznávám, že k tvorbě dětí je žena nutná, tak toleruji, když si ji někdo přivede. U tebe jsem provedl změnu pohlaví pozdě, už ti zůstaly dívčí rysy. Ani nevíte, jakou jste mi udělaly radost, že jste se všichni našli navzájem, vaše schopnosti se skvěle doplňují! A teď k tvé schopnosti, už jako dítě jsi vyzařoval tolik energie, jako bys byl čirá energie, tak jsem to tak nechal. Jsi prostě náš bleskáček a pátý element,‘ zavrní Nazo a dělá, jakože nevidí, jak je Aaron vzteklý. Ten se drží ze všech sil, aby proti Nazu nevystřelil několik svých blesků.

„Víš, jaké jsem měl problémy se svým vzhledem?!“ zavrčí vztekle.

‚Ano vím, ale jen díky těm nesnázím tě jen tak něco nesloží a máš hodně břitký jazyk, nemusíš mi děkovat, udělalo jsem to rád,‘ ujistí Aarona Nazo. Quin s Rickem mají co dělat, aby Ara uklidnil, ostatní se baví. Konečně se jim to podaří.

‚Derone, už od začátku jsi byl jasný štít, tak jsem to jen posílil, doufal jsem, že se dáš dohromady právě s Ravenem, někoho jiného by si jen těžko hledal. Jsem rád, že se to povedlo,‘ usměje se Nazo.

„Raven byla má volba od začátku, jen jsem si to neuvědomil moc brzy,“ pousměje se Deron.

‚Yuki tvé léčitelství je zděděné z větší části od tvé prabáby z matčiny strany, byla to prvotřídní léčitelka, ty jsi podobný talent,‘ pousměje se Nazo na Yukiho, který se jen přitulí ke Kenovi.

‚Kaito, ty máš jeden z nejvzácnějších darů zastavit čas, ale není to jen o tom. Ti co dokáží zastavit čas ho dokáží také řídit a dokáží cestovat v čase,‘ podívá se na Keita.

„Ano, já vím, ale nemíním svoji schopnost používat k hrátkám. Jsem tady s tím, koho miluji a neodejdu od něj. Nezajímá mě ani minulost ani budoucnost, důležitá je přítomnost.  Bui je pro mě totéž, co pro každého jiného život. Čím míň lidí bude vědět, co ovládám, tím líp pro mě i ostatní,“ prohlásí Kaito s klidem anglického lorda. Nazo se na něho dojatě podívá.

‚Děkuji ti, že jsi mi to řekl. Jen tě upozorním, pokud bys chtěl cestovat časem, můžeš to udělat bez obětí, ale dej si pozor, čas co strávíš jinde, se podepíše na tvém věku, zestárneš na třikrát. Abys to pochopil, jeden rok ti ukradne tři roky tvého času zde v přítomnosti!‘ podívá se Nazo na Keita.

„Tím spíš chci zůstat v přítomnosti,“ pousměje se Kaito.

‚Moudré rozhodnutí,‘ pousměje se Nazo.

„Co já, mě můžeš také pomoct?“ ozve se Raven. Nazo se k němu zarmouceně otočí.

‚S tebou je to trochu jiný Ravene. Já ti žádný dar nedal, nebylo by to vhodné k tomu, co dokážeš a co jsi. Tvá schopnost se jmenuje Absolutní sebeobrana. Tuto schopnost jsem viděl jen jednou ve svém životě kromě tebe,‘ povzdechne si Nazo. Všichni se na sebe zmateně podívají.

„Co prosím?“ zeptá se co nejklidněji Raven.

‚Ravene, ty nejsi člověk, ale démon, to co ovládáš je démonní schopnost. Před tisíci lety, kdy tady byli démoni běžní, se jeden démon zamiloval do dívky a udělal jí dítě. Problém je, že démonní gen se nemusí objevit statisíce let a pak propuknout v přímém rodě u mužského potomka. Ta volba padla na tebe. Tvoje schopnost je kopií schopnosti tvého otce. Byl jsem natolik drzý, že jsem si dovolil ho vyhledat a říct mu o tobě. Přijde tě navštívit a naučí tě plně ovládat tvoji schopnost, aby sis nemusel dávat takový pozor,‘ podívá se Nazo na Ravena, který jen sedí a ohromeně zírá na Nazo, my zase užasle hledíme na Ravena. Tohle by mě nenapadlo ani v těch nejodvážnějších myšlenkách a nejspíš nejen mě. Najednou se Deron natáhne a sevře mu ruku.

„Miluji tě, Ravene, je mi naprosto jedno, co jsi zač,“ promluví tiše. Raven se na něho podívá a sevře mu ruku s vděčností.

„No já tušil, že nejsi normální, ale že až takhle… to možná vysvětluje i tvoji zaujatost. Takže kdy nás naučíš pár démonních triků?“ zeptá se za všechny Silver a skočí na Ravena. Ostatní se zasmějí a jdou pomoct Silverovi. Stejně nás Raven přemůže, lépe řečeno přitloukne nás krápníky za oblečení ke skále a spokojeně se kouká, jak visíme, zatímco Deron se láme smíchy.

„Až zvládnete tohle tak vás naučím i něco jiného,“ oznámí nám suše.

„Dobře chápeme, můžeš nás sundat?“ zavrčím.

„Moment,“ zabručí Zein a najednou krápníky odlétnou, my ses valíme na jednu hromadu ze dvoumetrové výšky.

„Jsme na zemi,“ oznámí Isao pobaveně.

‚Už byste měli jít. Lieme, musíš uložit k odpočinku neklidné duše, které probudil Abrahám. Jinak žijte blaze a věřte, že vše se k dobrému obrátí,‘ usměje se Nazo. Sotva se stačíme rozloučit a už jsme na tom místě, kde jsme zmizeli.

Podíváme se na sebe a zamíříme ke kostelu…