Tajný svět Akyry

Do dračího doupěte

„Zdá se, že jsme něco pořádně zpackali,“ zavrčím, když se rozhlížím po prázdném Arvenově pokoji. Všechny nás před půl hodinkou vyburcoval Ken. Je něco před východem slunce.

„Jo a pořádně, sakra kdo mohl tušit, že zaútočí ještě ten den?“ zavrčí od okna Quin. Nejspíš studuje rýpance, které jsme viděli kolem celého domu.

„To si myslíš, že to byl Navare?“ zeptá se Aaron.

„Jo. Bestie mají zákaz přiživovat se na lidech, kromě těch, co mají lidi jako přirozenou potravu,“ povzdechne si Quin.

„Neříkej mi, že nějaké takové mrchy existují,“ zděsí se Rick.

„Já přece nic neříkám! Jen by mě zajímalo, jak by se takový drak protáhl tím okýnkem,“ odsekne Quin a přeměří si okno, které je přes půl dlouhé zdi.

„Nemusel se vlézt celý, stačilo by, kdyby se natáhnul a Arven byl kousek o okna,“ zabručí Hiro. To se nejspíš stalo.

„Podcenili jsme ho,“ povzdechnu si.

„A dost brutálně. Vůbec mě nenapadlo, že by se mohl proměnit a využít své druhé podoby, proto jsem nenasadil létací potvory. Byl i dost silný vítr, tak by se to nejspíš taky stalo,“ pokrčí rameny Quin.

„To nenapadlo nikoho, taky jsem tomu mohl zabránit,“ ozve se Aaron s povzdechem.

„Byl jsem za mámou, nic neslyšela, bratr měl zrovna noční můru, byla u něho, ale říkal, že v jednu dobu zesílil vítr, což s klidem můžu popřít,“ objeví se Silver.

„Kdy to bylo?“ zeptám se.

„Kolem půlnoci. To bestie nekontrolovali vzduch?“ otočí se Silver na Quina.

„Když cítíš nebezpečí, díváš se někdy nahoru?“ opáčí Quin a Silver zmlkne. Nedělá to nikdo, nikdo z nás to nedělá!

„Dobře, když už jste se přestali hádat jako malé děti, co kdybychom vyrazili Arvena vyrvat ze spáru draků?“ vmísí se o toho Alec. Všichni se po něm podívají a zrovna ne moc důvěřivě. Z těchto tvorů máme přece jen respekt.

„Co na mě civíte?“ zeptá se Alec.

„No víš, jsou to draci,“ opoví opatrně Silver.

„Aha a včera jste se postavili komu mravenci?“ pozvedne obočí Yuki.

„To byl jeden drak, tam jich bude hodně,“ poznamená Ken.

„No já padám. Společně máte takový arzenál, že byste jedním prstem ovládli zeměkouli a bojíte se okřídlených a přerostlých ještěrek,“ ozve se za námi ohromený hlas. Všichni se podíváme na Isaa, přišel k nám jakožto poslední s naprosto ohromující schopností. Neviditelnost. Nikdy jsem neměl ani pomyšlení, že by tato schopnost existovala.

„Zapomínáš, že ty přerostlé ještěrky s křídli plivou oheň,“ ozve se sarkasticky Nare.

„Jo a od čeho máme Buie? To je obrázek?“ zeptá se Isao.

„To je pravda, Bui ovládá oheň, už se takovou dobu neprojevil, že jsem na to úplně zapomněl,“ plácne se do čela Hiro.

„Nejen oheň, prakticky máme mezi sebou pět živlů a navíc Ravena, tak čeho se ke všem ďasům bojíte?“ zeptá se nechápavě Isao.

 „No to by mě taky zajímalo. Co tu děláš Isao, já myslel, že jsi jel někam na Kanáry,“ podívám se na přítele Zeina.

„No oni letěli, řekl jsem jim, že jestli mě nenechají doma, tak jim ukážete,“ zazubí se Isao. Tak to je pěkné!

„A kde budeš bydlet?“ zeptá se Zein.

„Tak do teď jsem neslyšel zbytečnější otázku,“ ozve se pobaveně Quin.

„Velice vtipné miláčku,“ usměje se Isao a zalesknou se mu oči jako šelmě. Ač je to k nevíře, krok ve vztahu udává Isao, i když není seme. Zein na něho většinou rezignuje, už si zvykl, že s ním chodí i spí.

Dost dlouho byl pro něho šok, že ho vůbec někdo chce, natož aby s ním zůstal tak dlouho. Já vím, jak to vypadá, ale nenechte se mýlit. Zein Isaa miluje, jen to neumí dát najevo, dokonce ani ty zdrobnělé blbosti mu nejdou přes rty. Isao je naštěstí dost chytrý na to, aby to pochopil, a bere ho takového jaký je. I tentokrát se Zein jen usměje.

„Pánové jdeme, koně čekají,“ zazubí se Quin. Pokud to říká on, budou to zase nějaké bestie. A mám pravdu, je jich přesně polovina co nás, takže jeden kůň… ehm bestie pro dva.

„Hlavně jim nesedněte na křídla, to by asi vraždili,“ ukáže na kožnatá křídla, kteří ‚koně‘ mají.

„Myslíš, že budou potřeba?“ zabručí Alec. Strach z výšek se naučil zvládat, ale přece jen je radši nohama na zemi.

„Nejspíš, řekl jsem, koho stíháme a přišli oni,“ pokrčí Quin rameny. Každý pár si vezme jednoho ‚koně‘ a nasedddnou. Rick a Quin se podívají na Aarona.

„S Rickem jsem byl teď, takže Quin a na zpáteční cestě Rick,“ prohodí Ar s klidem. Oba to vezmou s klidem a Quin podá Aarovi ruku, aby mu pomohl na koně. Udivuje mě, že se vždycky dohodnou, v takovém vztahu musí být hodně velká tolerance, nesnesl bych, kdybych se musel o Derona dělit.

„Kene?“ otočím se na kamaráda, který se soustředí. Zvedne ruku, abych ho nevyrušoval, a po nějaké době ukáže směr. Vyrazíme. Chvilku si dělám starosti, jestli dorazíme včas, po chvíli mě strach přejde, tyhle bestie jsou hodně rychlé. Během jedné hodiny se ocitneme u průplavu mezi Hokaidem a Honshu. To se mi nezdá.

„Kene, jseš jistý, že jedeme správně?!“ zavolám na přítele. Opovědí je mi tak vzteklý pohled, že se musím usmát.

„To jsme mohli jet vlakem,“ zabručí Alec a pevně zavře oči, když koně roztáhnu křídla, aby přeletěli průplav.

„Vlak není dost rychlý,“ odpoví Silver. Souhlasím s ním, na koních jsme se sem dostali ani ne za třetinu času, co vlakem. Zrovna přemýšlím, jak dlouho ještě pojedeme, když koně přistanou na cestě a klusem dorazí k nějaké pevnosti a zastaví dost daleko, aby nás kamery nemohli zachytit. Jejich odlesk jsem zachytil ve slunci, které je stále ještě nízko. Zakručí mi v žaludku a nejen mě. Přímo přede mnou vyroste strom obsypaný zralými jablky, překvapeně se podívám na Aleca, který zrovna jedno jablko jí. Rychle si utrhnu jedno velké a pustím se do něho. Po jídle začneme přemýšlet, jak se tam dostat.

„Jeden nápad bych měl,“ zabručí Isao, když si měří stěny.

„To by mohlo fungovat,“ zabručí spokojeně Hiro.

„Povídej,“ obrátím se na Isaa.

„No kdyby Deron vytvořil štít, který by nás unesl, mohl bych se pokusit ten štít i s námi zneviditelnit, pak by bylo jen na Silverovi, aby nás na něm vzduchem přehoupl přes zeď,“ popíše svůj nápad Isao. Upřímně nic lepšího mě nenapadá, a když se podívám na ostatní tak také ne.

„Fajn, teď to ještě dokázat v praxi,“ kývnu. Pro derona je dílem okamžiku vytvořit štít na zemi, na který se všichni naskládáme. Ken zůstane na zemi, aby viděl, jestli Isaova neviditelnost bude fungovat a udělá pár návrhů, než to odkývne. Jen co se k nám přidá, je řada na Silverovi. Chvíli se nic neděje, ale pak začneme stoupat a pomalu se sunout k pevnosti. Musí vynaložit ohromné soustředění, než nás položí na dvoře. Hned se k nám vrhnou psi, kteří se s radostí nechají drbat za ouškem od Quina. Bez něho bychom byli ztracení! Kenem se necháme vést do jedné budovy. Jediný Isao se bezstarostně prohání po domě a tak má za úkol, odklánět kamery, abychom my ostatní mohli projít.

Díky kenovi rychle najdeme kobky, kde drží Arvena.

„Nemáme klíče,“ zavrčím potichu. Už chci zavolat Isaa, když si odkašle Yuki, sebere Aaronovi z účesu sponku a za dvě minuty tiše klapne odemčený zámek.

„No pohleďme na doktůrka šikulu,“ uchichtne se Deron.

„Nechte to na mě,“ zaškemrá Silver. Cukne mi koutek a pustím ho.

„Od kdy se tváříš, jako okurka co jde pro nůž?“ chce vědět Silver, když se pohodlně opře o rám dveří.

„Od kdy se tváříš, jako okurka co jde pro nůž?“ ozve se od dveří mé cely lehce pobavený hlas. Zvednu hlavu a pokusím se Navareho probodnout pohledem. Jenže to není Navare, jak jsem si myslel. Je to Silver! Ale kde by se tu vzal? Zběsile mrkám, abych zahnal přelud z nevyspání. Tohle je teda pěkně blbý sen!

„Hele mám dost svých problémů, nemůžeš se vypakovat z mého snu?“ zavrčím na bratra. Silver překvapeně pozvedne obočí a podívá se přes rameno.

„To mluvíš se mnou nebo s tou zdí za mnou?“ zeptá se Silver. Ne, napodobenina mého bratra, přelud. Kde by se tu vzal Silver!

„Jasně že s tebou přelude! Jen nevím, kde jsem k tobě přišel, na poušti jsem nebyl,“ zavrčím vztekle. Přeludu Silverovi cuknou koutka a vydá se ke mně, s úsměvem se ke mně skloní a pořádně mě štípne, a že to sakra bolí!

„Auu sadisto,“ zaskučím.

„No super, napřed jsem přelud a pak sadista, co takhle záchranný anděle?“ baví se Silver.

„Ty spadáš do kategorie katastrof, ne andělů, máš brýle?“ zeptám se ho. Od dveří se ozve smích. Podívám se tam a nestačím zírat, je tam celá banda.

„Dovol,“ odfrkne si Silver a podá mi brýle, které si nasadím a hned se na ně podívám.

„Kde jste se tu vzali?“ zeptám se.

„Přiletěli jsme,“ zasměje e Raven. Neberu ho vážně.

„Rychle než přijdou kontrolovat vězně,“ popožene mě silver. Uznám to jako fakt a vyběhnu s ním ven. Rozběhneme se k východu. Ken se, ve snaze vyhnout se kamerám namáčkne na zeď, bohužel trochu větší silou, takže zeď se poroučí k zemi a udělá příšerný randál. A je upečeno.

„Kene,“ povzdechne si Raven, ale hned se vzpamatuje, „ rychle ven tam budeme mít lepší šanci se bránit,“ poručí a my ho poslechneme. Za námi se ozvou rychlé kroky. Zein se uchichtne a sutiny rychlostí blesku přemístí mezi nás a strážce, kteří na to koukají dost zkoprněle.

„Dveře,“ vykřiknu, když si všimnu, že zavírají dost pevné dveře, které jsou okamžitě na třísky a útočníci prchají před smrtící smrští.  Konečně se dostaneme na dvůr, kde se nasáčkujeme do jednoho rohu, při čemž mě zamáčknou až na konec.

Jen stěží přes tu hradbu vidím, jak náš roh obsadí draci s meči a ten nejdůležitější, před nás překročí.

„Okamžitě se vzdejte! Proti nám nemáte šanci,“ poručí nám.